Miroslav Dvořák: ČSSD se nebyla ochotna rvát a krvácet. Snažíme se získat zpět charakter

ČSSD v Praze jde do nejsledovanějších voleb v rámci letošních klání o zastupitelstva měst a obcí v koalici se Zelenými, Budoucností a Idealisty. Jedničkou, jak již iportaL24.cz informoval, je bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, dvojkou pak ředitel Poradny pro občanství/Občanská a lidská práva, z. s., a nejvýše postavený sociální demokrat Miroslav Dvořák. Neváhá kritizovat kroky spolustraníků, které vedly k tomu, že se nejstarší tuzemská strana stala mimoparlamentní, a zároveň naznačuje, jakými cestami by mohla být posílena pozice knockoutované české levice. Před ní prý stojí velká příležitost, a to i vinou neschopnosti současné vlády Petra Fialy…

Stále se mluví o zastropování cen energií v souvislosti s rostoucí inflací. Mluvil o tom prezident Miloš Zeman na Zemi živitelce, následně Asociace hejtmanů a parlamentní i mimoparlamentní opozice. Proč na to vláda stále nechce slyšet? A je to opravdu všeobjímající řešení?

Vládě zjevně chybí akceschopnost a ochota do věcí říznout. Variant, jak situaci řešit, se nabízí několik. Některá jsou krátkodobá, kam spadá například zastropování cen energií, sektorové zdanění energetického průmyslu (windfall tax), případně využití zisku z dividend ČEZ. Některá řešení jsou naopak dlouhodobá. Když se zamyslíme nad tím, že jsme schopni v Dukovanech vyrobit jednu kilowatthodinu energie za 25 haléřů, za kterou pak občan zaplatí 12 Kč, je něco špatně. Energetický sektor se v naší civilizační oblasti předal před čtvrtstoletím soukromému byznysu. Dneska jsou výrobci a distributoři energií v zásadě soukromí prodejci a z energií se stala běžná komodita.

Jedním z nevítaných důsledků válečné krize, kterou máme za humny, je mimořádný tlak obchodních spekulantů na cenu energií. Každý vidíme, že dnešní ceny energií absolutně neodpovídají výrobním nákladům a rozumné obchodní marži, což znamená, že se nám trh úplně utrhl z řetězů, tak je podle mě jediným dlouhodobým řešením vrátit celá síťová energetická odvětví – a to od výroby, přes distribuci až po prodej – do rukou státu. Energie byly po druhé světové válce službou států občanům a k tomu se musíme vrátit.

ČSSD by na to určitě upozorňovala v poslaneckých lavicích, jenže se tam loni, poprvé od roku 1989, nedostala. Co byste označil jako hlavní důvod toho, že sociální demokracie nemá zastoupení v parlamentu?

Těch důvodů je celá řada a já mohu mluvit z vlastní perspektivy člena, který vstoupil do sociální demokracie před více než 15 lety. Strana měla moje sympatie už od devadesátých let, protože dokázala pojmenovat zbytečné excesy transformace. Samozřejmě, každá transformace s sebou nese nějaké náklady, ale některé z nich, např. absenci funkčních institucí kapitálového trhu a účinných právních norem obecně, které by zabránily divoké privatizaci, tj. tunelování čili rozkrádání podniků jejich managementem zevnitř, jsme si mohli odpustit. Síla a étos ČSSD byl v té době nesen převážně na charismatickém lídrovi, kterým byl tehdy velmi liberální Miloš Zeman, a osobnostech, jako byla například Petra Buzková nebo později Vladimír Špidla. Toto období dalo straně jasnou dynamiku, chcete-li radioaktivní palivo.

Pod touto první ligou se už ale pomalu rodila vzájemně propojená síť aparátčíků a nejrůznějších šíbrů, jejichž hlavním politickým cílem bylo postarat se o sebe, své věrné a poslušné. Tito lidé po desetiletí bránili chytrým a nezávislým lidem v politickém růstu a stranu doslova vykastrovali. Dokud měla strana výsledky, nebylo možné se těchto osob demokratickými prostředky zbavit, byly rozmístěny doslova na všech etážích politického provozu. Strana, ještě díky svému odbornému zázemí, srdcařům, silné tradici a tu a tam nějaké výraznější osobnosti, dokázala dělat levicovou politiku. Tu ale prosazovaly převážně úřednické typy politiků, kteří aparátčíkům a šíbrům nejméně vadily, protože byly zcela závislí na jejich podpoře na sjezdech strany. Takto vnitřně oslabená politická strana už neměla sílu zareagovat na vznik populistického hnutí a fragmentaci stranického systému u nás.

Domnívám se, že lidé viděli, že když volí ČSSD, volí sice stranu, která se zastává jejich zájmů, ale také viděli, že už nejsme výkonní, nejsme ochotní se za náš program rvát a krvácet a vlastně jsme v zásadě jen třetí nebo čtvrtí do mariáše, protože si nedupneme. Tohle bylo nejvíce viditelné v tom posledním období na celostátní úrovni. Ani v situacích, kdy bylo jasné, že stát dostal ránu z milosti zrušením superhrubé mzdy, sociální demokracie neopustila vládu, ačkoliv to byl akt devastace sociálního státu.

Nekrvácelo se, říkáte. A teď, protože jste lídr ČSSD ve společné koalici v hlavním městě, dáte ruku do ohně za to, že se situace změnila? Zní tak váš vzkaz voličům?

Domnívám se, že to, co potřebuje sociální demokracie získat zpět, je charakter a odvaha. My jsme v Praze jasně řekli, že jdeme do koalice se Stranou zelených, Budoucností a hnutím Idealisté s programem městské levice, jako je to běžné v Kodani nebo v Barceloně. Dohodli jsme se v koalici na společném programu a určili si hranice pro případnou koaliční spolupráci. To vše jsme deklarovali dopředu a veřejně. Jasně jsme se vymezili proti ODS (SPOLU) a SPD, s nimiž jakákoli koalice nepřichází v úvahu. V koaliční smlouvě jsme jasně stvrdili, že i po volbách budeme postupovat jednotně jako jeden celek.

Na kandidátce naší koalice nejsou lidé, kteří musí splácet svůj politický dluh developerům nebo nějaké pražské lobby, naopak jsou tam lidé, kteří ve svých občanských povoláních pomáhají ostatním – navíc s lídryní Annou Šabatovou, jež s sebou nese mimořádnou osobní integritu. A pokud ty nejzásadnější záležitosti, jež se týkají bydlení, dopravy, zeleně nebo péče o lidi, nebudeme schopni prosazovat s dalšími stranami zvolenými do Zastupitelstva hlavního města Prahy, půjdeme do opozice a budeme je hájit z opozičních lavic. Moc mají v rukou Pražané 23. a 24. září. Ti rozdají karty.

Nebojíte se toho, že jste teď nahlas naznačil připravenost jít do opozice? Občané ale nechtějí volit stranu do opozice. Volí většinou proto, aby jimi vybraný subjekt vládl, a tudíž mohl plně realizovat program, pro který mu dali křížek…

Chceme mít samozřejmě co nejvíc hlasů, ale v politice musíte mít i plán B a být realističtí. Domnívám se, že lidé od Solidarity očekávají změnu, kompetenci a férovost, což s sebou nese i požadavek na zapojení Solidarity jen do takové koalice, která bude politicky srozumitelná. Dnes to v Praze vypadá na povolební koalici Spolu a ANO, kde nemůžeme asistovat. Pokud si lidé toto spojení nepřejí, nechť volí Solidaritu a umožní tím vznik koalice na jiném půdorysu s jasným sociálním a environmentálním pilířem.

Zmínil jste, že nejste napojeni na žádnou lobby. Jak jste touto optikou nahlíželi na to, co se v poslední době dělo na magistrátu? Myslím tím samozřejmě pana Hlubučka a spol. a kauzu Dozimetr.

Přiznám se vám, že mě to rmoutí a svým způsobem to nechápu. Žil jsem v domnění, že subjekty, které dnes vládnou Praze, utvoří v Dopravním podniku hlavního města Prahy funkční dozorčí radu. Tenhle podnik nemá v České republice obdobu, protože nejenom, že se stará o veškerou kolejovou dopravu a autobusovou dopravu v Praze, ale je navázán i na Pražskou integrovanou dopravu – vlaky. Ono se to moc neví, ale má třeba i vlastní technické normy atd. Jsou tam stovky dodavatelských smluv a ročně probíhá řada soutěží na dodávky zboží a služeb atd. Vyčítám stávající koalici, která tolikrát, a nutno říct, že častokrát oprávněně, kritizovala poměry v Praze, že si s sebou na magistrát nepřivedla deset analytiků, kteří nebudou čtyři roky dělat nic jiného než analyzovat minulé smlouvy a eliminovat nejrůznější šmelinu.

Místo toho si parta vedle náměstka primátora, pana Hlubučka, prý chodila do dopravního podniku jako do krmelce. Ostatní se tváří v duchu »já nic já muzikant«, ale vedení Prahy, včetně primátora Hřiba a dalších, s tímto člověkem sedělo roky v radě města. Buď je primátor manažer a pak musí nést politickou odpovědnost a minimálně se Pražanům omluvit za tuto ostudu celé koalice, anebo může volit mlčení a schovávat se za osobní selhání party kolem svého náměstka, pana Hlubučka. To první udělá frajer, to druhé alibista.

Čili podle vás měli ze svých funkcí odstoupit jak Vít Rakušan jako předseda hnutí STAN, tak pražský primátor Zdeněk Hřib?

U pana Rakušana vůbec nechápu, proč tolik trval na jmenování pana Mlejnka do čela ÚZSI, když bylo jasné, že pan Mlejnek tuto nominaci nemohl ustát… U pana Hřiba mi připadne legrační, když všechno svaluje na svého koaličního partnera a na všechny ostatní okolo sebe. On je přece vrcholný manažer, primátor hlavního města. On, když už neodstoupil, měl říct: »Promiňte, náš dozor selhal. Uděláme kroky číslo jedna, dva, tři, aby se podobná situace už nikdy neopakovala.« A to neřekl!

Jaké kroky by udělala koalice Solidarita na pražské radnici, aby se podobný skandál jako Dozimetr nikdy neopakoval? Protože lidský faktor může hrát svoji negativní roli v jakékoli straně nebo hnutí, co si budeme povídat…

Základem je odvolání celé stávající dozorčí rady Dopravního podniku, která v dozoru selhala jako celek. Za druhé je třeba začít konat podle auditních závěrů a doporučení, které byly v minulosti zpracovány, ale končily častokrát v šuplíku. Za třetí je třeba do podniku přivést analytický tým, který zkontroluje doslova každou smlouvu, minulou i současnou, a každou realizovanou soutěž, aby se eliminovalo riziko dalšího vyvádění peněz z Dopravního podniku. Rovněž je třeba vyvodit případnou politickou, ale i trestněprávní odpovědnost, pokud tomu budou nasvědčovat skutečnosti. Padni komu padni. Jiná šance není. Vše musí být současně transparentní, neboť veřejnost má právo být informována o průběhu narovnání poměrů uvnitř tak obrovské městské společnosti.

Co je tedy programovou prioritou koalice Solidarita?

V dnešních časech, kdy čelíme bezprecedentní energetické krizi, je naší prvořadou politickou prioritou to, aby žádný Pražan v důsledku přicházející finanční krize neztratil bydlení, a v důsledku krize energetické nemrzl, svítil a neměl hlad. Praha má rozpočet sto miliard korun, a tedy má kapacity i nástroje toto zabezpečit. Solidarita je levice, a proto u nás mají, a vždy budou mít, přednost investice do lidí před investicemi do betonu. Říkám to takto ostře a jednoznačně, protože bez zabezpečení tohoto východiska je politika pro občany zbytečná.

Z hlediska programu na čtyři roky bych zmínil na prvním místě bydlení, které se pro řadu lidí s průměrnými příjmy stává nedosažitelným. Je to i tím, že město vlastní pouze pět procent bytového fondu v Praze, ale například ve Vídni je to polovina. I proto může město Vídeň, na rozdíl od Prahy, významně ovlivňovat trh s bydlením a ceny nájmů. A protože u zrodu této vídeňské politiky bydlení stáli sociální demokraté, tak dost možná i proto vídeňská sociální demokracie neprohrála 100 let volby a dál vede metropoli na Dunaji.

Po vzoru Vídně chceme významně rozšířit městský bytový fond, zejména družstevní výstavbou. Bude to fungovat tak, že město poskytne bytovým družstvům, která pomůže založit, své pozemky, zajistí projekční přípravu, územní rozhodnutí a stavební povolení. Byty budou lidem, kteří vstoupí do bytových družstev, poskytnuty za nákladové ceny, tedy odpadne obchodní marže – zisk – a lidé budou takto postavené byty splácet ve formě nájemného. Pro tuto cestu chceme získat i jednotlivé městské části a založit tak partnerství na příští desetiletí, z kterého budou Pražané těžit.

Co se týče komerční developerské výstavby, tam budeme požadovat poskytnutí 25 procent nově postavených bytů pro dostupné nájemní bydlení. Vycházíme ze zásady, že s developery se jednat má, ale lišíme se oproti ostatním stranám v Praze v tom, jak… Pozice Solidarity je taková, že s developery má město jednat z pozice síly, neboť zástupci města mají od občanů silný demokratický mandát. Jednoduše řečeno, rozdávat karty a určovat podmínky po výstavbu musí město a nikoli developeři.

Bydlení je důležité, to souhlasím. Pojďme ale k dalším prioritám.

Druhou oblastí je jednoznačná podpora veřejné dopravy. V Solidaritě chápeme městskou hromadnou dopravu jako první volbu. Je to služba Pražanům a jako taková musí zůstat cenově dostupná a budeme ji dále rozvíjet a podporovat. Podporujeme zejména dostavbu metra D, rozšíření tramvajových tratí nejen v severní části města – z Kobylis do Bohnic – ale i vybudování příměstské železnice na Letiště Václava Havla a dále do Kladna. V neposlední řadě chceme docílit, aby všechny stanice MHD byly bezbariérové.

Třetí oblastí je péče o životní prostředí a důraz na urbanismus citlivý ke krajině. Žádná z politických stran v Praze neklade takový důraz na zeleň, výsadbu i péči o stromy, zachování přírodní rozmanitosti a ochrany biodiverzity v Praze, jako právě Solidarita. Podpoříme komunitní projekty, které budou obhospodařovat nevyužité plochy a budovy ve správě města a nedovolíme další likvidaci zahrádkářských kolonií.

Čtvrtou oblastí je péče o lidi. Z hlediska našeho programu se jedná zejména o zvýšení dostupnosti terénních služeb sociální péče tak, aby byly blíže rodinám, které pečují o své nemocné či závislé blízké. Tyto sociální služby musí být k dispozici i ve večerních hodinách, o víkendech nebo o svátcích. Zde mám na mysli především služby osobní asistence, odlehčovací služby, denní stacionáře a pečovatelskou službu. Chceme tímto podat pomocnou ruku všem pečujícím, kteří o své blízké pečují v důstojnosti rodinného prostředí a dnes nemají adekvátní možnost sladit profesní život s péčí o své křehké partnery nebo rodiče. Protože mám s takovou péčí osobní zkušenost, považuji tento programový bod za esenci lidství v programu Solidarity.

V souvislosti s volbami v Praze vám položím poměrně neoblíbenou otázku pro každého politika. S jakým výsledkem vy byste byl koncem září spokojen? I s ohledem na to, že Praha byla vždy baštou pravice…

Já osobně bych byl pro počátek spokojený s výsledkem mezi sedmi a deseti procenty. Takový volební výsledek by nám dal solidní mandát ovlivňovat budoucí směřování Prahy.

Je spojení ČSSD, Zelených a dalších dvou menších stran a hnutí signálem – jakkoli jsou sociální demokraté po celé republice součástí různých koalicí – že takto by to mohlo vypadat i za tři roky v parlamentních volbách?

Domnívám se, že to tak může být. Do značné míry vaši otázku zodpoví voliči. Jen připomínám, že dnes jsme v situaci, kdy každý pátý volič z loňských sněmovních voleb nemá v dolní komoře parlamentu své zastoupení, protože jeho hlas propadl. To vede k určité občanské frustraci, která má reálný základ v tom, že část občanů zůstala v parlamentu bez zastoupení. Jen v případě ČSSD a Zelených se jedná o více než 300 tisíc voličů. Volbou Solidarity nelze změnit výsledek sněmovních voleb, ale lze docílit toho, aby hlas demokratické levice byl zastoupen v Praze, která se vzhledem ke svému významu bude se současnou vládou stýkat i potýkat v řadě klíčových oblastí.

Byl pro vás inspirací i předvolební postup pravice, která utvořila koalice SPOLU a PirSTAN a dokázala takto porazit Andreje Babiše, a nejen jeho?

Ano, i když pouze částečně. Smyslem našeho spojení je rozšířit ideje sociální demokracie o ekologické a jiné ideologicky slučitelné a legitimní proudy na základě rovnocenného partnerství. Cílem naší koalice není jen pragmatické volební spojení, jaké použila pravice ve sněmovních volbách, ale především nová definice demokratické levice pro Českou republiku v podmínkách aktuálních výzev naší doby.

Byl to podle vás od pravice podvod na voličích, jak často slýcháme?

Koalice politických stran jsou v poměrném volebním systému, který máme v České republice, běžnou součástí politického provozu. V komunálních volbách to platí ještě silněji než v jakémkoli jiném typu voleb. Legitimita předvolebních koalic je dána především jejich obsahem a cílem. Pokud je program předvolebních koalic přirozeným výsledkem dosavadní trajektorie, hodnot a konsensu účastníků koalice a cílem koalice je ho takto jednotně prosazovat i po volbách, pak se jedná o legitimní nástroj v politické soutěži. Pokud je ovšem vznik koalice pouze účelovým jednorázovým slepencem navzájem nesourodých entit bez garancí následného společného postupu, je to cesta do zdi a popření smyslu zastupitelské demokracie. My jsme v Solidaritě zvolili první cestu a tu jsme všichni garantovali v koaliční smlouvě.

Petr Kojzar