Co může tato vláda udělat s cenami energií? Jedině rezignovat, nevidí jiné řešení Alena Vitásková

Představovat bývalou ředitelku Energetického regulačního úřadů (ERÚ) a kandidátku na prezidentku Alenu Vitáskovou by asi bylo nošením dříví do lesa. Dlouhodobě se s odbornou erudicí kriticky vymezuje vůči energetické politice státu. Zeptali jsme se jí proto, co říká poslednímu vývoji.

ERÚ od příštího roku podstatně zvýšil regulovanou složku ceny energií pro domácnosti, a to v případě elektřiny meziročně o 65,7 procenta a u plynu o 38,8 %. Ještě výrazněji regulovaná složka stoupne u velkých odběratelů. U elektřiny na hladině vysokého napětí o 105,5 %, na velmi vysokém napětí pak o 190,9 %, u plynu o 41,8 %. Je toto navýšení nutné?

Růst regulovaných cen tímto drastickým způsobem není vůbec nutný, pakliže jsou splněny následující souvislosti, které s takovýmto růstem souvisejí.

Za prvé, Energetický regulační úřad si musí plnit svoji povinnost nezávislého dohlížitele nad energetickým trhem a vytvářet rovné podmínky pro všechny jeho účastníky. To je zásadní podmínka pro udržení umírněných regulovaných cen.

Za druhé, vláda si nemůže z energetického trhu, především jeho spotřebitelů udělat nějakou »pokusnou laboratoř«, co spotřebitel vydrží, když nechá o tak zásadních věcech rozhodovat ty, kteří tomu vůbec nerozumí.

Za třetí, spotřebitel se musí důrazně ozývat, když k porušení těchto pravidel dochází.

Narušení výše uvedených zásad vede k enormnímu nedůvodnému navyšování cen energií a nyní i regulovaných cen.

Zeptám se tedy ještě jinak. Je takovýto růst regulovaných cen vůbec oprávněný?

Posuďte sami. Dotace do obnovitelných zdrojů – především fotovoltaických elektráren a větrníků, to je asi miliarda korun z kapes daňových poplatníků. Poprvé ji spotřebitel zaplatí v regulované ceně za zelenou energií. Tyto nestabilní zdroje destabilizují svými dodávkami elektřiny distribuční i přenosové sítě. Z tohoto důvodu jsou pro zajištění stability sítí nutné miliardové investice jak do distribuční, tak přenosové soustavy, které opět uhradí spotřebitel, tentokráte v jiné složce regulované ceny. Jedná se o vyvolané investice způsobené výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů. Spotřebitel tento »zelený výmysl politických nýmandů« opět platí, jak jsem již uvedla.

Dále s tím souvisí růst investic, kdy se solidárně podílíme na budování přenosových sítí například pro dodávky elektřiny do Německa apod. v takzvaných projektech souvisejících s »evropskou energetickou politikou«. Obrovské investice jsou spojeny s takzvaným a nyní již konečně mnohými opovrhovaným »Green Dealem«. Já rozděluji investice na nutné a zbytné. Evropskou energetickou politikou je řada objemných nic nepřinášejících investic hrazena spotřebiteli. Jednoduše řečeno, vše, co si vymyslí, nakonec zaplatí konečný spotřebitel v cenách. Tyto nesmyslné investice považuji za »zbytné«, nic nepřinášející jak spotřebitelům, tak části energetického trhu.

Dále je tu nedostatečná kontrola nákladů regulovaných subjektů, kdy jsou jejich náklady uznávány do regulovaných cen pro spotřebitele. Musím připomenout, že jako předsedkyně ERÚ jsem v té době vytvářela důsledný systém těchto kontrol a snažila se využít zkušenosti Federálního regulačního úřadu v USA, kde jsem tuto praxi ve Washingtonu viděla. Tam provádějí velmi důslednou kontrolu uznatelných nákladů, které připustí do regulovaných cen, které i tam spotřebitel musí hradit. Tyto uznané náklady pak zveřejní položkově na svém webu, aby se každý spotřebitel, účastník energetického trhu mohl podívat, za co distributorovi platí, jaké náklady mu hradí. A věřte, že se dá osekat hodně. Velmi těžko se tam neuznatelné náklady dají zahrnout do uznatelných. Ta kontrola veřejnosti je obrovská. A nebavíme se o nějakých drobných, hovoříme o stovkách miliónů. Celý tento princip kontroly nákladů byl po ukončení mého funkčního období (srpen 2017) na ERÚ zrušen. Za mého působení neměl u politiků podporu, pochopitelně u regulovaných subjektů vyvolal nejen paniku, ale neskutečný odpor.

Dále je tu zvýšení poplatku za jistič, kdy je tato platba určitě podpořena příslušnou vyhláškou, kterou nová Rada ERÚ vydala. Pokud si vzpomínáte na rok 2015-2016, já, jako předsedkyně ERÚ, jsem odmítla takovouto vyhlášku, která měla drasticky zvýšit povinnou platbu za jistič, podepsat. Přes vyhrůžky, jsem tuto vyhlášku nevydala. Opět jsem upadla do hluboké nenávisti nejen vlády Bohuslava Sobotky, ale i příslušných firem, kterým jsem tím »zbourala domeček z karet«.

Současný předseda úřadu Trávníček a především pak premiér Fiala a ministr Síkela ubezpečují veřejnost, že se výrazné zdražení dotkne minima domácností, většině maximálně v řádu jednotek procent. Ani podniky to prý příliš neohrozí. Nejsou tedy na místě obavy? Například, že to řadě firem může způsobit i existenční problémy, jak upozornil prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček?

Když to řekne tato »svatá trojice« je nutné se mít jako spotřebitel či majitel firmy na pozoru. Nynější předseda Rady ERÚ pan Trávníček byl ve vysoké úřednické funkci na ERÚ v době, kdy se stanovovaly výkupní ceny elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů – především fotovoltaických elektráren. On byl jeden z odpovědných za stanovení těchto cen, které pak byly podivným způsobem napravovány a přivedly do chaosu celý energetický trh v této oblasti. Ceny byly stanoveny nad rámec zákona a došlo k vysoké překompenzaci, kterou jsem kritizovala nejen já, ale i EK a NKÚ. Tak to byly výsledky práce pana Trávníčka na ERÚ před mým příchodem.

Pan Trávníček po mém nástupu na ERÚ (srpen 2011) asi po půl roce z ERÚ »odešel« pracovat k významné energetické firmě. Po ukončení mého funkčního období se opět na ERÚ vítězoslavně vrátil. Nikoliv na původní post, ale podstatně výše – do Rady ERÚ, nyní jako jeho předseda. Podle dřívějších výsledků jeho práce nevidím důvod, aby byl pro mě důvěryhodný ve svých sděleních, že se navýšení regulovaných cen tak moc spotřebitelů nedotkne.

Druhý aktér prohlášení k cenám energií, pan premiér Fiala. Důvěryhodnost jeho slibů, prohlášení, je nejen v naší společnosti na bodu mrazu. Nemyslím tím »hloupou« taškařici s Nutellou, ale celou řadu prohlášení, které neplatí ani ve chvíli, kdy jsou vyslovena.

A ten třetí, pan Síkela? Tak to je borec, ten ví, že když spotřebitelé přijdou na to, že zvýšení cen o 70, 100, 160 % se jich dotkne, tak jim dá dotace. Nikoli z vlastní kapsy, ale z kapsy daňových poplatníků. Pokus vlády, zda jsme již dosáhli bodu zvaný »energetická chudoba, bída«, tak dál pokračuje. Politici a úředníci srší prohlášeními, že to »zvládneme« a že další zvýšení cen energií, které dále roztáčí inflační spirálu, nebude mít vliv na naše peněženky, ani prosperitu firem. A když budete remcat, tak vám navýšíme daně z nemovitostí, chat.

Česko dnes vyrábí relativně levnou elektřinu, přitom má ceny pro spotřebitele jednu z nejvyšších v Evropě. Vláda to vysvětluje tak, že se ceny tvoří na evropské burze. Tou ale prochází poměrně malé množství naší elektřiny, v podstatě jen přebytky. Jak to tedy ve skutečnosti je? Pomohl by odchod z Lipské burzy?

Problém spočívá v tom, že vláda vysvětluje, ale neví co. Jako když jeden mluví o voze a druhý o koze. Na »Lipskou burzu« bychom měli dodávat přebytky vyrobené elektřiny. A ono to jde, to je principem burzy. Na našem trhu pro naše spotřebitele bychom měli prodávat elektřinu vyrobenou u nás za levné náklady. Tudíž elektřinu za nízkou cenu. Ale to by pak nemohlo docházet k různým »spekulativním« obchodům! To bychom nemohli mít jednu z nejdražších energií v EU. A pokud se vláda ohání tím, že se nedá v této věci nic dělat, tak takového neschopného »správce« našich zájmu skutečně nepotřebujeme. Našimi zájmy mám na mysli národní zájmy, životní úroveň našich občanů, prosperitu firem u nás působících a u nás platících daně, podnikatelů, živnostníků.

Ekonomové, kteří jsou dnes v opozici, upozorňují, že za vysokou cenou energií u nás je i bruselský tzv. unbundling, který znamenal rozbití funkčních ekonomicky prosperujících celků. Tedy oddělení výroby od přenosu a distribuce a zařazení dalšího článku do řetězu dodávek elektřiny – obchodníků s ní. Každý v tomto řetězci pak přidá něco na ceně… Jak to vidíte?

Já to vidím úplně stejně. Tuto skutečnost jsem jako předsedkyně ERÚ popsala na nejedné konferenci od roku 2011 do roku 2017. V té době jsem byla v tomto názoru zcela osamocená. Žádala jsem, aby byly dosavadní kroky v evropské energetické politice vyhodnoceny, než se bude postupovat dále. Šla jsem proti »názorům«, které mě nakonec smetly. Unbundling je nesmysl vedoucí k mnohamiliardovým nákladům, které zaplatil spotřebitel. Nepřinesl nic pozitivního. Z mého pohledu vůbec nic. Naopak, jen razantní zvyšování cen energií a nepředstavitelné náklady na unbundling uhradil nejen v regulovaných cenách opět spotřebitel.

Je třeba postavit kolabující energetický systém znovu na pevné základy.Čím dříve to bude, o to máme větší šanci tyto turbulence částečně zvládnout. Prosperující svět nám uniká mílovými kroky, to je třeba si uvědomit. Evropané přece nemohou být »pokusnými králíky« dnes již malomocných politiků.

Čím vším se podle vás současná vláda »zasloužila« o prudší nárůst cen energií, než bylo nezbytné?

Současná vláda se negativně zasloužila úplně vším. Nejdříve svojí nečinností, vyčkáváním a prioritním řešením jiných problémů než těch našich. Poté svoji špatnou činností. Zastíracími manévry, jako jsou například diskuse o koupi minoritních podílů ČEZ, odkupu podzemních zásobníků, či Net4Gas. Jen aby ohloupila občany, že něco dělá. A zatím nesmyslně utrácela naše peníze.

Co tedy může vláda udělat pro snížení cen energií. Nepomohl by podle vás například odkup podílů minoritních akcionářů ČEZ?

Máte na mysli, co může udělat vláda pro snížení cen energií? Máte na mysli vládu těch několik jedinců, kteří byli zvolení »podivným« způsobem? Měla by rezignovat, protože oni nejsou způsobilí nápravu provést.

Co se týká odkupu minoritních podílů ČEZ? Považuji to za holý nesmysl! Nemusím vše ze sta procent vlastnit, abych to uměl řídit. Pokud neumím řídit, tak stoprocentně vlastněnou firmu přivedu stejně na buben. Vláda má všechny instrumenty, aby dokázala řádně řídit i ČEZ, ve kterém má stát majoritní podíl. Že to dělá blbě, tak k tomu ji nepomůže vlastnictví ČEZ ze sta procent.

Stejně tak nechápu, proč vláda koupila Net4Gaz. Koupit firmu s údajně miliardovými dluhy, kdy si údajně vyplatí předem dividendu, tak to udělá jen »dobrý hospodář«. Udělat to podnikatel, tak ho zavřou, až zčerná.

Náklady na provoz tohoto systému, který nyní téměř plyn netranzituje, musí někdo zaplatit. Objeví se v regulovaných cenách za plyn a zaplatí to spotřebitel, což nakonec již vidíme ve zvýšení regulovaných cen za plyn.

Tranzitní plynovod a příslušné technologie potřebují pro údržbu a provoz stejné náklady, jako by jejich kapacita byla plně využita. A ona je využita možná na deset procent. Tyto obrovské náklady tak nemá kdo platit, není příjem z tranzitních poplatků. Takže chápete, proč mimo jiné vzrostla regulovaná cena za plyn o cca 38 %? Vlastnictví podzemních zásobníků, které jsme snad již koupili od RWE – k čemu je máme, když je musíme zpřístupnit dle legislativy všem obchodníkům. To není pravda, že si tam můžeme uskladnit plyn jen my sami, jako stát…

Pokud chce stát vlastnit tranzitní sítě, podzemní zásobníky, energetické zdroje ze sta procent, abychom je mohli používat jen my sami, tak bychom nemohli být pod kuratelou evropské energetické politiky, legislativy.Museli bychom mít vlastní energetickou politiku včetně příslušné legislativy.

Pokud vláda chce od evropské energetické politiky odstoupit, vyjednat si vlastní podmínky, čemuž osobně nevěřím, tak to je jiná. Nebo možná vnímá rozpad EU, který je pravděpodobně v chodu, a připravuje se na den poté. Pak to logiku má.

Ivan Cinka