Cibuláři ji kdysi prodávali po troníčku, tedy zhruba za dnešní tři haléře, a ani dnes není drahá. V české, moravské i slezské kuchyni těžko bez ní budete vařit. Na rozdíl od česneku, který je vytlačován levným a chuťově nezajímavým česnekem z ciziny, domácí cibule si svoje postavení na trhu udržela.
Babičky na venkově sice mívaly nejméně jeden záhon s vlastní cibulí, ale ten stačil tak na běžnou spotřebu do podzimu, zimní zásoby kupovaly u pěstitelů. Vesměs šlo o cibuli dobře osušenou a svázanou do úhledných svazků nebo i nápaditě upletených »copů«. Ukládaly (tedy spíše zavěšovaly) ji na suchém místě. A ještě připomínáme ostrý nůž! Bez něj se při práci s cibulí neobejdete. Dodnes mi v uších zní babiččino, »Dědo, nabrus mi nůž, budu krájet cibuli na guláš! « Sotva děda zaslechl slovo guláš, všeho nechal a nůž »obtáhnul«. Babiččin guláš byl nepřekonatelný možná právě tím, že k jeho přípravě používala skoro stejné množství cibule jako masa. Aby se cibule lépe loupala, namočila ji před tím na pár minut do vlažné vody, oloupanou pak vhodila na chvilku do horké vody (»aby dědek neviděl, že pro něj zase brečím«, říkávala) a poté ji hrubě pokrájela na kostičky. Nůž při krájení průběžně namáčela do studené vody.
A rad, které platí dodnes, je nespočet…
Při krájení cibule se má brečet, je to zdravé; dobře se pročistí nos… Dejte cibuli zahřát do teplé trouby, nebudete při jejím krájení slzet… Při krájení cibule nedýchejte ústy a odvraťte hlavu… Stiskněte v ústech slabší konec malé lžičky… Zapalte na stole svíčku, která si s výpary spolehlivě poradí. Občas zabořte na chvilku nos do krajícečerstvého chleba, atd. Moudré babičky věděly jak na krájení cibule a nepotřebovaly k tomu žádné tzv. dobré rady. Nakonec – i těch pár slz, které přitom uronily, braly jako samozřejmost, která k vaření patří.
Cibule patří do kuchyně, je kultovní (bez přehánění) zeleninou. Cibule má spoustu dobrých vlastností. Vhání slzy do očí, pravda, ale je i močopudná, proto jako babský lék sloužila k léčení ledvin a močového měchýře. A tak bychom mohli dlouze pokračovat. Protože naše babičky si cibule vážily.
Cibulové víno
Má léčivé účinky. Hrnek jemně usekané cibule smíchejte s třemi lžícemi medu a třemi hrnky bílého vína. Promíchejte a každý den si dejte dvě až čtyři lžíce. Dobré na nachlazení.
Cibulačka
Skvělá polévka! Připravíte ji ze dvou hrnků jemně pokrájené cibule, kterou nechte zezlátnout na dvou lžících másla nebo dobrého domácího sádla či kvalitního oleje (slunečnicového například). Zalijte čtyřmi hrnky masového vývaru, opepřete a vařte 20 minut. Přidejte šálek černého piva, jeden žloutek rozšlehaný ve dvou lžících smetany, nevařte, jen zahřejte. Podávejte s opečenými toasty nebo plátky na sucho opečeného chleba.
Cibulová omáčka
Cibulová omáčka patří k tradičním babiččiným lahůdkám. Několik středně velkých cibulí (asi 400 g) pokrájejte na čtvrtky a poduste na dvou třech lžících oleje, lépe snad na domácím vepřovém sádle. Nesmí zezlátnout! Přidejte tři kuličky nového koření, pár kuliček pepře, zalijte zeleninovým (případně i masovým) vývarem, když je cibule měkká, prolisujte ji. Poté dolijte vývar, zahustěte jíškou, povařte, osolte, opepřete a přidejte dvě tři lžíce sladké smetany. Nevařte! Skvělé k vařeným masům či jen tak, s těstovinami nebo s rýží.
Smažená cibule
Báječná lahůdka, kterou si můžete koupit u trhovců tzv. na váhu. Cena je různá, my ji pro sebe kupujeme dvakrát do roka u pana Vávry, ano cibuláře, 1000 g za 120 Kč. Skvěle se hodí k dochucení bramborových knedlíků, jen tak omaštěných sádlem, podobně i na brambory či k doplnění chutě některých omáček. I když máme babiččin recept na přípravu smažené cibule, je to pracné.
Cibulový salát
Očistěte asi 1000 g dobré cibule a pokrájejte ji na plátky silné asi tři až čtyři milimetry. Poté je krátce povařte v osolené a octem okyselené vodě a na sítu nechte okapat. V míse promíchejte se zakysanou smetanou, nechte vychladnout a podávejte.
(jan)