»Mediálně to má snížit váhu našich argumentů. Realita je ale úplně jiná. Naši členové jsou v masivní většině středně velcí zemědělci, ale máme i řadu malých farem,« řekl předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha s tím, že v EU a ve světě malí zemědělci opouštějí své farmy, anebo se spojují do větších ekonomických celků. Před několika týdny byl služebně v Dánsku, stejně jako europoslanec Ivan David (SPD).
Podle Pýchy se pojmenování agrobaroni používá především proto, aby se vláda, potažmo celá vládní koalice, s nimi nemusela bavit. »To jest, aby nemusela poslouchat naše názory a připomínky k nesmyslným opatřením v zemědělství, které zavádí. Řekl bych, že z vládní koalice s námi hovoří pouze ministr zemědělství, a ještě pár lidí, kteří mají ve své činnosti nějaký vztah k zemědělství či potravinářství. Ale když dojde na konkrétní rozhodnutí, co a jak v zemědělství dále učinit, tak ve skutečnosti rozhoduje jen politické vedení vládní koalice, tzv. K5. Rozhodují tedy ti, kteří se s námi, až na výjimky, nebaví,« stěžuje si Pýcha.
David se v květnu zúčastnil třídenní studijní cesty Zemědělského výboru Evropského parlamentu. Se čtyřmi dalšími poslanci výboru navštívili několik podniků a institucí. Dánsko je zemí, jejíž vývoz zemědělských produktů tvoří téměř čtvrtinu zisku z exportu. Z něj dvě třetiny tvoří vepřové, mléko a obilí.
»Navštívili jsme jatka firmy Danish Crown, které byly původně akciovou společností, ale byly převedeny do družstevního vlastnictví, v němž družstevníky je 5800 zemědělských podniků. Orgány družstva jsou demokraticky voleny. Firma působí v Dánsku, Belgii, Německu a Polsku, a zásobuje asi 30 miliónů obyvatel. V Dánsku není povoleno provádět porážky jinde než v této firmě. Jatka zpracovávají 21 000 prasat denně (!!!) na třech linkách s 2000 zaměstnanci. Pro srovnání, když jsem před 54 lety pracoval jako brigádník v holešovických jatkách, poráželo se 1240 prasat denně pro potřeby Prahy a okolí. Naprostá většina zaměstnanců v provozu jsou cizinci, podle vzezření zejména z Blízkého východu,« uvedl David.
»Navštívili jsme mj. rodinný statek pana Christensena, poslance Evropského parlamentu, který se zaměřuje na chov krav pro produkci mléka. Provoz je moderní, velmi podobný jako v českých zemědělských družstvech a akciových společnostech, které jsou někdy ještě modernější. Podle výkladu členů jeho rodiny usilují o dosažení cílů Green dealu a to s velkým nadšením, chlubili se, že jsou blízko svých záměrů, pokud jde o snížení množství unikajících skleníkových plynů, spotřeby antibiotik a zvýšení přírodní rozmanitosti,« popsal dále David.
Malí zemědělci nejsou utiskováni
»My souhlasíme se zvýhodněním malých zemědělců, ale tak, jako je to běžné v okolních zemích, nikoliv tak, aby na to doplatily střední a velké zemědělské podniky, jak to nastavila současná vládní koalice. Ta vytváří dojem, že malí zemědělci jsou utiskováni. To není pravda. Ostatně potvrzuje to i fakt, že jejich počet neustále roste. Jestliže v roce 2004 bylo u nás celkem 19 000 žadatelů o zemědělské dotace, tak v roce 2020 jich bylo již 30 000 a dnes jich je 31 000. Takže, Česká republika, částečně společně se Slovenskem, je jediná země v EU, kde počet zemědělců vzrůstá, a přitom průměrná velikost zemědělského podniku klesá. Všude jinde v EU a ve světě je trend zcela opačný. Malí zemědělci opouštějí své farmy, anebo se spojují do větších ekonomických celků. Přitom rovněž průměrná výměra jejich pozemků roste, zatímco u nás se tato výměra zmenšuje. Jestliže v ČR činila v roce 2010 průměrná výměra zemědělského pozemku 150 hektarů, tak v současné době je to již jen cca 114 hektarů,« vypočítává Pýcha.
Na Západě už pochopili, že na trhu uspějí jen větší ekonomické celky, ale tuto skutečnost současná vláda asi nevidí. »Našim spoluobčanům se, prakticky od roku 1990, často překládá idealistický, ale naivní obrázek malého zemědělce, který krásně, romanticky hospodaří na svém rodinném hospodářství, a přitom bude živit tento národ. V 90. letech byla jako vzor uváděna první republika, dnes je to sousední Rakousko. K tomu bych chtěl dodat, že všichni, kteří řádně hospodaří, si zaslouží náš respekt a naši úctu. Ale, podle nás je to naivní představa. Všude jinde vč. zemí západní Evropy vede ekonomický tlak k růstu velikosti farem,« dostává se Pýcha k porovnání s Dánskem, kde byl nedávno služebně.
Pravdivě o zemědělství a Dánsku
»Uvedu k tomu konkrétní příklad malé evropské země, jejíž zemědělství patří k těm vyspělejším. Víte, jaká je průměrná velikost tamějšího zemědělce, to je na plný pracovní úvazek? Je to 220 hektarů. Když jsem se svými kolegy z Dánska bavil o tom, jak oni budou pomáhat jejich malým zemědělcům, jak to nařizuje EU, odpověděli mně, že redistributivní platba je nesmysl. Prohlásili, že za stejnou povinnost (na každém hektaru musí zemědělec v EU plnit tzv. zásady správné zemědělské praxe) patří i stejná platba, a to bez ohledu na jeho velikost. Přitom Dánsko je země, která, jako jedna z mála zemí EU, je schopna produkovat více potravin, než kolik sama spotřebuje. Dánští zemědělci, nebo potravináři, jsou přitom schopni prodávat svoje produkty v celém světě. Velmi silně si totiž uvědomují, co to znamená být konkurenceschopný, a to nejen na evropském, ale i na světovém trhu. Proto nastavili redistributivní platbu tak, aby přímá platba v Dánsku byla ještě vyšší než v Rakousku. V praxi to znamená, že dánský zemědělec bude mít třikráte vyšší přímou platbu, než je tomu u nás. Měla by být vyšší, než je 208 euro na hektar. Dánové si totiž naprosto přesně uvědomují význam základní platby na hektar pro ekonomickou konkurenceschopnost svých zemědělců,« vysvětluje Pýcha.
Podle něj je prostě fakt, že si Dánové, a s nimi i mnozí další, uvědomují význam a ekonomickou sílu přímých plateb. »Zatímco my jsme od vládní koalice v Lucerně slyšeli, že současná vláda také našim zemědělcům pomáhá. Vždyť přidala pět miliard korun na kofinancování Programu rozvoje venkova, ze kterého budeme, díky nově nastavené Společné zemědělské politice EU, podporovat další snižování zemědělské produkce. Jako produkční zemědělci za těch 5 mld. Kč děkujeme, ale konkurenceschopnost českého zemědělství je přitom, díky nesprávně nastavenému Strategickému plánu SZP, velmi významně ohrožena,« dodal Pýcha.
Kdo prosazuje Green deal
Zážitek ze závěrečné večeře při své cestě po Dánsku přidal i David. »Poslanci se svěřovali, jak jim a zemědělcům v jejich zemích vadí Green deal, a jak jsou v Německu nenáviděni vlivem kampaně blbých novinářů a neziskovek proti zemědělcům, kteří prý ničí planetu. Je zajímavé, že při oficiálních jednáních nijak proti Green dealu nevystupují a před dvěma lety ho hlasitě podporovali, zvláště když se jednání veřejnosti přenášela přes internet. Na uzavřených jednáních byli ovšem kritičtější, ale opatrně, kvůli přítomným fanatikům. Na soukromé večeři zcela otevření…« vzpomíná David.
Podle něj nikdo nemá námitky proti zlepšování chřadnoucího životního prostředí a oteplování planety (v průměru) je asi už nezpochybnitelné. »Nicméně projekt Green deal prosazuje pouze Evropská unie (hlavně Evropská komise a Evropský parlament) a žádný další významný poškozovatel přírodního prostředí se nepřidává. EU se prý podílí na tvorbě skleníkových plynů 8 % a EP stanovil cíl snížení o 55 %, tedy celosvětově asi o 4 %. Současně však za posledních 10 let stoupla produkce skleníkových plynů celosvětově o 17 %. Green deal tedy zhoršování jen lehce přibrzďuje. Jeho důsledkem ovšem bude hospodářská a sociální katastrofa v zemích EU, zejména chudších obyvatel v chudších zemích. Skleníkové plyny zdaleka nejsou jedinou příčinou klimatických změn a dramatického zhoršován í biodiverzity. Rodinná farma pana Christensena sice usiluje o snížení produkce a zvýšení ukládání skleníkových plynů, ale jako ostatní krmí dobytek geneticky modifikovanou sójou dováženou přes půl zeměkoule z polí vzniklých vypalováním pralesů v Jižní Americe a stříkaných velkým množstvím pesticidů, které modifikovaná sója dobře snáší. Zjevným smyslem Green deal je omezení produkce v Evropě, aby potraviny mohly dovážet z levných mimounijních oblastí,« uzavřel David.
Současná vláda je obrovským zklamáním
Podle Pýchy se z Evropské unie stala velká byrokratická lokomotiva, kterou řídí lidé, co nechápou zemědělskou praxi a je jim to do jisté míry jedno. »Do zemědělství dnes v EU mluví každý, protože skoro všichni jsou přesvědčeni, že tomuto oboru rozumí, i když přitom nemají žádné odborné vzdělání. Výsledkem této politiky nakonec je, že se zemědělcům v EU neustále mění podmínky pro práci. Pořád jim měníme pravidla, podle kterých fungují, a to často bez toho, aby byly jejich názory vzaty v potaz. Přitom to jsou právě zemědělci, kteří velmi dobře vědí, jaké jsou správné technologické postupy pro zemědělskou výrobu a produkci potravin. Když se je snaží, na základě svých odborných znalostí a životních zkušeností, uplatňovat, potom od těchto ‚odborníků‘ potom dostávají nálepku, že jsou proti ochraně životního prostředí, proti biodiverzitě, proti ochraně klimatu, proti záchraně planety,« připomíná Pýcha.
Proto se asi není co divit, že pro řadu produkčních zemědělců je současná vláda obrovským zklamáním. »Pro mne osobně také. Jestli se jí něco opravdu podařilo, tak to, jak neskutečným způsobem rozdělila české zemědělce na dva tábory, a to i na lokální úrovni. Vždyť dnes na různých místech naší země dochází mezi zemědělci k různým nevraživostem, dochází i k vypovídání spolupráce a smluv. To zde předtím nebylo. Řekl bych k tomu, že na řadu lživých útoků ze strany Asociace soukromého zemědělství, a to zejména v médiích, neradi odpovídáme, protože to je pod naši úroveň. Ale, to neznamená, že bychom neměli pravdu. My ji máme, a přitom nemusíme lhát, jako to dělá Asociace a lidé kolem ní. Podle nás si každý zemědělec v této zemi, který dobře hospodaří, zaslouží úctu a respekt, a to nejen od politiků, ale především od občanů této země. Řekl bych závěrem, že členové Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR jsou zde proto, aby pro naše spoluobčany i nadále produkovali kvalitní, zdravotně nezávadné a cenově dostupné, české potraviny,« uzavřel Pýcha.
(zmk, svo)