Politická strana DOMOV, která je výrazně protiunijní a dokonce jako první subjekt u nás začala propagovat přistoupení ČR ke společenství BRICS, změnila v minulém roce místopředsedu. Po tragické smrti Radka Nováčka se jím stal děčínský patriot Ota Dračka. V rozhovoru pro iportaL24.cz tak nemohlo nedojít na situaci v Národním parku České Švýcarsko ani na sociální otázky, na něž je nový místopředseda specialistou. »Sociální politika před rokem 1989 fungovala,« neskrývá svůj postoj Dračka…
Stal jste se místopředsedou strany DOMOV. Kdybyste měl ve zkratce představit, čím se strana liší od jiných subjektů, co byste uvedl?
Je potřeba vycházet už ze samotného názvu DOMOV. Protože to je to nejdůležitější, co potřebujeme. Domov je základem všeho. Domov je pro rodinu a rodina je základem státu. Lidi řeknou: »Ano, já jdu domů.« Ale kolik z nich si uvědomuje, co to slovo znamená? Že tam mají, nebo by měli mít, klid, bezpečí a oporu členů rodiny, a na druhé straně by sami měli tou oporou být. A tak by tomu mělo být i ve státě. A naším společným domovem je Česká republika.
Neznám nikoho, kdo by neměl rodinu na prvním místě. Ale co naše vládnoucí garnitury? Mají Českou republiku na prvním místě?
Absolutně ne. Stačí, když se podíváme na to, jak se náš průmysl a naše hospodářství dostávaly a pořád dostávají do cizích rukou. Obrovské finanční prostředky nám mizí za hranice, místo aby byly investované tady. Jak sem přijde firma ze zahraničí, má tady daňové prázdniny a sotva jí skončí, tak naši republiku opustí. Takže nás jenom vytěží. Všechno by mělo být zajištěné tak, aby bohatství zůstalo tady. Ano, chceš podnikat v České republice, klidně přijď, ale budeš tady od samotného začátku platit daně. My ti můžeme nabídnout to nejdůležitější – pracovní sílu. A inteligentní pracovní sílu! Ty si toho važ, že tady máš tolik vzdělaných lidí, kteří pro tebe budou pracovat, a tak tu budeš odvádět daně a dále investovat.
Podle statistik žijí u hranice chudoby v České republice až tři miliony lidí. Ptám se vás jako specialistu na sociální problematiku – jsme na tom opravdu tak špatně?
Velice špatně! Stačí se kouknout na to, jak byla sociální politika dělána dříve…
Kdy dříve?
Myslím tím před rokem 1989. V systému měly velké slovo odbory, které fungovaly prakticky ve všech firmách. Byly tam vypracovávány kolektivní smlouvy, kde bylo jasně definováno, co se bude dělat pro jejich zaměstnance. Například když někdo potřeboval řešit bytovou otázku, mohl si vzít bezúročnou půjčku z fondu FKSP. Bylo to výhodné i pro danou firmu. Člověk, který uměl svoji práci, se tím stabilizoval, a protože mu firma pomohla, neměl žádnou tendenci hledat si něco jiného.
Dalším druhem sociální péče byly rekreace. Absolutní většina firem měla vlastní rekreační střediska a pracovníky ze sociální oblasti, kteří nejenom zajišťovali tuzemskou, případně zahraniční rekreaci pro zaměstnance a jejich rodiny, ale realizovali třeba i výměny s jinými firmami, takže se to oživovalo.
Já jsem tuhle práci také vykonával. Pracoval jsem ve firmě, která měla zhruba 1200 zaměstnanců. Dělal jsem nějakých 6500 rekreačních míst ročně – jak tuzemských, tak zahraničních. To znamená, že ti lidé mohli jet nejen na letní dovolenou, ale mohli si ji vzít i v zimě. Všichni byli spokojení. Místo toho, aby odboráři křičeli »firma se nestará«, volali »dost, máme vyčerpané prostředky«.
Dobrá, ale jistě uznáte, že před rok 1989 se vrátit nelze. Jaké řešení byste tedy měl pro dnešní dobu a pro dnešní zaměstnance?
Vždyť tohle, co jsem říkal, může platit i dneska. Protože nikdo odbory nezrušil, můžou existovat a všechno, o čem jsem mluvil, může krásně probíhat. Stejně tak jako třeba péče o důchodce. Firma má své bývalé pracovníky, a pokud se o ně bude starat, i když jsou v penzi, tím, že je občas sezve, že jim popřeje k narozeninám a dá jim nějaký drobný dárek, tak ti lidé jsou schopni jí to vrátit ve svých zkušenostech. Není žádný problém, aby se lidé s vysokou praxí například postarali o to, aby od nich dostávali informace lidé, kteří se do dané práce teprve zaučují.
Jak v této souvislosti hodnotíte neustálé posouvání hranice věku odchodu do důchodu, nově až k 67 letům?
Dovedete si představit třeba takového pilota v 67 letech, jak má nacpané letadlo dvěma stovkami lidí a letí? Já teda ne. Stejně tak autobusák. Některý z nich může být v dobré kondici, ale to už jsou lidi, kteří by si zasloužili odpočívat a maximálně akorát předávat své zkušenosti mladším generacím.
Jinak je to nesmysl. Celé je to snaha, aby lidé pobírali důchod co nejkratší dobu, aby na nich stát ušetřil. Když někdo šel do penze v šedesáti a zemřel třeba v 75 letech, tak vyčerpal víc, než když někdo jde v 67 letech a v 75 zemře. Je to asociální záležitost.
Ale vláda argumentuje tím, že výhledově na důchody nebude…
Vždyť to není pravda! Vždycky je na důchody! Protože pracujících, kteří odvádí sociální a zdravotní pojištění, je pořád víc než penzistů. A pokud se nebude mrhat prostředky na nějaké politické neziskovky nebo se nebudou strkat do zbraní v rámci cizích záležitostí, do kterých nám absolutně nic není – a je jedno, jestli to je nalevo, napravo, na severu nebo na jihu – pak těch peněz bude zbývat dost.
Kdybychom odpovídajícím způsobem zdaňovali zahraniční firmy, které odtud vyvádějí obrovské prostředky místo toho, aby je investovali na našem území, pak by financí mohlo být až takové množství, že bychom nemuseli být zadlužení.
Takže nesouhlasíte s argumentací, že se na Ukrajině bojuje za české zájmy?
To v žádném případě. Jedná se o naprosto cizí zájmy, do nichž nám vůbec nic není.
Ve svém životě jste se jistou dobu zabýval i přírodou a ekologií. Zeptám se vás v souvislosti s tolik skloňovaným tématem současnosti, tzn. udržitelností klimatu a ochranou životního prostředí, na to, jak se díváte na tzv. Green Deal? Je soubor zelených opatření skutečně nutný, nebo platí, že příroda si umí pomoci sama…?
Možná si vzpomenete na prvního polistopadového ministra životního prostředí Josefa Vavrouška. Mimořádně inteligentní člověk! Znal jsem se s ním osobně a je jen škoda, že už není mezi námi. On byl první, kdo na vládní úrovni pronesl spojení »trvale udržitelný rozvoj«. Takže – ne návrat ke klackům a vlézt si na stromy, k čemuž vede Green Deal v podobě Evropské unie, ale snaha, aby rozvoj šel v rozumné míře a co nejméně poškozoval životní prostředí.
Stačí se podívat zblízka na ty, kteří v Bruselu mluví o nutnosti snižování CO2. Když dostali otázku, jaký je vlastně obsah CO2 v atmosféře, tak ani jeden z nich nevěděl, že to je 0,04 %. Nejblíž byl ten, který uvedl 5 procent. No a jiný, který chtěl být velký king, dokonce tvrdil, že 10 procent. A takoví »znalci« rozhodují. To je strašné!
Proč to podle vás tak chodí? Kdybych za nějakou sféru odpovídal, tak si přece nastuduji souvislosti odshora dolů, případně si detailní podklady nechám zpracovat…
Celé je to jeden velký byznys! Zakážu spalovací motory a budu protlačovat auta na elektriku. Přitom není vůbec nic připraveného. Oni se naprosto nezabývají tím, jaké jsou ekologické záležitosti u výroby elektroauta a jaké u auta se spalovacím motorem. Tam je propastný rozdíl. Vůbec neberou v potaz ani to, že když elektroauto začne hořet, všechno se to dostane do ovzduší. Viděl někdo hořet tento typ aut? A to, jaké problémy mají požárníci s hašením? To, co v daný moment skončí v ovzduší, je násobek toho, co by zavinilo normální auto, kdyby hořelo.
Jak se vám v této souvislosti poslouchal projev Donalda Trumpa v Kapitolu, kde prohlásil, že »skončím Green Deal« a každý si »bude nakupovat auto, jaké chce«?
V tomhle s ním naprosto souhlasím, protože to, s čím se bude jezdit, by se mělo odvíjet od potřeb konkrétního člověka. S elektroautem se nemusím dostat všude tam, kam bych potřeboval. Takže je to všechno otázka pohledu a potřeb. Opravdu si musíme uvědomit, že je to výhradně záležitost byznysu. Nesmyslného!
Není to tak dávno, co jistý »expert« prohlásil, že loď má tak obrovské emise, že se to rovná milionům aut. Ale byl ten člověk vůbec někdy na lodi? Vezměte si třeba to, že u nás jsme měli Československou plavbu Labsko-oderskou. Ta měla de facto největší park plavidel v Evropě. Na jednu průměrnou nákladní loď se vejde náklad zhruba 60 kamionů. Celé to táhne motor, který má sílu jednoho kamionu – tak co je ekologičtější? Šedesát kamionů na silnici, kde jsou navíc ještě oděry z pneumatik, hlučnost a prašnost, anebo jedna loď, kde je motor pěkně schovaný, je to utlumené, a jak už jsem řekl, má to spotřebu jednoho kamionu?
Nyní bych vás využil jako regionálního patriota a zeptal se vás na České Švýcarsko. Není to tak dávno, co jsme publikovali rozhovor s předsedou Svazku obcí v Národním parku České Švýcarsko, místostarostou Jetřichovic a bývalým lesákem Milanem Dařinou, který mj. zveřejnil průzkum, že obyvatelé Jetřichovic by byli proti vzniku národního parku, kdyby o tom mohli dnes rozhodovat, a to po nabytých zkušenostech se státní ochranou přírody. Rozumíte jejich postoji, nebo máte opačný názor? A souhlasíte s tím, že protipožární opatření jsou tam stále nedostatečná?
Národní parky mají svůj velký význam a Národní park České Švýcarsko není výjimkou. Uvědomte si, že ještě před tím, než byl vyhlášen, tak Sasové už měli Saské Švýcarsko, ale celý svět tu oblast zná jako Českosaské Švýcarsko. Takže to už je opravdu tradice a co se týká toho požáru, hraje roli otázka přístupu k tamním lesům.
Národní park byl vyhlášený v kulturní krajině a většina zdejších lesů byla zaknihována, a dodneška to platí, jako hospodářské lesy.
Hospodářské lesy jsou zpravidla monokulturami a proměnit je ve smíšený les, navrátit to nazpátek, není nic rychlého. Tam je potřeba hodně času. Požár celou věc de facto uspíšil, protože přišel kůrovec a je otázkou, jak by to bylo ošetřované, jestli byl včas likvidovaný, jestli tam byly dané například lapáky.
Národní park má své lesáky, kteří se o lesní hospodářství mají starat a starají. Je to všechno tak, že pokud někdo chce něco přeměnit do původní podoby, pak tomu musí věnovat práci, musí mít finanční prostředky a čas. Protože hospodářské lesy jsou řízené podle tzv. desetiletého těžebního plánu. V momentě, kdy dojdete do stavu, že se má vytěžit dřevní hmota, následuje zákonná lhůta, dokdy se zase musí vysázet nový les. Tohle změnit je záležitost legislativy a není to nic jednoduchého. Těm klukům to nezávidím! Nicméně jsem toho názoru, že tragédii se dalo předejít.
Čím?
V momentě, kdy se projevil kůrovec, tam zůstala spousta dřevní hmoty, která byla mrtvá. A hlavně z toho se už mělo začít těžit!
Když se to ponechalo, tak nějaké kmeny padly, což je k dobru v tom, že se to tam rozkládá a pomůže to přírodě, ale bohužel tady v těch místech je ještě Chráněná oblast přirozené akumulace vod Severočeská křída. Proto je mým názorem, že v těchto místech se dřevo mělo vytěžit a mělo se to tam osázet znovu. A už se to mohlo vysázet třeba jako smíšený les, třeba právě pro ochranu Chráněné oblasti přirozené akumulace vod. To je záležitost, o které se lidé moc nedozvědí. Když se někde zeptám, jestli vědí, kde ta oblast je, koukají na mě jak zjara, že to slyší poprvé.
A právě z toho vyplývá ještě další otázka. Když si vezmete, že v oblasti zasažené požárem se těží pitná voda, která zásobuje celý Děčín a okolní obce, pak z logiky věci – pokud si představíme tu skálu a přirovnáme to třeba k ledovci – jedna třetina ledovce kouká z moře a dvě třetiny jsou pod hladinou. A podobné je to se zdejšími skalami, kolem nichž je v píscích voda. Když se na jedné straně těží voda, tak tam vzniká z logiky věci depresní kužel. Ale z druhé strany, kde se netěží, tlačí hladina, která je výš, do těch skal. Potom tam musí docházet k náklonu i k hrozbě, že některé skály padají.
Teď, když do toho přišel požár, který skály rozžhavil, a do toho se tam lila voda od hasičů z letadel a vrtulníků, tak docházelo k prudkému ochlazování. Pískovce musely popraskat a uvidíme, co se skalami dál bude.
A další problém se týká zničení kusu lesa. Než to celé zaroste, je tam vsak hasební vody, která byla nabíraná z Labe, na Miladě, zkrátka, kde se dalo. Je otázkou, jestli to zasáhne spodní vodu, která se těží, takže jde i o budoucí kvalitu místních vod.
Několikrát v našem rozhovoru zazněla kritika EU. A tak se nemohu v souvislosti s programem vaší strany nezeptat – několikrát jste vyhlásili, že jste pro vstup do společenství BRICS, dokonce máte i reklamní předměty s tímto motivem. Co vás k tomu vede?
BRICS vnímám jako uskupení států, které chtějí spolupracovat hospodářsky, čili je to něco, jako svým způsobem byla Evropská unie před Lisabonskou smlouvou. Do té doby se mluvilo jen o spolupráci, byť už to bylo trochu pochybné, protože jsem měl příležitost být každý měsíc na delegaci Komise Evropského společenství. Bylo to v době, kdy jsme přistupovali do Evropské unie. Měl jsem tam úpravnu vody, kterou jsem servisoval, a vyslechl jsem spoustu řečí, protože jsem se pohyboval v kuchyňce, která byla otevřená do místnosti, kde se jednalo. A už tam – před tím než jsme vstoupili do Evropské unie – se mluvilo o omezování výroby u nás, o zákazu některých výrobků, o tom, co se smí a nesmí, a za co bude kdo postihovaný.
Na základě těchto zkušeností jsem pro vstup do EU nehlasoval. Měl jsem z toho špatné pocity a teď je mám ještě horší, když na vše z toho i došlo…
Petr Kojzar
Ono to celé není tak jednoduché. Kdyby odbory pracovaly, jak mají – a teď nemíním ty v jednotlivých podnicích, ale centrály – nikdy žádná tzv. důchodová reforma ani jiný paskvil pětikoalice neprošel.
Rekreace? Úplně vidím Anděla na horách, míněno samozřejmě v dobrém…
Škoda, že strana DOMOV nejde se STAČILO!.