Pokračující konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou zanechal mnoho ukrajinských vojáků unavených válkou, ale stále se nechtějí nebo nemohou boje vzdát, napsal kanadský deník Toronto Star.
Artem Baulin, mladý poddůstojník z Kyjeva, se podrobuje rehabilitaci ve vojenské nemocnici poté, co byl zraněn při výbuchu a utrpěl otřes mozku během krvavého konfliktu ve městě Bachmut na východě země.
»Bojoval jsem více než rok, od 24. února 2022. Ztratil jsem spoustu přátel. A když byli v plamenech, nebyl jsem smutný. Měl jsem možnost bojovat dál,« řekl Baulin v rozhovoru pro The Canadian Press. »Prostě jsme se dali do boje,« dodal. Pětadvacetiletý mladík dodává, že nedokáže myslet na to, že by měl v budoucnu normální život. Právě teď je tu jen válka proti Rusku.
»Chtěl bych být grafikem jako před válkou, ale teď máme problém se sousedy. Je to jen další civilizace jiných lidí, kteří nechápou, jak se v tomto světě žije,« říká Baulin. »Vrátím se ke své brigádě a možná budu zase bojovat.« Baulin má na hrudi a pažích tři velká tetování Smrtky a směje se, že ho možná chrání před smrtí.
Není to strach ze smrti, co ho nutí váhat s návratem do první linie, říká. Znepokojuje ho nedostatek vedení ze strany některých důstojníků.
»Chci být převelen k jiné brigádě, protože máme (velmi, velmi) velký problém s našimi veliteli,« řekl Baulin. »Naši velitelé nás vůbec nepodporují«.
»Na podzim jsem byl ve skupině odstřelovačů a dostávali jsme dobré mise i špatné mise, ale nikoho jsme neztratili. Byl jsem převelen do jiného družstva, abych se věnoval spojovacím operacím, ale už nemáme ty správné vojáky z útočných oddílů,« uvedl.
Baulin říká, že nedostatek vojáků zkušených v útočných oddílech, vyzbrojených pořádnými zbraněmi, učinil boj mnohem riskantnějším. »Bojoval jsem v Bachmutu, ale neměli jsme kulomety a říkali, že ‚na kulomety nemáte kvalifikaci. Proč je potřebujete?‘«.
Igor, který odmítl uvést své příjmení, je také odstaven z boje, protože rehabilituje po operaci zad. V armádě strávil pět let, než ji v roce 2018 opustil. Když ale vypukla válka, nechal práce poslíčka a znovu se zapojil.
Teď už podle svých slov s válčením skončil, ale armáda mu nedovolí odejít. »Mám ošklivá zranění, bolí mě záda. Po čtyřech operacích bych opravdu potřeboval skončit… ale to nemůžu,« řekl. »Pořád mě chtějí zpátky v první linii.«
Igor vytahuje šek, který dostal za pobyt na rehabilitaci. Je to ekvivalent asi tří tisíc korun – polovina jeho obvyklého vojenského platu. »Je těžké vyjít s penězi,« říká.
»Byl jsem opravdu motivován k tomu, abych se stal obráncem národa. Teď se cítím dost nevraživě,« říká Igor. »Ke své jednotce se vrátím koncem tohoto měsíce. Stále ještě bojuji za naši zemi… ne pro peníze.«
(cik)