Bohatých se opatření vlády nedotknou, ti jsou chráněni, kritizuje Miroslav Opálka

Zdůvodnit se dá všechno – kde jsou dva soudci, najdete tam tři názory. Uvedl to v souvislosti s kontroverzním rozhodnutím Ústavního soudu ohledně snížení valorizace důchodů Miroslav Opálka. Expert KSČM na sociální problematiku v rozhovoru pro iportaL24.cz současnou vládnoucí garnituru nešetřil. Prodlužování doby zaměstnání má podle něj své zdravotní limity. »Nebo jde o to, aby zaměstnanci odcházeli do invalidních důchodů s nižším důchodem?« položil si řečnickou otázku emeritní člen důchodových komisí a dlouholetý poslanec, který především upozornil, že současný demografický vývoj je nepříznivý.

Národní ekonomická rada vlády předložila kabinetu návrh 37 opatření, které mají zvýšit ekonomický růst v Česku. Část z nich se týká sociální oblasti. NERV mimo jiné doporučuje zpružnit zákoník práce, který považuje za nemoderní a zkostnatělý. Souhlasíte s tímto konstatováním, je podle vás potřeba měnit zákoník práce?

Pokud jde o návrhy NERV, pak předesílám, že jde o obecné věty bez dalšího upřesnění. Obsah si tak může domýšlet každý podle svých představ a vláda si vybere jen něco. Pracovní právo to asi bude.

Boj o zákoník práce a jeho »filozofii« mezi zaměstnavateli a zaměstnanci není jen historií. Je i realitou polistopadového vývoje. Vždy, když je pravice u moci, snaží se zákoník rozvolnit, liberalizovat, zpružnit, modernizovat… Padají i návrhy na jeho zrušení se zdůvodněním, že ne všechny vyspělé země takovou právní normu mají.

Konstatuji, že tam, kde je férovější právní prostředí, ohleduplné jednání a vzájemný respekt mezi silnými odbory (zaměstnanci) a zaměstnavatelskými svazy (zaměstnavateli, kteří nehledí jen na zisk), tam se asi dokážou domluvit i bez zákonů. V ČR však většinově vítězí na pracovištích právo silnějšího.

Dále konstatuji, že právě na sporu o takovouto normu se společnost jasněji dělí na pravici a levici. Ne tedy podle verbálních projevů, ale podle hlasování o těchto otázkách, které je oním rozcestníkem.

Chápu ty zaměstnavatele, kteří se chtějí zbavit nezodpovědných či méně produktivních pracovníků. Ale mezi ty méně produktivní patří i ženy s nemocnými dětmi, starší a invalidní zaměstnanci, kteří třeba odpracovali pro svého zaměstnavatele několik desetiletí.

Odbory proti navrhovaným změnám protestují, nesouhlasí například s možností podání výpovědi zaměstnanci bez udání důvodu. Jaký je váš názor na toto doporučení?

Dostat se do situace, kdy s vámi bude rozvázán pracovní poměr kdykoli a bez udání důvodu, to se dostáváme do úplně jiného století! Propustit flákače či dokonce zloděje jde i dnes, a to nejen přes vytýkací dopisy. Nového zaměstnance lze prověřit třeba smlouvami na dobu určitou. Atd.

Vždy je co vylepšovat či »modernizovat«, ale bezbřehý posun mantinelů až za hranice v minulosti vydobytých a stvrzených dohod (např. s Mezinárodní organizací práce) by měli zaměstnanci odmítat a více se odborově organizovat a angažovat! Nestačí nadávat a pohodlně čekat, až to za mne vyjedná někdo jiný. Jestliže pravice (koaliční a opoziční) má ve všech ústavních orgánech, ale i v přízni médií většinu, musí mít neprivilegovaní občané viditelnou většinu ve veřejném prostoru a společenském vědomí. Chybí radikální, zodpovědný a schopný organizátor s přirozenou autoritou, který dokáže velmi fragmentované skupiny spojovat k demonstraci většinových postojů.

Výbušným tématem také v současném volebním období jsou důchody. Vládní pětikoalice si již schválila důchodovou novelu, která hodně věcí mění. Do předčasného důchodu je nyní možné odejít jen tři roky před řádným důchodem, procentní výměra se snižuje o 1,5 procenta za každých chybějících 90 dní do dosažení důchodového věku. Jít do předčasného důchodu budou moci lidé, kteří pracovali a platili odvody 40 let. Co o těchto změnách soudíte?

Zatím jde o jednotlivé parametrické úpravy. Společným znakem dosavadních změn je, že na jedné straně se omezují příjmy do státního systému (prostřednictvím zastropování odvodů u vyšších příjmů či úlev v platbě pojistného na důchodové pojištění u nekolidujících zaměstnání, dále vysokými paušály a jiným výpočtovým základem u OSVČ i státními pobídkami – úlevami), na druhé straně jde o snahu omezit výdaje a u předčasných důchodů omezit jejich dostupnost. To povede ke zvýšení nezaměstnanosti seniorů a k jejich vyšší invaliditě. Jakou to má logiku, když do řádného důchodu musíte dosáhnout 35 let pojištění a do předčasného 40 let? V takovém případě např. učitel, který ztrácí ve třídě nervy, nemá žádnou šanci odejít do předčasného důchodu ze své profese!

Pravici jde tedy jen o to, jak některým skupinám odvodové povinnosti umenšit a jiným naopak ubrat na možnostech volby i výši důchodů.

Vláda se snaží vyrovnat technokraticky zápornou bilanci tzv. důchodového účtu, ale jen na úkor občanů v neprivilegovaném postavení. Ty nejchudší podrží mírně nad vodou a dělá si z toho zásluhu, ale vše se děje nakonec na úkor středněpříjmových občanů, na které různá opatření dopadají nejvíce. Bohatých se to téměř nedotkne. Ti jsou chráněni.

Jednotlivé návrhy působí chaoticky. A zejména se ze společného koláče vyčleňují další a další peníze na výdaje, které nejsou kryty odvody. Např. u jednotné výše minimálního důchodu (bez zohlednění práce na zkrácené úvazky) nebo naposledy zvýšením důchodů chartistům. Ať jsou tzv. odškodňovací platby hrazeny mimo důchodový účet a nezvyšují na něm deficit. Stejně tak různé pobídky na úkor důchodového pojištění.

Plošně se vyplácí výchovné i těm, jejichž děti nevytváří v ČR žádný HDP a neodvádí peníze do průběžného státního důchodového pilíře. A přitom se všem omezuje valorizace penzí tak, že dochází k potlačení zásluhové složky a tím k omezení motivace. Naproti tomu stát zvyšuje podporu v rámci kapitálového individuálního doplňkového penzijního spoření, ale jen pro ty, kteří mají dost peněz na odloženou spotřebu. Kdo bude ukládat 100, 300 či 500 Kč, na státní příspěvek nedosáhne. Ti bohatší, kteří uloží 1700 Kč, dostanou nejvíc. Toto je solidarita naruby! Naše podpora třetího pilíře nemá ve světě obdoby. Propadá se i reálná hodnota pozůstalostních důchodů vyplácených v souběhu. Na 590 tisíc takto vyplácených důchodů se nominálně nepřidalo v tomto roce ani o korunu. To je státní úspora! A kde jsou média?

Ve hře je také návrh důchodové reformy z dílny ministerstva práce, který prolomuje hranici 65 let pro odchod do důchodu. Důchodový věk by se měl postupně dál zvyšovat podle doby dožití. Nově přiznané důchody budou podle představ ministerstva nižší. Jak se na tento návrh díváte?

Pevná hranice neexistuje v zákoně ani dnes. Její posuzování a případné posouvání má pětiletý cyklus. Současné nápady řeší natvrdo aktuální potřebu snížit deficit na důchodovém účtu, aby zvýšené výdaje na zbraně nezvyšovaly viditelně deficit státního rozpočtu. Opět se nehovoří o vícezdrojovém hospodaření. Připomínám, že ODS už v r. 2005 předložila v 1. Bezděkové komisi návrh jednotného minimálního státního důchodu. Zbytek ať si každý našetří na nejistém kapitálovém trhu. Varováním nám budiž především dlouhodobá situace v Chile.

Demografický vývoj je opravdu nepříznivý a je evidentní, že růst životní úrovně vede k pohodlí a neochotě vychovávat děti. A to i v převážně katolických státech, jako je Polsko, Itálie, Španělsko. Budou tedy chybět plátci do průběžného státního důchodového pilíře. A tak se má technokraticky navyšovat statutární věková hranice pro nárok na starobní důchod. Ještě nikdo však nepřišel s myšlenkou zkrátit dobu přípravy na povolání. Vrátit se třeba v rámci školské reformy k osmiletce, zamezit záměrnému prodlužování studia do 26 let na středních a vysokých školách aj. Každý ročník čítá cca 100 tisíc osob. Kromě toho bude potřeba sociálně spravedlivěji rozdělovat nově vytvořený produkt a počítat i s úsporami a změnami, které přináší vědeckotechnický pokrok. Všechno bude jinak!

Prodlužování doby zaměstnání má své zdravotní limity. Nebo jde o to, aby zaměstnanci odcházeli do invalidních důchodů s nižším důchodem? Víte, co přibylo civilizačních chorob? Víte, že mladá generace je fyzicky slabší, otylejší, nemocnější? Víte, že zaznamenáváme již u dětí výrazný nárůst psychických problémů? Do jakého věku bude vůbec mladá generace schopna pracovat a kolik procent jich bude v chráněných dílnách či v péči neziskového sektoru? Nechme to na řešení jim. Vždyť každý nový zákon může být stejně kdykoli změněn. Vláda neumí odhadnout včas výši inflace, ale troufá si na projekci za horizont 50 či 100 let.

Snížení průměrných důchodů pod hranici 40 procent průměrné mzdy (mluví se dokonce o 20 procentech!) bude otevřenou cestou k tlaku na zvýšení individuálního kapitálového spoření se všemi jeho riziky. Jen se podívejme, jak klesla za poslední roky reálná hodnota našich úspor. A to jde převážně o inflaci. Přitom krize, ozbrojené konflikty, pandemie, krachy cenných papírů či velkých firem nelze v dnešním bouřlivém světě vyloučit, ale spíše předpovědět.

Návrh také počítá s tím, že za dobu péče o děti a blízké by se měl při stanovení penze započítávat fiktivní příjem ve výši průměrné mzdy. Opatření má postupně nahradit v nových důchodech výchovné, které by zůstalo jen na třetí a další dítě. Mělo by být podle vás výchovné zachováno?

Já jsem plošně vyplácené výchovné odmítal. Proč by měl někdo, jehož dítě je nezaměstnatelné, bere drogy, je ve výkonu trestu nebo pracuje či zdaňuje své příjmy v jiném státě, brát výchovné. Ať mu jeho nebo osvojené dítě, pokud bylo dobře vychováno, posílá část svého důchodového pojištění napřímo a bezdětným se zvýší odvody. Takovýto vypracovaný návrh jsem předložil v Potůčkově komisi. Reakce? Prý by to bylo administrativně náročné. Ale čeká nás ve státní správě velká digitalizace. Tak kde je problém? Mít dítě ještě není zásluha. Ale vychovat dítě tak, aby z něj měla společnost prospěch, to je zásluha.

A jinak, pokud stát stále zasahuje změnami zákonů do tzv. důchodového pojištění, pak toto pojištění neskýtá žádné záruky a stává se jen jinou daní. Chce-li stát vyplácet nekryté výdaje, musí na ně do systému vložit peníze z daní a nekřičet, že máme velký deficit na důchodovém účtu. Současný postup jen snižuje těm, kteří do společného systému poctivě odvádí své peníze, jejich díl cestou slibovaných snížených vyměřovacích základů a valorizací. Je nemravné hovořit o penězích na důchody jako o hospodářské škodě.

Vláda se stále nedokáže s odbory shodnout na úpravě předčasných důchodů pro náročné profese. Kterých profesí by se to podle vás mělo týkat?

Velkou chybou bylo na počátku devadesátých let minulého století zrušení důchodových kategorií. Přitom u ozbrojených složek, části integrovaného záchranného systému a u hlubinných horníků jisté výhody jsou. Vycházel bych osobně z tradic, poznatků odborné lékařské komunity a zahraničních zkušeností. Tento problém již ministerstva řeší přes dvacet let. Vždy už je to připraveno, přijdou nové volby a zase nic. Představa, že zaměstnanec po maximální expozici najde a změní zaměstnání, čímž předejde svému zdravotnímu poškození, je mimo mísu. Vícenáklady musí uhradit zaměstnavatelé, kteří mají z pracovníků, jimž práce poškozuje zdraví, prospěch. Ne stát na úkor nás všech!

Ústavní soud před pár dny zamítl návrh poslanců hnutí ANO na zrušení loňské novely, která jednorázově omezila nárůst penzí. Očekával jste takový verdikt? Jak se díváte na jeho zdůvodnění?

Přiznám se, že tento verdikt jsem nerad, ale očekával. Nejen nové složení ÚS ČR, ale i mimika při rozhovorech napovídala, jak to dopadne. Zdůvodnit lze všechno. Záleží na úhlu pohledu a vnitřní orientaci. Jinak by soudci nemuseli hlasovat. Když je zdůvodnění a nález schválen, již se nemáte kam odvolat. Platí postoj většiny. Ještěže nejsou soudci s odlišným disentním názorem prohlášeni za neústavní a navždy vyloučeni. Jak se nadneseně říká: Kde jsou dva soudci, najdete tam tři právní názory.

Sněmovní opozice se chce na Ústavní soud obrátit i s dalšími návrhy, které si koalice díky své většině schválí. Má to podle vás vůbec smysl?

Smysl jak v čem. Pokud jde o výsledek, tak asi ne. I když by ústavní soudci mohli vnímat jejich kritiku, která je nebývalá. Smysl bych hledal v tom, že se o problematice ve veřejném prostoru více hovoří a lidé mají před volbami o čem přemýšlet. Mělo by je to probudit k akci.

Jak byste zhodnotil dosavadní působení Mariana Jurečky v čele resortu a vlády jako celku?

To je složitější hodnocení. Budu stručný. Nepodezříval bych ho z neznalosti problematiky. Lidovci měli vždy zájem působit v sociální politice a ovlivňovat ji. A to od ministerstva přes kraje, obce až po neziskový sektor. Všude zaměstnávají své blízké. Lze říci, že tematika rodinné a sociální politiky jsou jejich vlajkovou lodí. A tak prostřednictvím ministra či jeho náměstka/náměstkyně působili v centru společně s ČSSD i s ODS dlouhodobě. Mám však za to, že tentokrát si více ubližují, než prospívají. Jsou nuceni ke kompromisům, které se jejich voličům nelíbí, a pan ministr Jurečka je jejich nejviditelnějším symbolem. Myslím si však, že bez jejich účasti by bylo ještě hůř. Možná to nakonec může být parafrázováno podle Shakespearova Othella: »Mouřenín posloužil, mouřenín může jít.«

Nakonec bude jen na voličích, zda dají šanci jiné politické reprezentaci k nápravě věcí veřejných.

Jana Dubničková