Ať se vláda odstěhuje na Ukrajinu a tam pracuje pod ukrajinskou vlajkou, znělo pod Národním muzeem

Zatímco z úst vládních představitelů dnes zněla chvála toho, kam se dostala naše republika za 35 let po tzv. sametové revoluci, kritika rezonovala nejhlasitěji v horní části Václavského náměstí v Praze, kde aktivista a předseda hnutí Česká republika na 1. místě Ladislav Vrabel uspořádal demonstraci za okamžité stržení ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea. »Ať se vláda odstěhuje na Ukrajinu a tam může pod ukrajinskou vlajkou pracovat,« vyzval Vrabel.

»Tenhle režim nám dělá strach. Ten strach dělá proto, aby mohli dělat byznys, který dělají. Ten byznys dělají už od roku 1989. Nevím, jestli jste si všimli, ale rok 89 měl za úkol, že je celá Česká republika rozkradená,« uvedl Vrabel.

Zmínil to, že i současnost má své politické vězně. Jako prvního jmenoval aktivistu Slávka Popelku, který chtěl na loňské demonstraci strany PRO strhnout ukrajinskou vlajku, za což dostal podmínečný trest a zákaz vstupu do Prahy. »Říkal jsem mu, nejezdi do Prahy, máš rodinu. Odpověděl ‚nepojedu‘. Ale za pár měsíců to nevydržel a přijel na demonstraci před Úřad vlády. Ti policisté, co nás tu dnes chrání, ho zatkli, když měl mikrofon. Řekl: ‚Nezatýkejte mě, zatkněte vládu.‘ Ale dostal jeden rok za to, že chtěl sundat vlajku a že přijel na protivládní demonstraci,« uvedl na pódiu Vrabel.

Kromě Popelky jmenoval rovněž Vladimíra Kapala, šéfredaktora Svobodného rádia, který nedávno zemřel pod tlakem, jenž byl na jeho osobu vyvíjen. A také učitelku Martinu Bednářovou, která byla za své názory perzekuována, vyhozena z práce a musela před soud. Osud prvního jmenovaného, který byl trestně popotahován všemi justičními stupni, představil shromážděným publicista Josef Skála (KSČM), zato Bednářová promluvila přímo na pódiu. »Nikdy by mě nenapadlo, že 35 let po revoluci budou lidé vyhazováni ze zaměstnání, nevěřila bych, že v naší vlasti znovu zavládne cenzura, že dopustíme návrat totalitních praktik a to, že nám vládnou nemocní mocní, kteří naši zemi záměrně devastují, likvidují oponenty a ničí jejich názory,« uvedla Bednářová.

»17. listopad 1989 je příležitostí zamyslet se, proč lidi zavírají a trestají, proč nám dělají teror, proč nás tahají po policiích a po soudech. Jediný důvod je, že chtějí prosazovat svoji agendu. Práci nedělají pro nás, obyčejné lidi. Převrat se dělal proto, aby se rozbily suverénní země, co si vyráběly sami, aby se rozbil východní blok a mohli přijít globalisté ze západu a převzít majetek státu. Naši politici pracují pro cizí zájmy,« připojil Vrabel.

V této souvislosti použil jeden z dalších řečníků, místopředseda Národní demokracie Jan Sedláček, přímo na pódiu vtip: »17. listopad 1989 pro mě znamená jen jediné: důkaz, že se země otáčí. Na východ jsme se vysrali a ze západu přišlo hovno.«

Podle předsedy České strany národně sociální (ČSNS) Michala Klusáčka dostal český národ svobodu jen do té doby, »dokud se bude porcovat státní majetek«. »Západ neměl zájem na naší svobodě, ale na našem hospodářství,« řekl Klusáček.

Pro Petra Růžičku, lídra hnutí Česká republika na 1. místě pro Prahu a střední Čechy, byl Listopad 89 barevnou revolucí, kdy šlo o dosazení předem vybraných kádrů, které ve svých pozicích vytvoří z dané země kolonii. »Je to úspěšně pro kolonisty na celém světě, ne pro kolonie,« konstatoval Růžička.

Kromě výročí 17. listopadu byly nejskloňovanějšími tématy vztah české vlády k Ukrajině a spojování vlasteneckých sil s ohledem na sněmovní volby 2025. »Jestli naše vláda potřebuje pracovat pod ukrajinskou vlajkou, tak jeden chytrý člověk řekl, že není potřeba potahovat celý svět kobercem, stačí si koupit boty. Takže – nepotahovat celou Českou republiku ukrajinskými vlajkami. Stačí, když se vláda odstěhuje na Ukrajinu a tam můžou pracovat pod ukrajinskou vlajkou,« vyzval hlavní organizátor celé akce Vrabel.

Následně přečetl výzvu k okamžitému odstranění ukrajinské vlajky z Národního muzea, která má několik tisícovek podpisů a s níž poté účastníci vyrazili na Úřad vlády. Píše se v ní mj. to, že budova je symbolem české národní kultury, identity a historie a měla by být využívána jen na to, co podporuje českou státnost. Vyvěšení jiné vlajky je hodnoceno jako nevhodné gesto, které rozděluje společnost a porušuje neutralitu našeho státu.

»Aby nás co nejvíce pokořili, pověsili na nejdůležitější místo na Václavské náměstí vlajku státu, ve kterém je mnoho slušných lidí, ale tomu státu vládne fašistická vláda. Není to jen právo, ale povinnost našeho národa, aby byl symbol fašismu z Národního muzea odstraněn,« vyzval zakladatel iniciativy Národní proud Václav Hrabák.

On je jedním ze signatářů výzvy, dalšími jsou mj. předsedové a předsedkyně politických stran a hnutí Kateřina Konečná (KSČM), Zuzana Majerová (Trikolora), Michal Klusáček (ČSNS), Libor Vondráček (Svobodní), Pavel Krejčí (Občanské hnutí), Pynelopi Cimprichová (Švýcarská demokracie), Adam Bartoš (Národní demokracie), Václav Sogel (Referendum – Hlas lidu), Lubomír Volný (Volný blok), ale například i poslankyně Karla Maříková (SPD), šéf pražské organizace SPD Josef Nerušil či herci Jaroslava Obermaierová, Ivan Vyskočil nebo zpěvák Tomáš Ortel.

Co se týče spojení vlasteneckých subjektů, Vrabel uvedl, že se o něm v zákulisí s přítomnými předsedy jednotlivých subjektů bavil. Jedním z těch, které jmenoval, je i šéf strany DOMOV David Tygr Ploc. Ten na pódiu zmínil své osobní zkušenosti s rokem 1989. »My jsme se v roce 1989 nadechli do svobody. Jako šestnáctiletý puberťák jsem chodil na každou demonstraci a cinkal klíči. Zpívalo se tu o míru, a teď nejvyšší ústavní činitelé ‚zpívají‘ o podpoře války. Těch 35 let je řízenou destrukcí české země,« řekl na pódiu Ploc.

Zhruba dvě tisícovky lidí byly neustále konfrontovány s provokatéry, kteří křičeli mj.: »Táhněte do Ruska!« Na to jim Vrabel odpovídal, že na demonstraci vlají české vlajky, a nikoli ruské, kdežto oni velebí ty ukrajinské.

Po dvouhodinové akci, která začala ve 13.00, se Vrabel a spol. vydali před Úřad vlády. Ten byl zavřený, nicméně šéf hnutí Česká republika na 1. místě uvedl, že text doručí kabinetu písemně, navíc se obrátí i na soud.

(pk)