Pro bublinky do vodováhy, mezery do žebříku či komáří sádlo se už nyní 1. dubna neposílá, přesto je první aprílový den, který připadá na zítřek, potřeba být ve střehu a nevypínat moc mozkové závity. Tento den je totiž od nepaměti dnem všelijakých žertů a šprýmů. V anglosaském světě je nazýván »dnem všech bláznů« a v Itálii či Francii se mu říká »aprílová ryba«. Ve Španělsku ale pozor, tam se podobné taškařiny obyčejně dělají 28. prosince na Den svatých neviňátek.
Aprílová žertovná tradice je rozšířena v řadě zemí světa a datuje se asi do 17. století. První známá písemná zmínka o vyvádění aprílem v českých zemích je z roku 1690 a pochází z pera Bartoloměje Chrystellia z Prahy. Na konci 18. století jsou v české literatuře zprávy o prvodubnovém vtipkování již poměrně časté.
Podle jedné z teorií má obyčej původ ve druhé polovině 16. století ve Francii, kde král Karel IX. v roce 1564 ediktem roussillonským stanovil začátek nového roku na 1. leden. Někde ho totiž slavili 25. března na Den zvěstování Panny Marie. A ti, kteří se tímto ediktem neřídili a slavili příchod nového roku stále celý týden do 1. dubna, tak údajně dali vzniknout »dni všech bláznů«.
Vážné i veselé teorie
Kurátor Muzea Hoaxů (hoax – anglický výraz pro žert, kachnu, falešnou zprávu či mystifikaci) v kalifornském San Diegu Alex Boese, který studoval původ tohoto svátku, ovšem s »francouzským vysvětlením« nesouhlasí. »Francouzská teorie je naprosto chybná, protože den, kdy Francouzi oficiálně slavili začátek Nového roku, byly Velikonoce, a tedy to nikdy nemohlo být spojováno s prvním dubnem,« říká.
Boese věří, že Den všech bláznů se jednoduše zrodil z dávnověkých evropských svátků jara, při nichž byly běžné žerty, převleky a snaha napálit druhé. Podle další z teorií vznikl apríl už ve starém Římě coby součást bujarých oslav vítajících jaro.
Autorem další z teorií, která o vzniku prvního apríla kolují, je Joseph Boskin, emeritní profesor amerického humoru na Bostonské univerzitě. Zveřejnil ji v roce 1983 – jako aprílový žert. Podle něj vzešel první apríl od římských šašků za dob císaře Konstantina I. Velikého ve třetím a čtvrtém století našeho letopočtu. Tehdy prý šašci úspěšně apelovali na císaře, aby umožnil jednomu z nich – vybranému volbou – aby se na den stal králem.
A tak 1. dubna předal Konstantin otěže vlády Říše Římské na jeden den svému šaškovi, králi Kugelovi – a Kugel dekretem vyhlásil, že tento den bude navždy svátkem absurdit. Na tuto »seriózní vědeckou zprávu« se nachytala řada médií, která netušila, že »kugel« je tradiční židovské jídlo, jež nade všechno miluje jeden z Boskinových přátel. »Média z toho neměla radost, když prasklo, že to byla kachna. Ale já myslím, že mi mohli vyseknout poklonu za přiměřeně šarlatánskou a bizarní zprávu, která se pěkně hodila k dané příležitosti,« říká Boskin.
Shakespeare je Francouz!
V poslední době se média předhánějí v humorných zprávách majících aprílový nádech. Z nich jsme vybrali to nejlepší. Tak například »objev«, že otec anglické literatury William Shakespeare (1564-1616) byl ve skutečnosti Francouz. S aprílovou zprávou o francouzském původu slavného britského dramatika přišla před deseti lety zpravodajská stanice BBC. Matka slavného básníka a dramatika Mary Shakespeareová, rozená Ardenová, pocházela z rodiny v severofrancouzských Ardenách, tvrdil naprosto vážným hlasem údajný expert ve vysílání BBC. Podle britské stanice zpráva velmi potěšila Paříž.
»Jen to potvrzuje to, co si již někteří francouzští odborníci mysleli. Zkoumáme, jak uctít tohoto velkého dramatika. Máme samozřejmě Racina a Moliera, ale uděláme pro něj místo v našem Pantheonu pro slavné literáty,« řekl tehdy imitátor bývalého francouzského ministra kultury Jacka Langa.
Nejslavnější žertíky
Ještě větší haló nastalo, když belgický deník La Derniere Heure napsal, že slavný Lví pahorek u Waterloo bude srovnán se zemí, »jelikož kazí krajinu«. Bude znovu navršen o něco dále – k velké radosti francouzského prezidenta, jenž už má »plné zuby toho, jak je stále připomínána ona porážka«.
Co to všechno ale je proti nejslavnější »novinářské kachně«, kterou byla »švýcarská sklizeň špaget«. Ta vznikla díky zpravodajskému programu Panorama britské televize BBC, která v roce 1957 oznámila, že díky mírnému počasí a vyklučení obávaného mola špagetového si švýcarští farmáři užívají nezvykle bohatou špagetovou sklizeň. Záběry ukazovaly švýcarské venkovany, jak stahují ze stromů prameny špaget. Britové, kteří zažili přídělový systém za druhé světové války, zaplavili televizi telefonáty s dotazy, jak si mohou vypěstovat špagetovníky.
Další slavnou aprílovou mystifikací byla zpráva, kterou v roce 1962 odvysílala švédská televize. Radila divákům, jak si změnit svou černobílou televizi na barevnou – stačí přes obrazovku natáhnout nylonovou punčochu. Zkusily to údajně statisíce lidí.
A pak tu byl případ Sidda Finche, nadějného nadhazovače, který toužil hrát za baseballový klub Mets – tedy alespoň podle příběhu, který vyšel v dubnu 1985 v časopise Sports Illustrated. Podle něj dokáže Finch hodit baseballový míček rychleji než kdokoli jiný, protože se »umění nadhozu« učil v tibetském klášteře pod vedením »velkého svatého básníka lámy Miláraspy«.
No a zapomenout nelze ani na hamburger pro leváky. Jako novinku na svém menu ho v roce 1998 nabídl americký řetězec rychlého občerstvení Burger King. V celostránkové reklamě v listu USA Today ho oslavoval coby specialitu pro 32 milionů amerických leváků a ujišťoval, že v něm jsou naprosto stejné ingredience jako v původním hamburgeru – jen otočené o 180 stupňů. Přestože už další den Burger King svůj žert prozradil, do jeho restaurací ještě dlouho chodili zákazníci žádající hamburger pro leváky – a pro praváky.
Tučňáci umí létat
V roce 2008 vzbudila ohlas zpráva, že tučňáci udělali obrovský evoluční skok a naučili se létat. S ohledem na klimatické změny tak mezinárodní ornitologická organizace BirdLife International vydala prohlášení, že je třeba chránit tučňáky před rybáři stejně jako albatrosy. Tučňákům totiž podle ní začalo hrozit, že se vydají na moře, kde se stanou obětí vlečných lan s návnadami na tuňáky.
»Kvůli tání antarktických ledovců, které je způsobeno oteplováním atmosféry, ubývá míst vhodných pro hnízdění tohoto druhu. Vinou oteplování má tento tučňák také problém najít dostatek potravy,« šířil zprávu i mluvčí České společnosti ornitologické Lukáš Viktora. Nechal se slyšet, že ornitology po celém světě překvapila a do značné míry zaskočila rychlost, s jakou se tento druh začal vyrovnávat se změnou klimatu.
Pivní akvapark
V České republice vzbudil velký ohlas například aprílový návrh občana Jana Primuse na zřízení Gambrinus pivního akvaparku v Plzni. Skluzavky ústící do obří kádě s 15 000 hektolitry piva měly stát ve sportovním areálu ve Štruncových sadech. »Inspiroval jsem se vznikem několika regionálních pivních lázní v posledních letech. Když se mohou lidé koupat v pivu z minipivovárku kdesi na hranicích, proč bychom nemohli mít větší a interaktivnější pivní koupele někde dostupněji, přímo u zdroje,« uvedl Primus.
Základem akvaparku měl být hlavní bazén ve tvaru obří pivovarské kádě o průměru 34 metrů, hloubce 0,8 až 1,8 metru a 920 metry čtverečními pivní plochy, do něhož měly ústit dva tobogány Desítka a Dvanáctka, čtyřdráhová skluzavka Čtyři z tanku a trychtýř XXL plechovka.
Projekt byl zpracován do detailů, včetně vířivek s připevněnými stolečky a laminovanými kartami pro mariášníky a testerů na dechové zkoušky, obsahu alkoholu v krvi implementované do vysoušečů vlasů u východu ze šaten. »Hlavním účelem pivního akvaparku má být koupel, nikoli konzumace,« vysvětlil Primus.
Pindík a pipinka
Už je to poměrně dávno, kdy Mladá fronta šokovala článkem Zdařilý zásah o tom, že kvůli autostrádě v centru Prahy odstřelili Národní muzeum. To bylo v roce 1985. A majitele modrých knížek zase v roce 1999 vyděsilo oznámení MF Dnes, že NATO chystá prověrky všech českých majitelů dokladu »neschopen vojenské služby«. A rok předtím truchlili tamtéž nad smutnou zprávu, že musíme vrátit zlato z Nagana, protože se ukázalo, že Dominik Hašek je Fin.
Server Lupa.cz zase v roce 2001 oznámil svým čtenářům, že mění zaměření a obsah, a nahradil své stránky designově podobnými stránkami »Pindík a Pipinka«, které se věnují tajům masturbace.
(mac)