Platí stále dělení politické scény na levici a pravici, nebo je již překonané? Webový deník iportaL24.cz oslovil 10+1 osobností opoziční politické scény a požádal je o krátkou »anketní« odpověď. Desítka pochází z různých politických stran a hnutí, tím jedenáctým (nebo chcete-li prvním) je exprezident Miloš Zeman. Posuďte sami, který argument je vašemu vnímání světa a reality nejblíže…
PLATÍ
Miloš Zeman (třetí prezident ČR):
Podle mého názoru to není překonaný rozdíl a myslím si, že se vrátíme dříve nebo později k tomu schématu levice-pravice, které je koneckonců prověřeno staletími. To není žádná efemérní záležitost, na rozdíl od různých progresivistů, teoretiků, devadesáti devíti pohlaví a podobně. A důvod, proč to zatím neexistuje, je, že jak na levici, tak na pravici, bohužel, vymizely výrazné osobnosti, objevily se tam šedivé nuly a šedivým nulám je daleko příjemnější a přijatelnější tvrdit o sobě, že nejsou levicoví ani pravicoví, protože tím pádem se domnívají, že získají voliče z obou stran.
Vojtěch Filip (kandidát KSČM do Senátu, expředseda strany):
V každém případě dělení stále existuje, ale nikdo si ho nechce přiznat, protože solidární a individualistický přístup, to je základ pravo-levého spektra. Jeho zastření je důsledkem tzv. nepolitické politiky, která rozvrátila politický systém, aby ho mohli ovládat nikým nevolení bankéři a vlastníci nadnárodních korporací. Těm vyhovuje, že se zakrývá podstata problémů. Ale ta ve skutečnosti zůstává. Buď myslíme na každého jednotlivce, nebo jen na individuální zájem. Ten, kdo má peníze, má možnost ovlivňování veřejnosti v masmédiích, kde takto fungují vlastníci rádií, televizí, sítí. A když se nepsanému řádu chce někdo vyhnout, jako to udělal Musk, když obnovil účet Donalda Trumpa na síti X, bylo proti němu zahájeno řízení a čelil vyhrožování. Oni se takhle poperou mezi sebou, jen aby zastřeli podstatu problému.
Michal Šmarda (předseda SOCDEM):
Dělení na levici a pravici pořád není překonané, ale je velmi těžké občanům zdůrazňovat, že jde pořád o to nejdůležitější v politice. Protože lidé, kteří bojují za kapitál, se snaží tohle dělení zatemnit z jediného důvodu – aby mohli prosazovat svoje zájmy.
Jiří Paroubek (expremiér, předseda ČSSD – České suverenity sociální demokracie):
Myslím, že to je dělení, které stále platí. Možná, že jsem staromódní. To, co charakterizovalo levici před 30 nebo 50 lety, ji charakterizuje stále, a totéž platí i pro pravici. On i ten socialista může být národní nebo liberální, což bylo vždycky. Je móda říkat, že je konec nějaké epochy a že nastává nějaká jiná. Lepší nebo horší… Já si ale myslím, že je to pořád stejné.
Václav Musílek (předseda pražské Trikolory):
Pravo-levé dělení je podstatou politiky a stále existuje. Kdyby nefungovalo, měli bychom pouze takové orgány, jako je třeba Evropský parlament, kde do minulých voleb existoval jediný mainstreamový názor. Opozice žádná. Tam se nedalo o dělení na levici a pravici mluvit, ale to není skutečný parlament. Jako třeba ten náš, nebo jako jsou krajská a obecní zastupitelstva, kde dělení platí a každé rozhodování, i když to tak třeba nevypadá, se odráží od pravo-levých preferencí.
Vladimíra Vítová (předsedkyně Aliance národních sil):
Dělení na levici a pravici platí a bude platit vždycky. Jde o koncepty rozvoje společnosti. Základní je, kdo vlastní výrobní prostředky. Kde vládnou banky a nadnárodní korporace, mluvíme o pravici, protože vše se hodnotí na základě zisku. Levicový pohled vychází z toho, že jsou prostředky v rukách státu. Na wikipedii se teď levici záměrně nasazuje psí hlava v tom smyslu, jako že podporuje LGBT+, ale to je svádění na scestí, abychom se nedozvěděli základní: kdo vlastní výrobní prostředky. Je to jednoduché – ten, kdo je má, může rozhodovat. Jde o nejzákladnější dělení. Buď stát, nebo soukromé ruce. A lidé si pletou, co vlastně soukromé ruce jsou. V tomto ohledu jde o banky a nadnárodní korporace.
NEPLATÍ
Robert Šlachta (předseda hnutí Přísaha, kandidát do Senátu):
Jasně, že je to naprosto překonané dělení. Stačí, když se podíváte na strany, které jsou pravicové, ale s tradiční pravicovou politikou nemají nic společného. A totéž platí, když se podíváte na levici. Spíše je to dnes o potřebách občana, a ne o tom, hrát si na pravici nebo levici.
Jiří Kobza (poslanec SPD, kandidát do Senátu):
To už říkám asi dva roky. Že se svět nedělí na ty, co jsou nalevo a napravo, nýbrž na konzervativce a progresivisty. Protože levice může být konzervativní, stejně jako pravice, takže tam není žádný rozdíl. Velký rozdíl už ale vzniká v tom, jestli jste konzervativec nebo progresivista.
Jindřich Rajchl (předseda PRO):
V současné době je dělení na levici a pravici překonané zcela jednoznačně! Navázal bych v této souvislosti na Marine Le Penovou, která již kdysi řekla, že pravo-levé vnímání nahradily dva protipóly národně-konzervativní a progresivně-liberální. Vezměte si jen hlavní výzvy dneška, jako je Green Deal, migrace či válka na Ukrajině. Tam přece neexistuje pravý a levý pohled. Tam jde o to, jestli vítězí národní zájmy, a nebo ne. Konzervativci hájí tradiční společnost, zatímco progresivisté chtějí své woke ideály uvést do praxe. Staré dělení na levici a pravici patří do 20. století. A ještě k tomu uvedu jednu věc. Někdejší, již překonaný, pohled je založen na tom, že pravice straní podnikatelům, zatímco levice zaměstnancům, seniorům atd. Jenže se podívejte, jak se ten rozdíl smazal za vlády Petra Fialy! Špatně se mají zaměstnanci, důchodci i podnikatelé. Ale pokud máte naopak dobrý národně-konzervativní program, mohou se mít dobře všechny skupiny.
Michal Klusáček (předseda České strany národně sociální):
Dělení na levici a pravici je rozhodně překonáno v tom smyslu, že se momentálně vede existenční boj, jestli budou zachovány národní státy, nebo dojde k jejich pohlcení korporacemi. A tam nehraje to klasické politické dělení žádnou roli. Tam je to boj národní vs. nadnárodní. Nebo jinak řečeno – naše vs. cizí.
PLATÍ I NEPLATÍ
David Tygr Ploc (předseda strany DOMOV):
Rozdělování politické sféry na levici a pravici je a není překonané. My jsme stále nakloněni širšímu spojení levicových stran, ale uvědomujeme si, že v té klasifikaci je poměrně velký zmatek. Mnoho lidí nadává na současnou pětikoaliční vládu s tím, že se z ní stala nejtvrdší levice, navíc horší, než byli komunisté. To tvrdí spousta voličů pětidemolice, kteří očekávali pravicovou politiku Fialovy vlády. Argumentuje se i tím, že levičáci, to jsou greendealisté a zelení fanatici. A to se mi také nelíbí. Vidím levicovou politiku tak, že stát si nemůže dovolit plivat na ty, co vytvářeli hodnoty v naší zemi, konkrétně na důchodce. Stát by se měl starat o všechny občany, ne jen o horních 10 tisíc. A to vnímám jako gró levicové politiky. Nicméně uznávám, že by bylo potřeba znovu vydefinovat pojmy a shodnout se, kdo je kdo.
(pk)
Existují a jiná dělení, třeba na liberály a konzervativce, jak někteří uvádějí, ale dělení na levici a pravici má pořád význam. Bohužel nás velice poškodili ti „moderní demokratičtí levičáci“ se svými šílenostmi (navíc fakticky v zájmu pravice), místo aby prosazovali práva pracujících. Toho využívá pravicová propaganda. Došlo v té souvislosti také ke zmatení pojmů, asi jako když byl svého času Jelcin označován za levičáka a Ligačov za pravičáka.
to je jako by někdo tvrdil, že neni rozdíl mezi levou a pravou rukou nebo nohou…
Hezká anketa, ale kde je někdo z ANO?
Ja si zrovna myslím, že je to porad platne, ale bohužel evropská levice je zelená, liberální a woke a z toho se mi zveda žaludek.
Dneska se ty rozdíly tak stíraji, ze o nějaké levici a pravici nemůže být vůbec řeč.