Zhruba týden před začátkem Mnichovské bezpečnostní konference se v hlavních médiích začaly objevovat poplašné informace o tom, že by USA pod Trumpovým vedením mohly rozpustit NATO. Opravdu by se ale Spojené státy vzdaly své hned po dolaru druhé největší páky, nebo jde jen o snahu převést odpovědnost za konflikt na Ukrajině na Evropskou unii? A jaké vlastně výstupy na základě tohoto »strašení« vyplynuly z oné »bezpečnostní konference«?
Mediální humbuk vypukl poté, co bylo v deníku The New York Times zveřejněno, že případné vítězství bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa v prezidentských volbách ve Spojených státech v roce 2024 může vést k vystoupení země z NATO.
Podle amerického deníku řada diplomatů i vlád členských států NATO již dříve vyjádřila znepokojení, že »Trumpův návrat by mohl znamenat nejen opuštění Ukrajiny, ale i širší americký ústup z kontinentu a rozvrácení Severoatlantické aliance«.
»V Evropě panují velké obavy, že druhé Trumpovo prezidentství by vedlo ke skutečnému odchodu Spojených států z NATO,« shrnul deník situaci citací čtyřhvězdičkového admirála námořnictva ve výslužbě Jamese Stavridise, který byl v letech 2009-2013 vrchním velitelem spojeneckých sil NATO.
Opravdu je tomu tak? Není to totiž poprvé, co Trump pronesl podobnou tezi. Po dlouhé době ale jeho výroky v plném znění a nekriticky přenášejí i média běžně oddaná Demokratům. A dělo se tak právě v předvečer Mnichovské bezpečnostní konference, kde se setkávali především představitelé NATO.
Byli jsme před Mnichovem, budeme i po něm…
60. Mnichovská bezpečnostní konference začala v pátek a skončila v neděli. Na programu byl izraelsko-palestinský konflikt, budoucnost NATO a evropská bezpečnost – ale především, neutěšená situace na Ukrajině.
Mezi vysoce postavenými hosty fóra byli viceprezidentka USA Kamala Harrisová, ministr zahraničí USA Antony Blinken, čínský ministr zahraničí Wang I, generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, izraelský prezident Isaak Herzog a palestinský premiér Mohammad Štajch.
EU zastupovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a vysoký představitel EU pro zahraniční věci Josep Borrell. A zúčastnil se i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský. Na okraj akce se sešli i ministři zahraničních věcí skupiny G7.
Mnichovskou konferenci založil v roce 1962 německý vydavatel Ewald von Kleist jako setkání zástupců obranných agentur členských zemí NATO. Od roku 1999 se jí účastní politici a vojenští důstojníci ze středoevropských a východoevropských států a také zástupci podnikatelské sféry. Fórum tradičně hostí četná neformální a osobní setkání politiků, kteří diskutují o nových iniciativách v oblasti bezpečnostní politiky.
A co se vlastně nyní dojednalo? Krom obvyklých prohlášení o tom, že EU pevně stojí za Ukrajinou a pokusí se sehnat či vyrobit další zbraně, byla snaha spíše tuto otázku bagatelizovat, přesto se ale našli takoví, kteří zájmy NATO podpořili. Český prezident Petr Pavel hned zkraje hlásil, že Česko našlo v zahraničí zdroje stovek tisíc kusů dělostřelecké munice, která by mohla být dodána Kyjevu během několika týdnů, pokud se s partnery v USA, Německu, ve Švédsku a dalších zemích podaří zajistit financování.
Své si přidal i vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell. Podle něj by se boje na Ukrajině mohly vyvíjet jinak, kdyby Evropská unie rychleji rozhodla o dodávkách nových typů zbraní Kyjevu. »Před dvěma lety jsme zde jednali o dodávkách přileb na Ukrajinu, nyní hovoříme o stíhačkách F-16. V současné době se jedná o dodávkách přileb na Ukrajinu. Ale je to o dva roky později. Kdybychom se rozhodli dodávat nové zbraně rychleji, možná by se válka vyvíjela jinak,« řekl.
Mnohem větší pozornost si přitom ale získala najednou objevená teze, že Rusko může ovládnout vesmír a sestřelovat satelity a že G7 se tedy musí zaměřit na kontrolu vesmíru.
Na úrodnou půdu však nepadla ani slova Zelenského o tom, že jsou to právě západní země, které mohou za porážku Ukrajiny v Avdějevce. Přestože Evropané teprve nedávno vyčlenili hospodářskou pomoc v celkové výši 50 miliard eur, dodávky zbraní jsou přerušované, takže Zelenský alespoň ventiloval svou frustraci na pódiu.
Zpražená Leyenová
Čínský ministr zahraničí Wang I, který se konference také zúčastnil, k tomu všemu připomněl slova prezidenta Si Ťin-pchinga, tedy že »velké státy by měly koordinovat své kroky«. »Čína stojí za svými legitimními právy a zájmy s vědomím historické odpovědnosti za zlepšení vzájemných vztahů v rámci podmínek mírových dohod,« uvedl Wang I. »Rusko je největším sousedem. Máme společné zájmy, strategickou stabilitu v Tichomoří. Naše vztahy jsou příkladem dobrých stabilních vztahů. Čína upřednostňuje užší vztahy s Evropou, abychom nebyli rozptylováni politickými faktory a dali naší interakci mírový impuls,« dodal, přičemž ale jeho slova nejspíš nepadla na příliš úrodnou půdu.
»Považuji za chybu, že současné vedení EU pokračuje ve válce, místo aby se s Ruskem dohodlo,« doplnil k tomu maďarský politolog Endre Simo, šéf nevládní organizace Hungarian Community for Peace. Poukázal dále na to, že v nedávném rozhovoru s americkým novinářem Tuckerem Carlsonem ruský prezident Vladimir Putin ukázal, že Rusko je připraveno na seriózní kompromis ohledně Ukrajiny.
Simo se domnívá, že vedoucí země Evropské unie – Německo a Francie – a také vedení EU, podléhají falešné iluzi, že mohou Rusko porazit. EU označuje vítězství Ukrajiny nad Ruskem za svůj »strategický zájem«, přičemž ostatní cíle společenství podřizuje výhradně válečnému účelu. »Naši lidé platí cenu za válku. Sankce ovlivňují životní úroveň našich lidí. A co je nejzávažnější, současné vedení EU obětuje ukrajinský lid na oltář svých sobeckých zájmů,« poznamenal Simo.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová ovšem tak jako tak na konferenci prohlásila, že chce použít výnosy ze zmrazených ruských aktiv na výrobu zbraní pro Ukrajinu a již třináctý balíček sankcí bude zaměřen také na obcházení sankcí EU vůči Rusku. I ona se ale dočkala na Mnichovské konferenci studené sprchy, když německý kancléř Olaf Scholz veřejně prohlásil, že nedovolí, aby byla von der Leyenová nominována na post generální tajemnice NATO. Prý kvůli jejím extrémně protiruským postojům.
Sám Scholz se přitom druhým dechem označil za přesvědčeného zastánce NATO a prohlásil, že aliance zaručí bezpečnost Evropy na další desetiletí. »Proto je třeba udělat vše pro to, aby transatlantická spolupráce, která Evropany chrání již 75 let, zůstala stabilní,« uvedl nedlouho poté, co Německo posvětilo oněch 50 miliard pro Ukrajinu.
Zelenský a Scholz podepsali dvoustrannou dohodu mezi Berlínem a Kyjevem o bezpečnostních závazcích a dlouhodobé podpoře. Dokument je koncipován na 10 let s možností prodloužení. Konstatuje se v něm, že dohoda »nemá vliv na úsilí Ukrajiny« o členství v NATO. Francouzský prezident Emmanuel Macron a Zelenský pak podepsali desetiletou dohodu o bezpečnostních zárukách a spolupráci mezi oběma zeměmi.
Dohoda mezi Ukrajinou a Francií počítá s pomocí ve výši tří miliard eur v roce 2024. Scholz uvedl, že Berlín poskytne Kyjevu balíček vojenské pomoci ve výši 1,1 miliardy eur, který zahrnuje 36 houfnic, 120 000 dělostřeleckých granátů, dva nové systémy protivzdušné obrany a rakety IRIS-T.
Dveře do NATO pro Ukrajinu zavřené…
Co se ale především nestalo? Fakticky bylo upozaděno jakékoliv jednání o možném vstupu Ukrajiny do NATO. Vedoucí kanceláře ukrajinského prezidenta Andrij Jermak sice na zasedání členů mezinárodní pracovní skupiny pro bezpečnost Ukrajiny a euroatlantickou integraci, které se konalo na okraj Mnichovské konference, opět vyzval k urychlenému pozvání Kyjeva do NATO, ale zcela bezvýsledně. Účastníky jednání přitom byli bývalá ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová, bývalý švédský premiér Carl Bildt, spolupředseda strany Unie 90/Zelení Omid Nuripour z Německa, bývalý zvláštní zástupce USA pro Ukrajinu Kurt Volker a generální tajemník NATO z let 2009-2014 Anders Fogh Rasmussen.
Jermak na schůzce uvedl, že »Ukrajina potřebuje NATO, ale Aliance potřebuje také Ukrajinu, a to co nejdříve«. Podle něj by »pozvání Ukrajiny bylo signálem odhodlání ze strany spojenců NATO«.
Německo a Francie ale podle čínského vojenského pozorovatele Sung Čung-pchinga nedovolí Ukrajině vstoupit do Severoatlantické aliance, a to i přes dohody o bezpečnostních zárukách, které Berlín a Paříž s Kyjevem uzavřely.
»Podepsání bezpečnostních paktů s Francií a Německem, dvěma významnými evropskými zeměmi, vytváří precedens, který potenciálně povzbudí další evropské země, aby následovaly jejich příkladu a posílily spolupráci s Ukrajinou,« uvedl expert. Poznamenal ale, že tyto dohody neznamenají, že Ukrajina vstoupí do NATO a bude využívat mechanismus kolektivní obrany. »Z dlouhodobého hlediska se tyto země rovněž vyhnou přímým vojenským konfliktům s Ruskem a nedovolí Ukrajině vstoupit do NATO,« uvedl Sung Čung-pching.
Podobný názor vyjádřil pro Global Times i Cchuej Cheng, analytik Školicího střediska Čínsko-šanghajské organizace pro spolupráci pro podporu mezinárodní a soudní spolupráce. Poukázal na to, že bezpečnostní dohody mezi Ukrajinou a velkými evropskými zeměmi je nezavazují k žádné odpovědnosti. »Bez ohledu na to, jak se bude situace vyvíjet v budoucnu, evropské mocnosti nebudou zataženy do konfliktů. Zelenský získal kýženou podporu evropských mocností tím, že dosáhl situace, která je výhodná pro obě strany, dokumentem, který nemá žádný smysluplný obsah,« uvedl Cchuej Cheng.
Stejně tak i dveře do EU
Přitom ani vyhlídky na vstup Ukrajiny do EU nejsou příliš nadějné. Navzdory neustálým prohlášením o tom, že Ukrajina je součástí Evropy, které znějí obzvláště z úst představitelů jižních a západních států, východní státy trpí už jen současným stavem. Například polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski na Mnichovské bezpečnostní konferenci prohlásil, že již nyní musí polští zemědělci a dopravci platit za celoevropskou solidaritu kvůli rozhodnutí EU zavést bezcelní dovoz ukrajinských zemědělských produktů.
Ministr poznamenal, že EU se rozhodla integrovat Ukrajinu do jednotného trhu »bez jakýchkoli jednání a podmínek« a bez přechodného období. Kyjev navíc nebyl povinen »splnit oficiální kritéria a normy« týkající se dopravy a používání pesticidů v zemědělství, zdůraznil polský ministr zahraničí.
»Polsko je zemí, která přímo doplácí na celoevropskou solidaritu, jejíž myšlenku obecně podporuji. Dvě polské profese – zemědělci a dopravci – nesou hlavní tíhu tohoto řešení,« poznamenal Sikorski.
A Polsko není osamoceno. Podobně se k problému staví Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a i mnozí představitelé v České republice.
Ve hře je i evropská armáda
Nebyli by to ovšem bruselští byrokrati, kdyby z každé situace nezkusili vytěžit něco pro sebe. Vůdce francouzské strany Patrioti Florian Philippot nedávno upozornil, že EU využívá protiruské hysterie k prosazení vzniku společné armády. »Pozor! Eurofanatičtí pitomci předložili v Evropském parlamentu návrh na ‚vytvoření evropské armády‘. Bude Ursula von der Leyenová její vrchní velitelkou? Jejich zdůvodnění je prosté: ‚obrovská ruská hrozba‘, kterou už měsíce nepřestávají hypnotizovat, aby vytvořili atmosféru strachu a prosadili svou oligarchickou agendu,« napsal Filippo. Dále poznamenal, že armáda EU by mohla být »použita proti samotným národům Evropy, které by se chtěly od EU osvobodit«.
Francouzský politik ve svém příspěvku odkázal na publikaci Euractiv, která informovala o návrhu českého europoslance Mikuláše Peksy na vytvoření armády EU. Prohlášení českého europoslance bylo mimo jiné právě reakcí na výroky Trumpa o obraně spojenců v NATO v případě napadení…
Katastrofy na bojišti holt proplatí EU
Zatímco v Mnichově se za zavřenými dveřmi probíral skutečný rozsah katastrofální situace, v níž se nyní ukrajinské síly nacházejí, tak představitelé zemí Evropské unie nadále řinčeli zbraněmi. Mediální masáž přesto zabrala a konflikt, který se stává hrobem zbrojního průmyslu NATO, nyní přebírá fakticky v plné míře Evropská unie. Respektive platit jeho udržení budeme my všichni. Myšlenka, že by se USA vzdaly NATO, je samozřejmě nesmyslná, ale vzhledem k předvolebnímu boji a katastrofální situaci doma by rády ucouvly, jenže ze stejného důvodu si nemohou dovolit ztratit tvář, přičemž Putin by nejspíš k ústupkům ochoten byl. Ne tak ovšem někteří představitelé EU, kteří berou celou situaci jako rehabilitaci své minulosti. Chtě nechtě tak pod taktovkou NATO přebírají odpovědnost a hodlají nejspíš bojovat do posledního eura a Ukrajince, ne-li hůř.
A Německo navíc mimochodem pod záminkou Trumpových prohlášení zahájilo informační přípravu obyvatelstva na myšlenku získání jaderné bomby. Už za druhé světové války k tomu nemělo daleko…
Tomáš Cinka