Jeho názory jsou příkladem státníka sloužícího pro blaho občanů země. Bohužel, o mnohých politicích, včetně těch našich, se to říci nedá. Orbán jednoznačně hájí zájmy Maďarska jak v zemích EU, tak i jinde ve světě. V žádném případě nehájí zájmy cizáků, jak často vidíme u nás. Naopak odhaluje jejich politiku a ukazuje jejich pravou tvář. Proto čelí dlouhodobé vlně nenávisti, urážení a rozsévání špíny, a to zvláště v ČR. Není čemu se divit, protože naše vládní garnitura útočí na vše, co není v souladu s jejich názory, a to pod praporem ideologické demagogie. Nepřítelem člověka je cynismus, demagogie, nekritický pohled, uzurpátorské vměšování do cizích záležitostí atd., ale nikdy jím není odlišný názor. Evropská unie protiprávně odmítá Maďarsku poskytovat některé finanční prostředky, na které má nárok. Jedná se o 3 až 4 miliardy eur ročně jen proto, že Orbán je kritický k řadě nesmyslností vyplozených bruselskou žvanírnou a nemíní respektovat ty, které omezují maďarskou prosperitu. I přes tuto nepřízeň mělo Maďarsko v letech 2022-24 rekordní investice, vysokou zaměstnanost i obrovský vývoz vlastních produktů.
A co my? My jsme zase díky vládě Petra Fialy a jeho »melody boys« zatížili občany a firmy prakticky nejvyššími cenami za elektrickou energii, přestože ji vyrábíme nejlevněji. To se řetězově promítlo do cen řady výrobků. Dokonce u potravin si to Fiala ověřil trapným nákupem v Německu. Dostal za to trefnou přezdívku Nutella. Dalšího rekordu, vůči ostatním členům EU, jsme dosáhli v míře inflace a ve zpomalení ročního tempa růstu HDP.
Ani na Východ, ani na Západ…
Viktor Orbán se ve své přednášce, kterou přednesl v rámci oslavy založení švýcarského týdeníku Die Weltwoche, zcela jasně vyjádřil. Sdělil, že zájmem politiků daného státu má být na prvním místě blaho občanů, a ne podřizování se někomu jinému. Také řekl: »Řadím se k těm, kteří nechtějí Maďarsko ani jako východní zemi, ani jako západní zemi, ale jako maďarskou svéprávnou zemi, která stojí na vlastních nohách, jde svou vlastní cestou a otáčí se podle své vlastní osy.« Orbánovo konání je obdobou Trumpova hesla »America the First.« Proto má otevřené dveře u prezidenta Trumpa, v Číně, Rusku i jinde.
Předseda slovenské vlády Fico je vůči Orbánovi levicově orientovaný, přesto si vzájemně rozumí v prosazování prosperity vlastních zemí a v budování přátelských sousedských vztahů. Fico i Orbán jsou zajedno také v tom, že konflikt na Ukrajině se musí řešit mírovou cestou, a ne podporou válečné vřavy. To je také v souladu s Trumpovou vizí. Co asi budou dělat naši váleční štváči, až Trump převezme funkci prezidenta a začne realizovat své avizované myšlenky. No, jak je zvykem u amorálních lidí, asi si převléknou kabáty.
Orbán ví, jak čelit stávající ekonomické eurounijní krizi, do které se EU dostala svými neuváženými kroky typu Green Deal, při řešení klimatické změny, podporou ukrajinské války, různými půjčkami zkorumpované Ukrajině, která je nikdy nesplatí, protiruskými sankcemi, které konflikt neřeší a v první řadě zasáhly EU apod. Jasně o tom všem hovořil ve své přednášce a dále v ní uvedl: »Je povzbuzením, že přes stávající evropský politický progresivní liberální směr existuje Švýcarsko, kde se dá ještě stále mluvit svobodně.« Zdůraznil, že týdeník Weltwoche se nepodobá mainstreamovým médiím a on že se zase nepodobá mainstreamovému politikovi. Neopomněl poděkovat Švýcarům za to, že v roce 1956 přijali maďarské uprchlíky, a poděkoval i maďarským uprchlíkům, kteří se plněhodnotně integrovali do švýcarského životního stylu a vysloužili si zde úctu. To neplatí u drtivého počtu islámských migrantů. EU však ignoruje tento problém. Připomněl, že vedle dobrých vzájemných vztahů působí v Maďarsku 900 švýcarských společností a vzájemný obchod neustále roste.
Orbán také uvedl, že je nejdéle sloužícím premiérem v Evropě. Za tu dobu získal mnoho praktických i politických zkušeností, a tak dospěl k vlastní vizi Evropy. Proto je trapné, když se ho nějaká česká politická fiflena nebo eurohujer snaží politicky poučovat nebo dokonce ho urážet. To udělají jen ti, kteří si hrají na znalce, přestože jim chybí kriticko-analytické schopnosti i odpovídající znalosti. Navíc trpí nedostatkem slušnosti a emoční inteligence. Švýcarsko není členem EU, byť se vstupem svého času koketovalo, ale přesto se bruselská rozhodnutí této země týkají. Proto se společný problém Maďarska a Švýcarska jmenuje dnešní EU.
Evropa nemá sama sebe pod kontrolou
Konzervativci v Evropě se shodují na tom, že Evropa nemá sama sebe pod kontrolou. Její podíl na světovém HDP klesá a přestává být konkurenceschopná. Evropa není schopná zvládnout ani své regionální konflikty – viz např. Balkán nebo dnešní Ukrajina. Jinými slovy, není schopna samostatného a suverénního jednání. To, co dnes vidíme, vyvolává jen bolest. Přitom před druhou světovou válkou byla Evropa schopná řídit svůj osud. Ale po druhé světové válce došlo k posílení USA a SSSR. Západní část Evropy se dostala pod americký vliv a východní pod sovětský. Západní Evropa dokázala těžit z Marshallova plánu a postavila se na vlastní nohy. Tehdejší západoevropští vůdci si uvědomili, že pouhé kopírování amerických modelů by v Evropě vedlo ke katastrofě. Proto demokracie a kapitalismus v západní Evropě musely získat evropskou tvář. Tito evropští představitelé dokázali formulovat evropské zájmy i v systému americké hegemonie. Východ Evropy převzal sovětský model. Proto se dějiny západní a východní Evropy rozcházely. V roce 1990 Západ vyhrál studenou válku a skončil bipolární obraz světa.
Ale situace mezi rokem 1990 a dneškem se zásadně změnila. Příčinou byly Spojené státy, kde rozhodující moc převzaly progresivní liberální síly a konzervativci ztratili své pozice. To znamená, že americké pozice v Evropě jsou dnes progresivní a liberální a určují směřování našeho kontinentu. Otázkou je, zda za této situace může Evropa obnovit vlastní autonomii tak, aby si zachovala svou samostatnost v rámci velkého západního aliančního systému? Důsledkem stávajícího vývoje je, že Evropa přišla o politiky, kteří by alespoň vzdáleně připomínali poválečné velikány, jakými byli Adenauer, Schumann, de Gaulle, Chirak a Kohl. Skutečnost, že Američané mají v Evropě tak silné postavení, se stala problémem. Bez přehánění lze říci, že osud Evropy je připoután ke Spojeným státům. To znamená, že americká politika, její ústupy a ztráty se kopírují v Evropě.
USA umně zakrývají své skutečné zájmy
Američané mají velkou schopnost prezentovat a prosazovat svůj skutečný zájem. Zahraniční politiku mají založenou na obecně platných hodnotách, za kterými umně ukrývají své skutečné zájmy. Mají propracovaný systém k prosazování nevyřčených amerických zájmů. I EU se snaží hrát obdobnou hru. Ale mluví-li se o evropských hodnotách, pak obvykle za nimi stojí zájem některé z velkých evropských zemí. V obou případech je důsledek stejný: V oblasti zahraniční politiky nelze vést smysluplnou diskuzi, protože zájmy lze do značné míry sladit, ale hodnoty nikoli.
Po roce 1990 se Spojené státy snažily vyvážet progresivní liberální principy. Ale tento plán selhal, protože způsobil mnoho válek a nezápadní svět se začal dívat na USA nepřátelsky. Navíc se objevil další prvek, který zasáhl do těchto plánů, a tím byl neočekávaně rychlý rozvoj Číny. Čína se stala představitelem zemí, které odmítají Západ. Spojené státy nepochopily, že jejich snaha pozápadnit svět podle svých not způsobí to, že se proti nim obrátí celý nezápadní svět. Čína v mezinárodní politice tento trend podporuje a vliv USA se v těchto zemích oslabuje. Proto vznikla organizace BRICS. Tím, že je EU příliš svázána se Spojenými státy, ztrácí i Evropa v těchto zemích půdu pod nohama. Nejvíce se to projevuje v Africe. Důsledkem této situace je, že jakýkoliv konflikt někde ve světě, kde Američané mají svůj životní zájem, způsobí to, že se zbytek světa stane pro USA důležitější než Evropa.
To vyvolává vážné otázky, na které v Bruselu nemají odpovědi, a mnohé věci asi ani nechápou. Takovým příkladem je rusko-ukrajinský konflikt. Bruselští politici ve svém vazalském spojení si vůbec nepřipustili variantu, co se stane, pokud americká administrativa změní k Ukrajině dosavadní politiku. Amerika si dokáže vyřešit své zájmy, může se dohodnout na nějakém kompromisu s Ruskem, a Evropě zůstane v ruce jen Černý Petr ve formě obrovského geopolitického konfliktu. Evropa bude muset najít politické řešení a bude muset nést veškerou finanční zátěž spojenou s urovnáním konfliktu, protože Ukrajina půjčky a další náklady nikdy nesplatí. Přitom Evropa na tak velkou záležitost nemá peníze. Je to důsledek těsného připoutání se ke Spojeným státům namísto toho, aby si Evropa v první řadě hájila vlastní zájmy.
Vzpomenutý problém souvisí s problémem politického vedení EU. Politické vedení má zajišťovat orgán zvaný Rada skládající se z premiérů a prezidentů členských států. Ale ve skutečnosti stále více rozhodují jen bruselské instituce, hlavně Evropská komise a její dnešní předsedkyně Ursula von der Leyenová, namísto Rady. A právě tato předsedkyně vystupuje a mluví jako by byla vůdcem Evropy. Stačí jen poslouchat její slova. Přitom jde pouze o placeného zaměstnance, jehož úkolem je vykonávat to, o čem rozhodují jednotliví členové EU. Orbán také řekl, že byl u toho, když k této změně došlo. Změna přišla s předsedou Junckerem, který oznámil přeměnu Evropské komise v politický orgán. Přitom Komise této činnosti vůbec nerozumí, kdežto politická vedení jednotlivých států ano. Důsledkem je špatný systém. Obrazně a s jistou nadsázkou lze říci, že bruselští byrokraté dokážou řídit věci, jen když svítí Slunce. Pochopitelně, že pro běžné situace existují zavedené osvědčené postupy a procedury. Ale potíže vzniknou, když nastane nějaká krize. Skutečná síla politika nespočívá v tom, že za každou cenu udržuje věci ve stávajícím chodu, ale že si uvědomí, že je třeba navrhnout nový systémový přístup či řešení. Jinak řečeno, musí umět systémově analyzovat a vyhodnotit stávající nedostatečná řešení a vyvodit, jak to dělat lépe. Tento přístup nelze očekávat od žádné byrokratické instituce, navíc často odtržené od reality. Dnešní EU je plná byrokratů, ale chybí ji skuteční silní politici. Silný politik je synonymem silného vůdce. Ale situace je ještě komplikovanější, neboť správní instituce EU ovládá progresivní liberální hegemonie importovaná z USA.
Maďarsko nezná problémy s migrací
V závěrečné části svého proslovu si Orbán položil otázku: Co může v takovéto situaci dělat střední Evropa a co Maďarsko? V Maďarsku od roku 2010 už není liberální hegemonie a namísto ní existuje pluralita. Neexistují žádné koaliční bitvy, protože vládní strana má silný mandát od voličů. V ulicích nejsou nepokoje, není žádná migrace a počet migrantů v Maďarsku je nulový. Proto Maďaři neznají problémy s migranty, jaké denně vidíme v západní Evropě. Dále uvedl, že Maďarsko přemýšlí o budoucnosti odpovědné a prosperující Evropy. V rámci této odpovědnosti se v Maďarsku vyvinul trochu jiný model, který lze nazvat »fungující maďarský model«. To, co prosazuje Brusel, nazývejme bruselským modelem Evropy a vše, co bylo výše uvedeno, se týká tohoto modelu.
V Maďarsku se vyvinul jiný sociální, politický a ekonomický model než ten, na kterém je založen bruselský model. Stručně ho lze popsat následným způsobem. Vychází z toho, že Maďarsko nepřijalo ekonomický koncept sociálního státu. Sociální stát musí svým občanům zaručit určitou úroveň blahobytu. V Maďarsku se sociální koncept nahradil státem pracovních příležitostí, který je založen na tom, že pokud člověk pracuje, výsledkem bude prosperita. Prosperita musí být vyprodukována, musí se na ní pracovat. Tento typ sociálního systému je mnohem tvrdší, než sociální systémy v západní Evropě. To je také hlavní důvod, proč ilegální migranti nepřicházejí do Maďarska. Hraniční plot není základem bezpečnosti, ale je jejím důležitým doplňkem. V roce 2023 maďarská pohraniční stráž zabránila 270 000 pokusům o nelegální překročení hranice. Jedním z dalších důvodů, proč migranti nepřicházejí, je to, že v Maďarsku dostanou pouze sociální dávky jako běžný občan. A protože vše v Maďarsku je vázáno na práci, je i atraktivita dávek poměrně omezená.
Rovná daň a podpora rodinných hodnot
Dalším pilířem tohoto modelu je to, že demografické problémy se řeší rodinnou politikou namísto migrace. Jinak řečeno vytvořily se podmínky pro rodiny s více dětmi. Ale zatím se nedosáhlo požadovaného demografického obratu. V poměru k HDP se v Maďarsku vydává na rodinnou politiku více než v kterékoliv jiné zemi v Evropě. Otázkou zůstává, zda momentálně nastavený systém dokáže udržet požadovanou úroveň populace vlastními silami. To se zjistí z výsledků dalšího desetiletého období.
Významným pilířem maďarského modelu je tzv. rovná daň, kdy každý platí jen 15 %. Ti, kdo mají děti, platí ještě méně a tuto částku lze dokonce i odpustit. Neexistuje žádná dědická daň, daň z příjmu právnických osob je nejnižší v celé Evropě a nedosahuje ani 10 %. Proto došlo k obrovskému přílivu zahraničních investic. Součástí této podpory je podpora rodinných hodnot (genderu). Maďarská ústava jasně říká, že manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy. Také říká, že otec je muž a matka je žena.
Další prvkem maďarského modelu je, že se nemíní vytvářet ekonomická zeď mezi Východem a Západem. Tento přístup umožnil, aby se v Maďarsku propojily nejlepší technologické společnosti z Východu i ze Západu. Jinak řečeno, realizuje se princip azimutu všech směrů. Vedle sebe existují obrovské německé i čínské průmyslové závody a vyrábějí společné výrobky. V politickém životě má Maďarsko pluralismus namísto progresivní liberální hegemonie. Tomu se říká maďarský evropský model, který funguje, i když v Evropě existují tací, co tvrdí, že tento model nemůže fungovat. Je to stejné jako se čmelákem či včelou, která podle použité aerodynamiky vytváří domněnku o nemožnosti jejich letu. Ale přesto tento hmyz létá. Tato domněnka vznikla z neznalosti odborníků. Teprve až na konci 20. století se proniklo do tajů hmyzího letu. A tak navzdory těmto nepřejícím křiklounům, maďarský systém funguje. Je to stejné jako s hmyzím letem.
Co by měla Evropa za této situace dělat? Především potřebujeme vypracovat všechny relevantní scénáře a být připraveni na to, že Spojené státy Evropu už nebudou podporovat, neboť je pro ně výhodnější slabší Evropa s nízkou konkurenceschopností. S tím souvisí i otázka vytvoření evropských bezpečnostních a vojenských záruk. K tomu je třeba rehabilitovat schopnosti politického vedení. Je zapotřebí zapomenout na některé teorie, které byly vypuštěny z katedry sociologie do politiky. Je zapotřebí se vrátit ke klasické evropské politické a vůdcovské kultuře. Potřebujeme vychovat novou generaci konzervativních politiků. Bohužel, politika dnes není atraktivní, a proto talentovaní mladí lidé do politiky nepřicházejí.
Úplně na závěr si Orbán dovolil vyjádřit vlastní názor, že křesťanskou kulturu je třeba podporovat. Pokud však znovu nezískáme víru v to, že následování cesty navržené Kristem je cestou ke svobodnějšímu, lidštějšímu a životaschopnějšímu světu, pak bude obtížné učinit Evropu opět nezávislou a úspěšnou. Nezvládneme-li tento nutný eurounijní systémový restartu, pak Evropa, jak ji známe, skončí.
František Krincvaj