Analýza: Tak nám Trump zahájil celní válku

Ano, ke zděšení mnohých staronový prezident Spojených států amerických Donald Trump zahájil ani ne čtvrt roku po své inauguraci ke dni 3. dubna 2025 celní válku proti velké části světa. Není žádný troškař. Na zboží dovážené z EU zavádí nově clo ve výši 20 %, na auta dokonce 25 %, na dovoz z Japonska 24 %, na dovoz z Indie 26 % a na dovoz z Číny dalších 34 %, resp. čínský export nově čelí celkové celní sazbě až 54 %. Většina ostatních zemí se musí připravit na základní dovozní clo USA ve výši 10 % na svůj veškerý export do USA. Na některé země a komodity uvalují USA clo ve výši přes 70 %.

Tvrdá rána světové globalizaci? Nepochybně! V pozadí celního útoku prezidenta Trumpa na velkou část ostatního světa ale jsou letité obrovské deficity zahraničně obchodní bilance v neprospěch USA a také obrovské deficity státního rozpočtu USA. USA bez států unie, okresů, měst a obcí dluží něco mezi 36,5-37 triliony amerických dolarů (USD), asi 120 % hrubého domácího produktu USA. Takové hospodaření je dlouhodobě neudržitelné. Trump sliboval ve své předvolební kampani nápravu. Pokud jsou mnozí politici EU i Česka překvapeni, nevím, co dělali v posledním roce. Trump »jen« plní své předvolební sliby, na rozdíl od politiků EU a pětidemoliční vlády Petra Fialy, kteří si se svými předvolebními sliby vytřeli něco a občanům se vysmáli. Namísto bruselských žvanilů jde do toho Trump tvrdě, bez vyjednávání. »Amerika na prvním místě!«

Celní útok USA byl připraven podle zásady »čím vyšší má obchodní přebytek s USA ta či ona země, tím vyšší celní sazba se proti ní uplatní«. V rámci této zásady má výjimku jen několik států, jejichž obchodní bilance je s USA vyrovnaná. Např. Velká Británie bude čelit pouze 10% sazbě cla. Podle Trumpovy administrativy mají nová cla napravit »dlouhodobě nevyvážené obchodní vztahy« a obnovit v USA výrobní základnu.

Lze čekat změnu struktury zahraničního obchodu s USA

Otazníkem zůstávají složité výrobně dodavatelské řetězce. Nejen u aut je těžké říci, v kterém státě byl příslušný výrobek vyroben, když se na něm podílí významné subdodávky například z dvaceti zemí.

Přímý dopad zvýšených cel na trh USA je jednoznačný: o kolik procentních bodů se zvýší sazba cla na příslušný druh zboží, o tolik procentních bodů se zvýší jeho cena. Rozpočet USA na tom vydělá příslušnou částku. Nebo také částku nižší. Prodejce nemusí do konečné ceny promítnout celé zvýšení cla, pokud narazí na bariéru poptávky. V důsledku zdražení dováženého zboží lze následně čekat omezování poptávky po něm, přeskupování nákupních zvyklostí v USA a následně změnu struktury zahraničního obchodu s USA. Některé vývozy do USA nejspíš skončí, protože je nahradí domácí výrobci, další se jen zdraží a následně zredukují trhem. Možná je nahradí domácí producenti, možná ale ne. Domácí producenti nemusí být k disposici. Protože se mnohé zboží zejména v jižní Asii vyrábí v prakticky nevolnických podmínkách a bez ohledu na ochranu životního prostředí, bývá velmi levné. V takových případech lze čekat, že se zvýšené clo plně promítne do jeho ceny na trzích v USA.

USA předpokládají, že tak sníží svou obrovskou ekonomickou nerovnováhu v zahraničním obchodě. K tomu může dojít jen v případech, že americké firmy jsou s to je nahradit za nižší ceny, než činí ty dovážené včetně zvýšených cel. Měly by ale také očekávat, že zvýšení celní ochrany trhu USA bude mít citelný inflační dopad v USA. Ten dopadne víc na chudé než na bohaté vrstvy obyvatel. Tvrzení Trumpa, že se moc vrací do rukou amerického lidu, tak dostane pořádnou trhlinu. Dále by měly očekávat, že na zvýšení amerických cel odpoví takto postižené státy rovněž zvýšením cel a američtí výrobci přijdou o část svého exportu. Že nastane klasická celní a následně obchodní válka.

Špatné československé zkušenosti

Meziválečné Československo má s celní a obchodní válkou velmi špatné zkušenosti. Celní a obchodní válku v roce 1930 zahájily právě USA v reakci na domácí sociálně ekonomickou krizi po krachu newyorské burzy v roce 1929. Další vyspělejší státy, zejména Evropy, odpověděly recipročním podstatným zvýšením cel. Série těchto opatření prohloubila beztak velice ničivou sociálně ekonomickou krizi ve všech zúčastněných státech a usnadnila nástup nacistů k moci v Německu.

U hodnocení Trumpovy celní války je nutné rozlišovat dvě situace:

• Kdy Trump zvyšuje clo do výše, kterou uplatňuje druhá strana. Tady jde opravdu o narovnání ekonomických podmínek, byť pro příslušné exportéry nepříjemné.

• Kdy Trump zavádí clo vyšší, než které uplatňuje druhá strana. Zvýšení nad úroveň cel druhé strany znamená zjevný protekcionismus.

Jak moc zvyšování cel USA pomůže, zůstává ve hvězdách. Bezprostřední efekt se může zdát vysoce lákavý, ale v ekonomice málokdy něco nestojí takřka nic. Lze čekat zavádění celní ochrany také ze strany zvýšenými americkými cly postižených států. Pak nastoupí klasická celní a obchodní válka, která více či méně poškodí všechny zúčastněné. Bude se snižovat výroba a obchod, poroste nezaměstnanost, v USA poroste inflace a chudnutí zejména těch i tak chudých vrstev obyvatel. Snižující se obchod a zvyšující se sociální dávky mohou vymazat očekávaný přínos pro státní kasu. Kde se taková válka zastaví, nikdo neví.

Čína se připravila, vedení EU nikoli

Trump se nijak netajil nepřátelstvím vůči Číně. Čína se na jeho celní válku podle všeho přiměřeně připravila a vzápětí po jejím vyhlášení odpověděla výrazným zvýšením cel na americké zboží dovážené do Číny. Též zvýšila cla na americké zboží o 34 procentních bodů.

Vedení EU se na možnost celní války ze strany USA nepřipravovalo, byť signálů bylo víc než dost. Teď je evidentně zaskočeno. Zatím zvažuje odpověď, vyčkává. Protože je zřejmé, že vývoz EU do USA probíhal v pro EU skleníkových podmínkách, je na místě jednání o širší úpravě vzájemných zahraničně obchodních vztahů, byť i v tomto případě bude EU patřit k těm poraženým.

Přímý český vývoz do USA činí asi 200 miliard Kč za rok. Prý to není moc. Nevím. Doporučuji to jít vysvětlit osazenstvům podniků, které vyrábějí na export do USA. Podstatně vyšší je český vývoz do USA nepřímý. Česko se specializovalo na výrobu málo ziskových součástek a jiných subdodávek k finálním výrobkům, zvláště pro automobilový průmysl. Největším odběratelem je sousední Německo, které hned po Číně bude podle všeho největší obětí celní Trumpovy války. Tady lze čekat tvrdé dopady na českou ekonomiku včetně růstu nezaměstnanosti.

Řada českých polistopadových vlád byla hrdá na přednostní rozvoj automobilového průmyslu včetně výstavby dvou nových automobilek charakteru montoven. Námitky stran ochrany životního prostředí a veřejného zdraví ignorovala. Odmítala také varování před nadměrnou specializací na automobilový průmysl. Nyní český automobilový průmysl dostává těžké rány hned ze dvou stran – od celní války ze strany USA a od Green Dealu, resp. prosazování elektromobility vedením EU. EU chtěla porazit Čínu a svou hloupou politikou sama skončila na talíři čínských a amerických výrobců elektromobilů. Bude těžké se s tím vyrovnat, tím spíš, že Fialova pětidemoliční vláda umí jen škodit a EU s výjimkou Maďarska a Slovenska šílí potřebou zbrojit, zbrojit, zbrojit, za účelem přípravy na budoucí předem prohranou válku s jaderným Ruskem.

Jan Zeman