Analýza: Spravedlnost v souvislostech

Spravedlnost je člověkem vytvořený pojem, který má charakterizovat dobré uspořádání mezilidských vztahů ve společnosti, se kterou by měly souznít i právní normy v rámci univerzálního normativního systému. Se spravedlností úzce souvisí i multidimenzionální fenomén právo, které nelze chápat jen z pozice právních norem. Protože právní závazné normy souvisí s ideologií a politickým systémem daného státu, je odvolávání se na právní stát jen jednou z dalších iluzí demokracie. Praxe demokracie totiž nezaručuje zamezit zvůli vládnoucích a zneužití politické moci vůči občanům. S tím souvisí i omezování svobody slova a manipulace ze strany mainstreamových médií.

Aristoteles rozeznával spravedlnost diortickou a distributivní. Diortická spravedlnost spočívá v tom, že kdo poruší pokojný stav ve vztahu k jinému, má jej obnovit. Distributivní spravedlnost vyžaduje, aby se rozdělovalo všem podle stejného měřítka.

Říká se, že božská Spravedlnost je dílem božského Odpuštění. Jedná se o vnitřní soucit a vnitřní osvícení. Údajně v rámci božské Spravedlnosti dostává každý člověk stejnou příležitost, ale její realizace je rozdílná, protože individuální schopnost lidí ji správně využít není stejná. Toto tvrzení je pravdou i alibismem současně. Co si asi o této spravedlnosti mysleli vězni v německých koncentračních táborech? Lidská spravedlnost, na rozdíl od té Boží, je o potrestání viníka. Ale dennodenní realita života ukazuje, že skutečná spravedlnost, ať ta lidská, nebo ta vyšší, zvaná Boží, úplně nefunguje. Proto mohou neřestní a mocní mlaskat u žlabu hojnosti, ctnostní trpět a z vězení propuštění zločinci opakovat své trestní činy. A aby toho nevylo málo, tak EU připustila permanentní zvyšování počtu kriminálníků jejich importem ze zahraničí, a to tolerováním ilegální migrace. Jak jinak nazvat nájezdy ilegálních migrantů, zvláště muslimů, kteří se bez pozvání hrnou do Evropy a uzurpují si právo nerespektovat naše demokratické hodnoty a zákony, šikanovat či dokonce vraždit. Západní Evropa, kam hlavně směřují tyto ilegální hordy, protože zde mohou bezproblémově parazitovat na jejich štědrém sociálním systému, si dnes s jejich problémy a kriminalitou neví rady. Jen špatný systém umožňuje, aby nenapravitelní mohli obtěžovat slušné lidi a opakovaně páchat trestnou činnost, neboť neexistuje žádné »xkrát a dost«. Je to Achillova pata dnešního demokratického a pseudohumanitárního systému.

Breivikův případ hovoří za vše

Připomeňme si některé do nebe volající diskrepance či nespravedlnosti, které vypovídají o nedostatečnosti stávajícího systému výkonu trestu odnětí svobody, protože nejsou naplněné dva základní požadavky: Dostatečně odstrašující podmínky a pracovní povinnost po celou dobu výkonu trestu.

Anders Behring Breivik, syn norského diplomata a zdravotní sestry, se stal aktivním členem zednářské lóže. V roce 2011 zavraždil 77 převážně mladých lidí v Oslu a na ostrově Utøya na jezeře Tyrifjorden. Za tuto sérii teroristických útoků byl v Norsku odsouzen ke zcela výjimečnému trestu, a to k 21 letům odnětí svobody, neboť trest na doživotí byl v Norsku zrušen. V roce 2017 si změnil své jméno na Fjotolf Hansen. Ve vězení má k dispozici tři místnosti, včetně posilovny a televize s Xboxem. Norský soud se opakovaně zabýval jeho žalobami na stát Norsko za porušování lidských práv a stížnostmi na podmínky vězení. Podle něj je jeho uvěznění v rozporu s Evropskou lidskoprávní úmluvou, když ho drží v izolaci. Tvrdí, že 12 let izolace je dost. V roce 2016 norský soud uznal některé Breivikovy stížnosti a označil jeho držení v izolaci za nelidské a ponižující. Ale odvolací soud v roce 2017 zvrátil předchozí verdikt s tím, že se jeho lidská práva neporušují. V roce 2022 byla zamítnuta jeho žádost o propuštění, protože je považován za permanentně velmi nebezpečného a nepoučitelného. Breivik flirtuje se soudy, aby upozornil na svůj manifest nazvaný »A European Declaration of Independence«, který rozeslal na tisíc mailových adres těsně před vražděním, a to i do ČR. Druhým důvodem je snaha, aby se mohl znovu vyhřívat v záři reflektorů, což činil v průběhu celého trestního procesu, včetně hajlování. Brejvik zcela ignoruje sebemenší reflexi a absolutně se staví vůči všem pokusům o rehabilitační práci. Patří k nepolepšitelným teroristům.

»Institut strpění cizinců«

Řada nesmyslných rozhodnutí bruselské žvanírny vede k tomu, že postupně narůstá nespokojenost s tím, co se požaduje. Jednou z takových hanebných ukázek je rozhodnutí Soudního dvora EU nazvané »Institut strpění cizinců«. Již delší dobu lze pozorovat modus operandi Soudního dvora EU v případech, kdy velmi často vyhovuje odvoláním cizinců, kteří byli národními soudy vyhoštěni z členských států EU, kde dosud pobývali se statusem azylantů. V drtivé většině těchto případů se vždy jednalo o jejich opakované páchání trestní činnosti. Soudní dvůr EU tato vyhoštění ruší a přikazuje národním státům, aby takové osoby na svém území nadále »strpěli«. Má se tak dít se všemi právy, které náleží bezúhonnému uprchlíkovi.

Jen pro ilustraci, o jaké případy jde: Jednomu muži z Čečenska Ministerstvo vnitra ČR udělilo azyl v roce 2006, kdy byl ještě předtím odsouzen ke tříletému trestu za loupež. Později dostal ještě devět let vězení za další loupež a vydírání. Ministerstvo vnitra mu kvůli opakovaným zločinům v roce 2014 odebralo azyl. Proti tomu se dotyčný odvolal. Po soudním zamítnutí tohoto odvolání, se cizinec obrátil s kasační stížností k unijnímu soudu a ten jeho stížnosti vyhověl.

Rizika a nebezpečí »Institutu strpění cizinců« spočívají v tom, že přináší výrazně vyšší ochranu pro migranty, a to i v případě, že se jedná o nebezpečné kriminální osoby. Důvodem pro nevyhoštění takového kriminálníka je pouhá domněnka, že mu v jeho domovské zemi hrozí vážné nebezpečí. Čili stačí prohlášení migranta, že jeho návrat ho může vážně ohrozit. Dobře ví, že může zcela beztrestně lhát jak o své zemi, tak i o své osobě. Okamžitě dostane »časově omezené« rozhodnutí, že může v zemi i nadále pobývat. Přitom prověřit jim tvrzené skutečnosti je v mnohých zemích zcela nemožné. A právě tuto skutečnost si tito invazivní migranti velmi dobře uvědomují.

Islamisty žádné vězení nepředělá

Salah Abdeslam, syn marockých přistěhovalců ve Francii a islámský terorista, byl jedním z hlavních strůjců teroristických útoků v Paříži v listopadu 2015, při nichž bylo zabito 139 lidí. Přitom nikdy nebyl v řadách islámského státu, nikdy nikoho nenaverboval, a ani nepatřil k těm nejradikálnějším. V Paříži se měl odpálit společně s ostatními, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Podařilo se mu poměrně snadno proniknout přes policejní uzávěru a ukryl se v bruselské přistěhovalecké čtvrti Molenbeek. Počet imigrantů z islámských zemí v této čtvrti postupně narůstal, a s tím i problémy v soužití s nimi. V důsledku této mizérie se místní Evropané začali přesouvat jinám. Tím si Molenbeek zadělal na dnešní problémy. Muslimové v Molenbeeku o pobytu Salah Abdeslama i o jeho teroristické činnosti dobře věděli, neboť po něm bylo vyhlášeno celoevropské pátrání, ale přesto jeho pobyt policii neoznámili. A tak se Abdeslam mohl i nadále podílet na dalších útocích v Bruselu. V roce 2016 islámská teroristická skupina zaútočila na bruselském letišti. Tato akce si vyžádala životy 32 lidí a zranění 340 lidí. V rámci následné belgické policejní razie byl Abdeslam 18. března 2016 zatčen a 27. dubna byl vydán do Francie. Před zadržením se snažil policii opět uprchnout, střílel na policisty a při přestřelce byl lehce zraněn. Před francouzským soudem prohlásil, že je »vojákem Islámského státu« a Západ označil za skutečné teroristy. Belgický soud ho v nepřítomnosti odsoudil na 20 let společně s dalším tuniským teroristou Sofianem Ayarim. O doživotním trestu belgická porota neuvažovala a trest smrti Belgie zrušila 13. června 1996.

Jedna z mnohých ukázek nedostatečnosti demokracie i eurounijního systému. Islamisty žádné vězení nepředělá. Ba právě naopak, z vězení vyjdou s ještě větší nenávistí k západnímu systému a k nemuslimům vůbec. Proto se často stává, že krátce po propuštění spáchají další teroristický čin. Dobře vědí, že naivní demokratický právní systém je zavřít může, ale zároveň je po čase propustit musí. Vězeňský pobyt využívají k radikalizaci spoluvězňů.

Společným jmenovatelem nízké tresty

Do stavu klinické smrti se dostal a později zemřel 58letý Philippe Monquillote, francouzský řidič autobusu z Bayonne, jen proto, že vyžadoval u čtyř černošských cestujících mít nasazenou roušku a platné jízdenky. Zůstala po něm manželka a tři dcery. Policie útočníky zatkla, ale utajovala jejich totožnost několik dní, protože se jednalo o migranty. Přitom tento čtyřlístek měl za sebou už i jinou trestnou činnost. Policie nakonec částečně zveřejnila jejich jména: Mohammed C., Mohammed A., Moussa B. a Sélim Z. Všichni útočníci jsou imigranti. Navíc jeden z nich se ve Francii zdržoval zcela ilegálně. Za vraždu jim hrozilo až 30 let vězení. Věk útočníků byl 22 až 30 let a všichni jsou muslimové. K útoku na řidiče se posléze přiznali. Ale málokdo z Francouzů věřil tomu, že nakonec dostanou vysoké tresty, protože je ve Francii zvykem dávat migrantům nízké tresty nebo svádět jejich odpovědnost za zločin na psychickou nemoc, a tak jim umožnit vyhnout se vězení. A pokud je přece uvězní, pak se propouští předčasně za tzv. »dobré chování«.

Jiným případem, který výrazně rezonoval v Česku, je 29letý černošský imigrant z Afriky Abdallah Ibrahim Dialla, který neúspěšně žádal o azyl v Německu. Nebyl mu udělen, a přesto se mohl i nadále nekontrolovatelně pohybovat po EU, v rámci nesmyslného a společensky nebezpečného režimu tzv. »Institutu strpění cizinců«. Do Čech přicestoval ilegálně hned poté, co ho v Německu propustili z drážďanského vězení. Tento imigrant neměl u sebe žádné doklady totožnosti. Za znásilnění nezletilé šestnáctileté dívky u Lukavce v roce 2019 dostal neuvěřitelně nízký trest, jen dva roky vězení a nařízenou ústavní léčbu, protože je údajně schizofrenik. Vyžádány byly dva znalecké posudky. V jednom se tvrdí, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v době spáchání skutku byly vymizelé. Druhý posudek z Bohnic se však s prvním neshoduje právě na míře zachování ovládacích a rozpoznávacích schopností v tom, že při jeho nemoci u něho zůstalo alespoň základní povědomí o tom, že se neznásilňuje a nekrade. Nelze také vyloučit, že údajný psychický stav mohl pachatel na doporučení svých ochránců i simulovat. Pravděpodobně až pod nátlakem veřejného mínění odvolací soud v Ústí nad Labem zvýšil Afričanovi trest ze dvou na čtyři roky vězení a ústavní léčení označil za nezbytné. A platit to bude kdo?

»Epidemie« útoků noži

V Británii, ale i v dalších západoevropských zemích, které přijaly větší počet imigrantů, se šíří »epidemie« útoků noži. V Británii na následky těchto útoků denně umírá minimálně 12 lidí. Jen v samotném Londýně se během roku uskuteční v průměru 12 000 útoků nožem. V drtivé většině zabíjejí mladíci z problémových lokalit nazývaných »no go zóny«. Londýn má nejvyšší míru vražd v zemi. Úřady se snaží vyřešit problém zločinů s nožem zákazem jejich nošení a tvrdými tresty v případě porušení tohoto zákazu. Tímto opatřením se nic nevyřešilo a ani nevyřeší. Navíc mnoho zločineckých gangů začalo používat kyselinu. Věznice ve Velké Británii jsou přecpané odsouzenými muslimy. Mezi spoluvězni vždy šíří svou nepřátelskou ideologii a snaží se je získat na svou stranu. Z vězení se vracejí do společnosti s ještě větší nenávisti vůči ní, než s jakou do vězení přišli. Po propuštění znovu páchají trestnou činnost. Tresty vězením tento problém nikdy nevyřeší. Za vším stojí tolerovaná a mnohdy i výrazně podporovaná imigrace ze zemí, kde násilí je tradičně běžnou záležitostí, nebo kde vládne islámské právo.

Birmingham je dnes jakýmsi centrem džihádu

Birmingham byl v 60. letech idylickým městem uprostřed Anglie s nízkou kriminalitou, s mnoha kostely a zajímavými historickými stavbami. Počet muslimů v dnešním Birminghamu bude brzy převyšovat počet původních Britů, kteří se ve své vlasti stanou menšinou. Tento populační zvrat přinesl vlnu násilného zločinu. Dnešní pohled na život v tomto městě spíše připomíná nějakou islámskou zemi. Poslední demografické údaje prozrazují, že téměř polovina zde žijících jsou migranti. Jak se v městě zvyšuje počet obyvatel z Afriky a Středního východu, tak narůstají problémy v soužití s těmito přistěhovalci, včetně masivního vzestupu trestné činnosti. Přitom asi 50 000 z nich neumí vůbec anglicky a ani se nemíní tuto řeč naučit, neboť si zde vytvořili státy ve státě – no go zóny, ve kterých nemuslimové nejsou vítáni. Lze si zde přečíst různé hanlivé nápisy a zákazy – např. »Bělochům po 20. hodině vstup zakázán«. Dnes tito imigranti tvoří 60 % růstu populace v Birminghamu. Mnoho migrantů dává jasně najevo, že nemají vůbec v úmyslu se integrovat do britské společnosti. Vládní představitelé ponechávají vše volnému průběhu a nic proti této postupné islamizaci nepodnikají. Nenávistné projevy imigrantů sice verbálně odsuzují, ale nic proti nim nedělají. Život ve městě ovládají migranti a původní obyvatelé se bojí o svou bezpečnost. Birmingham se stal jakýmsi centrem džihádu v Anglii. Každý desátý odsouzený islámský terorista pochází právě z Birminghamu. Dnešní jihovýchodní část města, Sparkbrook, je ze 70 % muslimský a stal se symbolem radikálního islamismu. Nedávno propukly v Británii velké pouliční protesty proti přílivu migrantů. Policie tvrdě zakročila hlavně proti protestujícím, namísto toho, aby řešila příčiny oprávněné nespokojenosti Britů s imigranty.

Zarážející neschopnost EU řešit situaci

Nesmyslný výrok pronesla svého času předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na závěr jednání s tureckým prezidentem Tayyipem Erdoganem ohledně situace migrantů na řecké hranici. Leyenová zastává názor, že na jedné straně nelze tolerovat ilegální migraci, ale zároveň se proti násilnickým projevům migrantů usilujících o ilegální překonání hranice nemá používat násilných metod, které nectí lidská práva. To je stejně nesmyslné, jako požadovat od ohně a vody vzájemnou koexistenci. Předsedkyně EK evidentně nerozumí ani islámu, ani nedemokratickým požadavkům muslimů, ale přesto o tomto problému rozhoduje.

Jestliže dnes přichází statisíce migrantů za rok a nikdo je prakticky neomezuje, pak lze očekávat, že brzy mohou přijít desítky až stovky milionů, které půjdou za vidinou lepšího a bezpracného života, neboť vědí, že v Evropě dostanou vysoké sociální dávky a další benefity.

Celkově žilo v roce 1990 v Africe 642 milionů obyvatel a v roce 2004 již téměř miliarda a z toho více než 60 % muslimů. Organizace zabývající se demografií odhadují, že do roku 2050 to bude dvojnásobek. Tedy prakticky dvě miliardy. Celá Afrika má přírůstek 50 milionů lidí za rok. To je jedna Francie ročně! Sebelepší systém takový přírůstek lidi v Africe nedokáže uživit. Tyto lidi nežene do migrace válka, ale hlavně jejich stávající mizérie. Pokud připustíme tuto migraci a nebudeme řešit její příčiny v zemích migrantů, pak evropská kultura i Evropané končí. Otázka zní: Proč EU tento supervážný problém systémově neřeší? Je to z důvodu její neschopnosti, nebo se snad jedná o dolus malus?

Okamura z SPD čelí kritice za protimigrační kampaň. Pospíšil z TOP 09 za to na SPD podal trestní oznámení. Pospíšile, Pospíšile, vyjadřujete se k záležitosti týkajících se muslimských migrantů, a přitom o islámu a o přesvědčení muslimů nic nevíte. Nečetl jste Korán chápaný jako zákon, neznáte hadísy, síru a hlavně nemáte žádnou zkušenost ze života v islámské zemi. Řada súr z Koránu, zvláště z medínské doby, je nenávistných k nevěřícím v islám a podněcují k násilí. Islám není mírumilovný. A pravděpodobně ani nesledujete, jaké hrůzy se dějí v západoevropských zemích, které připustily nelimitovaný příjem muslimských imigrantů. Obrázek protimigrační kampaně je sice drsný a nevhodný, ale nevede k žádné rasové nenávisti. V nadsázce jen upozorňuje na neschopnost EU se vypořádat s ilegální migrací, která ničí Evropu, protože »Migrační pakt« problém islamizace Evropy neřeší, a pouze skrytě realizuje přerozdělování migrantů.

Názor režiséra a scenáristy libanonského původu

K tomu dodávám názor německého režiséra a scenáristy libanonského původu Imad Karima, který patří k ostrým kritikům islámu. Karim, když přišel do Německa, tak hned od počátku považoval Německo za svůj domov, a proto za své přijal i jeho hodnoty. Od začátku se chtěl zcela integrovat, což se o drtivé většině jiných imigrantů říci nedá. Karim říká: »Do Evropy přicházejí divocí obyvatelé, kteří mnohé pustoší a nejsou si toho ani vědomi. Jednají instinktivně, protože celý život jen bojovali o své přežití. Jednají agresivně, protože cítí, tuší a vědí, že přišli do společnosti, jež zapomněla, co je vlastní obrana. A s úplnou samozřejmostí chtějí podíl bez toho, aby se sami podíleli. Oni nepřichází budovat, ale jen parazitovat a ničit. Oni ničí, protože to je jejich jediná dovednost, kterou se naučili. Tito migranti, ať již vlastní nebo nevlastní vinou, nezvládli ve svých zemích vybudovat civilizovanou společnost, protože v převážné většině žijí a umírají v prostředí středověku ovlivněném toxickým islámským právem šaría. Za většinu omylů a chyb si mohou muslimové sami, protože nikdy nebyli schopni vzdát se svých středověkých islámských idejí«.

Pro rakouský deník Kurier v roce 2017 také otevřeně sdělil, že by všechny migranty posílal zpátky do jejich domovských zemí. Podle jeho názoru islám nepatří do Evropy. A dodal: »Všechny problémy vycházejí ze samotného islámu. Doma jsme se moc nemodlili. Ale u příbuzných ano. A víte za co? Aby Alláh proklel Židy a křesťany. V našich myslích se to pěstuje od malička. Podobně se chovají muslimové i tady v Německu. Přitom v Německu žijí i Asiaté, ale jejich přístup je úplně jiný. Jsou ochotni se integrovat, a proto problémy s nimi jsou zanedbatelné. Mohu dodat seznam mnoha ‚no-go zón‘, které v Německu máme. Z Německa se pomalu stává další ‚islámská země‘ na světě.« Podle Karima není pravda, že je islám mírumilovný. A dále řekl: »Nikdy tomu tak ani nebylo. Vždy tam byly násilné tendence.«

EU si kope vlastní hrob

Aktéři bruselské žvanírny žádají solidaritu v přijímání migrantů po těch, kteří tuto situaci nezpůsobili. Pane Rakušane, být solidární s důsledky nesystémových rozhodnutí, které vůbec neřeší problém, je projevem trestuhodné hlouposti. Tolerance k obrovským diskrepancím mezi skutečnostmi a eurounijními proklamacemi má pro budoucnost Evropy devastující účinky.

Na závěr otázka: Jaký význam má doživotně živit ve vězení nepolepšitelné kriminálníky či teroristy, nebo je po odpykání trestu pouštět na svobodu a za opakovanou trestnou činnost je znovu a znovu soudit a odsoudit. Přitom odsouzený ve vězení nás stojí asi 1200 Kč denně. Pro nepoučitelného kriminálníka jde o zcela vyhozené peníze. Proto mají povinně pracovat, aby si na svůj pobyt ve vězení vydělali a něco si uložili. V této souvislosti vyvstává další otázka, zda by se neměl obnovit trest smrti.

Žijeme v době, kdy zločinci jsou více chráněni než oběti. Je to doba, kdy jsme vzděláváni ve lži, a ten, kdo se odváží říkat pravdu zakrývanou politickou demagogií a korektností, je automaticky nazýván extrémistou, rasistou či xenofobním člověkem. EU je pravděpodobně jediná organizace, která namísto budování své zdárné perspektivy, si kope vlastní hrob.

František Krincvaj

Mezititulky redakce