Analýza: Rok 2022 aneb Lépe už bylo

Roku 2022 už definitivně odzvonilo, rozhodně to ale neznamená, že na něj jen tak brzy s lehkým srdcem zapomeneme. Naopak, je více než pravděpodobné, že si ho budeme připomínat velice dlouho. Nejspíš dokonce jako rok, v němž započala celková proměna světového uspořádání, které zde panovalo nejméně posledních 30 let. Co se tedy ve zkratce vlastně loni událo?

Polarizace aneb Kdo neválčí s námi, válčí proti nám

Středobodem dění se v roce 2022 pochopitelně stala eskalace konfliktu na Ukrajině a 24. únor, kdy Rusko vstoupilo do války silou, se tak stal zlomovým bodem, který předznamenal průběh celého roku. Tento den lze také vnímat jako spouštěcí mechanismus mnoha jiných problémů, s nimiž se svět nyní potýká. Zda se vyhrocení tohoto konfliktu, který začal převratem v roce 2014, dalo předejít, je složitá otázka a možná nejlépe na ní odpovídají nedávno pronesená slova Angely Merkelové. Sama kdysi nejmocnější vládkyně v Evropské unii potvrdila, že Minské dohody, kterými měla být situace údajně urovnána, měly ve skutečnosti sloužit pouze jako zdržovací taktika, aby Západ připravil Ukrajince na válku. Ať už ale tak či onak, ať současnou situaci nazývá, kdo chce, jak chce, jedná se nyní o plnohodnotnou válku mezi Západem a Ruskem a důsledky už pociťujeme mnohé.

Každopádně nejedná se zdaleka o jedinou bouři, která se v tomto roce na světovou scénu přihnala, a je až nepochopitelné, že mnohé se podařilo urovnat. Především jde o pokus vyprovokovat Čínu »návštěvou« Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu, který přitom USA samy neuznávají jako samostatnou zemi. Čínští představitelé sice protestovali, ale nakonec zřetelně dali najevo, že se jen tak jednoduše vyprovokovat nenechají. Čína je na rozdíl od Ruska přeci jenom země, která má o něco větší kapacity a přitom nadále mnohem rychleji roste, proto může na rozdíl od něj jisté provokace překousnout, byť si je ale bude rozhodně pamatovat.

Jinak pochopitelně i toto souviselo se situací na Ukrajině, jelikož Západ se prostě pokouší ostrakizovat každého, kdo by projevil byť jen smířlivější postoj, nebo jenom pokračoval v obchodech s Putinem. Přitom onen »válečný štváč« Putin mimochodem na sklonku roku zabránil otevřenému konfliktu mezi Tureckem a Sýrií…

I kousek od našich hranic byl málem odpálen konflikt – konkrétně v Srbsku, a to jen proto, že Srbsko se odmítlo připojit k všeobecné hysterii proti Rusku. Zde je nyní situace na jakémsi mrtvém bodě, ale rozhořet se může znovu každým okamžikem. Jak řekl srbský prezident Aleksandar Vučić: »Zda zavedeme sankce proti Rusku, nevím, ale mé ‚nevím‘ má mnohem větší cenu než pevné a sebevědomé ‚ano‘ států EU. Ještě je v Evropě tak malá země, která se nevzdává a brání svou svobodu, dokud může.«

A to je vševypovídající. Západ veškerou silou tlačí na čistě černobílé vidění světa. Kdo není s námi, je proti nám. Má ale skutečně ještě dostatek pák?

Ekonomika – energie, sankce a inflace jako synonyma

Pro normální lidi měl ovšem rok 2022 především úplně jiný rozměr, tedy alespoň v našem prostoru – zdražování, které v posledních dekádách nemá obdoby. Co se ovšem energií týče, teoreticky do shrnutí uplynulého roku nepatří, energetická krize započala už v roce 2021 s nástupem prvních důsledků unijního Grean Deelu, však vzpomeňme na krach Bohemia Energy. Ale pochopitelně plné důsledky přicházely postupně a téměř jako by se válka na Ukrajině hodila, aby bylo možné zdražování v EU na koho hodit. Jistě, že tato situace vše ještě umocnila, ale to především prostřednictvím sankcí, kterými si Evropská unie mimo jiné dobrovolně uzavřela přístup k levným energiím a v důsledku toho i ke všem svým nemalým technologickým výhodám v celosvětovém konkurenčně kapitalistickém prostředí.

Důsledky jsou přitom zřejmé každému, firmy krachují jedna za druhou a mnozí lidé už díky účtům za energii končí na ulici. Toliko proklamovaná pomoc ze strany vlád přitom jen dává náplasti jen tak, aby se neřeklo, a příčiny přitom vůbec neřeší. Mimochodem není s podivem, že nejhůře a s největším zpožděním se v rámci Evropské unie vypořádává se situací česká vláda. Skoro jako by jí vůbec nevadilo, že i poslední české funkční podniky bez státní pomoci končí v rukou německých konsorcií, která naopak dostávají od své vlády dotace plnými hrstmi. Také pak očividně není vládě divné, že Česká republika jako čistý vývozce energií je nucena nakupovat je s německou marží na lipské burze…

Rusko, kvůli jehož oslabení se oficiálně vše děje, přitom letos mělo rekordní zisky z prodeje plynu. Zlí jazykové totiž tvrdí, že jeho plyn přepravují lodě třetích zemí, aby tyto suroviny do Evropské unie přeprodávaly společnosti z USA. Však také zrovna Spojené státy letošní krize výrazněji nezasáhla, stejně tak ani Rusko. Naopak jestli ekonomika i navzdory mnohým lokálním problémům rostla, tak je to v zemích Asie, konkrétně lze mluvit především o Číně a Indii, rozhodně se ale nepropadly ani arabské země a polepšily si i mnohé africké.

Skutečný propad globální ekonomiky tak na svých bedrech nese fakticky Evropská unie a její občané. Někteří »spojenci« si přitom neštítí ještě přilévat olej do ohně nebo přesněji – trhaviny do plynovodu.

Svoboda vs. cenzura. Quo vadis, demokracie?

O všem, co se v loňském roce odehrálo, muselo být především správně informováno, jinak by se mnoho opatření zdaleka nedalo prosadit tak hladce. I když šlo většinou o vysvětlování válečných a ekonomických opatření, tak by se západní mediální výstupy daly shrnout příkladem z trochu jiné oblasti, tedy letošním přístupem ke koronaviru k Číně: Zatímco v našich končinách jsou antivaxeři nazýváni »ruskými šváby«, ty v Číně západní média v průběhu celého roku označovaly za »bojovníky za lidská práva«. A co se stalo, jakmile Čína začala uvolňovat pravidla? Najednou tím podle našich médií ohrožuje všechny ostatní.

Zavděčit se někdy může být opravdu těžké, až nemožné…

Ano, tento přístup k informacím ze strany »demokratických« médií pochopitelně nevznikl v roce 2022, každopádně nabral na síle a přibyly i nové prvky. Například zakazování nezávislých médií ze strany soukromých společností je opravdu novinkou. Následná snaha o legalizaci celého protiústavního procesu vládou se pak stala natolik velikou výzvou, že na to začínají přímo vznikat nové instituce.

Dost extrémní třešničkou na dortu se pak stává zavírání lidí za názory na sociálních sítích a placení či pouhé poplácávání po ramenou tisíců »užitečných idiotů«, kteří mají za úkol blokovat a nahlašovat profily s jiným názorem, pardon – s desinformacemi. A to vše prý v zájmu demokracie…

Celkově pak možná vedení EU také nejspíš v zájmu »demokracie« obchází starší ujednání, aby se náhodou nestalo, že by nějaký stát mohl vetovat rozhodnutí nikým nevolených úředníků. Ale to už alespoň nenazývají demokracií, tomu se slušně řečeno říká »integrace«.

Abeceda, pastelky, mistři světa a zelená

Vzhledem k turbulentním událostem letošního roku, kde měla jasně navrch geopolitika, byla možná mírně upozaděna některá témata, která ovládala roky předchozí. Tak předně abeceda, tedy různá pohlaví, která se derou na svět, měla o něco méně pozornosti – abeceda proto, že k tomu názvu LGBT… už každý něco přidává a člověk si vlastně nemůže být jistý, jak vlastně onen název nyní vypadá. Jedna lesbická aktivistka byla například nedávno vyloučena z české skupiny na podporu těchto menšin jenom proto, že vznesla dotaz na ono »B« – v původním názvu totiž původně označovalo bisexuály, čímž vlastně odkazovalo na pouhá dvě pohlaví… Jenom upozornění na to se ale ve skupině zabývající se tolerancí stalo netolerovatelným.

Toliko o situaci v našich končinách, na východě od nás šly ovšem letos do opačného extrému. V Rusku je již například propagace homosexuality (nikoliv sama jiná orientace) kriminalizována. Zůstává jen otázkou, zda vlastně podobné zákony nejsou pouze přirozeně vynucenou odpovědí na přehnaný extremismus západních aktivistů.

Podobní extremisté pak často cílí na vyrovnávání »barevnosti« ve společnosti. Zde postačí nejspíš pouze malý a dokonce velmi nedávný příklad: Během vítězného tažení fotbalovým mistrovstvím světa byla na adresu argentinského týmu ze strany amerických médií vznesena výtka, že nemá dostatečně různobarevný tým. Argentinci ale v tomto případě jednoduše konstatovali, že se jedná o národní mužstvo, nikoliv o holywoodský film (a už jen tím si za mě osobně vítězství zasloužili – pozn. autora).

Co už tolik nezaniklo, je »bitva o životní prostředí«. Na toto téma se konalo mnoho seminářů, konferencí či mezistátních jednání. Některé proběhly i více méně úspěšně, byť mnozí velcí hráči si z ujednání příliš mnoho nedělají. A i když se někteří skutečně snaží, jiní naopak rádi vidí, když údajně ušlechtilé ideály ničí možné konkurenty. Však o Green Dealu pro EU už zde něco zaznělo.

Jinak mimochodem, víte, že ze sabotovaných plynovodů Nord Stream se jen za první týden uvolnilo do vzduchu takové množství metanu, že je srovnatelné s ročními emisemi města velikosti Paříže? A že například Británie okamžitě po útocích na plynovody povolila neuvěřitelně neekologické frakování? Vyšetřování teroristických útoků mají přitom oficiálně na starosti Švédové, proč se teď Greta Thunbergová neozývá?

Závěr: Životní úroveň, která se už zajídala

»Celý svět je v plamenech,« konstatovala Madeline Stowe alias Cora Munro ve filmu Posledním Mohykán. A téměř něco podobného by se dalo říci i z našeho pohledu o roku 2022. Ten přitom ukázal mnohé. Především tedy vyjasnil doposud skrývané postoje mnohých zemí, stejně tak ale některé jejich závislosti a skutečné vyjednávací možnosti. Například se v celé nahotě ukázala »síla« Evropská unie v oblasti suverenity a diplomacie. Konkrétně třeba na tom, že už ani nesmí prstem ukázat na toho, kdo jí odstřihl od životně důležitého plynu a způsobil tak fakticky do budoucna její kolaps či minimálně odstavení na vedlejší kolej.

Je to celkově Evropská unie, kdo současnou krizi snáší nejhůře, a její představitelé přitom ještě víc přilévají olej do ohně. A aby to najednou jejím občanům nezačalo vadit nad únosnou mez a nezačali se masivně šikovat? Máme přeci boj proti desinformacím a zbytek »zábavy« obstarají různí aktivisté. Zdá se přitom, že jediný, na koho takto realita dopadá, je přitom prakticky pouze Evropská unie a v menší míře Rusko. Vždyť většina států zbytku světa, i když mezi nimi samozřejmě nepanuje nějaká harmonie, ještě stále mezi sebou dokáže přinejmenším jednat.

Asi tomu tak prostě muselo být. Evropské unii se nejspíš zajedl onen pověstný blahobyt a je třeba ho přenechat někomu jinému. Ostatní po něm sahají více než ochotně. Ať tedy už současné geopolitické poměřování dopadne jakkoliv, ať dojde svět ke skutečné multipolaritě, nebo to přeci jenom Spojené státy ještě na pár let pro sebe utrhnou, je jasné, že Evropa mezi vítěze patřit nebude.

Tomáš Cinka

PS.: Něco pozitivního na závěr? Ne. Evropská unie schválila těsně před koncem roku, že navýší svůj »mírový fond« o dvě miliardy. Peníze budou určeny na zbraně pro Ukrajinu, aby onen »mír« zajistily. Nelze si pomoct, ale když někdo uvažuje takto o míru, znamená to, že někde poteče krev…

PF 2023