Analýza: První kolo – kdo získal, kdo propadl a komu a proč to prospěje?

Je za námi první kolo třetí přímé volby prezidenta České republiky a i když se jeho výsledky výrazně neodchýlily od obecného předpokladu, přineslo zajímavé momenty i mnohá zklamání některých účastníků a jejich podporovatelů. Každopádně z prvního kola vzešli zcela jednoznačně dva kandidáti, kteří se budou ucházet o post v České republice formálně nejvyšší. Jak si ale vlastně navzdory očekávání vedli i ti ostatní a jak jejich zisky ovlivnily faktory, které tuto volbu provázely? IportaL24.cz pro vás připravil stručné shrnutí.

Se ztrátou kytičky nebo bez? Jak z toho vyšli kandidáti:

Petr Pavel (35,40 %): Není tajemstvím, že bývalý generál je na prezidentskou funkci připravován dlouhodobě. I zástupy novinářů před jeho volebním štábem a historka o tom, že aby relaxoval, byl se ještě před vyhlášením výsledků proletět nad zemí, o kterou by rád pečoval, tomu měly dodat na důstojnosti… Každopádně Petr Pavel vyhrál, byť těsně, ale vyhrál. A není se příliš čemu divit. Co se rétoriky týče, prodělal obrovské množství školení, jeho tým pak zahrnuje odborníky ze všech oblastí, kteří mu umí připravit odpověď na jakoukoliv otázku. Nelze mu ani upřít charisma a co je hlavní – stojí za ním mainstreamová média a prakticky celá vláda, jak ta česká, tak ta bruselská. Spojence má jakožto bývalý předseda vojenského výboru NATO i v zámoří. Svým způsobem je vlastně ve světle těchto okolností s podivem, že získal »pouhou« třetinu hlasů…

Andrej Babiš (34,99 %): I o Andrejovi Babišovi se v minulosti hovořilo jako o možném budoucím prezidentovi a i když on něco takového mnohokrát popíral, nakonec se letos o tento post přeci jenom uchází. Zda vyčkávání do poslední chvíle byla taktika nebo prostě nutnost, když se ukázalo, že nebude nasazen prakticky jediný dostatečně silný protivládní kandidát, ponechme stranou. Rozhodně ale mnozí očekávali, že Babiš první kolo vyhraje, byť měl například na české mediální scéně pramálo zastánců, a to i přesto, že sám média vlastní. Ve výsledku ale očividně na druhé kolo stačilo, že není součástí současného vládního establishmentu. Přesto ale i lidé, co trpí nynější vládní i bruselskou politikou, mu nejspíš nikdy neodpustí chování vlády z dob pandemie, ať už byla tehdejší opatření a omezení opodstatněná, či ne. Mnoho lidí mu pak také nikdy neodpustí, že je prostě Slovák, i kdyby mu šlo o Čechy sebevíc než ostatním zde rodilým kandidátům. A jestliže pro Pavla byla poslední nejméně čtyři roky mobilizována voličská základna, stejně tak byli mobilizováni odpůrci Babiše. Výsledek tedy mohl být mnohem horší, přesto to nyní pro něj na přílišné naděje do druhého kola vzhledem k výsledkům ostatních »protibabišovských« kandidátů nevypadá.

Danuše Nerudová (13,92 %): Hvězdička jasná, vyvstanuvší nedlouho před volbami z popela jako »krásná a mladá« naděje pro Českou republiku pohasla dříve, než mohla ku obloze vystoupat. Chvíli to přitom vypadalo, že po rychlokvašném vzoru u našich slovenských bratrů by se mohla tvářit jako kompromisní kandidát. Jenže to by nesměla promluvit. Čeští voliči by možná odpustili, že za jejím jménem už míří obvinění z prodeje vysokoškolských titulů cizincům, nebylo by to nic nového. Ale její prakticky antirétorické a znalostní »schopnosti« udělaly za její kariérou v politice na dlouhou dobu tečku dřív, než pořádně začala. A to ani její oponenti nemuseli používat fakta, co se týče jejích sponzorů. Piráty možná jejich politika chovat se jako »osvícený a přitom nevzdělaný buran« vynesla do Parlamentu, u prezidentky to ale naštěstí nestačí. Vzhledem k tomu, kolik do ní bylo investováno a jak byla prezentována, je necelých 14 % jasným neúspěchem. Možná i proto ten její hystericky nenávistný projev po oznámení výsledků…

Pavel Fischer (6,75 %): Stálice voleb, dalo by se možná i říct jakýchkoliv. Zde se dá říct pouze to, že úkol splněn a ještě nabrány politické body. Fischer na politické scéně místo má, o tom se pochybovat nedá. A vybudoval si ho sám, ať už penězi nebo penězi. Rozhodně se navíc vždy bude hodit k tomu, aby se vybudovalo zdání, že současný estabilischment má nějakou konkurenci. Pro Fischera jsou jinak volby jenom sport, při nichž může maximálně tak upevnit počtem získaných hlasů svou pozici v Senátu. V debatách tak ani nemusí nijak zvlášť perlit, stačí, když v nich prostě postojí. Zisk téměř sedmi procent určitě není málo, ale oproti předchozí volbě je to pokles, který se nejspíš ani v případné příští volbě už nezastaví. Jemu na tom ovšem příliš záležet nemusí, svůj úkol splnil.

Jaroslav Bašta (4,45 %): Kandidatura Jaroslava Bašty vyvolává od počátku značné emoce. Nejde přitom vlastně tak konkrétně o jeho osobu, spíš jako o to, s jakým přístupem se k volbě prezidenta postavila samotná SPD. Už jenom počáteční čachry s odmítnutím nejspíš mnohem silnějšího kandidáta v osobě generála Hynka Blaška musely rozčarovat mnoho voličů této údajně alternativní strany. Je ale nutno přiznat, že Bašta svou roli uchopil se ctí a v rámci možností, odměna ve formě počtu hlasů je ale nejlépe vypovídající o tom, jaké ony možnosti byly. Mnohé zlé jazyky přitom od počátku tvrdí, že Bašta byl Okamurou nasazen pouze proto, aby ubral hlasy Babišovi. Tyto hlasy ve světle Baštova prohlášení, že ve druhém kole hodí prázdnou obálku, rozhodně nezní už tolik konspiračně.

Marek Hilšer (2,56 %): Podobně jako u Fischera zde jde o jakéhosi maskota voleb, akorát poněkud kontroverznějšího, možná proto, že je mladší a může tak doufat, že za pár desítek let to možná opravdu ještě vyjde. Ani u Hilšera není tajemství, že je produktem PR poradců současné pětikoalice a jeho role tedy byla jasná, přičemž jí odpovídá i procentuální zisk voličských hlasů.

Karel Diviš (1,35 %): Tento kandidát se zbylému spektru přeci jenom poněkud vymyká. Nejde rozhodně o typického politika a rozhodně to není nějaký absolutní outsider. Sice na první pohled působí tak, že jako schopný rétor měl být pouze jakousi pěstí proti Babišovi v debatách, k tomu ale vzhledem k politice bývalého premiéra do nich nevstupovat nakonec vůbec nedošlo. Zisk 1,35 % nezní jako mnoho, ale je to přeci jenom něco přes 75 tisíc lidí. O Divišovi jsme rozhodně neslyšeli naposled. Nejedná se o ledasjakou figurku.

Tomáš Zima (0,55 %): Pan profesor Zima se zhostil nevděčné úlohy a bohužel podle toho tak i dopadl. Jako prakticky jediný skutečně neutrální kandidát měl tu smůlu, že za ním nestála žádná politická strana ani žádný velký kapitál ani média. Rétoricky i zkušenostmi se přitom vyrovnal či mnohdy překonával ostatní, na tomto příkladu je ale vidět, že toto holt není rozhodující faktor. Zima má ale přinejmenším určitý podíl na tom, že ve výsledku ubyly hlasy Nerudové, protože v debatách se jasně ukázalo, který z bývalých rektorů zastával svůj post zaslouženě. Hlasy Nerudové ale odvanuly jinam než k Zimovi. Bylo by mimochodem velice zajímavé vědět, kolik měl bývalý rektor Karlovy univerzity prostoru v médiích, především těch veřejnoprávních, oproti ostatním kandidátům.

Josef Středula (0,00 %): Do kandidáta/nekandidáta, odboráře/neodboráře Josefa Středuly vkládali mnozí naděje, především pak jeho v současné době vlastní ČSSD, leč ti, co tak učinili, se nemálo zklamali. Přitom ještě před půl rokem mohl být alespoň částečně levicovou nadějí. Po několika nezdařených tazích se z něj stala ovšem nevýrazná šedá myš bez naděje na úspěch, ale to by ovšem nebylo to nejhorší – korunu všemu nasadil tím, že při svém odstoupení těsně před volbami vyjádřil svou podporu Danuši Nerudové… Upřímně, když někdo, kdo se dostal do své pozice díky odborům, vyzve k podpoře někoho, za nímž stojí exekutoři, to už zní samo o sobě dost bizarně. Každopádně je na základě výsledků voleb zřejmé, že výzva se naprosto minula účinkem a hlasy původně určené pro Středulu našly rozhodně jiný cíl, než jaký on prodával. Jestli je pak někdo zářným příkladem rčení »spálit za sebou všechny mosty«, pak touto kandidaturou a následným odstoupením z ní to ukázal právě Středula – tedy alespoň v tuzemsku, v Bruselu se možná ještě nějaká ta trafika na dožití najde.

Základní faktory aneb Jak se brnkalo na volební strunu

Vliv na rozhodování každého z nás o tom, koho budeme volit, má samozřejmě mnoho faktorů. Teoreticky by to měla být reálná situace doma a ve světě, jenže tak tomu prostě není. Reálně to záleží na tom, jak nám tuto situaci prezentují média. Právě proto nebyl Petr Pavel nikdy výlučně spojován se současnou vládou, byť právě on je její oblíbený kandidát. Nebylo by ale očividně vhodné, kdyby právě on byl spojován s raketovou inflací a rostoucími účty za energie, byť je to přitom právě on, kdo tuto vládní (ne)politiku podporuje. To samé pak platí u Danuše Nerudové, kde se média prakticky obloukem vyhnula jejímu skandálu s údajným prodáváním titulů a naopak veškerý »negativní« prostor ovládl Babiš se svým údajným zneužíváním dotací. Kvůli údajnému nedostatku kritiky k »ruské invazi« byl pak Babiš jak vládními politiky, tak samozvanými politology přímo označován za »proruského švába«, aniž by si média všímala, že jeho rétorika proti Rusku je prakticky totožná jako Pavlova či Nerudové, akorát on jenom navíc poukazuje na dopady na naše občany. No, pak je zde také diskriminace mlčením. Třeba pan profesor Zima byl prakticky neviditelný, ale rozhodně ne svojí vinou. Asi by někomu vadilo, kdyby si ho lidé všimli.

Podobně jako média zafungovaly i průzkumy, což je vlastně jedno s druhým. Však média používají průzkumy, které si často samy zadávají, jako odrazový můstek pro své komentáře. Každopádně byly to právě průzkumy, které »vyšvihly« na výsluní Danuši, aby ta ve výsledku získala sotva polovinu toho, co jí bylo přisuzováno. Stejně tak pokus dostat více voličů k Baštovi se příliš nepodařil, co je však letos potřeba uznat, je to, že v případě dvou postupujících kandidátů se »statistici« úplně mimo nepřepočetli. Rozhodně ale stále platí, že mnohem přesnější předpovědi nadále přinášejí kurzy sázkových kanceláří, byť i zde byl až téměř do poslední chvíle favorizován pro první kolo Babiš. Holt i mistr tesař se někdy o chlup utne. Jinak ovšem přesnost kurzů, co se šancí týče, byla téměř bezchybná.

Jestli pak kandidát může přímo ovlivnit voliče, který má čas a chuť se zajímat, jsou to televizní debaty. Ani letos o ně nebyla nouze, jenže ouha, jeden z hlavních favoritů odmítl tuto hru hrát a debaty bez něj se tak staly bezúčelným rétorickým cvičením. Jistě, Babiš není zrovna geniální rétor, ale není se čemu divit, že se mu nechtělo do debat, které by se odvíjely podle scénáře 5 + moderátor vs. on. Nejspíš o to lépe proto zvládl v závěru debatu proti dvěma nejbližším oponentům, tedy Nerudové a Pavlovi, těsně před volbami. Faktem ale zůstává, že nejspíš již mluvil do dubu. Mohl je přehrát jakkoliv, ale lidé byli pravděpodobně už dávno rozhodnuti a zpracováni. Je otázkou, jaké procento lidí vlastně sleduje debaty s tím, že si vybírají kandidáta, a jaké si už jenom jde vyslechnout svého favorita předem přesvědčeno o tom, že on má rozhodně pravdu a jeho oponent je s prominutím blbec. Na to by ovšem měli odpovídat spíše psychologové.

Volební účast, polarizace a demografie

Ať už předcházelo letošním volbám cokoliv, nebylo to nic netradičního. Stejně jako proti Babišovi se spolčovali unijní strany i proti Miloši Zemanovi. Tentokrát se ale rozjela propaganda přeci jen o něco víc, čehož výsledkem je i rekordní volební účast. To je zaprvé známkou toho, že společnost je čím dál tím víc polarizovaná a lidé stále více vyhranění. A není žádným tajemstvím, že nejčastěji za onou polarizací a nenávistnými výroky stojí lidé, kteří druhým dechem říkají, že prezident by měl spojovat. Dále je to ale i známkou toho, že lidé, kterým by byla politika mnohdy lhostejná, jsou nuceni se jí zabývat, protože pociťují její dopady na sebe. Na základě toho pak také lidé volili v různých oblastech.

V bohatých a »osvícených« regionech zvítězil s přehledem Petr Pavel – v zahraničí a v Praze, což je stát ve státě, by dokonce vyhrál již v prvním kole a není bez zajímavosti, že v prvním kole by vyhrál i v horských letoviscích, kde ve velké míře volili ti, co mají na dovolenou, na voličské průkazy. To Andrej Babiš zas jasně ovládl chudší oblasti a spíše menší obce. Tedy, co si budeme povídat, místa, kam tolik nedolehne propaganda, ale naopak tam o to více doléhá realita běžného života.

Ohlasy a hodnocení

O celkovém hodnocení voleb vlastně nejvíce vypovídají ohlasy na ně jak tuzemské tak zahraniční. To, co si Petr Fiala či Miroslava Němcová začali ve svých komentářích hned po volbách dovolovat, je až za hranou, prostě se cítí na koni a mají pocit, že je už nic nezastaví. Stejně tak ale přitvrdil ve své rétorice Babiš, otázka ale je, zda mu vůbec zbývá ještě něco jiného.

Možná nikoliv překvapivě ale nejlépe vypovídají o výsledcích prvního kola tuzemských voleb komentáře ze zahraničí. Třeba agentura Reuters si všímá malého rozdílu mezi kandidáty na prvních dvou místech. Petr Pavel si podle ní prvním místem zajistil »solidní základ« pro druhé kolo. Generála Petra Pavla pak Reuters označuje za silně prozápadního. Jak uvádí, Pavel podporuje další vojenskou pomoc Ukrajině i přijetí eura. Agentura AP zase píše, že soupeřit ve druhém kole budou populistický miliardář Andrej Babiš a generál ve výslužbě Petr Pavel. DPA pak popisuje Babiše jako »obhájce těch, kteří trpí kvůli velké inflaci a vysokým cenám energií«. Pavel nabízí své zkušenosti z minulosti, kdy vedl vojenský výbor NATO. Financial Times a Politico rovnou konstatují, že Pavlova výhra v souboji s Babišem by potěšila Brusel.

Není to všeříkající? Byť je Pavel na rozdíl od Babiše rodilý Čech, je to opravdu i český kandidát?

Tomáš Cinka