Analýza: Protivládní demonstrace. Které se povedly, a které skončily fiaskem?

Včera to byly přesně tři měsíce od největší lidové demonstrace, kterou Česká republika zažila, od Listopadu 1989. Mezitím proti vládě demonstrovaly různé subjekty – s různým úspěchem. Výsledek je sice stále stejný, protože neumětelové z Fialovy pětikoalice si stále hřejí teplá místečka ve Strakově akademii, ale vzkaz je jasný: náš národ si nenechá všechno líbit. Dá se očekávat, že projevy nespokojenosti budou pokračovat. My se však tentokrát podíváme spíše do minulosti, ovšem přesah směrem k tomu, co nás – a musíme říci »bohužel« – čeká v příštím roce, samozřejmě scházet nebude.

3. září (organizátor: Česká republika na 1. místě)

Byla to největší demonstrace od »sametu«. Největší projev občanské nespokojenosti – a tendenčně zvyšované počty na demonstracích tzv. Milionu chvilek to nemohly a nemohou změnit. I nyní se účelově upravovaly cifry, jen pro změnu dolů. Ale je jasné, že když policie a média hovoří o 70 tisících demonstrantech, určitě jich ve skutečnosti bylo nad 100 tisíc. Jeden z aktivních řečníků, předseda strany PRO Jindřich Rajchl, dokonce odhadl počet shromážděných na 140 tisíc. Každopádně bylo celé Václavské náměstí zaplněné – odshora až dolů – a výstup z akce byl jasný: výzva Fialovi k okamžité demisi celé vlády a vytvoření nového kabinetu složeného z odborníků, kteří dovedou zemi do předčasných voleb.

Plusy: V prvé řadě ta neuvěřitelná účast. A jednota všech zúčastněných, navzdory tomu, že se v davu i na pódiu sešli lidé různého světonázoru. Odleva doprava. Na pódium se ale povedlo dostat nejen politiky, nýbrž i odborníky z různých oborů –  například děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze Miroslav Ševčík, experti na energetiku Vladimír Štěpán a Ivan Noveský, bývalý prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek či expert na dopravu a vodohospodářství Jan Skalický. A ještě více je dokázal sjednotit hloupý a urážlivý výrok premiéra Fialy o tom, že se jedná o »ruské trolly«. V zajetí globalismu a lhostejnosti české vlády, která se více stará o Ukrajinu než o své občany, to bylo pro většinu účastníků světélko v tunelu a s ním související hřejivý pocit jednoty. Organizátoři, aktivisté Ladislav Vrábel a Jiří Havel, mohli mít radost!

Minusy: Těch se dá najít vskutku jen málo. Možná v tom, že některé subjekty, jež se přitom objevily mezi podporovateli iniciativy Česká republika na 1. místě, nedostaly svůj prostor na pódiu (např. zástupci strany DOMOV). Naproti tomu se mezi řečníky objevil i exposlanec Lubomír Volný, jehož jméno je dosti zprofanované a zdiskreditované. A ještě jedna »maličkost«, která si skutečně ony uvozovky zaslouží. Na veřejnost vypluly informace o exekucích Ladislava Vrábela. To později stálo za rozpadem úspěšného organizátorského dua. Ale pěkně po pořádku…

11. září (organizátor: PRO)

Demonstraci na Staroměstské náměstí v Praze svolala strana Právo Respekt Odbornost (PRO). Promluvili na ní mimo jiné právník a vysokoškolský pedagog Ondřej Dostál, advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, lékař Jiří Beran či předseda strany PRO Jindřich Rajchl. Akce měla oficiální název Manifestace pro budoucnost. Udělejme další krok pro vás a pro vaše děti.

Plusy: Zaplněný »Staromák« se nesl v duchu rétoriky z demonstrace ze 3. září. Kritika vlády, její nečinnosti hlavně v oblasti energetické krize a snahy zatáhnout Českou republiku do války, hrály prim. Sounáležitost naznačovala, že národ přestává být lhostejným. Server PrahaIN.cz dokonce napsal: »Další rána vládě.«

Minusy: Akce byla v prvé řadě koncipována jako předvolební mítink hnutí PRO. Nic proti. Žádný jiný politický subjekt se nemohl chlubit takovou účastí na setkání s potenciálními voliči. Jenže – nikdo z kandidátů strany se do Senátu neprosadil. Slavit mohla jen Jana Zwyrtek Hamplová, jež ovšem kandidovala jako nezávislá.

17. září (organizátor: KSČM)

Bylo čtrnáct dnů po nejúspěšnější lidové demonstraci po roce 1989 – a proti vládě se skandovalo znovu. Na Václavském náměstí opět znělo »Demisi! Demisi!«. Tentokrát na akci, kterou svolala Komunistická strana Čech a Moravy.

Plusy: Vedle předsedkyně Kateřiny Konečné, tehdy ještě doufajícího prezidentského kandidáta Josefa Skály a dalších významných činitelů této, dnes již neparlamentní, strany se na pódiu představila celá řada známých osobností – od Jana Skalického, přes Jana Kavana, až po zpívajícího Jozefa Kupčíka. »Byli to jediní komunisté, kteří celých třicet let trvali na tom, že nemáme pouštět energetickou strategickou infrastrukturu z našich rukou,« řekla šéfka strany. »Kdyby tu ty komunisty neměli, tak dneska nemají ani jaderky,« dodala Konečná. A to je přesně ono, co je potřeba zdůraznit. Komunisté platí u mnoha lidí – i díky mainstreamovým médiím – za strašidla, ale když většina společnosti kritizuje energetické zločiny, maximálně tak držkuje směrem k vládám ODS a ČSSD, ale už se nepodívá, kdo na problémy dlouhodobě, na sněmovní půdě, upozorňoval. Komunisté v tomhle směru vytáhli trumf směrem k veřejnosti, která začíná být velmi kritická a nespokojená…

Minusy: Onen trumf, o němž byla řeč, se nedostal k lidem. Aby také ano, mainstreamová média, resp. jejich redaktoři by dostali od zahraničních vlastníků políček, kdyby referovali o komunistech jinak, než že tam vlály rudé prapory. Nicméně, na vedení strany leží rovněž díl viny. Pořádat demonstraci 14 dnů po té statisícové, když vím, že se komunistů a sympatizantů sejde maximálně tisícovka (oficiální údaje, které snížily účast na tři stovky, neberme v potaz), je něco jako harakiri a kamikadze v jednom. Směrem k veřejnosti to působilo, navzdory kvalitnímu programu i organizaci, až směšně. Navíc bylo před volbami a tímto si KSČM nastavila zrcadlo (řečeno slovy klasika) chvíli před tím, než se národ vydal k urnám.

28. září (organizátor: Česká republika na 1. místě)

Po necelých čtyřech týdnech duo Vrábel-Havel znovu dokázalo zaplnit pražský Václavák. Okamžitá demise Fialovy vlády se (logicky) nekonala, a tak se na svatého Václava lidé znovu vydali do ulic. A opět ve statisícovém davu! Tentokrát byla jako symbol vypuštěna holubička míru, Vrábel vyzval k tomu, aby bylo svoláno referendum o nákupu plynu přímo z Ruské federace. Další apel pořadatelů směřoval ke stávajícím poslancům českého parlamentu. Protože »podlehli globalistickým strukturám«, jejichž cílem je »přesun bohatství od lidu k elitám«, vyzvali je, aby opustili stávající strany, ponechali si mandát a stali se »národními poslanci« zodpovědnými přímo lidem České republiky. Ale tím hlavním bodem byla petice za odvolání vlády podle článku 62 písmene A Ústavy České republiky – lidé se začali přímo na místě či elektronicky podepisovat a na říjen byl svolán pochod na Hrad za účelem odevzdat petici prezidentu Miloši Zemanovi.

Plusy: Jedinečná interakce byla patrná na každém kroku. Společný cíl dal znovu dohromady lidi rozdílného politického i světonázorového přesvědčení. A tak vedle sebe stáli na pódiu komunisté, zástupci SPD, PRO či Trikolory. Ne každému bylo toto spojení příjemné, ale v politice se musejí hledat cesty a kompromisy, že…? Hlavním pozitivem 28. září ve spojení s iniciativou Česká republika na 1. místě bylo, že se akce posunula i mimo hranice Prahy. V daný moment se demonstrovalo proti Fialově kabinetu mj. v  Brně, Plzni, Liberci, Českých Budějovicích, Karviné či Havířově. Ale zpět do Prahy – u Muzea se tentokrát objevili i odpůrci s vlajkami Ukrajiny, EU či NATO a do davu zavítali také provokatéři. Organizátoři, kteří opakovaně vyzývají k »nenásilné revoluci«, spolu se statisícovým davem dokázali nemožné. Vyvarovat se jakýchkoli fyzických reakcí či incidentů. Bylo jasné, že by toho mainstream dokázal využít, či spíše zneužít, ve svůj prospěch. Lépe řečeno ve prospěch těch, kterým tak zaslepeně slouží…

Minusy: Organizátoři pozvali i řadu zahraničních hostů z tzv. západních zemí – prý aby nebyli podezíráni z proruské orientace. Bohužel například překlad z angličtiny by lépe než tlumočnice na pódiu zvládlo dítko školou povinné. A potom: bavorský poslanec za AfD Petr Bystroň hostem demonstrace pro dobro České republiky? Zástupce strany, která zpochybňuje Benešovy dekrety? Pachuť na jinak vynikající akci nemůže být silnější…

28. září (organizátor: SPD)

Na svatého Václava se demonstrovalo po celé republice nejen pod hlavičkou Vrábelovy a Havlovy iniciativy, ale protivládní akci svolalo i parlamentní hnutí SPD, konkrétně do Ostravy. Sešlo se zde přibližně tisíc lidí. Měli s sebou množství českých vlajek, balonky s logem SPD, ale v davu vlály také vlajky moravská, slezská či Aliance národních sil. Největší aplaus sklidil předseda SPD Tomio Okamura. Účastníci demonstrace podle něj přišli podpořit požadavek, aby vláda hájila zájmy občanů Česka, netolerovala okrádání rodin, pracujících lidí, seniorů, českých firem a aby nešlapala po jejich právech a svobodách.

Plusy: Předseda SPD mimo jiné řekl, že prosazuje zestátnění výrobce energií ČEZ a aby ČEZ prodával energii v prvé řadě na českém trhu přímo lidem a firmám a za ceny odpovídající výrobní ceně a přiměřenému zisku. »Navrhuji, aby stát koupil plyn napřímo u producenta za nejnižší dostupné ceny a za tyto nízké ceny dodával přímo domácnostem i firmám,« řekl mj. Okamura, po jehož boku se na pódiu objevila zajímavá jména v čele se spisovatelkou Lenkou Procházkovou. A koneckonců, přenést »revoluční náladu« také do srdce Moravskoslezského kraje je něco, co rozhodně zaslouží palec nahoru.

Minusy: Pro SPD platí v bledě modrém totéž, co bylo napsáno o KSČM. Tisícová demonstrace na pozadí těch statisícových vypadá jako plivnutí do moře. Na druhou stranu, SPD si vybrala mnohem méně rozlehlé prostory, než jakými je Václavské náměstí. Kdyby KSČM směřovala svou 11 dní starou demonstraci například na Betlémské náměstí v Praze, vypadalo by to bývalo jinak. Ale zpět k SPD. To, že Okamura akce pod hlavičkou Česká republika na 1. místě bojkotoval, nevypovídá příliš o protivládní zarputilosti ani o snaze sjednotit vlastenecký tábor. Na druhou stranu, například generál Blaško na tom byl právě naopak, demonstrací na Václavském náměstí se aktivně účastnil – a je evidentní, že tito pánové nejsou zrovna v idylickém svazku. Mimochodem, Okamura by měl dorazit na Vrábelovu lednovou demonstraci. Uvidíme, jestli tomu tak opravdu bude…

8. říjen (organizátor: ČMKOS)

Velkou demonstraci svolal na Václavské náměstí i Josef Středula, šéf Českomoravské konfederace odborových svazů. Bylo to na počátku října a odboráři společně vyzvali vládu k pomoci lidem i firmám. »My, odboráři, jsme demokraté. My respektujeme výsledek voleb. Ale vládo, pokud jsi zvolena, tak konej. Konej ve prospěch lidí i firem,« žádal Středula s tím, že odbory jen nečekají, s čím přijde vláda, a snaží se předpokládat vlastní řešení. Právě předsedu ČMKOS se snažila pravice a vládnoucí elita před akcí dehonestovat, mj. zveřejňováním jeho údajného platu či lživými informacemi o placených sběračích podpisů v rámci jeho prezidentské kampaně.

Plusy: Výstup z akce byl jasný a nezpochybnitelný – zástupci 31 svazů podpořili boj proti zdražování a za úpravu vládní politiky vůči těm nejzranitelnějším částem obyvatelstva. Akce trvala jen něco málo přes hodinu, ale i tak se povedlo řečníkům dostat do jejich projevů to nejdůležitější. Vesměs byli věcní a konkrétní. Žádné časové skluzy jako u demonstrací iniciativy Česká republika na 1. místě, ani jiné organizační nedostatky.

Minusy: Účast byla mizivá a zklamala i odborové bossy. Uvádělo se 6-7 tisíc přítomných, ovšem vzhledem k tomu, že byli demonstranti napěchováni do úzkého koridoru ohraničeného kovovými zátarasy, aby mohla alespoň po jedné straně náměstí dál vesele proudit automobilová doprava, je pravděpodobné, že v tísnícím se davu mohlo být více lidí – až 10 tisíc. Ano, to je hodně málo. Ukázalo se i to, že Josef Středula coby prezidentský kandidát nemá tak velkou naději, jak se zdálo ještě před pár týdny a měsíci. A o několik týdnů později upozornil Jiří Havel v rámci své nově vzniklé Národní rady obnovy (NRO) na to, že odbory by se měly starat nejen o státní zaměstnance. »Když tu dojde k likvidaci výroby, koho pak budou ti ve státní sféře řídit?« řekl například expert NRO Vladimír Štěpán. Ovšem to už příliš předbíháme.

28. říjen (organizátor: Česká republika na 1. místě)

Do třetice všeho dobrého, říkává se. A v případě iniciativy Česká republika na 1. místě to platilo znovu. I do třetice dokázala zaplnit Václavské náměstí, tentokrát sice staticícovou hranici účasti zcela jistě nepřekročila, přesto objektivní odhady hovořily o cca 70 tisících demonstrantů. Tentokrát však jen s jediným hlavním organizátorem – Ladislavem Vrábelem. Hlavním řečníkem byl expremiér Jiří Paroubek, zato například Jindřich Rajchl, o němž se dlouhodobě v souvislosti s protivládními akcemi spekulovalo jako o »tom vzadu«, zůstal jen v davu. Výstupem z celé akce bylo svolání pochodu směrem k budově České televize na Kavčích horách o nadcházejícím státním svátku, tedy 17. listopadu.

Plusy: Především zaplněný Václavák. Spekulovalo se, že účast bude vzhledem k tomu, že lidé odjeli ve slunečných dnech houfně na prodloužený víkend a že na demonstranty mohla dolehnout pachuť po rozpadu organizátorského dua, poměrně mizivá. Nestalo se tak. Teplé počasí znovu přálo a i tentokrát se vše obešlo bez násilných incidentů, ačkoli provokatéři, stejně jako měsíc předtím, nelenili. A pak ten Paroubek. Někteří o něm mluví pejorativně jako o politické vykopávce nebo politikovi za zenitem, ovšem on ve svém brilantním projevu dokázal shrnout vše podstatné, co tuto zemi trápí, a upozornit, že vláda plní lecjaké zájmy, »jen ne ty naše«…

Minusy: Jednota osobností a politických stran napříč názorovým spektrem, jež spojil odpor k Fialově vládě, se začala pomalu vytrácet. Bylo to cítit ve vzduchu. A tím, že Vrábel odmítl pozvat experty z minulých akcí (Štěpán, Noveský, Jandejsek…), k uklidnění situace také příliš nepřispěl. Nicméně objektivně dodejme, že plusy stále jasně převyšovaly minusy, to je evidentní…

17. listopad (organizátor: Česká republika na 1. místě)

Ladislav Vrábel, nyní už »sólo«, zorganizoval v rámci oslav sedmnáctého listopadu pochod z Opletalovy ulice u hlavního nádraží až před budovu České televize na Kavčích horách. Smyslem bylo dostat prostor ve veřejnoprávním médiu v přímém přenosu. Cílem zamýšleného Vrábelova televizního proslovu mělo být seznámení veřejnosti s peticí za odvolání vlády a vypsání nových voleb, ovšem vedení ČT to v rámci své jednostrannosti přirozeně odmítlo.

Plusy: Pršelo tak, že by legendární děda Komárek z filmu Na samotě u lesa vyřkl svoji dnes již zlidovělou větu. I tak se ale do pochodu dalo na deset tisíc lidí, a zvláště zaplněný Nuselský most vypadal impozantně. Ano, deset tisíc oproti stu je málo, ovšem je třeba na celou věc nahlížet nejen optikou psího počasí, nýbrž také tím, že důchodci, strachující se o ztrátu zbytku sociálních jistot, na pochod logicky z fyzických důvodů nevyrazí, na rozdíl od »statické« demonstrace.

Minusy: Když promoklí a promrzlí lidé dorazili na Kavčí hory, vyhlásil Vrábel, že je připraven zhruba dvouapůlhodinový program. To nebylo zrovna ohleduplné vzhledem k tomu, co museli »otužilci« absolvovat předtím. Navíc – program se táhl a tentokrát nebyl tak oslňující. Až na výjimky chyběla zvučná jména a příliš prostoru dostával boj proti covidu. I tak ale dav skandoval »Láďo, děkujem!«. Mnozí, včetně například zástupců strany Trikolora, odešli o hodinu dříve, což umožnilo některým médiím informovat o omezeném počtu demonstrantů. Navíc – tentokrát už došlo i na nahrávku na smeč protistraně, v podobě rasistických urážek směrem k redaktorovi ČT Richardu Samkovi. Že se toho mainstream chytne a vše zveličí, bylo evidentní a očekávatelné…

26. listopad (organizátor: Národní rada obnovy)

V téhle akci byla obsažena symbolika. 33 let poté, co Letenskou pláň zaplnili občané nespokojení se stavem věci při tzv. sametové revoluci, se měly sejít davy znovu. Akci pořádala tzv. Národní rada obnovy, jejímž koordinátorem je Havel – nyní již bez Vrábela.

Plusy: Akce se znovu vrátila k tradici podzimních demonstrací – obešla se bez kontroverzí, bez rvaček i urážek. Ve srovnání s těmi předchozími neměla výraznou organizační chybičku (možná se dá vyčíst jen délka, která se oproti plánu protáhla o hodinu). Projevy byly věcné, fundované a konkrétní. Oproti sedmnáctému listopadu u České televize všichni věděli, o čem mluví, a navíc nabídli nejen kritiku, ale i věcná řešení. Lidé potřebují slyšet nejen kritiku, ale také to, jak se dostat ze současného marasmu ven. V tomto směru se zaskvěli především energetici Štěpán a Noveský, ekonom a odborník na vodu Radek Novotný či sám organizátor Havel, který na rozdíl od bývalého kolegy Vrábela neburcuje davy tolika exhibicionistickými prvky, zato však mluví a argumentuje velice přehledně a logicky.

Minusy: Jednoznačně mizerná účast. Ano, bylo chladno, ale na to, že šlo o konec listopadu, rozhodně nebyla zima jako v ruském filmu. A 33 let nazpátek nikomu studené počasí nevadilo. Přitom několikrát zaznělo, že současná situace je stejně kritická, ne-li kritičtější než v listopadu 1989. Čili suma sumárum – optimistické odhady hovořily o deseti tisících účastníků. Pesimistické o pěti tisících. Masová nespokojenost se tedy nekoná, a když Jiří Havel upozorňoval, že lidé si stále neuvědomují situaci, protože plyn teče a kamna hřejí, byl trochu jako bájná Sibyla. Dá se předpokládat, že bude hůř a že přece jen ta Letná zažije větší počty shromážděných (a rozhodně to nebude na únorové a březnové zápasy pražské Sparty). Nyní se však jasně ukazuje, že když neexistuje soulad, projevuje se to i navenek. Havel a Vrábel až moc připomínají legendu o Svatoplukových prutech, jakkoli ty byly tři…

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková, iportaL24.cz/Zbyšek Kupský, ČTK/Michal Kamaryt, ČTK/Jaroslav Ožana, ČTK/Kateřina Šulová, ČTK/Vít Šimánek, Facebook PRO