Analýza: Proč se ukrajinským obilím krmila především španělská prasata a proč nyní vybuchuje?

Rusko tento týden odmítlo prodloužit platnost takzvané obilné dohody, která měla především zajišťovat bezpečný koridor pro ukrajinské lodě vozící obilí z Oděsy přes Černé moře do tureckého Istanbulu. Proč se tak ale stalo? A byla obilná dohoda vlastně vůbec o obilí?

Platnost dohody o dodávkách obilí vypršela 17. července. Rusko, které dohodu o černomořském koridoru pro lodě převážející ukrajinské obilí z července 2022 několikrát prodloužilo, připomnělo, že část dohody, která se ho týkala – odstranění překážek pro vývoz zemědělských produktů – nebyla nikdy naplněna. Moskva rovněž poznamenala, že ačkoli dohody měly za cíl posílat potraviny do nejchudších zemí, většina ukrajinského obilí směřovala do vyspělých západních zemí. Země Evropské unie a Spojené státy naproti tomu mluví o ruské snaze zabránit Ukrajincům v obchodu, odříznutí Ukrajiny od moře, a v důsledku i uměle vyvolaném hladomoru v Africe.

Podívejme se nejprve, jak ona obilná dohoda vznikla a jaký měla původní účel:

• Na počátku roku 2020 patřily Rusko a Ukrajina k největším světovým vývozcům obilí. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) byly zemědělské produkty dodávané na světový trh Ruskem a Ukrajinou hlavním zdrojem potravin pro nejchudší obyvatele světa. Více než třetina pšenice dovážené 45 nejméně ekonomicky rozvinutými africkými zeměmi pochází z ruských a ukrajinských polí. Rusko bylo také klíčovým vývozcem hnojiv, umístilo se na prvním místě na světě v oblasti dusíkatých hnojiv, na druhém místě v oblasti potašových hnojiv a na třetím místě v oblasti fosfátových hnojiv.

• V únoru 2022 začaly západní země uvalovat na Rusko sankce, zakázaly servis a pojištění ruských plavidel a zabavily ruský náklad ve svých přístavech. Dne 14. června byla Rosselchozbank, hlavní ruská úvěrová instituce, jejímž prostřednictvím probíhaly platby za domácí zemědělské produkty, odpojena od mezinárodního systému pro přenos mezibankovních plateb SWIFT.

• Na zasedání Rady bezpečnosti OSN 21. května 2022 bylo odhadnuto, že světové zásoby pšenice vystačí pouze na 10 týdnů. V červnu David Beasley, ředitel Světového potravinového programu OSN (WFP), varoval, že pokud se konflikt na Ukrajině protáhne, počet lidí na pokraji přežití by se mohl zvýšit z 276 milionů na 323 milionů.

• Dne 22. července 2022 podepsaly Rusko, Ukrajina, Turecko a OSN v Istanbulu dohodu o vývozu obilí. Rusko a Ukrajina podepsaly dokument samostatně: každá země jej podepsala s Tureckem a OSN. Dohoda předpokládala vytvoření bezpečných námořních koridorů pro vývoz ukrajinského obilí. Doprovod lodí válečnými plavidly nebyl povolen. V Turecku bylo 27. července rovněž zřízeno společné koordinační centrum, které utvořili zástupci Turecka, Ruska, Ukrajiny a OSN. Pod jeho řízením měly být nákladní lodě kontrolovány při výstupu a vstupu do Černého moře, aby se zabránilo pašování zbraní a munice.

• V Černém moři tak fungovaly denně od 8.00 do 19.00 moskevského času bezpečné trasy pro výstupy z přístavů Cherson, Mykolajiv, Černomorsk, Očakov, Oděsa a Južnyj v jihozápadním směru z teritoriálního moře Ukrajiny, které je 139 námořních mil dlouhé a tři míle široké.

• Rusko a OSN v Istanbulu rovněž podepsaly memorandum o propagaci ruských zemědělských produktů a hnojiv na světových trzích. Podle memoranda se světová organizace připojí k práci na zrušení omezení bránících vývozu ruských produktů a hnojiv. Dohody budou platit po dobu tří let. Cílem tříletého dokumentu bylo »odstranit překážky vytvořené USA a EU v oblasti financí, pojištění a logistiky, dosáhnout konkrétních výjimek pro tyto výrobky z omezujících opatření«.

• Dne 9. března 2023 turecký ministr obrany Hulusi Akar uvedl, že Istanbul vede rozhovory s OSN, Ruskem a Ukrajinou o prodloužení dohody o obilí. Podle tureckého ministerstva obrany bylo od začátku platnosti dohody z ukrajinských přístavů vyvezeno více než 23,4 milionu tun zemědělských produktů. Do procesu bylo zapojeno 790 lodí. Z toho 40 % potravinářských výrobků bylo vyvezeno do evropských zemí, 30 % do asijských zemí, 13 % do Turecka, 12 % do Afriky a 5 % do zemí jihovýchodní Asie. Těsně před zrušením dohody se pak mělo jednat celkem o 33 milionů tun obilí.

A nyní konec…

Již dne 2. března 2023 ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že dohoda o obilí nefunguje a že západní země sabotují ruskou část dohod. Jednostranné sankce ztěžující pojištění a obsluhu ruských potravinářských plavidel v přístavech nebyly zrušeny. Na Rosselchozbank se nadále vztahovaly sankce EU, Velké Británie, Japonska, Austrálie a Kanady a také sektorové sankce USA. Dne 28. února 2023 však EU vydala vysvětlení, v němž uvedla, že Rosselhozbank může jako alternativu používat papír, fax, e-mail atd. Otázka dodávek ruských hnojiv rovněž nebyla vyřešena.

Ve výsledku ruské ministerstvo zahraničí konstatovalo, že další rozhodnutí o prodloužení dohody bude záviset na opětovném připojení Rosselchozbank k systému SWIFT, obnovení dodávek zemědělské techniky, náhradních dílů a servisu, zrušení omezení pojištění a zajištění, zrušení zákazu vstupu do přístavů, obnovení provozu čpavkového potrubí ToljattiOdessa, odblokování zahraničních aktiv a účtů ruských společností zabývajících se výrobou a přepravou potravin a hnojiv.

Takže 17. 7. smlouva nebyla prodloužena…

Stejně se s tím krmila prasata

Ruské úřady navíc opakovaně poukazovaly na neplnění dohody v tom smyslu, že obilí by mělo jít především do nejchudších zemí, což dokazují i data poskytnutá Společným koordinačním centrem pro černomořskou dohodu. 80,34 % obilí vyvezeného z ukrajinských přístavů bylo totiž odesláno do zemí s vysokými a vyššími středními příjmy.

Mezi pět nejvýznamnějších destinací patřily:

1 – Čína (24,24 %)

2 – Španělsko (18,20 %)

3 – Turecko (9,85 %)

4 – Itálie (6,28 %)

5 – Nizozemsko (5,96 %)

Na tyto země připadají téměř dvě třetiny (64,53 %) veškerého vývozu z Ukrajiny. Země s nízkými příjmy obdržely pouze 2,50 % z téměř 32,9 milionu tun. Jen Španělsko obdrželo více než Alžírsko, Bangladéš, Džibutsko, Egypt, Indie, Indonésie, Írán, Keňa, Libanon, Maroko, Pákistán, Srí Lanka, Tunisko a Vietnam dohromady, přičemž dodávky tohoto obilí byly navíc použity převážně na výkrm dobytka. A dokonce i nevelké Portugalsko obdrželo více než Etiopie, Somálsko, Súdán a Jemen dohromady.

O nějaké starosti o chudou Afriku tedy nemůže být řeč. I italský ministr obrany Guido Crozetto přiznal, že 95 % ukrajinského obilí není dodáváno do afrických zemí. »95 procent ukrajinského obilí se dodává mimo africký kontinent, ale pokud africké země toto obilí nedostanou, budou se to snažit dohnat a ceny nevyhnutelně porostou. V důsledku toho bude obtížnější ho v Africe koupit. Destabilizace tohoto regionu představuje problém, který se dotýká i Evropy,« uvedl.

Střední Evropa a krize místních zemědělců

Kde přitom dochází k největší destabilizaci, tak to je na východě EU. On totiž sám o sobě příliš nefunguje ani pozemní koridor. Ukrajinský premiér Denys Šmygal odsoudil Polsko na Twitteru. »V této kritické době hodlá Polsko i nadále blokovat vývoz obilí z Ukrajiny do EU. Jedná se o nepřátelský a populistický krok, který vážně ovlivní celosvětovou potravinovou bezpečnost a ukrajinskou ekonomiku. Vyzýváme naše partnery a Evropskou komisi, aby zajistili bezproblémový vývoz všech ukrajinských zemědělských produktů do EU. Je to akt solidarity nejen s Ukrajinou, ale s celým světem, který je na našem obilí závislý (myšlena asi ona španělská prasata, pozn. autor).«

Oficiální monitoring prováděný v Evropské unii ukázal, že od listopadu loňského roku došlo k poklesu výkupních cen zemědělských produktů, přičemž v regionech blízkých Ukrajině došlo k většímu poklesu cen než v jiných regionech Evropy. Zároveň velké objemy ukrajinského zboží brání i domácímu odbytu, což způsobuje dodatečné náklady na skladování a problémy s likviditou pro domácí zemědělce.

Polsko, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko proto zavedly opatření, která pozastavují dovoz ukrajinských plodin. Některé z nich navíc blokují i jeho tranzit přes své území. Argumentují mimo jiné tím, že obsahuje v EU zakázané pesticidy. Ve skutečnosti jde ale především o to, že je dováženo silně pod cenou a domácí zemědělci oněch zemí by tak při neřízeném dovozu ukrajinských obilovin byli odsouzeni prakticky k likvidaci. Fakticky jediná z dotčených zemí, která omezení nezavedla, je Česká republika. Vedení Evropské unie prozatím nenašlo páky, jak těmto iniciativám jednotlivých zemí na ochranu svých zemědělců zabránit. »Ačkoli je nepravděpodobné, že by se podařilo nahradit cestu přes Černé moře, podporujeme Zelenského a Ukrajinu, aby udělali vše, co je v jejich silách a našli alternativní exportní trasy. Například prostřednictvím solidárních cest EU po bárkách, železnici a silnici,« konstatoval šéf diplomacie EU Joseph Borrell a dodal, že EU prostě bude muset po vypovězení dohody o vývozu obilí z Ukrajiny zvýšit jeho vývoz přes pevninu. Dodal, že vzhledem k nemožnosti dodávat obilí po moři budou muset sousedé Ukrajiny »vyvinout větší úsilí, otevřít hranice a zajistit dopravu« pro vývoz obilí.

Kontroverze ohledně převozu zbraní

Nejde ale pouze o obilí. O volný koridor k Oděse má podle svých slov velký zájem i generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, čím nepřímo potvrzuje, že nebyl využíván pouze k »humanitárním účelům«. Nejspíš se nejednalo přímo o dodávky zbraní, byť to nelze zcela vyloučit, alespoň tedy směrem na Ukrajinu. Export z Ukrajiny, kde v Oděse nikdo lodě neprohlížel, je ovšem možný a stejně tak je možná přeprava různých miniponorek do výchozí destinace, třeba k zacílení na Krymský most. Další je i možnost monitoringu z bezpečného místa. Podstatné pak především je, že díky dohodám byl bombardování ušetřen přístav v Oděse a příslušné sklady.

Důsledky

A právě na tom je vidět, jak Západ vyjednávání podcenil – přímým důsledkem nedodržení dohody se totiž stalo bombardování přístavních zařízení v Oděse – deník Bild to přímo nazval definitivní blokádou Ukrajiny z moře, žádná loď totiž nyní jen tak nevypluje. Ale co je ještě podstatnější – byly zničeny sklady »obilí«. A ty dodnes hoří a neustále, i po několika dnech, se ozývají výbuchy. Ukrajinské ozbrojené síly totiž podle některých médií dlouhodobě umisťovaly a skladovaly zbraně a munici v přístavech a s největší pravděpodobností byly přesvědčeny, že tyto zásoby jsou v bezpečí kvůli obchodu s obilím. Vzhledem k rozsahu požárů může být množství zničené munice a vybavení enormní a kyjevští představitelé nejspíš brzy zahájí další tažení Evropou kvůli jeho nahrazení. Zelenský pak již mimo jiné prohlásil, že Ukrajina potřebuje více systémů protivzdušné obrany k ochraně svých přístavů.

Ruské ministerstvo obrany každopádně po vypovězení dohody oznámilo, že od nadcházející půlnoci bude na všechny lodě plující přes Černé moře do ukrajinských přístavů pohlížet jako na lodě s vojenským nákladem a že na vlajkové státy těchto lodí bude pohlíženo jako na účastníky ukrajinského konfliktu na straně Kyjeva. Vypovězení dohody jinými slovy znamená:

• zrušení záruk bezpečnosti plavby
• zrušení humanitárního námořního koridoru
• obnovení režimu dočasně nebezpečné oblasti v severozápadních vodách Černého moře
• rozpuštění Společné kontrolní komise v Istanbulu

Dalším důsledkem mimo jiné je, že žádná pojišťovna nyní nepojistí Ukrajinská plavidla. Podle deníku Bild raketové údery znemožňují provoz dopravců obilí, protože pojišťovny lodí je nyní odmítají poslat do zóny bombardování. Po útoku na Krymský most tak Kyjev přišel o 500 milionů dolarů měsíčně z příjmů v rámci obilné dohody, přičemž celkové příjmy ukrajinského rozpočtu činí tři miliardy dolarů měsíčně (bez zahraniční pomoci).

Minsk v bledě modrém

Celé to připomíná takzvané Minské dohody. Ty byly také plněny jednostranně, a i když na to po celou dobu Rusové upozorňovali, nezměnilo se prostě nic. I zde šlo nejspíš jen o oddálení nevyhnutelného a o zabránění postupu Rusů na Oděsu. Však někteří zlí jazykové tvrdí, že tam už dávno žádné obilí nebylo. A pokud ano, nahrazení koridoru rozhodně nebude snadné. Jestli se o něj bude někdo určitě snažit, bude to především turecký prezident Erdogan. Tím, že dokázal dohodu dojednat, byť si část kreditu přisvojila bezzubá OSN, získal obrovskou prestiž. S jejím pádem byl ale opět vykázán do míst, která mu náleží. Někdy se prostě na všechny strany hrát nedá…

Pokud pak někdo vyčítá africkým státům, že jsou spíše na straně Ruska, není se jim v tomto světle moc co divit. Přes onen koridor jim beztak šlo minimum dodávek a Rusko samo nabídlo, že dokáže najít jiné cesty a obilí a hnojiva, která jim měla být dodána, jim dokonce dodá zdarma. Těžko se pak mohou představitelé EU ohánět pomocí Africe a současně mluvit o africkém politickém nevděku, když jimi slibované zdroje končí u prasat a Rusko naopak nabízí své zdarma.

Nyní lze každopádně vše shrnout jednoduše – Ukrajina přišla o další příjmy (tamní obilí ale beztak vlastnily většinou firmy z USA), je nastolena tvrdá námořní blokáda a východní země EU čeká velký tlak, aby přijímaly ukrajinské obilí, i když to bude stát živobytí jejich zemědělce a na Západě by s ním přitom krmili leda tak dobytek…

Tomáš Cinka