Analýza: Přistane u nás stíhačka superdrahá nebo dokonce i funkční?

S blížícím se koncem pronájmu letounů JAS-39 Gripen se nyní začalo diskutovat o budoucnosti českého letectva. Sice se zdá, že rok 2027, kdy má kontrakt vypršet, je ještě daleko, ale když si vezmeme, že minule to trvalo od vyhlášení výběrového řízení do podpisu smlouvy více než tři roky, možná je už třeba začít se poohlížet.

Podívejme se však nejprve trošku do minulosti. Výběrové řízení na nový víceúčelový letoun bylo vypsáno až v lednu 2001 za vlády Miloše Zemana, postupně z něj ale odstoupili všichni zájemci až na výrobce Gripenů. V dubnu 2002 pak nákup 24 těchto strojů za zhruba 60 miliard korun schválila vláda, záměr se však zadrhl v Senátu. Definitivní tečku za kontraktem udělaly povodně v létě 2002, protože peníze byly potřeba jinde.

Až v červenci 2003 tak rozhodl kabinet premiéra Špidly, že si Česká republika stíhací letouny pronajme. Kontrakt na pronájem Gripenů podepsala vláda v roce 2004 na deset let, náklady byly zhruba 20 miliard korun. Později byl prodloužen do roku 2027 s opcí na další dva roky. Česká republika si tak od té doby ze Švédska pronajímá 12 stíhacích letounů JAS-39 Gripen C/D v jednomístné verzi a dva ve verzi dvoumístné. Prvních šest z celkem 14 švédských stíhaček JAS-39 Gripen dostali čeští piloti v dubnu 2005.

Budoucnost se řeší již teď

I když se v zákulisí probírá budoucnost českého letectva a s tím i spojené desítky miliard už nějaký ten pátek, na veřejnost tato otázka pronikla zcela nečekaně nedávno až nyní díky nabídce švédského velvyslance.Fredrik Jörgensen totiž bez skrupulí prohlásil, že Švédsko nabídne bezplatný převod nyní v České republice používaných Gripenů s tím, že letouny by byly modernizovány a Česko by si zároveň mohlo zakoupit nejmodernější verzi JAS-39 Gripen E. Zdůraznil také, že švédský výrobce Saab je schopen nové stroje dodat bez dlouhé čekací doby. Za důležité také považuje to, že by česká armáda nemusela měnit zázemí, které letouny potřebují.

Touto nabídkou však spustil kolotoč, který asi nečekal. Okamžitě totiž aktivoval lobbisty a další zainteresované hráče. Ministerstvo obrany okamžitě ujistilo, že podobnou nabídkou od Švédska nedisponuje. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) avizovala, že bude chtít o dalším osudu českého stíhacího letectva rozhodnout co nejdříve, ostatně s americkými protějšky o stíhačkách již spolu s ministrem zahraničí Janem Lipavským (Piráti) jednali. Švédský velvyslanec pak podle ní navíc zveřejněním nabídky překročil svou pravomoc.

V nejbližších týdnech by se tak tímto tématem nejspíš měla začít otevřeně zabývat vláda. Jako o jednom z hlavních kandidátů se pak mluví o amerických strojích tzv. páté generace F-35 Lightning. Počet českých stíhacích letounů by se navíc mohl navýšit z nynějších 14 na 24.Loni v listopadu se přitom na odborném serveru Janes objevila informace, že Česká republika se aktivně uchází o nákup dokonce až 40 pokročilých stíhaček F-35 od USA.

Pro lepší představu, co nás může čekat, přinášíme přehled parametrů (plně z veřejných zdrojů) nyní nejčetněji používaných stíhaček v Evropské unii, přičemž i když favorit je daný předem, není pro Českou republiku stále ještě úplně vyloučena varianta jiná:

JAS-39 Gripen

Jak už bylo popsáno výše, Gripeny slouží v českém letectvu od roku 2005. Jedná se o víceúčelový jednomotorový bojový letoun vyvinutý a vyráběný švédskou společností Saab. Jeho první let proběhl v roce 1988 a zařazen do služby byl v roce 1996. K  uživatelům krom samotného Švédska patří například Maďarsko, Brazílie, Jihoafrická republika či Thajsko. S cenou 45 až 50 milionů dolarů se jedná o relativně dobře dostupný stroj s moderními technologiemi, přičemž náklady na letovou hodinu jsou oproti konkurenci minimální. Česká republika má navíc pro Gripeny zařízenou infrastrukturu a nebylo by ani nutné přeškolování pilotů.

Určitým hendikepem Gripenů je nedostatek zkušeností v přímém bojovém nasazení. Letky Gripenů se ale běžně účastní cvičení NATO (kde mimochodem Češi se svou Tygří letkou získali nemálo ocenění – prosluli především střelbou za horizont). Dosavadní použití Gripenů v rámci českého letectva spočívalo kromě cvičení pouze v hlídkování nad územím Pobaltí a Islandu.

Pokud by tedy vládě šlo o kvalitní obranný letoun s připraveným zázemím za rozumnou cenu, Gripen by měl být jasnou volbou.

Dostupné parametry:

• Maximální rychlost: 2204 km/h
• Přeletový dolet: 3200 km s přídavnými nádržemi
• Akční rádius: 800 km
• Dostup: 15 452 m – 16 500 m
• Počáteční stoupavost: více než 300 m/s
• Poměr tah/hmotnost: 0,97
• Cena: nyní za nový 45 až 50 mil. dolarů dle verze a výbavy (cca 1 – 1,2 miliardy Kč)

Eurofighter Typhoon

V letech po přelomu milénia, kdy se řešilo, jaké stíhačky budeme používat, se hodně skloňoval i Eurofighter Typhoon, což je letoun vzešlý ze společného projektu Itálie, Německa, Francie, Spojeného království a Španělska (Francie projekt v roce 1985 opustila a začala vyvíjet vlastní letoun – viz. níže). Počátek vývoje stíhačky se datuje už k roku 1983, přičemž první prototyp vzlétl v roce 1994 a do služby začal být zařazován v roce 2003. Jedná se o dvoumotorový víceúčelový letoun, který užívají kromě zemí, jež stojí za jeho vývojem (mimo Francie) také Rakousko, Kuvajt, Omán a Saúdská Arábie, tedy země, které si mohou dovolit utrácet. Jeho cena totiž převyšuje dvě miliardy korun za kus.

Co se nasazení týče, ani zde příliš mnoho dat není. Krom mnoha cvičení sice několik Typhoonů, především britského a později i italského letectva, zajišťovalo bezletovou zónu nad Libyí, později se účastnily i bombardování pozemních cílů, avšak vzhledem k tomu, že piloti Typhoonů neměli ještě dostatečné zkušenosti s misemi vzduch-země, označování cílů pro ně museli zajišťovat stíhačky Tornado GR4.

Dostupné parametry:

• Maximální rychlost: 2495 km/h
• Dolet: 2900 km
• Přeletový dolet: 3790 km
• Dostup: 19 810 m
• Stoupavost: 315 m/s
• Plošné zatížení: 312 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 1,15
• Cena: 90 milionů euro (cca 2,2 miliardy Kč)

Dassault Rafale

Když byl v roce 2001 vyhlašován tendr na nové české stíhačky, Dassault Rafale začal být teprve zařazován do služby, tendru se tedy vůbec neúčastnil. Francouzi ale měli o tendr zájem se svým předchozím letounem, který měl právě Rafale nahradit, a to se stíhačkou Dessault Mirage. Tady stačí jenom ve zkratce uvézt, že letoun byl tou dobou již značně zastaralý, o čemž svědčí i to, že v armádách jednotlivých států už pouze dosluhuje a většina ho začala vyřazovat kolem roku 2010.

To Raffale je naproti tomu vysoce moderní stroj s výbornými parametry. Jak bylo řečeno výše, jeho vývoj začal odstoupením Francie od projektu Eurofighter. Poprvé vzlétl v roce 1986 a zařazen do služby je od roku 2001. Ve svých hangárech ho nyní mají krom Francie například Řecko, Katar, Indie, Chorvatsko či Egypt, a další kontrakty přibývají – mimo jiné o něj má zájem i Ukrajina. Co se nasazení týče, zúčastnil se operací v Libyi, Afghánistánu, Sýrii, Mali či Iráku, přičemž se pokaždé jednalo především o bombardování pozemních cílů. Jedná se tedy o vcelku odzkoušený letoun, byť ne proti nepříteli s protivzdušnou obranou, ale jeho dosavadní nasazení ukázalo vysokou spolehlivost, tomu ovšem také odpovídá cena, která se pohybuje i s vícenáklady kolem dvou a půl miliardy korun za jeden stroj.

Dostupné parametry:

• Maximální rychlost: 2390 km/h
• Dolet: 3700 km
• Akční rádius: 1852 km
• Dostup: 16 800 m
• Stoupavost: 304,8 m/s
• Plošné zatížení: 306 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 1,10
• Cena: asi 95 milionů eur (cca 2,33 miliardy Kč)

F-16 Fighting Falcon

»F šestnáctka« je mezi stíhacími letouny fenomén, a jestli jí lze k něčemu přirovnat, tak nejspíš k sovětskému tanku T-34 z druhé světové války. V žádném parametru sice nedosahuje špičky, ale celkově konstrukčně prostě funguje, přitom poprvé vzlétla již v roce 1974 a do služby byla zařazena v roce 1978.Ne nadarmo se jich tak vyrobilo už téměř dva tisíce, v desítkách různých modifikací, a výroba přitom nadále běží. Cena také nepatří k těm nejhorším, cca 18 milionů dolarů za kus (velmi záleží na typu a vybavení). Proto také tyto stroje v současné době slouží v letectvech 26 států světa (je tomu stejně jako u největšího konkurenta MiG-29) a nyní například na jejich dodávku netrpezlivo čekají Slováci,protože se vzdali svých MiGů ve prospěch Ukrajiny.

I o vítezství v tendru, který začal v České republice v roce 2000 a nakonec ho vyhrály Gripeny, usilovaly F-16.Jenže už tehdy bylo zřejmé, že přeci jenom potřebují časté a velmi nákladné modernizace. USA mají navíc na vývoz svých vojenských technologií velmi přísné parametry a podmínky. Použití strojů je pak výrazně omezené a záleží pouze na vůli spojenců.

Co se týče operačního nasazení, tyto stroje byly nasazeny ve všech válkách, kterých se účastnily Spojené státy, a i mnoha dalších. Bojové zkušenosti s tímto letounem tak vysoce převyšují zkušenosti všech ostatních dohromady (krom MiG-29). A jen pro zajímavost – v roce 1996, po narušení řeckého vzdušného prostoru řecký pilot Mirage 2000 sestřelil tureckou F-16D.

Dostupné parametry:

• Maximální rychlost: 2124 km/h (ve verzi Lockheed Martin)
• Rychlost na úrovni mořské hladiny: 1470 km/h
• Akční rádius: 550 km s šesti pumami o 454 kg
• Dolet: 4800 km
• Dostup: 18 500 m
• Stoupavost: 255 m/s, cca 918 km/h
• Plošné zatížení: 430 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 1,095
• Cena: cca 18 milionů dolarů (cca 432 milionů Kč)

F-35 Lightning II

Ze všech zde jmenovaných stíhaček je F-35 jasně nejnovější, první let se totiž uskutečnil v roce 2006 a do služby byl postupně zařazován až od roku 2015. Také má ovšem bezkonkurenční cenu, téměř pět miliard korun za původní verzi a šest za tu současnou »ještě modernější«.

K té ceně je pak třeba dodat, že F-35 má i bezkonkurenčně nejvyšší provozní náklady, plus jsou s jeho pořízením spojeny i výrazné vícenáklady, o těch ale níže.

Prozatímní provoz provázejí technické potíže a poměrně vysoká nehodovost, to je ovšem u takto nového a prakticky neodzkoušeného stroje vcelku běžné (operačním nasazením prošel zatím pouze proti nepřátelům bez adekvátní protiletecké obrany). To ovšem nebrání tomu, aby F-35 neaspirovala na standardní stroj zemí NATO a pro svá letectva ho již zakoupily Brazílie, Británie, Itálie, Japonsko, Nizozemsko nebo Izrael.

V merku ho nyní mají i Švýcarsko a Finsko. Obě země už nákup schválily. Ve Švýcarsku je ale docela dost možné, že tendr bude vzhledem k manipulacím s náklady ze strany výběrové komise zrušen. Například do ceny nebyly zahrnuty náklady na modernizaci a předělání infrastruktury letišť, z nichž by mohly F-35 startovat. Pod dohledem USA je to dle smlouvy na prodej F-35 nutné, pochopitelně na vlastní náklady. Švýcarsko jako neutrální země by tak najednou měla fakticky na svém území infrastrukturu NATO. Když toto vyšlo najevo, mezi veřejností se svrhla výrazná vlna nevole. Bude tedy nejspíš vyhlášeno referendum a osud F-35 ve Švýcarsku je tak dost nejistý.

To i ve Finsku již bylo prokázáno podhodnocení nákladů na provoz, ale tam jim to očividně nějak výrazně nevadí, Finové si spíš dělají starosti se zatím ne příliš velikou spolehlivostí, která efektivní provoz F-35 prozatím výrazně komplikuje.

Dostupné parametry:

• Maximální rychlost: 1930 km/h
• Dolet: 2220 km (se zásobou vnitřního paliva)
• Bojový dolet: 1090 km (se zásobou vnitřního paliva)
• Dostup: 18 288 m
• Stoupavost: důvěrné
• Plošné zatížení: 446 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: s palivem 0,87, s 50 % paliva 1,07
• Cena: základní F-35A minimálně 200 milionů dolarů (téměř pět miliard Kč)

MiG–29

Je jasné, že MiG-29 u nás určitě šanci na návrat nemá, přesto tento letoun za zmínku stojí, už jen proto, že ho naše letectvo kdysi užívalo. Práce na něm se začaly v roce 1974 a již o tři roky později absolvoval svůj první zkušební let, přičemž zařazován do služby začal být v roce 1982. Kromě Sovětského svazu byl zařazen do letectev prakticky všech zemí takzvaného východního bloku. Dodávky do Československa započaly až v roce 1989, takže se u nás dlouho neohřál. Česká republika jej totiž už v roce 1994 vyřadila ze služby a v roce 1995 všech 10 kusů, které jí po rozdělení zůstaly, vyměnila s Polskem za 11 vrtulníků W-3 Sokol.

Přesto je MiG-29 stáje jedním z nejrozšířenějších víceúčelových stíhačů na světě. V užívání ho má stále 26 zemí (ještě počítáno Polsko a Slovensko). A jen tak pro zajímavost, pro země Varšavské smlouvy se cena pohybovala okolo čtyř milionů dolarů, ale již za pár let, jakmile si je západní země pozorně prostudovaly, cena okamžitě vylétla až na 25 milionů dolarů, kde se víceméně drží dodnes.

Bojových zkušeností nasbíral tento letoun bezpočet a na rozdíl od výše zmíněných stíhaček (kromě F-16) i proti nepříteli s kvalitní protivzdušnou obranou a alespoň papírově konkurenceschopným letectvem. Při adekvátním nasazení vždy obstál.

Dostupné parametry:

• Maximální rychlost: 2445 km/h
• Akční rádius: 700 km (990 km u MiG-29SMT)
• Přeletový dolet: 2100 km (3500 km u MiG-29SMT)
• Dostup: 18 013 m (18 000 m u MiG-29SMT)
• Stoupavost: 330 m/s
• Plošné zatížení: 442 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 1,05 kW/kg
• Cena: 27,6 milionu dolarů (cca 662 milionů Kč)

Nejlepší věci jsou zadarmo…

Kdybychom si kdysi nechali MiG-29, dodnes jsme to nemuseli řešit a výrazně bychom i ušetřili. Rusové k nim, pokud se nemýlím, dělali navíc fakticky bezplatně servis a modernizace. Pravdou ale je, že v nastalé situaci bychom to museli začít řešit narychlo stejně jako Slováci. A ti teď pár let nebudou mít nic.

Gripen nám zatím sloužil dobře a osobně nevidím důvod ho měnit, obzvláště pokud přijde od Švédů skutečně tak dobrá nabídka, jakou avizují. I kdyby byl F-35 tisíckrát lepší, což rozhodně podle všech parametrů i dosavadních zkušeností není, na obranu našeho vzdušného prostoru rozhodně stačí, pokud nám jde tedy skutečně o obrannou politiku (to by možná vzhledem k velikosti našeho území stačila i naše L-159). Na druhou stranu s F-35, vybaveným technologií stealth, můžeme pomýšlet i na útok, pokud to tedy je naší novou doktrínou. Byť se zatím ukazuje, že současné protivzdušné prostředky mají nad čímkoliv ve vzduchu naprostou převahu.

F-35 je nyní prezentován jako nejlepší multifunkční stíhač, ale není přitom bez zajímavosti, že USA má k dispozici ještě mnohem »lepší a dražší« F-22 Raptor. Ten je ovšem pro export zapovězen a budí to tedy dojem, že mají jakousi supertajnou speciální zbraň jenom pro sebe.

Faktem ale je, že z celkového počtu 183 sériově vyrobených F-22 bude nyní hned 33 označeno jako zastaralé a přeřazeno maximálně tak na výcvik. Jestliže se tedy hovoří o tom, že F-35 má na bojišti »doplňovat« Raptory, je to spíš tak, že mají nahradit zpackaný předražený projekt.

A to přitom i F-35 také neuvěřitelně přesáhla rozpočet. Je proto třeba ji nyní prodat kam se dá, aby se ztráty alespoň zmírnily. Ať už za to stíhačka stojí nebo ne… Lobbisté se holt nyní musí snažit, aby také F-35 nevzbudila zdání neúspěchu – ono po vynaložení stovek miliard se pak těžko přiznává, že jste vlastně koupili jen nablýskanou cetku. A bohužel, v České republice slavil lobbing vždy značné úspěchy, obzvlášť, když hlavními lobbisty jsou přímo ministryně obrany a ministr zahraničí…

Tomáš Cinka