Analýza: Nespokojenost lidí je hybnou silou společnosti

Počáteční principy demokracie se zrodily v Řecku v 5. století př. n. l. Každý obor, tedy i demokracie, obsahuje řadu teorií různých demokratických konceptů, východisek a závěrů. V dnešní době se za formu vlády ustálila tzv. zastupitelská demokracie, která svými volebními procesy je do jisté míry podvodem na voličích. Nemluvě o korespondenční volbě, která usnadňuje manipulaci či kupčení s hlasy, jak míní ústavní právník Jan Kudrna.

K problémům voleb v zastupitelské demokracii patří to, že seznamy kandidátů pro volby si jednotlivé strany a hnutí sestavují samy tak, aby jim daný výběr vyhovoval. Političtí matadoři mají vždy preference, jsou na prvních místech.

Křiklavým příkladem je politický cestovatel a matador Marek Benda z ODS, který poprvé zasedl do poslaneckého křesla ve svých jednadvaceti letech (únor 1990) a drží se tam zuby nehty dodnes. Bodejť by ne, když je tak dobře zaopatřen poslaneckým platem a dalšími benefity. V životě nikdy nic jiného nedělal, proto nemá ani ponětí, jak se musí v životě otáčet běžní občané, aby zajistili rodinu za nesrovnatelně nižších finančních pobídek. Proto, podobně jako u funkce prezidenta, by měl i u těchto politiků existovat maximální počet přípustných volebních období. S tím souvisí i další nutná demokratická podmínka a pojistka, kterou je odvolatelnost politiků, a to kdykoliv.

Dalším nedostatkem zastupitelské demokracie je subjektivní stanovení minimálního počtu hlasů (volební klauzule), které musí strany či daná koalice získat, aby měly nárok na zastoupení v parlamentu. Tento parametr je součástí volebního zákona. Ale jak se u nás v roce 2021 ukázalo, není problém zasáhnout do volebního zákona tak, aby se účelově tato volební hranice pro koalice změnila, aby lépe vyhovovala jisté skupině politických subjektů. V tomto směru, krátce před volbami, se neblaze proslavil předseda Ústavního soudu Rychetský.

Účelem tohoto rozhodnutí bylo zrušení stávající volební klauzule pro koalice, která se změnila se nižší 5% hranici, jako v případě jen samostatné strany. Nevzalo se v potaz, že koalice má vždy vyšší potenciál voličů než samostatná strana. Jde o logický nesmysl, argumentační klam. Protože toto opatření usnadňuje vznik koalice, a tím kooptovat i »pidi« stranu, která zastupuje zcela marginální počet voličů a která by se samostatně do parlamentu nikdy nedostala.

V případě, že se takto koncipovaná koalice dostane do vlády, bude nám vládnout i tato »pidi« strana. Navíc díky této věcné nedostatečnosti se koalice nemusí obávat, že by ve volbách propadla. Neblahým důsledkem tohoto opatření je to, že se umožní jakékoliv »pidi« straně, která prakticky nikoho nezastupuje, aby v rámci koalice mohla spoluvládnout a rozhodovat. Produktem této změny je naše dnešní vládní koalice, která nás tak úspěšně vede cugrunt.

Žádná vláda na světě není reprezentantem názorů občanů, přestože tak mnohdy vystupuje. Ale každá je ukázkou toho, jak mocní chtějí mermomocí světu vládnout. To je také jeden z důvodů proč se vládní elita snaží občany zglajchšaltovat a ochočit ve svůj prospěch tak, aby je snadno ovládala a dokázala omezit jejich případnou nespokojenost. K tomu využívá různých osvědčených nástrojů. K těm hlavním patří cenzura, ať už otevřená nebo skrytá pod různými falešnými hesly, manipulace za pomocí médií, politická demagogie a dehonestace významných oponentů.

Stačí připomenout, co se dělo, i nezákonného, proti bývalému děkanu Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, doc. Ing. Miroslavu Ševčíkovi, CSc. Do štvavé kampaně proti němu se zapojil i ministr školství Balaš (STAN) a nakonec i rektor VŠE Dvořák, který Ševčíka odvolal z jeho funkce. Přitom Ševčík neporušil žádný zákon, pouze svobodně vyjádřil svůj názor v rámci Listiny základních práv a svobod a Ústavy ČR (čl. 17) o svobodě projevu. Proto zažaloval VŠE a podal proti rozhodnutí rektora správní žalobu, neboť jeho odvolání je v rozporu se svobodou projevu. Podle Ševčíka jde o politické rozhodnutí, které poškozuje samotnou univerzitu.

V těchto dnech soud dal za pravdu panu Ševčíkovi, ale přesto se rektor Dvořák brání jeho opětnému pracovnímu zařazení. Tím jen potvrzuje, že se jedná o hrubé porušení svobody projevu na politickou objednávku. Co to je za demokracii, ve které je možné za politické názory a oprávněnou kritiku dehonestovat lidi a pronásledovat je? Proto není překvapením, že mainstreamová média nekřičí, neboť jsou jen sluhy vládní politiky.

Jiným příkladem dvojího politického metru je žaloba právníka Jindřicha Rajchla na nenávistné projevy a schvalování atentátu na předsedu Vlády SR, JUDr. Roberta Fica. A světe div se, Policie ČR ve svém usnesení odmítla stíhat tyto verbální nenávistné projevy, neboť v těchto případech jde jen o jejich vlastní vyjádření, které lze podřadit pod svobodu projevu, kdy každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný a který nepřekročí ústavní a zákonná omezení.

Tato policejní licoměrnost je další ukázkou chybného stávajícího demokratického systému. Nevím, zda platí přímá úměra mezi ministrem vnitra a policii. Jinak řečeno, jaký je ministr vnitra, taková je i policie. Pravdou je, že takto to vnímají pozůstalí, a nejenom oni, po střelbě na Filosofické fakultě UK v Praze. Slovenská reakce na tento necitlivý, hulvátský postoj a dvojí metr české policie na sebe nedala dlouho čekat. Nelze tento policejní verdikt pojmout jinak, než jako urážku.

Ale pokud by někdo veřejně vyjádřil porozumění ruskému vojenskému zásahu na Ukrajině, nebo by kritizoval protiruské sankce, nebo se začal kriticky stavět proti ukrajinským migrantům za negativní chování, okamžitě by byl vyšetřován policií a pravděpodobně by nedopadl dobře. V těchto případech by už nešlo o svobodu projevu. Ono ani není čemu se divit. Stačí připomenout nenávistné, vulgární projevy, mnohdy za hranou zákona, Řeporyjce Pavla Novotného. Kdokoliv jiný by byl už dávno souzený a potrestaný, ale on ne, protože je pod ochranou značkou ODS. I naše Danuše nebo generál v.v. PePa se s ním rádi fotí. To ilustruje úroveň. Jak říká přísloví: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.

Nespokojenost lidí je hybnou silou, ale pokud se neřeší příčiny diskrepancí, může snadno přerůst ve významné změny společnosti, ale také do chaosu. Proto vládní politici, kteří se zuby nehty drží svých mocenských postů, využívají propracovaný systém brutálních manipulací, který vede ke ztrátě kritiky rozumu a tím k vytvoření snadno ovladatelného stáda. Průvodním a trvalým efektem tohoto systému je nahrazování skutečných argumentů demagogií. Přitom demagogie je spolehlivou cestou k degeneraci. Propaganda slouží mocenské elitě a skupinám, které o moc usilují. Je zaměřena do několika oblastí.

Tou první je vzdělávací systém, neboť mládí je budoucnost společnosti a nejsnadněji se ovlivňuje. Převážně se jedná o překrucování historie ve jménu stávající ideologie, zkreslování faktů, vytváření realit předkládaných jako pravdy, mobilizování nenávisti ke stanovenému nepříteli atd.

Druhou oblastí je systém na odvádění pozornosti od hlavních problémů nebo jejich bagatelizace. Existuje několik cest, jak toho dosáhnout – např. podporou pozornosti různým módním ideologickým konstrukcím nebo umělým povyšováním požadavků různých minoritních skupin a odchylek (např. duhová mánie LGBT, genderová identita či ideologie, feministické názory atd.).

Třetí oblastí jsou vhodně upravené průzkumy, které dokáží ovlivnit veřejné mínění. Další oblast zahrnuje cíleně selektivní výběr informací a propagandistické špinění protistrany. Pochopitelně, že počet oblastí je mnohem širší. Do tohoto portfolia patří např. výběr vhodné celebrity, která svými slovy potvrdí cíle propagandy apod.

Každá propaganda je založena na čtyřech pilířích a jejich cílem je udržovat lidi v nevědomosti. Jedná se o tyto pilíře:

Jednoduchost – aby to rychle pochopil co největší počet lidí.

Stimulace emocí – emočně zabarvené informace se snáze pamatují.

Stimulace představivosti – představivost je důležitější než vědomost. To řekl už Einstein.

Opakování – je matkou moudrosti a mnohokrát opakovaná lež se stává skutečností.

Dnešní vliv médií a sociálních sítí je na společnost obrovský. Proto se hlavním prostředkem manipulací stala lokajská mainstreamová média a mediální komunikace.

Dříve nebo později u každé vládnoucí garnitury vzniká představa, celoživotní kalkul, že nadešel čas k realizaci svých mocichtivých přání a tužeb. A čím déle vládnou, tím je tato jejich představa intenzivnější, protože ve své politické bublině jsou s plynoucím časem více a více zahleděni do sebe a odtrženi od reality života.

Říká se, že lež má krátké nohy, daleko nedojde. Ale v případě naší dnešní vlády, jejich voličů a mainstreamových mediálních přisluhovačů, jakoby lež měla nebezpečně dlouhé ruce a ke svým nohám byla lhostejná. Potvrzuje to mnoho příkladů.

Předseda vlády Fiala řekl: »Zajistíme seniorům důstojný život.« Proto se jim nezrealizovalo zákonné a slíbené navýšení penzí, ale u sebe v navýšení platů nešetřili. »Zastavíme zadlužování země.« Proto se nakoupily předražené letouny F-35, které vůbec neřeší problémy naší armády. »Budeme bránit omezování svobody projevu ve veřejném i digitálním prostoru.« Proto se dehonestují ti, kteří jsou kritičtí k dnešní mizérii a svoboda názorů se omezuje s kulhajícím odůvodněním tzv. boje s dezinformacemi apod. Bylo také řečeno, že neúnosně vysoké ceny energií se zastaví zastropováním jejich cen – to měl být snad drahý vtip nebo rovnou podvod na občany a firmy. Dalším sedmilhářem je ministr Stanjura, který prohlásil: »Stát nesmí trestat lidi za to, že si koupí byt nebo dům, nebo provozovnu, kde podnikají, aby uživili sebe a rodinu. Zvyšování daně z nemovitosti nepřipustíme.« Proto se tak hanebně zvýšily.

Ministr průmyslu Síkela zase nabádal velké společnosti k podvodu, aby se vydávaly za malé a střední, a tak dosáhly na vládní finanční pomoc s vysokými cenami energií. Jaksi nepochopil, že podvodem nelze řešit žádný problém, ani ty, které vláda neumí nebo nechce řešit. Nemá-li Česko zůstat skanzenem Evropy, musí ekonomické i sociální problémy řešit odborně a ne politickými floskulemi. Nechť si vláda ponechá své silácké politické projevy jen pro obhajobu odvážných a pro Česko výhodných řešení, namísto ubohých a nic neřešících probruselských vlezdoprd***smů. Miroslava Němcová zase pronesla moudro: »Považuji za hanbu, že jsme dovolili, aby představitelé komunistické strany zastávali vysoké ústavní posty.« Že by už v té době odhadovala výsledek prezidentských voleb? V sérii veřejně prohlášených nepravd nebo výslovných lží z úst vládních politiků by se dalo dlouze pokračovat.

U některých občanů se projevuje hloupá naivita nebo přání, které je otcem myšlenky poplatné dané propagandě a manipulaci. Každý z nás má právo na názor, ale vychází-li z neznalosti nebo z hlouposti, případně je motivovaný jen nenávistí, pak ho nelze nechat bez odezvy. Údržba jaderných zbraní je velice nákladná, a proto jsou tak velké rozdíly mezi jejich odhadovanými celkovými počty a aktivně okamžitě použitelnými. To platí pro všechny jaderné mocnosti bez výjimky. Pochopitelně rakety s jadernou hlavicí na ponorkách jsou permanentně připravené k odpalu. Výhodou jejich mobility je to, že nikdo neví, kde se tyto ponorky zrovna nachází. Stejně tak jsou v permanenci i jaderné bomby určené pro letounové nosiče ve stavu bojové pohotovosti.

U ukrajinských zmanipulovaných neznalců této skutečnosti se objevil nebezpečný názor, že ruský jaderný potenciál je natolik zanedbaný, že jeho skutečná síla je výrazně nižší než uváděné celkové počty jaderného arsenálu. Je to jen strašák. Jedná se o důsledek cílené manipulace a neznalosti Ukrajinců určených pro bojové nasazení. Touto manipulací se u nich má eliminovat obava z možné ruské jaderné odplaty v případě eskalace konfliktu v důsledku přímé podpory bojů ze strany NATO. Jde o velmi nebezpečnou propagandistickou hru ukrajinského velení s cílem bagatelizovat možný jaderný konflikt. Bohužel svůj omyl zjistí až v realitě jaderné války, a to už bude pozdě. Zvláště pro samotnou Ukrajinu.

Stávající demokratický systém připustil, aby se ze vzájemných vztahů vytratila slušnost a ohleduplnost. Důsledkem bude to, že se demokracie začne měnit v tyranii korigovanou zaprodanými novináři. Lidská společnost lidsky degeneruje, neboť připouští, aby nám vládli demagogové a prospěcháři, podle Platóna trubci.

Chceme-li hledat pravdu, pak nelze věřit pokřivenému obrazu v mainstreamových médiích. Zprávy řady novinářů nejsou objektivní v důsledku jejich prodejnosti. Člověk si někdy říká, kdo nám to vlastně vládne, zda darebáci a psychopati nebo lidé, kteří si z nás dělají blázny. Žijeme v mizérii, do které nás dostaly systémové chyby demokracie. Proto jen prostá výměna špatných vládců nestačí. Je nutné změnit špatný systém.

Hroucení lidské společnosti se projevuje její desintegrací, ekonomickým i morálním úpadkem, pouličním násilím, vytvářením »no-go« zón, válkou a přechodem v postupnou degeneraci. Nechceme-li tento stav připustit, měli bychom se rychle probrat, pokud už není pozdě. Lidské společnosti už pomalu zvoní hrana.

František Krincvaj