Analýza: Německé volby

Může se zdát riskantním psát těsně před německými volbami o nich v situaci, kdy pravděpodobně je velmi nejisté, jak vlastně dopadnou. A pak to může mít vliv i na renomé příslušného autora, pokud se ve svém hodnocení »sekne«. Na druhou stranu je velmi nerozumné v českém prostředí německé volby přehlížet. Musí být analyzovány a po jejich průběhu je třeba posoudit i jejich dopad na naší českou politiku, na české směřování v evropském prostoru.

Nicméně zde je předloženo několik faktů a osobních názorů, minimálně jako podklad pro přemýšlení čtenářů:

1. V neděli 23. 2. 2025 bude mít možnost 59,2 milionů německých voličů se vyjádřit ke směřování Německa a ke složení politické reprezentace této země, což je parlament, Bundestag s 630 poslaneckými křesly. Záměrně se nepíše, že se rozhoduje o těch, kdo budou řídit Německo. Na tomto řízení se zvolení budou jen spolupodílet vedle mocných (a možná ještě mocnějších) sil stojících mimo Německo, v »Bruselu«, za Atlantikem v Londýnské city a podobně. A také sil, které jsou sice formálně lokalizovány v Německu, jako jsou globální nadnárodní ekonomické struktury, jako je třeba Evropská centrální banka, ale hlavně celosvětově působící firmy, finanční struktury, na které je německá vláda krátká. Ve srovnání s ČR bývá v německých parlamentních volbách vyšší účast, minule se účastnily tři čtvrtiny registrovaných voličů, tedy více odráží názory německých voličů.
2. Poslední průzkumy ukazují vcelku stabilní rozložení sil. Dominuje dnes opoziční křesťansko-demokratické uskupení (CDU/CSU) s dlouhodobě téměř třetinovou podporou. Méně než polovinu tohoto výsledku mají dosud vládnoucí sociální demokraté (SPD) a Zelení s 15 % a 13 %. A pak je těsno okolo hraničních 5 %, které jsou propustkou do Bundestagu. Zde se tlačí dosud tradičně levicová Die Linke, nově formované Hnutí Sahry Wagenknechtové (BSW) a s malým odstupem dosud vládnoucí liberálové (FDP) Zde má (průzkumově) největší šanci Die Linke, u zbývajících dvou je dlouhodobý trend méně příznivý pro získání parlamentních křesel.
3. V předchozím přehledu nebyla zmíněna Aliance pro Německo (AfD). Ta má v publikovaných průzkumech výsledky nejméně 20 %, někdy o kousek více. Je třeba vzít do úvahy, že se v těchto průzkumech zatím nepromítly dopady vystoupení amerických představitelů ve prospěch této strany, ani útoky na občany v Německu a Rakousku. A němečtí odborníci upozorňují, že i v minulosti se některé průzkumy výrazně »netrefily« do výsledku i v řádu několika procent, protože voliči na poslední chvíli rozhodli jinak. AfD je dlouhodobě kritizovaná, mnohdy ostrakizovaná jako pravicový extrém, se kterým se nesmí ani mluvit ani společně hlasovat. Říká se, že chci-li psa bít, hůl si najdu. Je možno dát na stůl řadu příkladů hlavně výroků od AfD, které připomínají rétoriku hnutí, jež je nazýváno fašismem, názory, které jdou proti obecně většinovým principům demokracie v západním, liberálním nazírání. Méně to lze již doložit konkrétními politickými činy této strany. Ale hlavně lze jen obtížně přijmout z takového přístupu možného vyvozeného závěru, že podporovatel AfD je přinejmenším protofašista, ne-li rovnou »nácek«. Pak by bylo nutné přiznat, že počet takovýchto »špatných lidí« je hlavně ve východním Německu více než třetina obyvatelstva. Ale i na »Západě« získává postupně AfD pozice. Znamená to snad, že »náckové« se množí jako králíci? Nebo je to odraz toho, že stále více lidí neví, komu dát alespoň část své naděje do budoucna? Zvláště ve východním Německu je již 35 let od sjednocení moc dlouho na to, aby bývalá vnitroněmecká hranice byla stále přítomna ve všech oblastech německé společnosti – v ekonomice, sociální situaci, možnosti uplatnění, v »přehlížení« ossis ze strany wessis (to jsou ti, kteří jsou z jedné nebo druhé části Německa) a v řadě dalších oblastí. Že levicové struktury nebyly schopny na tuto situaci levicově a efektivně zareagovat, je věc druhá. Ta pak je viditelná v odlivu podpory různých levicových uskupení. Ale tento odliv není jen ve prospěch AfD, část z nich se »stahuje« z politiky do skupiny nevoličů.
4. V čem je situace pro levici jiná než v minulosti? Snad se někdo z levice do Bundestagu dostane. Ale v jiné konstelaci. Nejspíše (a bohužel) bude málo významnou součástí rozhodovacích procesů a jen občas bude připuštěna k něčemu více než jen k řečnickému pultíku, aby si znudění ostatní poslanci vyslechli její názory. Problém je, že lze očekávat obdobný postoj i od většiny občanů. Je to daň za mnohaleté chybné levicové chování a uplatňování tzv. levicové politiky. Na jedné straně Die Linke jako dominující levicová formace v Německu postupně soustřeďovala pozornost na to, co je nazýváno jako kulturní levice (LGBT+, menšiny, migrace a podobně) a sice verbálně hovořila i o »třídních« faktorech politicky, ale navenek v tomto směru nedosahovala žádných velkých výsledků. Die Linke sice někde v hloubi jejích programových dokumentů má i zapsán »socialismus«, ale velmi si dávala pozor, aby tento pojem nezmiňovala a tuto orientaci na socialistické řešení problémů neprosazovala, až spíše odmítala. Tím ztrácela půdu na Východě a »kulturním levičáctvím« nezískala dostatečných dost hlasů na Západě, takže nakonec klesla pod 5 % a zachránily jí jen tzv. přímé mandáty. Vnitřní diskuse mezi různými názorovými proudy ve straně nevedly k nalezení společného širokého programového zaměření, ale k rozštěpení, kdy před rokem odešla do Hnutí Sahry Wagenknechtové (BSW) nejen jeho dominantní osobnost »rudá Sahra«, ale i část členstva a hlavně voličů. V německé politice vždy hrají velkou roli spolkové země a tam nedošlo k žádné »přehlídce levicových úspěchů«. Na Východě dostala Die Linke na frak. Ztratila jednu spolkovou zemi úplně, v druhé ji zachránily jen dva přímé mandáty (jako zajímavost lze uvést, že jedno většinové vítězství ve volebním obvodě získal kandidát Die Linke, naturalizovaný Vietnamec), aby si na několik křesel v saském parlamentu sedli zástupci Die Linke (ale v malém počtu, tedy bez reálného vlivu). A v Durynsku, kde měla Die Linke osm let ministerského předsedu (zemského presidenta) na méně než polovinu původního volebního výsledku (nyní 13 %). Ve všech případech dosáhlo BSW lepšího výsledku. Ale od té doby BSW ztrácí i na Východě.
5. Je otázka, co se děje nyní v Die Linke a v BSW. Die Linke byla počátkem roku v situaci, že by si na ní nikdo nevsadil. Se svými cca 3 % v průzkumech ji nikdo nedával naději, že by se do Bundestagu dostala jinak, než přes tzv. přímé mandáty. To znamená, že ve většinovém systému voleb ve volebních obvodech její kandidát vyhraje. Pro Die Linke to byla úspěšná tradice již od prvních voleb v sjednoceném Německu. Dokonce počátkem tohoto tisíciletí tehdejší PDS (předchůdce Die Linke) zachránily dvě křesla v Bundestagu tyto přímé mandáty získané ve východním Berlíně. Nyní má v průzkumech Die Linke čísla blíže 6 % a nadějné minimálně tři přímé mandáty. Tento nárůst, a to, co k němu přispělo, bude potřeba podrobně analyzovat. Bude to relevantní i pro blížící se české parlamentní volby. Ale je několik faktorů, které k tomu mohou přispět. Tato strana má okolo 50 tisíc členů a v Německu je zvykem využívat v kampani aktivní osobní propagaci a levice vždy v tomto způsobu působení mezi voliči byla dobrá. Jestliže ještě před nějako dobou bylo členstvo rozděleno v poměru 1:3 podle dělení na Východ – Západ, nyní sice pokleslo z více než 70 tisíc na současnou úroveň, ale poměr se vyrovnal. Pak má strana dost lidí, aby jejím jménem osobně přesvědčovali. Loni na podzim došlo k velké výměně vedoucích kádrů strany. Nynější spolupředsedové jsou více empatičtí i k jiným levicovým názorům, dovedou komunikovat se širšími občanskými uskupeními. Je zajímavé, že spolupředsedkyně si funkci nezískala dlouholetým funkcionařením v Die Linke, (je totiž její členkou od roku 2023), ale tím, že jako levičačka byla známa široké německé veřejnosti, byla například šéf editorem německé verze známého levicového časopisu Jacobin. Její spolupředseda je uznávaným dlouholetým funkcionářem Die Linke, (ale ne aparátčíkem), původem biolog, mimo jiné i inspektor OSN pro biologické zbraně, již působil v Bundestagu. Má tak osobní prestiž mezi lidmi. Tato nová krev aktivizovala Die Linke, olámala hroty největších vnitrostranických konfliktů a je také přijatelnější pro potenciální voliče.
6. Naopak BSW dlouhodobě ztrácí a nyní je spíše pod 5% hranicí. Přitom hnutí nijak nezměnilo svá programová zaměření na »mír«, sociálně umírněnou politiku a další programové cílení, které mu pomohlo dominovat v podzimních zemských volbách. Byly doby kdy i celostátně mělo 10 % podpory. V Evropských volbách převálcovalo Die Linke dvojnásobným ziskem křesel v EP (celkem 6). Opět důvody poklesu jsou různé. Asi to je i to, že na 59 milionu voličů má jen něco málo přes tisíc členů. A nemá v mnoha místech nejen osobnosti, ale v podstatě nikoho. Také povolební vyjednávání v Durynsku i Braniborsku zrovna nepůsobilo kultivovaně. Vůdčí osobnost Sahra chce být dominující osobou ve všem, a tak do tohoto jednání zasahovala přes hlavy místních představitelů. Ale v celostátních volbách se prostě všechno »ohlídat« jedním člověkem nedá. Hnutí také zdaleka nemá dobudovanou organizační a komunikační strukturu. Ani někteří jeho funkcionáři nepůsobí úplně vstřícně k občanům. To vše se odráží i v nominaci levicových struktur do parlamentních voleb. Strany mohou nominovat své kandidáty i do boje v jednotlivých volebních obvodech, vedle tak zvaných zemských kandidátek, kde se pak rozhoduje druhými hlasy v poměrném hlasování. Tak Die Linke nominuje 297 kandidátů do volebních obvodů (celkově 299 obvodů), AfD nominuje 295 kandidátů, BSW pouze 35 kandidátů do volebních okrsků, Marx-leninská německá strana 83 kandidátů. Tato strana ale v posledních volbách získala pouze 17 819 hlasů, takže výsledek byl 0,04 %. To svědčí o tom, že sice celospolečenskou podporu moc nemá, ale má alespoň lidi v místech. Německá komunistická strana letos nekandiduje, protože jen nedávno ji soud připustil k volbám a nebyla schopna svoji účast zajistit. V Evropských volbách (2024) získala 14 945 hlasů, což bylo 0,04 %. Pro levicové struktury v Německu tyto volby mají velký význam. Mohl by to být startovní bod pro jejich revitalizaci. Ale bude nutno také překlenout tenze, mnohdy osobní rozpory a třeba i ukřivděnost. Jinak se německá levice bude potácet někde u dna bez většího vlivu na politiku.
7. Na závěr velice stručně, co tyto volby znamenají pro ČR, naší levici. Uvidíme, ale pokud téměř čtyřicet procent našeho exportu jde do Německa, jestliže významné české podniky jsou součástí německých ekonomických struktur. Jestliže dlouholeté zkušenosti ukazují, že případné německé problémy se odrazí v problémech u nás a to tak, že jsou zde spíše silnější a vyhrocenější, pak přehlížení toho, co se děje za kopcem, je výrazem politické slepoty. A také analýza trendů německé levicové politiky i to, jak je možno pozorovat relativně rychlé změny, ztráty nebo zisky, by měla pomoci i v přípravě na české volby a jmenovitě na taktiku i strategii volebního hnutí Stačilo!. A snad by to mohlo iniciovat i českou konstruktivní diskusi nejen o tom, jak porazit současnou vládnoucí strukturu, ale i to, jak formulovat představu, co by česká levice (v širokém smyslu slova) chtěla realizovat v dalších letech, a zvláště v případě, že »někdo« z levice bude v parlamentu. A také je třeba ukázat na některé ošidnosti pouhého kopírování postupů »od sousedů« a naopak se zaměřit na všechny dobré zkušenosti vč. jejich přenosu do našich podmínek.

Jiří Málek, Společnost pro evropský dialog