V Evropském parlamentu se v pátek odehrálo něco, na co příliš zvyklí nejsme. Vylezlo totiž na povrch to, o čem normálně neslýcháme, tedy, že i v onom neomylném vedení Evropské unie se může najít shnilé jablko. Stalo se ale opravdu něco tak výjimečného, co by si zasloužilo tolik naší pozornosti, či byla pouze mediálně nafouknuta běžná praxe?
Server politico.eu popsal páteční události následovně: Při sérii nejméně 16 razií belgické federální policie bylo v pátek zadrženo šest osob, které se podle policie dopustily »údajných trestných činů organizování zločinu, korupce a praní špinavých peněz«. Při ranních prohlídkách bylo zajištěno 600 000 eur v hotovosti, telefony a počítače.
Původně se přitom na bruselské poměry nejednalo o žádné významné osobnosti. Šlo o bývalého poslance Evropského parlamentu, několik parlamentních asistentů a odborového předáka. Všichni měli mít údajně podíl na úplatcích z Kataru, který nyní pořádá mistrovství světa ve fotbale.
Ještě večer ale takzvaně »vybuchla bomba«, když podle belgické federální policie skončila ve vazbě i Eva Kailiová, místopředsedkyně Evropského parlamentu a hlasitá obhájkyně Kataru. Případ se pak navíc stočil i k nevládní organizaci, která donedávna mezi členy své správní rady počítala některé z největších prominentů levicové politiky, shrnul server politico.eu a zároveň nabídl odpovědi na některé zásadní otázky:
- Hlavní aktéři a jejich role
Jako jedna ze 14 místopředsedů Parlamentu hraje Eva Kailiová v této instituci nezanedbatelnou roli. Jako bývalá moderátorka zpravodajství má navíc v rodném Řecku status celebrity. Je členkou středolevé strany Socialistů a demokratů (S&D) a do jejího portfolia patří zvláštní odpovědnost týkající se Blízkého východu.
Podle policie a osob přímo obeznámených se situací byl zadržen také Kailiin partner Francesco Giorgi. Je poradcem pro oblast Blízkého východu a severní Afriky v Evropském parlamentu – a zakladatelem nevládní organizace Fight Impunity (Boj proti beztrestnosti), jejímž cílem je údajně prosazovat »odpovědnost jako ústřední pilíř architektury mezinárodní spravedlnosti«.
Předsedou této organizace je bývalý italský poslanec,který je rovněž členem S&D, Pier Antonio Panzeri, ústřední postava případu. Panzeri byl mezi zatčenými už v pátek ráno. Do večera pak italská policie zadržela také jeho manželku a dceru. V zatykači, který má server k dispozici, stojí, že Panzeri je obviněn z »politického zasahování u poslanců pracujících v Evropském parlamentu ve prospěch Kataru a Maroka«.
Pod drobnohled se pak dostávají i bývalí parlamentní asistenti, zejména ti, kteří mají vazby na organizaci Fight Impunity. Kromě zatčení Giorgiho policie zapečetila také kancelář dalšího parlamentního asistenta, který dříve pracoval pro organizaci Fight Impunity a v současnosti působí jako asistent belgické poslankyně za S&D Marie Areny. Ta po Panzerim zdědila předsednictví podvýboru pro lidská práva a s Fight Impunity úzce spolupracuje. Tvrdí ale, že ona sama nebyla policií vyslýchána.
Podle italské tiskové agentury Ansa byl zadržen také Niccolò Figà-Talamanca. Ten je generálním ředitelem další nevládní organizace No Peace Without Justice. Tato organizace, která se zaměřuje na »mezinárodní trestní soudnictví, lidská práva a podporu demokracie na Blízkém východě a v severní Africe«, oficiálně sídlí v New Yorku a Římě. Má však stejnou bruselskou adresu jako Fight Impunity, a to na adrese 41 Rue Ducale.
Organizaci No Peace Without Justice založila bývalá liberální poslankyně Evropského parlamentu a italská ministryně zahraničních věcí Emma Bonino. Je navíc uvedena jako čestná členka představenstva organizace Fight Impunity. Jako čestní členové správní rady jsou uvedeni také bývalý francouzský premiér Bernard Cazeneuve a bývalý evropský komisař pro migraci Dimitris Avramopoulos. V sobotu ráno pak z čestné rady organizace Fight Impunity odstoupila bývalá šéfka zahraniční politiky EU Federica Mogheriniová…
Seznam zaměstnanců organizace Fight Impunity byl nyní zřejmě vymazán, nicméně webové archivy ukazují, že Giorgi a další současní parlamentní asistenti zastávali v lednu klíčové funkce.
Mezi zadrženými je pak i Luca Visentini, který se minulý měsíc stal generálním tajemníkem Mezinárodní odborové konfederace (ITUC). Předtím byl dlouholetým šéfem Evropské odborové konfederace. Obě tyto organizace ale mimochodem sídlí v Bruselu na stejné adrese.
- Proč by vlastně Katar měl chtít lobbovat?
Mistrovství světa ve fotbale se mělo stát převratem ve vnímání Kataru jako pokrokového emirátu s neomezenými možnostmi. Místo toho ale turnaj a dění okolo něj vrhá na zemi skrze liberální média a organizace spíše negativní světlo. Vyrojila se již obvinění z úplatkářství při výběrových řízení či z otrockých podmínek pro zahraniční pracovníky. Liberální kritici také využili okamžiku, aby zaútočili na postoj konzervativní muslimské země k právům žen a LGBTQ+. Udržení dobré pověsti je přitom pro Katar klíčové, protože se nyní snaží uzavřít dohody se zeměmi EU o dodávkách zemního plynu za co nejlepších podmínek. V EP se pak projednával návrh, aby Katařané mohli bezvízově cestovat do schengenského prostoru EU.
- Co se tedy »podařilo«?
Kailiová byla podle politico.eu pravděpodobně vůdčí osobností početné skupiny obhájců Kataru v rámci S&D. Například 24. listopadu, kdy plénum schválilo usnesení »vyjadřující politování nad smrtí tisíců migrujících pracovníků«, Kailiová vystoupila, aby pochválila »historickou proměnu« Kataru, kterou přineslo mistrovství světa ve fotbale. Před deseti dny se pak zase zasazovala, aby výbor pro spravedlnost a vnitřní věci EP hlasoval pro liberalizaci víz pro Katar a Kuvajt – přestože není členkou tohoto výboru.
Kailiová si také znepřátelila poslance Evropského parlamentu v panelu věnovaném Blízkému východu, když si vymohla vlastní cestu poté, co Katar zrušil návštěvu skupiny. Delegace Parlamentu pro vztahy s Arabským poloostrovem (DARP) plánovala vyrazit do Kataru těsně před listopadovým mistrovstvím světa ve fotbale, aby navštívila zařízení turnaje a sledovala změny v pracovním právu. Sotva měsíc předem však katarské poradní shromáždění požádalo o odklad. Místo toho se Kailiová vydala do Kataru v týdnu, kdy tam měla být celá delegace – a z plných plic pochválila pracovní reformy emirátu. Podle místního tisku uvedla, že tam zastupuje 500 milionů evropských občanů, kteří pokrok země považují za potvrzení společných hodnot.
»Tak nějak jela za mými zády,« konstatovala europoslankyně Hannah Neumannová, německá zelená europoslankyně stojící v čele DARP. Dauhá podle ní »nepozvala skupinu, která by měla vyvážený postoj«, a »místo toho pozvala ji, protože věděla, že její vyjádření budou méně kritická«.
- Následky
Následky jsou v první řadě rétorické. »Katarský skandál by mohl být ‚nejhorším případem‘ údajné korupce, který Parlament za poslední roky zaznamenal,« řekl šéf Transparency International Michiel van Hulten. Podle něj Parlament vytvořil »kulturu beztrestnosti, kombinací laxních finančních pravidel a kontrol a naprostého nedostatku nezávislého (nebo dokonce žádného) etického dohledu«. Alberto Alemanno, profesor práva na pařížské HEC (evropská vysoká obchodní škola s pobočkami v Paříži, Jouy-en-Josasi a v Dauhá), jej označil za »nejvíce šokující skandál týkající se bezúhonnosti v historii EU«. Prý to navíc podle něj bude jen »špička ledovce«. Německý europoslanec za Zelené Daniel Freund, spolupředseda protikorupční meziskupiny Parlamentu, vše pak označil za jeden z »nejvážnějších korupčních skandálů v Bruselu za poslední desetiletí«.
Každopádně výsledkem nyní je, že se má začít jednat o nezávislém etickém orgánu, který má navrhnout Komise. Měl by se vztahovat na všechny orgány EU, ale téměř jistě nebude mít vyšetřovací ani donucovací pravomoci. Freund zase tvrdí, že země, které nejsou součástí EU, by se měly řídit »relativně dobrými pravidly pro lobbing, která již platí« v Bruselu. V současné době se například země nemusí registrovat v unijním registru transparentnosti zájmových skupin a europoslanci nemusí tyto kontakty hlásit. »EU to musí okamžitě zlepšit,« řekl Freund. Mimochodem, Panzeriho nevládní organizace Fight Impunity v registru transparentnosti uvedena není, což je zjevné porušení stávajících pravidel pro skupiny se sídlem v EU.
Arena, současná předsedkyně podvýboru pro lidská práva, s Panzerim a organizací Fight Impunity úzce spolupracovala a účastnila se tiskových konferencí této nevládní organizace i diskusí o občanských svobodách. I když Arena hájila svou vlastní nezávislost, předpověděla, že vyjdou najevo další odhalení. »Pokud to dělá Katar, vím, že ostatní dělají přesně totéž,« řekla Arena.
S Katarem to pak nyní vypadá bledě, i když veškerá obvinění odmítá. Skupina S&D vyzvala k pozastavení návrhu na liberalizaci vízového režimu a zpravodaj Zelených už prohlásil, že bude hlasovat proti tomuto opatření. Samostatně se parlamentní výbor pro zahraniční věci plánoval v příštích týdnech vydat do Saúdské Arábie a Kataru. Nyní byla druhá část zrušena – což znamená, že veškerou pozornost získá pouze hlavní rival Kataru.
Kailiové zas byly pozastaveny veškeré »pravomoci, povinnosti a úkoly« spojené s funkcí místopředsedkyně. Je navíc pravděpodobné, že poslanci zruší její imunitu. Kailiové bylo rovněž pozastaveno členství ve skupině S&D a v její domácí řecké straně Pasok.
Bouře ve sklenici vody nebo špička ledovce?
Lobbing byl, je a bude, na tom ani »pokrokové ideály« Evropské unie nic nezmění. Vždy se najde někdo, kdo bude prosazovat své zájmy skrze ovlivňování ostatních, ať už jim za to nabídne výhody, plné obálky či pouhé uznání. Může tak činit nenápadně, může tak činit zcela nepokrytě nebo klidně zcela legálně a ještě se mu za to dostane potlesku. Podstatné je pouze to, zda to nějakému vyššímu hráči najednou nezačne ležet v žaludku.
To, co vyplavalo tento týden na několik funkcionářů EU, zní vcelku triviálně a nezdá se, že by šlo o něco víc, než o běžnou praxi. Vždyť když se to vezme kolem a kolem, ono se vlastně prakticky nic nestalo. Tentokrát ovšem něčí zájmy očividně nad běžnou praxí zvítězily, a v médiích se tak celému případu dostalo superlativních přízvisek. Ze strany politiků, kteří budou samozřejmě předstírat, že oni žádné podobné praktiky ani neznají, pak přichází těžké odsouzení a nejspíš dojde i na exemplární potrestání.
Ne, není ani třeba moc spekulovat, zda za celým odhalením stojí konkurenční lobby, které jde o kontrakty na plyn nebo třeba lobby, které jde o potrestání Kataru za nedostatečnou propagaci sexuálních menšin… Je to vlastně úplně jedno, každopádně pokud bychom chtěli zodpovědět otázku, zda se v tomto případě jedná o bouři ve sklenici vody nebo o špičku ledovce, je vcelku zřejmé, že se jedná vlastně o obojí.
Jednu důležitou věc kauza ale v celé své nahotě přeci jenom odhaluje – tedy to, k čemu mohou ve skutečnosti sloužit neziskové organizace. Právě na tomto příkladu je vidět, že ať už mají sebehonosnější názvy, většinou slouží ke krytí leváren, z nichž praní špinavých peněz je nejspíš ta nejméně významná…
Tomáš Cinka
„Ša*kové“ evropská postmnichovská „eliťa“……..