Nejspíš to měl být »majstrštych« prezidenta Joe Bidena, a i když to tak na venek bylo místy prezentováno, rozhodně to tak nedopadlo. Třicátý summit Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC), který se konal od 15. do 17. listopadu 2023 v San Francisku, zcela jasně poukázal na rodící se multipolaritu současného světa.
V našich končinách toho o asijsko-pacifické hospodářské spolupráci příliš mnoho nevíme, jsme přece jenom na druhé straně zeměkoule, ale vězte, že APEC není rozhodně žádný trpaslík. Zahrnuje totiž 19 ekonomik a dvě »území« a jeho členové tvoří 62 procent HDP planety.
Trocha historie
Fórum pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC; Asia-Pacific Economic Cooperation) bylo založeno během konference ministrů zahraničních věcí a hospodářství 12 zemí Asijsko-pacifického regionu (APR), která se konala 6. až 7. listopadu 1989 v Canbeře. Jako cíle této struktury byly stanoveny prohloubení hospodářské integrace, rozšíření obchodu a posílení hospodářského růstu v regionu. APEC přitom nemá stanovy, takže jej nelze právně označit za organizaci a funguje jako mezinárodní poradní platforma.
V současné době ho tvoří 19 ekonomik a dvě území. Jedná se o 12 zakládajících členů – Austrálii, Brunej, Kanadu, Indonésii, Malajsii, Nový Zéland, Singapur, Filipíny, Jižní Koreu, Thajsko, USA, Japonsko, dále ČLR a její dvě území – Hongkong a Tchaj-wan (přistoupily v roce 1991), Mexiko, Papuu-Novou Guineu (1993), Chile (1994), Rusko, Vietnam a Peru (1998). Vzhledem ke specifikům členství v APEC, které zahrnuje nejen státy, ale i území, se členové APEC obvykle označují jako »ekonomiky«. Ekonomiky APEC vytvářejí 62 % HDP planety a 48 % světového obchodu a na jejich území žijí přibližně tři miliardy lidí.
Sdružení národů jihovýchodní Asie, Rada pro hospodářskou spolupráci v Tichomoří a Tichomořské ostrovní fórum mají status pozorovatele. Zájem o vstup do fóra projevily Kambodža, Macao, Aomen (území Čínské lidové republiky), Ekvádor, Indie, Mongolsko, Pákistán, Panama, Kostarika a Srí Lanka.
Nejvyšším orgánem APEC je každoroční zasedání ekonomických lídrů APEC, na němž jsou přijímána prohlášení, která shrnují činnost fóra za daný rok a určují vyhlídky pro další práci. Summity se zpravidla konají v září až listopadu. Rozhodnutí jsou přijímána konsensem. Povinnosti předsedy vykonává země nebo území, které summit pořádá. Určuje prioritní oblasti práce fóra pro období svého předsednictví.
Ekonomika především
Letošní setkaná se konalo ve stínu globální krize, především tedy také ve stínu války na Ukrajině. A Rusko je členem. Přijato bylo 25. listopadu 1997 na summitu ve Vancouveru. Od roku 1998 se Rusko účastní zasedání ministrů zahraničních věcí a obchodu. Od roku 2000 Rusko na summitech APEC zastupují prezidenti (Vladimir Putin – 15krát, naposledy v listopadu 2021), premiéři a vicepremiéři. V roce 2012 pak Rusko hostilo summit ve Vladivostoku. Podle Putinova prohlášení z 22. srpna 2023 vzrostl obchodní obrat s ekonomikami APEC v první polovině roku 2023 o 10,2 %.
A nejspíš proto nevzešlo ze summitu prakticky žádné »odsuzující« politické prohlášení. Závěrečné dokumenty, které byly zveřejněny v pátek, se týkaly především ekonomických otázek, ale nezmiňovaly se o geopolitických tématech, přičemž jak Rusko, tak USA uvedly, že prohlášení ze summitu bylo přijato konsensem.
Ve zkratce – účastníci fóra se v závěrečném prohlášení zavázali otevřít trhy a řešit problémy v dodavatelských řetězcích. Uvedli, že budou »nadále pracovat na zajištění rovných podmínek pro příznivé obchodní a investiční prostředí«. Kromě toho se členské ekonomiky a území APEC zavázaly zintenzivnit úsilí o urychlení přechodu na čistou a udržitelnou energii. Členové APEC v prohlášení rovněž potvrdili svůj závazek »racionalizovat a postupně ukončit neefektivní dotace na fosilní paliva, které přispívají k nehospodárné spotřebě«.
Účastníci fóra také informovali o svém záměru »zlepšit a rozvíjet řídící a organizační strukturu APEC a zároveň důrazně podporovat hospodářskou a technickou spolupráci mezi členskými ekonomikami«. V závěrečném dokumentu se členové navíc zavázali plně realizovat plán pro zajištění potravinové bezpečnosti do roku 2030.
A o Ukrajině či třeba Palestině? Nic…
Celý text závěrečného prohlášení si můžete přečíst zde: Cílem je vytvoření odolné a udržitelné budoucnosti pro všechny
Ruský vicepremiér Alexej Overčuk, který vedl ruskou delegaci, v pátek uvedl, že podle deklarace a směrů, které jsou v ní nastíněny, »se podařilo dosáhnout konsensu v dnešních velmi obtížných podmínkách«.
Bílý dům pak zase ve svém písemném prohlášení zdůraznil, že »závěrečná deklarace odráží konsensus vedoucích představitelů ekonomik a teritorií APEC a jejich závazek spolupracovat na udržení otevřenosti svých trhů, řešení narušení dodavatelského řetězce a zajištění toho, aby jejich lidé a ekonomiky měli prospěch z obchodu a investic«.
Americká administrativa uvedla, že situace na Ukrajině a v pásmu Gazy byla projednávána na setkáních vedoucích představitelů a zástupců ministerstev zahraničních věcí a obchodu zemí a území APEC. V jejich závěrečném prohlášení však tato témata zmíněna nebyla. Jak přiznali obchodní vyjednavačka USA Catherine Taiová a ministr zahraničí Anthony Blinken, řada ministrů na těchto zasedáních upozornila, že APEC není platformou pro projednávání geopolitických otázek.
Náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Pankin, který se zúčastnil ministerských zasedání fóra, pro agenturu TASS uvedl, že zájem o situaci kolem Ukrajiny na akcích APEC v San Francisku ve srovnání s loňským fórem poklesl. »Faktor Ukrajiny, který loni prostě hořel a byl předkládán jako téměř jediný a hlavní zdroj všech potíží na trhu s potravinami a energiemi, byl letos více utlumen,« zdůraznil ruský diplomat. Overčuk novinářům rovněž řekl, že několik lídrů na summitu APEC se o situaci na Ukrajině zmínilo, ale toto téma bylo »většinou v pozadí«.
Místopředseda Rady federace Konstantin Kosačev to shrnul tak, že USA se nepodařilo zasít rozpory mezi účastníky summitu APEC. »Summit APEC se stal produktivní, pragmatickou a politicky neutrální akcí. Úspěch je o to významnější, že se akce konala na území Spojených států. Nicméně všechny pokusy o radikalizaci programu, hru na rozpory či jejich zasévání mezi účastníky selhaly,« uvedl.
Podle jeho názoru to znamená, že za přítomnosti jasně vyjádřené vůle většiny se Washingtonu nedaří proměnit obecná fóra »v další jeviště pro propagaci svých narativů o všemožných protikladech demokracií k autoritářství, o darebáckých zemích, ‚strašlivých hrozbách‘ pro svět kvůli tomu, co se děje na Ukrajině, a tak dále«. »Mimo okruh svých vazalů se USA musí chovat jako rozumný a rovnoprávný účastník mezinárodních procesů, tedy téměř jako v samotném multipolárním světě, což je cílem úsilí světové většiny,« tvrdí Kosačev, podle něhož dopadlo fórum »1:0 ve prospěch světové většiny«.
Čína vítězí na plné čáře
Zásadní pak ale byla především účast čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Americký prezident mu věnoval nemalou pozornost, protože on je právě tím, koho potřebuje získat. Ani jedna ze stran nešetřila ohledně vzájemných debat, vztahů a nově dojednaných smluv superlativy, dokud… Dokud Biden na tiskové konferenci na dotaz, zda stále považuje čínského prezidenta za diktátora, neodpověděl – ano, samozřejmě je to diktátor, všude, kde je jiný systém než v USA, tam vládnou diktátoři… Na záběrech je vidět, jak se v této chvíli ministr zahraničí Antony Blinken chytil za hlavu, což ostatně dělá vždy, když Biden mluví bez nápovědy.
Číňané ovšem zachovali až překvapivě chladnou hlavu, když celou věc sice odsoudili, ale s dovětkem, že dotaz byl nejspíš míněn jako provokace a pokus o zmaření oteplujících se vztahů. Navenek pak k žádné odvetné akci nedošlo a summit proběhl bez dalších výraznějších mediálních tahanic.
Celý text závěrečné deklarace pak přitom jakoby vypadl z pera a tezí Si Ťin-pchinga o sdílené budoucnosti celého lidstva. Bývalý americký prezident Donald Trump, který se dlouhodobě proti Číně vymezuje, se podle svých slov domnívá, že Biden na summitu v San Francisku »prohrál«. Americký prezident Joe Biden na setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem podle něj vypadal zcela ztraceně. »Joe Biden na summitu s Čínou v San Francisku vypadal, jako by vůbec netušil, co se kolem něj děje a co má dělat,« řekl Trump. Si Ťin-pching byl zase Trumpem přirovnán k žule, pokud jde o sílu. »Je silný jako žula, dobře to vím,« řekl bývalý americký prezident. »Oni jsou velmi chytří lidé, kteří musí jednat s velmi hloupými lidmi, náš vůdce je velmi hloupý,« dodal.
Svět nikoliv podle Bidena
Administrativa Joe Bidena si uvědomuje, že svět se mění. Dle hlavních výstupů summitu bylo zřejmé, že se snaží vyjít vstříc Číně, která je její nejvýraznější nadějí na udržení si alespoň semi-hegemonie v důsledku neúspěšné konfrontace s Ruskem. Vstřícné kroky Bidenovy administrativy nepokazilo dokonce ani to, že nechali prezidenta mluvit bez teleprompteru. Čína si totiž skutečně přeje mír a férovou hospodářskou soutěž bez omezení – v tom totiž momentálně nemá konkurenci a může jen získávat.
Skutečnou studenou sprchu ale dostala administrativa Spojených států především od ostatních zemí účastnících se summitu – který se přitom konal na »domácím hřišti«. Účastníci dali při jednáních a ve výsledku v závěrečném komuniké jasně najevo, že svět už nestojí ani o onu semipolaritu. Alespoň v Pacifiku ne, a je jasné, že tyto země už chtějí růst a spolupracovat samy za sebe bez pevné ruky hegemona nebo jakýchkoliv západních protektorů a zřízení, v němž euroatlantický svět prosazoval po staletí svou vůli – často silou, jíž odzvonilo.
Je zřejmé, že multipolární svět nabízí většině zemí víc, než může nabídnout vazalský unipolární. V oblasti Pacifiku to pochopili. Škoda, že se zatím toto poznání nedoneslo do vod severního Atlantiku. Čím později nám to také dojde, o to bolestnější to bude.
Tomáš Cinka
PS: Těsně po summitu byla zveřejněna statistika, podle níž čínský jüan překonal v objemu mezinárodního obchodu euro a stal se tak po dolaru druhou nejvýznamnější měnou.