Analýza: Lidovci svého šéfa změnili. A jak pevné jsou posty předsedů dalších stran a hnutí?

Jak již jsme informovali, Marian Jurečka neobhájil funkci předsedy KDU-ČSL. Změna v poslední době potkala i Sociální demokraty. A co další relevantní české politické strany a hnutí? Vybrali jsme jich třináct, a to rozhodně ne z důvodu, že třináctka je nešťastné číslo. Nicméně – pro někoho z předsedů být v budoucnu může, jiní mají naopak své jisté. Pojďme pěkně podle abecedy…

ANO – Andrej Babiš

Asi si těžko představit, že by v čele hnutí ANO 2011 stál někdo jiný než Andrej Babiš, který ho v roce 2012 založil. Tehdy se navázalo na občanské sdružení Akce nespokojených občanů, které bylo založeno krátce předtím na podzim 2011 po několika veřejných vystoupeních Babiše ve sdělovacích prostředcích, ve kterých velmi kriticky hodnotil stav společnosti a silně kritizoval korupci. Hned po prvních sněmovních volbách v roce 2013 se ANO ocitlo ve vládě, za čtyři roky už byl Babiš jejím předsedou. Poté, co se v roce 2021 stal premiérem Petr Fiala a moci se ujala pětikoalice, oznámil Babiš, že mediálně budou z jeho hnutí v popředí 1. místopředseda Karel Havlíček, který se stal dokonce šéfem stínové vlády ANO, a předsedkyně poslaneckého klubu Alena Schillerová. Babiš však nicméně strhnul veškerou pozornost na sebe především kandidaturou v prezidentských volbách 2023, kdy ho nakonec porazila stávající hlava státu Petr Pavel. Soudě dle všech průzkumů nicméně hnutí ANO vyhraje sněmovní volby v příštím roce, takže Babiš má velkou šanci vrátit se do čela vlády.

Česká pirátská strana – ???

Ivan Bartoš rezignoval spolu s celým vedením strany po letošních prohraných krajských, v nichž strana získala celorepublikově jen tři mandáty. Následně jej odvolal premiér Petr Fiala (ODS) i z postu ministra pro místní rozvoj. Co následovalo, ví každý, kdo sleduje politiku. A i ten, kdo ji sleduje vpravdě okrajově. Piráti, až na ministra zahraničí Jana Lipavského, opustili pětikoaliční kabinet a přešli do opozice. O tom, zda ještě dokážou potápějící se Titanic dostat nad hladinu, do značné míry rozhodne osoba Bartošova nástupce. Nové vedení budou Piráti vybírat 9. listopadu v Praze a mezi adepty je exprimátor Prahy Zdeněk Hřib, končící senátor za Prahu 8 Lukáš Wagenknecht či ostravský radní David Witosz. Naopak kandidaturu odmítli místopředsedkyně Polanecké sněmovny Olga Richterová, šéf poslaneckého klubu Jakub Michálek, dosavadní místopředsedkyně Pirátů Jana Holomčík Leitnerová, jediná pirátská europoslankyně Markéta Gregorová či končící plzeňský hejtman Rudolf Špoták.

ČSSD – Jiří Paroubek

Poté, co v květnu minulého roku nejstarší politická strana v zemi odhodila značku ČSSD, ujala se ji poněkud překvapivě bývalá sociální demokratka, nyní předsedkyně České suverenity Jana Volfová. Najednou tu byla ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie. Tah Volfové potěšil řadu sociálních demokratů nespokojených s liberálním směřováním strany. Na únorovém sjezdu v Praze, který byl víceméně ustavujícím pro nové uskupení, si delegáti zvolili jednomyslně do čela expremiéra Jiřího Paroubka. Jeho pozice ve straně je neotřesitelná, otázkou zůstává, zda je současná ČSSD schopna oslovit širší spektrum voličů, či zda to neskončí jen u nostalgie. V krajských volbách získala strana dva mandáty, když kandidovala v rámci uskupení STAČILO! Zdá se, že taková cesta pro ni bude ideální i s ohledem na sněmovní volby. A otázka bude znít – vrátí se do parlamentu Jiří Paroubek?

KDU-ČSL – Marek Výborný

Ministr zemědělství je sice ve své funkci teprve den, ovšem zdaleka nešel do neznámého prostředí. V čele lidovců stál již od března 2019 do ledna 2020, kdy z osobních důvodů rezignoval. Nyní jej zvolili delegáti sjezdu v Olomouci na úkor dosavadního předsedy, ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Celkem mohlo hlasovat 290 delegátů, přičemž Výborný vyhrál s počtem hlasů 159. »Mariane, počítám s tebou,« hodil rukavici coby vítěz dnešnímu poraženému. A v zásadě se ukázalo, že velké rozdíly mezi oběma favority nebyly. Kdysi se lidovci titulovali jako »Klidná síla«, teď už ze spojení platí prakticky jen to přídavné jméno. Typicky lidovecký sjezd nic převratného neukázal, žádné velké změny se koneckonců ani čekat nedaly – prostě klid, navzdory klesajícím preferencím. Není náhodou, že jak Výborný, tak Jurečka preferují setrvání v rámci koalice SPOLU. Jiná cesta totiž pro lidovce do sněmovních lavic ani nevede…

KSČM – Kateřina Konečná

Europoslankyně Konečná se stala předsedkyní strany v říjnu 2021 poté, co komunisté získali ve volbách do Poslanecké sněmovny jen 3,6 procenta hlasů a poprvé od listopadu 1989 opustili parlamentní řady. Konečnou nejprve zvolil mimořádný sjezd v Praze a pak ji potvrdil i řádný v květnu 2022 v Brně. Její postavení je suverénní, těžko by se našel vhodný protikandidát. Navíc za ni momentálně mluví výsledky. Stranu dokázala resuscitovat díky širšímu spojenectví levicových a vlasteneckých stran. Tzv. STAČILO! získalo letos v červnu v eurovolbách dva mandáty (kromě Konečné ještě pro právníka Ondřeje Dostála), navíc uspělo ve 11 z 12 krajů, v nichž šlo do volebního boje v září, a stále čeká, jak dopadne stížnost v Libereckém kraji, kde mu účast v zastupitelstvu unikla o pouhých osm hlasů.

ODS – Petr Fiala

Historicky první český profesor politologie byl poprvé zvolen do čela Občanské demokratické strany v lednu 2014 v Olomouci. Tehdy byl členem ODS ani ne rok, přičemž delegáti mu dali přednost před Miroslavou Němcovou a Edvardem Kožušníkem. Stranu převzal zdiskreditovanou skandály a bez důvěry širšího spektra voličů. Od té doby byl zvolen na sjezdech ještě pětkrát, nikdy neměl protikandidáta a například v roce 2022 v Praze dostal 510 hlasů z 534, přičemž 24 hlasů bylo neplatných. Tak suverénní by to na příštím sjezdu, ať již bude řádný nebo mimořádný, mít neměl. Ve straně se čím dál hlasitěji ozývají hlasy kritizující její směřování pod Fialou. A kdyby nedokázal obhájit post premiéra, dá se předpokládat, že by ho v čele strany vystřídal někdo z úspěšných regionálních politiků. Asi nebylo dílem náhody, když jihočeský hejtman Martin Kuba po letošním drtivém vítězství v krajských volbách naznačil, že jeho triumf určitě nebyl dílem vedení ODS, jež naopak zkritizoval…

PRO – Jindřich Rajchl

Právník a bývalý fotbalový funkcionář Rajchl byl členem Trikolory a na sněmu této strany v lednu 2022 se ucházel o předsednický post proti Zuzaně Majerové Zahradníkové. Ta byla nakonec zvolena, zatímco Rajchl svou kandidaturu chvíli před volbou stáhl, ukončil své členství a půl roku nato založil spolu s právníky z organizace Pro Libertate a dalšími bývalými členy Trikolory stranu PRO 2022. Stal se jejím předsedou a díky úspěšným statisícovým demonstracím i celospolečensky známou osobností. Nicméně právě místopředsedové z Pro Libertate se s ním neshodli na směřování strany a řady PRO loni opustili. Na následném sněmu byl Rajchl znovu zvolen předsedou, byť se až na jednu výjimku (1. místopředseda Petr Vacek) kompletně obměnilo vedení. Ačkoli sám kritizoval Trikoloru, že se nechává pohltit SPD, v krajských volbách 2024 kandidovaly na většině míst osobnosti z PRO právě v koalicích s SPD a Trikolorou. Další směřování strany PRO naznačí sněmovní volby v příštím roce, protože bez účasti v národně-konzervativním spojenectví by zřejmě dopadla podobně jako v eurovolbách, kdy dostala 2,15 procenta hlasů. Otázka nestojí, zda by v tu chvíli zůstal Rajchl předsedou, ale zda by strana vůbec fungovala dál…

Přísaha – Robert Šlachta

Bývalý elitní policista, který si získal jméno především díky »kauze Nagyová« založil občanské hnutí Přísaha v dubnu 2021. Od té doby je hlavní tváří tohoto subjektu a jeho pozice je pochopitelně neotřesitelná. Spíše jde o to, zda se Přísaze povede najít i jiné vůdčí osobnosti. Zatímco v červnových eurovolbách díky nepřehlédnutelnému Filipu Turkovi získala dva mandáty a následně v září v senátním obvodu číslo 56 – Břeclav poprvé v historii i parlamentní »flek« (ačkoli se tam pro druhé kolo proti Šlachtovi spojili prakticky všichni neúspěšní kandidáti z kola prvního), v krajských volbách to bylo jedno velké fiasko. Pro Přísahu bude s ohledem na sněmovní volby klíčové, jak se jí povede vyprofilovat další tváře, protože tam už to nebude o Turkovi ani o Šlachtovi…

SOCDEM – Jana Maláčová

Nejkratší dobu sloužící předsedkyně je ve funkci teprve 14 dní. Zvolena byla 5. října na 46. sjezdu strany v Hradci Králové, a to poměrně přesvědčivě, když získala 101 hlasů ze 139 platných. Sjezd SOCDEM byl zároveň jakýsi referendem o směřování strany. Jestli zůstane liberálním uskupením, které se nijak viditelně a slyšitelně nevymezuje vůči pravicové vládě, a nebo zda přestane být psem, co štěká a nekouše, a kromě tvrdé kritiky asociálního kabinetu začne jednat i o spolupráci na levici. Maláčová spolustraníkům slíbila, že se nehodlá slučovat s komunisty, ale minimálně jednání o společné kandidátce pro sněmovní volby 2025 se očekávat dají. Vzhledem k tomu, že stranu již opustili někteří progresivisté v čele s exministrem Tomášem Petříčkem, mohla by mít Maláčová relativně volné ruce. Její pozice v čele strany pak bude natolik silná, nakolik bude SOCDEM úspěšná právě ve volbách v příštím roce.

SPD – Tomio Okamura

U druhého opozičního parlamentního hnutí SPD je to podobné jako u ANO. Jako v případě Andreje Babiše je zde dominantní tváří Tomio Okamura. A zatímco se říká »volím ODS« nebo »volím Piráty«, tady slyšíte nikoli »volím ANO« a »volím SPD«, ale »volím Babiše« a »volím Okamuru«. SPD bylo založeno v první polovině roku 2015 právě Okamurou a dalším poslancem Radimem Fialou, kteří odešli po roztržce v poslaneckém klubu z hnutí Úsvit přímé demokracie. Jiného předsedu SPD nikdy nemělo a na sjezdech to má Okamura stejně jednoduché jako Babiš. I vzhledem k tomu, že roste počet členů SPD, je pravděpodobné, že se zde na osobách a obsazení v příštích týdnech, měsících a letech nic měnit nebude. Okamura již vyhlásil, že chce do příští vlády, a ANO to nevylučuje. Otázkou je, jak karty rozdají voliči…

STAN – Vít Rakušan

Je až s podivem, kolik lidí stále volí hnutí STAN navzdory všem skandálům. A stejně tak se lze pozastavit nad tím, že osoba, která je pod nimi podepsaná jako odpovědný lídr, stále zůstává s přehledem předsedou. Do této funkce usedl Rakušan 3. dubna 2019 na X. republikovém sněmu STAN, kde byl jediným kandidátem na předsedu a byl zvolen hned v prvním kole jasnou většinou 93 % hlasů. V čele hnutí tak vystřídal Petra Gazdíka, který se rozhodl funkci neobhajovat. V rámci letošních oslav 20 let existence STAN Rakušan prohlásil, že úspěchem je, že hnutí přitahuje stále nové a nové lidi. V případě nové europoslankyně Danuše Nerudové díru do světa určitě neudělalo, ale zato má Rakušan jistotu, že jej nadlouho nikdo z vedoucího postu nesesadí.

TOP 09 – Markéta Pekarová Adamová

Psal se listopad 2019, kdy tehdejší předseda TOP 09 Jiří Pospíšil uvedl, že se chce věnovat nadále především práci europoslance, zastupitele hlavního města Prahy a v Muzeu Kampa a post předsedy nebude obhajovat. Předsedkyní strany tak byla zvolena navzdory přání »otců zakladatelů« Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska dosavadní první místopředsedkyně a poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Schwarzenberg už není mezi živými a Kalousek nedávno oznámil, že vystupuje ze strany, jelikož nesouhlasí s jejím směřováním. Současná šéfka Sněmovny Pekarová Adamová má překvapivě jistou pozici v čele TOP 09, což potvrdily i sněmy v roce 2019 a 2021, ovšem o TOP 09 platí, že je jen jakýmsi béčkem ODS. A v případě neúspěchu SPOLU ve sněmovních volbách by se povážlivě rozkývalo křeslo i pod Pekarovou Adamovou. Jinak než v koalici strana de facto nemá šanci se do Sněmovny dostat.

Trikolora – Zuzana Majerová

Jedna ze sedmi zakládajících osob hnutí Trikolora se dostala do jeho čela v březnu 2021, když rezignoval na post předsedy z osobních důvodů její zakladatel Václav Klaus mladší. Od té doby stojí v čele Trikolory, což platilo i v momentě, kdy se v roce 2022 hnutí přeměnilo na politickou stranu. Stalo se tak na lednovém sjezdu, na němž její řady opustil neúspěšný kandidát na předsedu Jindřich Rajchl. Ačkoli Majerová v lednu 2024 znovu na sněmu v Praze obhájila svůj post a ani neměla protikandidáta, další směřování strany je nejisté. Ve volbách totiž kandiduje s železnou pravidelností po boku parlamentního hnutí SPD a otázka tudíž zní podobně jako v případě PRO: má šanci na samostatnou existenci, nebo dříve či později dojde k jejímu pohlcení Okamurovým hnutím? V tom případě by logicky Majerová již předsedkyní nebyla…

(pk)