Analýza: Kdo vyhraje volby v USA aneb Občanská válka za dveřmi

Volby prezidenta Spojených států jsou za dveřmi a ať se nám to líbí nebo ne, týkají se i nás. I když možná ne až v takové míře, jak se nám mnozí snaží namlouvat a abychom nutně museli podporovat některého z kandidátů.

V souboji o post prezidenta se utká exprezident a miliardář Donald Trump za republikány a za demokratky viceprezidentka Kamala Harrisová, která získala nominaci po odstoupení současného prezidenta Joea Bidena. Na základě průzkumů se nyní vítěz rozhodně určit nedá. Drtivá většina médií i agentur v USA je polarizovaná a vítězství přisuzuje svému favoritovi. Každopádně vždy celkem těsně a tím i oni přiznávají, že souboj je vcelku vyrovnaný.

V amerických volbách se hraje vlastně jen o takzvané swing states, což jsou státy, kde mohou vyhrát jak republikáni, tak demokraté a navíc svým počtem volitelů (ti, co ve skutečnosti nakonec zvolí prezidenta) mají rozhodující vliv. V ostatních státech bývá vítězství toho či onoho většinou předem dané. Není proto divu, že právě na tyto státy, především na Pensylvánii, se upírají zraky obou kandidátů a jsou na ně zaměřeny jejich kampaně, stejně tak jsou převážně na ně zaměřeny průzkumy. A zatím je to opravdu 50/50.

Nutno ale dodat, že Harrisová je v průzkumech sice na stejné úrovni jako Trump a někde ho i předstihuje, ale v roce 2016 na tom byla Hillary Clintonová v těchto průzkumech ještě lépe – a prohrála.

Rozhodující faktory

Běžně se sice říká, že ve Spojených státech jsou ve volbách zahraniční témata silně upozaděny, a ještě v těch minulých to jistě byla z většiny pravda, nyní se ale situace poměrně změnila. Velkou roli samozřejmě stále hraje zdravotnictví, potraty, ekonomická situace, propagace LGBT, ekologie, (i)migrace nebo právo držet zbraň. Přesto se ale svět nyní do popředí dostal a to především díky Izraeli a palestinské otázce. Ne kvůli Ukrajině, ta je stále na okrajovém, byť ne úplně nevýznamném místě.

A v zahraniční politice má izolacionalismus razící Trump rozhodně navrch, protože za Harrisovou stojí právě stín těchto dvou válek – za prvé je současné administrativě ze strany příznivců republikánů vyčítáno, že vůbec sype peníze do Ukrajiny, když je doma tolik problémů, a zadruhé naopak to, že nedostatečně podporuje Izrael.

U »bílých osadníků« pak jasně vede Trump, ale ani »etnicitou« prodchnutá Harrisová nemá u menšin zrovna na růžích ustláno a to kvůli skutečně špatné ekonomické situaci, rostoucí kriminalitě, špatnému zdravotnímu a sociálnímu systému a celkově nepříliš dobrým rozhodnutím dosluhující administrativy. Přesto zde má Harrisová jednu podstatnou výhodu a tou je obrovský příliv imigrantů za demokratické vlády, protože mnohé státy v USA nepožadují k volbě ani doklad totožnosti a není nutné prokazovat, že jste občanem – někde je dokonce členům volební komise požadovat toto potvrzení soudně zakázáno (Kalifornie). Migranti mají třeba ještě doma rodiny, navíc jsou vděční – a Trump chce jejich příliv silně zbrzdit…

Dalším faktorem svědčícím pro Harrisovou je možnost korespondenčního hlasování, které se už v minulých volbách výrazně promítlo do výsledků (stejně, jako jsme to viděli před nedávnem v Moldávii, kde doslova v poslední minutě otočily hlasování korespondenční lístky právě z USA a Kanady). Kdo ovládá systém, může ledasco, a ten ovládají z většiny demokraté a takzvaný deep state.

Není pak nutné nejspíš dodávat, kolik žalob je od oznámení jeho kandidatury vedeno na Trumpa, případy jsou dostatečně medializované, v kandidatuře se mu tím ovšem zabránit nepodařilo a jeho zastánce to neodradilo, možná spíš naopak. Nezapomeňme také, že v posledních měsících došlo nejméně ke dvěma přímým pokusům o atentát na Trumpa, i to ovlivňuje veřejné mínění a ukazuje na strach jeho odpůrců z výhry republikánského kandidáta.

S nadsázkou lze říct, že lidé by nejspíš zvolili Trumpa, pokud by šlo o regulérní volby, ale v USA jsou volby složitým systémem, který umožňuje mnohé kličky.

Kampaň a podpora

Kampaň je tradičně vyhrocená. Ostrým výrokům se nevyhýbá jak Trump, tak tým Harrisové. Trump je označován za proruského, starého, xenofobního a napadáni jsou i lidé, kteří ho podporují, jako třeba nejbohatší člověk světa Elon Musk, který si prý najednou z ničeho nic volával s Putinem a není ani jasné, jestli zcela náhodou nepřišel do USA nelegálně. Harrisová zas má podle Trumpa poněkud snížené kognitivní schopnosti a byl by rád, kdyby se podrobila IQ testu. Navíc prý docela pije a není úplně vyloučeno, že možná něco i věděla o balíčcích kokainu, které byly nalezeny v Bílém domě.

Harrisová má samozřejmě podporu současné administrativy včetně Joe Bidena, byť jeho podpora je trochu nepřesvědčivá, především pak ale bývalého prezidenta Baracka Obamy, Hillary Clintonové a vlivné demokratky Nancy Pelosiové. Nepokrytě jí také podporuje většina představitelů zemí Evropské unie a Britové jí dokonce fandí natolik, že vyslali do USA dobrovolníky na pomoc s kampaní – a prý to není vměšování do voleb. Trumpa pak intenzivně podporuje již zmíněný Musk, kandidát na viceprezidenta J. D. Vance a třeba i Robert F. Kennedy mladší. I v Evropě má své stoupence, třeba Viktora Orbána. Každopádně ať si země EU myslí o sobě, co chtějí, o US volbách opravdu nerozhodují, na to jsou jiní. Obecně se jinak ale dá říct, že Trumpa podporuje mnohem víc lidí, než se veřejně zdá, protože přihlásit se k němu znamená být ostrakizován.

Program a cíle

Psát o důsledcích v případě vítězství Harrisové je vcelku zbytečné. Politika zůstane v zajetých kolejích a bude jen dále sílit a demokraté budou stále více ovlivňovat systém takovým způsobem, aby se udrželi i další období u moci. Půjde se po svobodě slova, půjde se po zbraních, půjde se po »rebelujících« státech s republikánskými guvernéry, bude se nadále podporovat migrace, LGBT, »zelená politika«, bude se hlasitě hýkat na Rusko a neskončí ani podpora Ukrajiny (včetně možné jaderné eskalace), byť bude snaha přesunout jí na EU, a i politika vůči Izraeli bude totožná a EU zůstane jen poslušným pejskem odvádějícím velmocenskou daň.

V případě Trumpa je vše ale složitější. Na domácí scéně experti očekávají, že Trump dramaticky rozšíří prezidentské pravomoci, vyčistí federální byrokracii, dosadí tisíce loajálních lidí do výkonné moci a zatlačí na »netradiční hodnoty«.

Dále pak Trump sice tvrdí, že jedním telefonátem ukončí válku na Ukrajině, ale to je z říše science fiction, spíše se jí pokusí přehodit na EU a Británii, která je už nyní více než angažovaná. Alespoň však nebude takové riziko, že by se opřel o jaderné tlačítko. Přesto ale bude podle svých slov vyvíjet tlak na země NATO, aby zvýšily své vojenské výdaje. Bezvýhradně navíc podpoří Izrael a bude prý tlačit na Írán, takže na Blízkém východě rozhodně k uvolnění napětí nedojde.

Co bude ale pro svět asi nejzásadnější, je Trumpův plán na přesun lukrativních ekonomických odvětví zpět do USA. Neustále zdůrazňuje zavedení cel ve výši 10 až 20 procent na veškerý dovoz do USA a dokonce 60 procent na zboží z Číny. Což o to, Čína si s tím nejspíš poradí, naopak to povede k izolaci Spojených států proti celému globálnímu jihu. Na koho to ovšem plně dopadne, bude už tak oslabená Evropská unie, z které USA tímto krokem vysají větší část z toho zbývajícího hodnotného kapitálu – i když toto průběžně dělají i demokraté, jen ne šokovou terapií.

Důsledky a možné scénáře

A co lze po volbách očekávat v USA? Obecně lze k možným výsledkům říct, že pokud vyhrají demokraté, ať už malým či vysokým rozdílem, tak volby budou Trumpovými příznivci zpochybněny, možná budou nějaké nepokoje, rozhodně se objeví právní bitvy o přezkum voleb, jeho příznivci nikdy neuvěří, že volby nebyly podvodné a obrovské množství lidí přestane věřit v systém. Právní bitvy potrvají nejspíš léta a demokraté si dál budou dělat svou politiku, čímž dovedou do izolace a k mnoha radikálním krokům republikánské státy.

Pokud ovšem vyhrají republikáni, situace bude mnohem divočejší. Demokratická administrativa bude ještě dva měsíce u moci a za tu dobu se může stát mnohé. Pokud by Trump vyhrál pouze těsným rozdílem, je klidně možné, že se demokraté moci nevzdají. Administrativně si na to připravili už mnoho možností, včetně směrnice Pentagonu, na základě níž mohou použít k prosazení své vůle armádu.

A to samozřejmě není vyloučené ani v případě vítězství Trumpa mnohem větším rozdílem, byť již mnohem méně pravděpodobné. Právní bitvy se dají předpokládat i v tomto případě, ale mnohem pravděpodobnější je, že skutečně dojde k obrovským obstrukcím ze strany stávající administrativy a možným provokacím, které budou následovány násilím. Společnost je v USA mnohem silněji polarizovaná než u nás a není vůbec vyloučené, že takzvaný »tavící kotlík svobody« jednou přeteče, přičemž mezníkem mohou být právě tyto volby…

PS: Případné vítězství Trumpa bude mít pro nás ještě jeden zásadní důsledek. Celá naše »liberálnědemokratická« scéna si vybrečí na sociálních sítích i v médiích oči a náš Petr Pavel zaleze do nejhlubší nory, aby se raději nevzpomnělo na to, co řekl o Trumpovi, totiž že je »odpudivá bytost«. Trump na rozdíl od Harrisové ví, kde Česká republika leží…

Tomáš Cinka