Problém s odpady nezačal ve chvíli, kdy český básník a novinář Jan Neruda napsal svůj známý fejeton »Kam s ním?« Šlo v něm o starý slamník. I ten dokázal potrápit, leč kam s odpady je problém, táhnoucí se už od starověku, a to ve stále větším měřítku.
Zákony o odpadech včetně těch českých znají následující hierarchii:
- Prevence vzniku odpadů jako nejefektivnější způsob řešení problémů.
- Materiální využití odpadů.
- Kompostování odpadů.
- Energetické využití odpadů.
- Skládkování odpadů jako nejméně efektivní způsob odstraňování odpadů.
Hierarchie nakládání s odpady je jasná, její naplňování je složité. Minimalizace odpadů se z řady objektivních i subjektivních důvodů příliš nedaří, materiální využití odpadů má četné limity, kompostovat je efektivní jen biologicky rozložitelné odpady, takže zbývá pro české radikální ekology značně kontroverzní energetické využití odpadů a podle prakticky všeobecné shody nejhorší skládkování.
Sousloví »české radikální ekology« je důležité, protože pro jejich protějšky na Západě energetické využívání odpadů není, za podmínky splnění příslušných norem, problém. Mohl jsem se s tím seznámit již v roce 1993, kdy jsme v rámci jedné exkurze viděli moderní závod na energetické využívání komunálních odpadů (ZEVO) v samém centru Vídně. Již tehdy tam fungoval dlouho a bez větších problémů. Omylem českých radikálních ekologů je představa, že všechen odpad lze recyklovat nebo kompostovat, takže vznikla chybná představa, že ZEVO vlastně nepotřebujeme a že jsou nežádoucí, protože podvazují materiálové využívání odpadů a kompostování.
Pro nejednou infekční nemocniční odpad a mnohé hořlavé nerecyklovatelné průmyslové odpady nebylo, není a zřejmě nebude jiné cesty zneškodnění než spalovna, s využitím tepla nebo bez něj. Nebezpečných odpadů, které se daly účinně zneškodňovat pouze ve spalovnách, bylo a je podstatně víc. Cesta k ZEVO byla ale v Československu a po jeho rozdělení v Česku v případě spalování komunálních odpadů trnitá.
Spalovny komunálních odpadů v Česku
Spalovna převážně komunálních odpadů Praha Vysočany s využitím v ní vyrobeného tepla k vytápění z 30. let 20. století patřila k dobově špičkovým zařízením svého druhu. Měla ale smůlu, po okupaci Prahy ji nacisté změnily na teplárnu spalující uhlí, a toho už zůstalo. V říjnu 1995 její teplo nahradil se čtyřletým zpožděním dokončený mělnický horkovod. O její pozemky se později »poprali« soukromí developeři.
Němečtí nacisté v roce 1941 zastavili také provoz naší nejstarší spalovny v Brně, zprovozněné v roce 1905. Energii odpadů měnila na elektřinu. Na samém konci války byla našimi západními spojenci vybombardována. Na jejím místě se až v roce 1984 začal stavět závod na energetické využívání odpadu ZEVO, SAKO. Zprovozněn byl v lednu 1989, takže se jako rozestavěný nestal terčem úsilí zpravidla věci neznalých obrazoborců po 17. listopadu 1989. Lze mu jistě vytknout, že nesplňoval dnešní přísné emisní normy. Přesto znamenal zásadní pokrok v odpadovém hospodářství Brna. Později byl modernizován včetně čištění spalin, byla k němu přistavěna turbína, takže vyrábí nejen teplo pro centrální vytápění, ale také elektřinu.
Komplikovaná byla výstavba největší spalovny komunálních odpadů ZEVO Praha Malešice s projektovanou kapacitou až 480 tisíc tun komunálních odpadů za rok. Začala v roce 1987, ale dokončena byla s šestiletým zpožděním až v roce 1997. Podle mých jistě subjektivních odhadů polistopadové zmatky a militantní boj části pražských ekologů přispěly asi k polovině z šestiletého zpoždění její výstavby. Další tři roky zpoždění připadlo na zlepšování rozestavěného projektu, zejména v oblasti čištění spalin. Dnes odstraňuje komunální odpady z celé Prahy a některých přilehlých území Středočeského kraje. Má přitom ještě určité kapacitní rezervy.
Výstavba spalovny ZEVO Termizo v Liberci proběhla v letech 1996-99. V rámci zprovozňování třikrát nesplnila emisní limity velmi jedovatých emisí dioxinů a furanů, takže padaly návrhy ji nikdy nezprovoznit. Až čtvrtá zkouška uspěla. ZEVO Termizo je jen omezeně srovnatelná se ZEVO Brno či Praha, protože průmyslové odpady s dost odlišnými vlastnostmi ve srovnání s odpady komunálními se na jejím palivu podílejí asi 40 %.
ZEVO Chotíkov u Plzně vznikala v letech 2009-19 za četných obstrukcí radikálních ekologů. Nevadila jim nedostatečná kapacita ZEVO, ale že se vůbec stavěla. O kolik stavbu a následnou kolaudaci zdrželi, zůstává obchodním tajemstvím.
Na návštěvě v ZEVO Praha Malešice
Nedávná návštěva skupiny umírněných ekologů, zorganizovaná Zvonečníkem, ve spalovně ZEVO Malešice a diskuse s jejím vedením byla zajímavá v mnoha směrech. ZEVO Malešice funguje už více než 26 let a stala se základem odpadového hospodářství Prahy. Prošla zásadní modernizací zařízení na čištění spalin opakovaně. Řadu v minulosti obávaných škodlivin dnes v rámci čištění spalin zcela rozloží, takže je neemituje. Další emituje v množství hluboko pod emisními limity.
Má v zásadě tři stupně čištění spalin: odlučovač tuhých emisí – popílku, propírku spalin vápenným mlékem a propírku spalin čpavkem. Zachycený popílek se coby nebezpečný odpad váže stabilizátorem a ukládá na speciální skládku. Ze zbytku hoření – škváry – se magnety odděluje staré železo. Připravuje se získávání dalších kovů z této škváry. Následně se jako ostatní odpad odváží na speciální skládku u Benátek nad Jizerou.
Od roku 2011 efektivnost ZEVO Malešice citelně zvyšuje turbína o výkonu 17,44 MWe. Vyrábí asi 85 000 MWh elektřiny za rok. Dodává i páru třem průmyslovým podnikům a horkou vodu do rozvodů Pražské teplárenské přes nedalekou Teplárnu Praha Malešice. Snižuje tak spotřebu fosilních paliv a emisí toxických i skleníkových plynů. Všechny čtyři kotle byly v letech 2018-22 modernizovány. Za naší návštěvy jely naplno. Modernizaci kotlů si vynucovala mimo jiné rostoucí výhřevnost svážených komunálních odpadů vlivem rostoucího podílu plastů ve spalovaných odpadech.
Po nedávném zvýšení poplatků za uložení odpadů je ZEVO Malešice ekonomicky soběstačná. Již není pro původce odpadů levnější vozit odpad na skládky, kterých je v okolí Prahy nepřekvapivě velký nedostatek.
Zákruty separovaného sběru komunálních odpadů
K problémům ZEVO Malešice paradoxně patří systém třídění a využívání druhotných surovin – starého papíru a použitých plastů, obyvatelstvem, stimulovaný rozsáhlou kampaní za třídění komunálních odpadů na místě vzniku. K recyklaci se totiž hodí jen bílý papír včetně papíru z novin a časopisů a papírové kartony, nikoliv mnohé další a často značně znečištěné papíry. Z plastů se k recyklaci hodí zejména pet láhve a tvrdé, lysované plasty. Systém svážení obsahu kontejnerů na papír a na plasty na Malešicím značně vzdálené místo, kde se roztřídí a 70 % sebraného starého papíru a plastů se následně převáží do ZEVA ke spálení, je nehospodárný. Proto chtějí postavit třídící linku přímo v areálu ZEVO a omezit tak zbytečné jízdy vozidel. Mají přitom velkou prosbu na veřejnost, aby respektovala využitelnost tříděných odpadů. Nevyužitelné druhy papírů a plastů (znečištěné, umaštěné atd.) by občané měli odkládat do kontejnerů na směsný odpad. Příslušný kukavůz pak směsný odpad odveze do Malešic a po nezbytné kontrole na absenci radioaktivních látek nasype do bunkru, kde se po promíchání nakládá do násypek, odkud putuje pod kotel spalovny k energetickému využití.
Ekologické aspekty
V roce 2015 jsem pro odbor ochrany prostředí hlavního města Prahy vypracovával expertýzu, zda je efektivnější prodloužit životnost skládky v Praze Ďáblicích (v Dolních Chabrech), nebo posílit výkon ZEVO Malešice. Výsledek byl jednoznačný – pro běžnou ochranu životního prostředí je podstatně výhodnější ZEVO Malešice, pro ochranu stability klimatu (zejména emise oxidu uhličitého CO2 a metanu CH4), je na srovnatelný výkon ZEVO Malešice asi 20krát efektivnější než skládka. K tak velkému rozdílu významně přispívá skutečnost, že provozovatel skládky je sice povinen zachycovat skládkový plyn, jehož nejvýznamnější složku tvoří silný skleníkový plyn metan, ale jen v rozsahu, aby na skládce nedošlo k jeho výbuchu. Povinnost odplyňovat skládky může citelně snížit její emise metanu do ovzduší. Platná česká legislativa, resp. norma, ale tuto povinnost v roce 2015 neznala. Nevím, zda jí zná dnes. Nesprávný je argument, že spalovny jsou nutné, protože EU zakazuje skládkování komunálních odpadů. Mělo tomu tak být od roku 2024, nyní to platí od roku 2030, ale může nastat další posun termínu.
I při možných určitých nepřesnostech při neoptimálních datových podkladech je zřejmé, že podniky ZEVO jsou z hlediska ochrany životního prostředí a stability klimatu vysoce efektivní zařízení a měly by se podporovat a ne jim házet klacky pod nohy.
Ani tato podstatná skutečnost nebrání autorům diletantského Green Dealu dát ZEVO Malešice a jiným spalovnám povinnost platit spekulační povolenky na emise CO2. To je opatření proti ochraně stability klimatu! Jistě tak nečinili odborníci příslušných oborů.
Kolik spaloven ČR potřebuje?
Podle vedení ZEVO Malešice se investor ZEVO Chotíkov dopustil strategické chyby, když žádal projektovat ZEVO o nízké kapacitě. Rozdíl kapacity ZEVO například 100 nebo 200 tisíc tun komunálních odpadů za rok se na investičních nákladech projeví málo. Větší kapacita ZEVO ale znamená její lepší parametry efektivnosti. Problém je, že ZEVO Chotíkov je už dnes plně vytížena a její kapacita nestačí. Zásadně ji rozšiřovat by ale dnes stálo velmi vysoké peníze.
Podivují se nad skutečností, že v jižních Čechách mají vyrůst tři ZEVO na odstranění komunálních odpadů u ne příliš vzdálených měst Písek, Strakonice a Tábor, ač by stačil jeden velký závod a v úhrnu podstatně levnější pro celý Jihočeský kraj. Prý se tamní radní nejsou s to domluvit. Pokud vím, výstavbu ZEVO léta zvažují také České Budějovice. ZEVO zjevně chybí v Ústeckém kraji, na Ostravsku, na Vysočině (snad by mohlo stát u Jihlavy). Vázne příprava ZEVO v pardubicko hradecké aglomeraci. Spalovna Semtín Pardubice je určena především pro spalování průmyslových odpadů, naráží na silný odpor veřejnosti a v rámci posuzování vlivů na životní prostředí opakovaně neuspěla. ZEVO Opatovice nad Labem by mohla alespoň trochu nahradit teplo z Elektrárny Opatovice, vytápějící celou přilehlou aglomeraci. Zákaz uhlí od roku 2033 ohrožuje českou energetiku a teplárenství nejen v tomto regionu.
Jan Zeman