Moderní éra ovládání mysli, a tím i svobody, začala založením právě řádu iluminátů. Mocichtiví přišli s plánem, jak vládnout nad názory davu a jak ovládnout lidskou mysl. Zakladatelem iluminátů byl Adam Weisshaupt. Spolek založil v Ingolstadtu v r. 1776 s cílem rozšířit osvícenecké ideje. Sám sebe nazval bratrem Spartakem, jakoby tím odkazoval na vzpouru uvnitř. Nebylo to demokratické zřízení. Stalo se tak na základě toho, že pochopil zranitelnost demokratických principů, které jsou snadno zneužitelné odpůrci demokracie – viz například nástup Hitlera nebo nástup islamizace v Evropě. Špatně nastavený demokratický systém dává značný prostor protistraně k převzetí vlastní moci nad demokracií, a to na základě demokratických principů. Je to jeden z paradoxů demokracie.
Systém iluminátů nevyužívá principu voleb a nelze hovořit ani o rovnosti. Ilumináti byli řízeni chytrými a mocnými lidmi. Organizace byla podobná jako v případě zednářů.
V roce 1784 byl spolek iluminátů rozpuštěn bavorským kurfiřtem Karlem Theodorem. V roce 1796 byl nově založen a v roce 1925 se ilumináti sjednotili ve Světový svaz iluminátů.
Otec Adama Weisshaupta byl profesorem na univerzitě v Ingolstadtu. Adamovi zajistil školské vzdělání na jezuitské koleji a ten se v 15 letech vydal studovat práva. Ingolstadt byl v tomto období po dobu 200 let neustále oblastí jezuitů. Samotní jezuité tvrdili, že jsou největší a nejmocnější tajnou službou na světě. V představách katolické církve probouzeli strach. Ke svým cílům a k vydírání využívali, přesněji řečeno zneužívali, i zpovědního tajemství. Žádný prostředek, který vedl k jejich cílům, jim nebyl cizí. Podle některých názorů přišli jezuité s teologickým systémem, podle nějž každý zákon, božství či člověk může být beztrestně zlomen.
Dokonce prezident Lincoln, který byl nakonec po mnoha pokusech zavražděn, řekl: »Jezuité jsou takovými odborníky na krvavé činy, že i Jindřich IV. prohlásil, že není možné jim uniknout. Vím, že jezuité nezapomínají a nevzdávají se. Jezuité se ve prospěch svých cílů bratří se zednáři, královskými příslušníky a prezidenty.« Weisshaupt vyrůstal právě v tomto světě jezuitů. To v něm zajisté zanechalo otisk. V roce 1773 papež Klement XIV. nařídil rozpuštění jezuitského řádu, který se stal příliš mocným. Ale roku 1814 byl opět celosvětově povolen.
Utajení skutečných vládců
V roce 1775 byl Weisshaupt profesorem církevního práva v Ingolstadtu. A právě v tomto roce on nebo někdo z jeho okolí zosnoval plán na spolek, který by vedl. Mnozí posuzovatelé iluminátů se shodují v tom, že Weisshaupt natolik nenáviděl jezuity, že důkladně uvažoval a zamýšlel s nimi skoncovat jednou provždy. Pravda však je, že Weisshaupt byl jezuity zaučován k tomu, aby vycvičil celou světovou armádu špionů, kteří by ustavičně přinášeli informace od nepřátel.
Proto byla velice rychle připravena půda pro zřízení mezinárodní sítě špionů a kontrašpionů. Každá z nich měla svého tajného nadřízeného. Spolek iluminátů je uzavřenou společností, ve které spodní vrstvy nevědí, kdo jim vlastně vládne.
Zajímavé je, že ilumináti vytvářeli vlastní falešná vyznání v souladu s těmi jezuitskými. Vycházeli z názoru, že chceme-li vypátrat to, co je v mysli opozice, pak nejlepší cestou, jak toho dosáhnout, je stát se její součástí. Je to standardní dvouhra využívaná po staletí tajnými službami všech náboženství a států.
Weisshaupt se zaměřil na zednáře a byl uveden do jejich Mnichovského sídla v roce 1777. Pokusil se o jejich reformu, a když se mu to nepodařilo, začal s náborem jednotlivců v jejích vlastních lóžích. Šlo o dokonalou dvouhru, jak využít tajnou společnost k vytvoření jiné tajné společnosti. Stanovil si za cíl zdokonalit lidskou povahu skrze vzdělání, osvobodit lid od vlád a organizovaného náboženství. V tomto ohledu Weisshaupt vychoval své ilumináty velmi rychle.
Místo osvobození ještě drsnější pravidla
Ilumináti byli v očích vlád a náboženských vůdců shledáváni problematickými. Tvrdili o sobě, že lidi osvobodí z pout společnosti, ale sami nastavili ještě drsnější pravidla a nařízení. Dokonce měli předepsanou i povinnou literaturu. S osvícením ani se svobodou to nemělo co dělat. Šlo hlavně o kontrolu mysli. Říkali, že k osvícení může dojít jen pod vedením nejvyššího nadřízeného. Jenže on nikdy nepřišel.
Někteří ilumináti dokonce prohlašovali, že stáli za Velkou francouzskou revolucí, prostřednictvím kontroly jakobínů, která svrhla vládu, královský majestát a církev. Jedná se o období mezi lety 1789 až 1799, tedy do uchopení moci Napoleonem Bonapartem.
Nezávislé myšlenky a jednání byly v řádu zakázány. Velkou finanční podporu svého času poskytoval tomuto řádu vévoda Ernest II. (1818 – 1893), který psal práce o iluminismu. Přitom on sám byl reprezentantem té části společnosti, proti které ilumináti brojili.
Někteří tvrdí, že se již dnes nejedná o původní Weisshauptovu skupinu, ale o několik jiných skupin se svými vlastními rituály, které přejali označení ilumináti. Tyto skupiny iluminátů tvrdí, že mají své členy a lóže po celém světě. Volnomyšlenkářský základ iluminátů nevyžadoval od svých členů víru v Nejvyšší Bytost. To způsobilo, že do jejich řad vstoupilo mnoho ateistů a agnostiků zastávajících agnosticizmus. To vedlo k široce pojatému humanismu a anticírkevním postojům. V celém rozsahu nelze pochopit ani poznat řád iluminátů. Problém je v tom, že se jedná o velice utajované společenství, jeho členové si pečlivě hlídají veškeré informace o své organizaci, neboť si nepřejí žádnou publicitu, která by mohla odkrýt organizaci, činnost a cíle řádu.
Filosofie hranic poznání
Agnosticizmus je názor, že každé poznání má své hranice a proto se pravdivost mnohých tvrzení nedá prokázat. Podle této filosofie se např. existence či neexistence jakéhokoliv boha nedá prokázat ani vyvrátit. Proto teisté věří, že Bůh existuje a ateisté zase věří, že Bůh neexistuje. Agnostici tvrdí, že existenci čehokoliv, co nelze poznat osobní zkušeností, nelze ani dokázat, ani vyvrátit. Proto lze souběžně vytvářet zcela protichůdné modely sloužící jak k potvrzení, tak i k vyvrácení názoru na samu existenci či podstatu dané teorie, události nebo jevu.
Podle konspiračních teorií jsou dnes ilumináti stoupenci údajného světového spiknutí, Nového světového řádu (NWO), společně s dalšími tajnými společenstvími, jako jsou například zednáři, skupina Bilderberg, Rada pro mezinárodní vztahy – Council on Foreign Relations, Trilaterální komise apod. Podle této teorie jsou dnešní ilumináti tajným řádem nejmocnějších lidí světa, který se snaží utvářet společnost ke svému obrazu. Údajně k iluminátům patří dynastie Rockefellerů, Rothschildů, George Soros a některé další nejbohatší rodiny včetně některých celebrit a významných politiků.
Ale podle skeptiků a odpůrců konspiračních teorií žádná utajená, z pozadí vládnoucí elita neexistuje. Protichůdné názory na existenci či neexistenci tvůrců NWO, o kterých se moc neví, tak potvrzují filosofii agnostiků. Proto existují jak příznivci, tak i odpůrci tajných řádů a konspirační teorie NWO, ačkoliv ani jedna z obou stran nemá pro svůj názor jednoznačných důkazů.
Vyznavači Velkého architekta vesmíru
Podívejme se stručně i na zednářství, které se odvozuje z cechů středověkých stavitelů. Definice pojmu zednářství je nejednoznačná a autoři se v jeho vymezení názorově rozcházejí. Křesťanská církev stála odjakživa proti zednářům. Papeži dávali členy tohoto hnutí pomocí bul do klatby. Jejich postoj pramenil převážně ze tří argumentů. Hlavním z nich bylo podezření z kacířství. Druhým argumentem proti zednářství bylo jeho údajné tajemství týkající se zasvěcení, či průběhu rituálů vůbec. Třetí odsouzení zednářství církví spočívalo v jeho utajeném původu.
Vznik svobodného zednářství se odvozuje z cechů středověkých stavitelů. Předchůdcem svobodných zednářů u nás bylo Bratrstvo obruče a kladiva, působící ve 14. století. Jeho členové se organizují v propracovaném systému lóží. Mezi významné české zednáře patřili např. František Palacký, František Křižík, Edvard Beneš, Jan Masaryk, Karel a Josef Čapkové, Josef Šafařík nebo Alois Rašín. Důležitým momentem v dějinách svobodného zednářství byl rok 1717, ve kterém se spojily čtyři londýnské lóže a vznikla tak první velkolóže, v jejímž čele stál velmistr. O historii svobodného zednářství byla napsána řada publikací.
Co je svobodné zednářství? Odkud pochází? Proč je tajné? Je to součást temného spiknutí? To je několik otázek, které si lidé kladou nejméně tři století. Je pozoruhodné, že svobodné zednářství vyvolává stejné otázky i dnes. Svobodné zednářství jak v Evropě, tak i ve Spojených státech má duchovní rozměr a vlastní symboliku používanou v učeních této záhadné společnosti. Svobodné zednářství je bratrstvo, které existuje od sedmnáctého století. I když jsou příbuzné společenské organizace pro ženy, svobodné zednářství zůstává bratrstvím, organizací bratří. Zednářská lóže byla založena, aby působila jako druh školy mystérií, kde se mohli setkávat bratři a vzájemně si pomáhat v duchovním vývoji a předávat dávné vědění a zákulisní principy moci. Jeho členové nazývali svobodné zednářství uměním. Svobodné zednářství vzniklo jako forma deismu, který v tomto případě znamená víru v Boha Stvořitele zvaného Velký architekt vesmíru. Je prapříčinou světa, ale po stvoření se již světu nevěnuje a přenechává jej působení přírodních zákonů.
Vše pro rozvoj vlastní osobnosti
Svobodné zednářství se nezabývá podrobnostmi toho, jak vidí Stvořitele různá náboženství – judaismus, křesťanství, islám, hinduismus nebo jiné tradice. Jehova, Bůh Otec, Alláh a Bráhma jsou stejně přijatelní jako představa Velkého architekta vesmíru. Svobodné zednářství vzniklo v době velkých náboženských neshod, kdy soupeřící náboženská hnutí sdílela snad jediné společné přesvědčení, že každý, kdo s nimi nesouhlasí, by měl být zabit tím nejbolestivějším a nejgrotesknějším způsobem. Svobodní zednáři se pod vlivem obrovských ztrát životů a mrhání zdroji v tomto konfliktu zavázali, že vyloučí diskuse o náboženských rozdílech a soustředí se na využívání zdrojů všech moudrých tradic k rozvíjení vlastní osobnosti.
Zednářství oficiálně vzniklo v roce 1717 v Anglii spojením několika lóží. Zednáři mají různé symboly – např. Bibli, úhelník a kružítko, kladivo a zednickou lžíci, krychli, hvězdu, dva sloupy, lebku, také Měsíc, Slunce a vševidoucí oko.
Skutečné zednářství se objevuje až v novověku a při jeho formování působilo více různých vlivů. Za významný mezník v dějinách zednářství bývá považován rok 1717, kdy byly čtyři londýnské lóže spojeny do první velkolóže v čele s velmistrem. Ve 21. století je nejvíce zednářů ve Spojených státech – přibližně dva miliony, Velké Británii – zhruba 500 000, ve Francii – asi 120 000. Ve vztahu k počtu obyvatel je ve skandinávských zemích relativně mnoho zednářů – např. ve čtyřmilionovém Norsku přibližně 14 000, na Islandu asi 3000 z celkového počtu 300 000 obyvatel a v osmdesátimilionovém Německu jich pobývá přibližně 13 000. Počet zednářů klesá, zejména ve Spojených státech, kde až donedávna šlo o masové hnutí. Existuje několik tisíc zednářů v Nizozemsku, Itálii a Španělsku.
Zednáři u nás
Před rokem 1914 byli čeští představitelé členy německy hovořících lóži, jako např. lóže Hiram, do které vstoupili: Jan Evangelista Purkyně, Jan Neruda nebo Josef Dobrovský. Po roce 1918 čeští Němci založili vlastní pražskou lóži. Milan Rastislav Štefánik, Alfons Mucha přenesli zednářské ideje do Československa z Paříže. Zásadní rozvoj českého zednářství nastal až po vzniku Československa. Po 1. světové válce vstoupili do lóží představitelé československé inteligence, jako lékaři, vědci, umělci, právníci, diplomaté, státní úředníci atd.
Dne 28. března 1919 se uskutečnila ustavující schůze první české zednářské lóže Národ v pražské Celetné ulici. Mezi prvními členy totiž byli představitelé dosavadního protirakouského odboje, politici, umělci, intelektuální elity, např.: Alois Rašín, Viktor Dyk, bratří Karel a Josef Čapkové, Edvard Beneš, Jan Masaryk, Antonín Švehla. Sestavení lóži, pod Velikou Národní Lóži Československou (VNLČ), bylo dokončeno 29. prosince 1919. Hned od první chvíle se vyvíjely dvě naprosto odlišné větve. Jedna italská se skotským ritem, druhá francouzská. V roce 1923 byla založena Národní Veliká Lóže Československá, nazývaná také Velký Orient. Mezi jejími prvními velmistry byli spisovatel a politik Josef Svatopluk Machar a vládní rada dr. Emanuel Svoboda.
Zednářské uskupení však nebylo úplně ideální, někteří z něj odešli. Za příklad uveďme bratry Čapky. Dalším problémem byli ti, kteří neplatili členské příspěvky nebo se neúčastnili lóžových prací – např. básník Dyk. Zednářská organizace se rozpustila na podzim 1938 z důvodu neslučitelnosti zednářství s myšlenkami nacismu. Během 2. světové války emigrovali českoslovenští svobodní zednáři do V. Británie, USA a do Francie. Po válce se zednářství opět aktivovalo, ale po necelých čtyřech letech muselo opět skončit. Nově se revitalizovalo až po převratu v roce 1989.
František Krincvaj
Mezititulky redakce