Analýza: Co znamenají volby v Polsku? EU vs. suverenita, směr země je ale daný

Poláci si zítra – v neděli 15. října budou vybírat nové zástupce do Sejmu a Senátu, v zemi se budou konat řádné parlamentní volby. Mnozí pozorovatelé označují nadcházející hlasování za historické a nejdůležitější od roku 1989 a předpovídají různé katastrofické scénáře, změní ale skutečně volby směřování země?

Výjimečnost současných voleb je podle komentátorů dána tím, že poprvé v novodobé historii republiky by mohla vládnoucí konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského, která zemi vládne od roku 2015, vyhrát volby potřetí za sebou.

Poslední průzkumy veřejného mínění ukázaly, že vládnoucí strana může počítat s 31-35 procenty hlasů. S tímto výsledkem by se ve volbách umístila na prvním místě, ale je nepravděpodobné, že by získala většinu v parlamentu, kterou měla doposud během uplynulých osmi let.

Šanci na vítězství má i opozice. Pravicově-liberální »Občanská koalice« bývalého premiéra a bývalého šéfa Evropské rady Donalda Tuska se podle stejných průzkumů těší podpoře 22-26 % voličů. O třetí místo se s přibližně 10 % hlasů perou centristická Třetí cesta a Levice. V případě přízně voličů by společný výsledek těchto tří stran mohl dát šanci konkurovat Kaczyńskému a ucházet se v budoucnu o sestavení koaliční vlády.

Páté místo v průzkumech zaujímá pravicově radikální a euroskeptická strana Konfederace s výsledkem kolem osmi procent. Toto sdružení je hypotetickým koaličním partnerem PiS, i když podle politologů je pro nacionalisty spojení s Kaczyńským riskantním krokem, který by se mohl stát pro stranu sebedestrukcí v důsledku ztráty důvěry voličů.

Kaczyński a Tusk a strany, které vedou, jsou již téměř 20 let hlavními soupeři na polské politické scéně. Oba měli možnost vést zemi osm let po sobě. Nyní mají voliči opět rozhodnout, kterého z obou politických lídrů si vybrat. Žádná jiná alternativa neexistuje.

V Sejmu se o 460 křesel uchází 6656 kandidátů ze 41 volebních obvodů – každý obvod získá sedm až 20 mandátů. Podle polského systému poměrného zastoupení se mandáty přidělují podle podílu hlasů. Volební aliance musí překonat hranici osm procent hlasů, aby získaly zastoupení, zatímco hranice pro jednotlivé strany je pět procent.

Senátoři jsou naproti tomu voleni ve 100 jednomandátových obvodech, v nichž má každé politické uskupení právo postavit pouze jednoho kandidáta. Větší města mohou mít své volební obvody, které pokrývají více než jeden senátorský obvod.

Volební místnosti se otevírají v 7 hodin ráno a zavírají ve 21 hodin večer a jsou umístěny ve veřejných školách, hasičských stanicích a kulturních centrech. V 21 hodin zveřejní média první exit polly a prognózy. Konečné výsledky oficiálního sčítání hlasů budou známy až v pondělí – nebo nejpozději v úterý.

Hlavní hráči:

• Právo a spravedlnost: PiS, která je u moci od roku 2015 a v jejímž čele stojí Jarosław Kaczyński, je pravicovým spojením Kaczyńského vlastní strany, nacionalistické strany Suverénní Polsko Zbigniewa Ziobra a populistické strany Kukiz’15. PiS, podporovaná státními médii a liberálně využívající státní rozpočet k posílení svého postavení rámuje svou kampaň omezením migrace, posílením národní bezpečnosti a ekonomického protekcionismu, zvýšením sociálního zabezpečení a ochranou venkovského způsobu života.

• Občanská koalice: Největší opoziční uskupení, vedené bývalým premiérem a předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem, je eklektickou aliancí, jejíž základ tvoří Tuskova středopravicová Občanská platforma. Mezi její další členy patří středolevá Moderní, progresivní Polská iniciativa, Zelení a protestní rolnické hnutí AgroUnia. Mezi klíčová témata patří ukončení polského střetu s EU, liberalizace přísných polských zákonů o potratech a zvýšení platů učitelů.

• Třetí cesta: Tato neobvyklá koalice spojuje jednu z nejmladších stran na volebním lístku, centristické Polsko 2050 Szymona Hołowni, a nejstarší rolnické hnutí v zemi, Polskou lidovou stranu, kterou vede Władysław Kosiniak-Kamysz. Toto uskupení slibuje přerušit dvacetiletý duopol Kaczyńského a Tuska a chce zjednodušit daně, zlepšit zásobování energií a zvýšit platy žen.

• Konfederace: Konfederace, krajně pravicová aliance menších nacionalistických a krajně pravicových stran, se v létě v průzkumech vyšvihla na třetí místo, ale od té doby její popularita klesla a nyní se pohybuje v jednociferných číslech. V roce 2019 Konfederace kandidovala s pětibodovým programem: »Nechceme Židy, homosexuály, potraty, daně a Evropskou unii«. Tentokrát se snaží rozšířit svůj dosah a slibuje snížení byrokracie a daní, liberalizaci přístupu ke zbraním a omezení sociálních dávek. Právě posledně jmenované se může ukázat jako největší překážka pro vytvoření koalice s PiS.

• Nová levice: Koalice tvořená šesti středolevicovými a levicovými politickými stranami se přetahuje s Třetí cestou a Konfederací o třetí, nejnižší místo na stupních vítězů za PiS a Občanskou koalicí. Její lídři Włodzimierz Czarzasty a Robert Biedroń slibují ozdravení pracovního trhu a zlepšení přístupu k plánovanému rodičovství. To zahrnuje poskytování plně hrazené nemocenské dovolené, 35hodinový pracovní týden a také úhradu prenatálních testů a zákroků umělého oplodnění. Skupina také prosazuje zdanění katolické církve a vyjmutí náboženství ze škol.

To ale zrovna není to, co Poláky nejvíce pálí, ve středu zájmu je především zemědělství Rusko a tedy i armáda…

Armáda stávkuje

Armáda přitom poskytla opozici nečekanou pomoc několik dní před volbami. Dva vysoce postavení generálové rezignovali – náčelník generálního štábu Raimund Andrzejczak a operační velitel Tomasz Piotrowski. Podle místních médií je důvodem konflikt s ministrem obrany země Mariuszem Blaszczakem.

Neshody ve vedení polských ozbrojených sil začaly, když šéf resortu obrany obvinil své podřízené z nedbalosti kvůli příběhu rakety, která spadla na polské území a byla náhodně nalezena v lese. Polská armáda je také údajně nespokojena se systematickým využíváním armády k politické agitaci a propagandě, kdy jsou zveřejňovány tajné dokumenty o obranných plánech Polska s cílem zdiskreditovat politické oponenty.

Tato historka připravila PiS o jeden z jejích hlavních trumfů – zajištění bezpečnosti země uprostřed konfliktu na její východní hranici. Blaszczak v posledních měsících denně přesvědčoval občany, že jeho strana buduje v zemi nejsilnější pozemní armádu v Evropě a na úvěr nakupuje nejmodernější zbraně a vybavení v zahraničí. Jaký význam však má veškeré toto úsilí, když úřady nejsou schopny napravit vztahy s vlastními generály? »Můžeme se jen dohadovat, jak špatná musela být nálada polských generálů, když se v předvečer parlamentních voleb rozhodli k tak zoufalému kroku,« napsal na stránkách listu Rzeczpospolita publicista Michał Szuldziński.

»Musíme posílit naše ozbrojené síly, ale plánovaně, ne prostřednictvím nákupního šílenství na konci vlády, která šest nebo sedm let prospala, aniž by rozvíjela polský obranný průmysl, a nyní nás uvrhává do obrovských dluhů,« zdůraznil poslanec Konfederace Krzysztof Bosak a položil tak závažný otazník nad scénářem možné koalice s PiS.

Ukrajina a obilí

Volební kampaň přinesla výrazné negativní změny také ve vztazích Polska s Ukrajinou. Vzhledem k všeobecné únavě Poláků z výše pomoci poskytované Kyjevu a ukrajinským uprchlíkům ze strany vedení ve Varšavě musela vládnoucí strana výrazně upravit svůj přístup.

Hlavním faktorem byl boj o hlasy početné skupiny zemědělců. Při obraně jejich zájmů v podmínkách, kdy na pozadí zrušení omezení dovozu ukrajinských zemědělských produktů ze strany Evropské unie bylo Polsko doslova zaplaveno levnými ukrajinskými potravinami, což ohrožovalo polský domácí trh, byly orgány ve Varšavě nuceny jednostranně zakázat dovoz ukrajinského obilí na polské území.

Tento krok vyvolal v Kyjevě nespokojenost, výměnu vzájemných obvinění a vedl k podání žaloby Ukrajinou u WTO. Polsko ze své strany připomnělo svým partnerům v Kyjevě pomoc, kterou země poskytla, a dokonce naznačilo, že veškeré dodávky zbraní a humanitární pomoci jdou přes polské území, nemluvě o tom, že západní politici jezdí do Kyjeva a zpět vlakem z Polska a sám Zelenský dnes může cestovat pouze touto cestou.

Existuje vysoká pravděpodobnost, že se situace po volbách normalizuje, protože vážný konflikt není výhodný ani pro jednu stranu. Téměř všechny politické síly v Polsku deklarují, že chtějí ve větší či menší míře podpořit Ukrajinu.

Konfederace je v této otázce nejméně nadšená. Její postoj bude nesmírně důležitý, pokud bude muset PiS s touto stranou sestavit vládní koalici. V takovém případě se může celkový postoj vůči Kyjevu upravit směrem k mnohem zdrženlivějšímu.

Rusko

A právě i přístup k Rusku je pochopitelně tématem těchto voleb.V současné době je na polské politické scéně zvykem hovořit o Rusku výhradně v negativním tónu. Této zásady se drží všechny politické strany a sdružení. Hlavní aktéři se při každé příležitosti vzájemně obviňují z toho, že »hrají Kremlu do karet«.

Tusk se ale zapsal do paměti tím, že v době svého politického vrcholu v letech 2007-2013 usiloval o zlepšení vztahů s Moskvou. Tehdy se vážně hovořilo o »resetu« na polsko-ruské linii, podobně jako tomu bylo v případě »resetu« vztahů USA s Ruskem. Kaczyński se podle názoru Tuskových lidí svým narušením vztahů Varšavy s Bruselem a Berlínem, podřízením médií a reformou soudnictví připodobňuje politice ruského vedení.

Nicméně zatímco Kaczyński po celou dobu své politické kariéry vysílal radikálně protiruský postoj, Tusk se v určité fázi skutečně snažil o konstruktivní dialog s Moskvou. Domnívám se tedy, že v případě prvního z lídrů není naděje na nějaké oživení polsko-ruských vztahů. Ten druhý se pak s ohledem na současnou situaci bude stále držet obecné západní linie a zřejmě se nebude bránit zmírnění rétoriky.

Případné budoucí vztahy s Ruskem, vzhledem ke vzdálené perspektivě byť jen sebemenšího pokusu o obnovení dialogu, polské voliče ale nejspíš příliš nezajímají. Mnohem důležitější jsou pro ně domácí problémy.

Není co slibovat, směr beztak měnit nelze

O úrovni politické diskuse v Polsku svědčí předvolební debaty, které se v zemi konaly týden před dnem voleb, tedy 9. října. Tusk usiloval o setkání s Kaczyńským, ale ten se s odvoláním na dříve naplánované setkání s voliči rozhodl místo něj vyslat premiéra Mateusze Morawieckého.

Rozhovor se změnil ve výměnu obvinění a nepříjemných epitet. Vládní strana připomněla Tuskovo zvýšení věku odchodu do důchodu a záměr přijmout v roce 2015 plány EU na násilné přesídlení nelegálních migrantů napříč společenstvím.

V podstatě se v Polsku odehrává boj mezi současnou vládou s širokým balíkem sociálních preferencí a všemi, kteří jsou s touto vládou z toho či onoho důvodu nespokojeni. Podle politologa Przemysława Prekla, pokud se na volby podíváme jako na fotbalový zápas, o výsledku rozhodnou ti, kteří sedí na lavičce. »Je o co bojovat, protože podle odhadů je těch, kteří teď váhají, asi 23 procent. To je silná skupina, která nereaguje na politické hrátky a stále čeká na seriózní návrh,« napsal na stránkách deníku Rzeczpospolita.

V zemi je nedostatek nových seriózních nabídek. Zdá se, že PiS již vyčerpala limit sociálních bonusů, které v posledních letech rozdávala, takže Kaczyńského hlavní strategií je nyní vyhrožovat, že pokud vyhraje Tusk, tak to všechno zruší. Tomu nezbývá než slíbit, že tak neučiní, a Občanská koalice nemůže nabídnout nové sociální výhody, neboť její voliči mají k sociálním programům negativní vztah a upřednostňují rozvoj malého a středního podnikání.

Tusk voličům vůbec nepředložil jasný a konkrétní program, protože pochopil, že případné sliby by se obyčejným lidem jevily jako slabé na pozadí již realizovaných vládních programů PiS. Proto zvolil taktiku obviňování Kaczyńského z toho, že přivádí zemi do chudoby, zdražuje, ničí demokracii a pošlapává právní stát. Nakolik je tato strategie přesvědčivá, ukážou výsledky hlasování.

Faktorem, který může nerozhodnuté voliče odradit od volby ve prospěch opozice, může být skutečnost, že prezidentem země bude až do roku 2025 Andrzej Duda, člen PiS a její horlivý podporovatel, Kaczyńského žák. V případě vítězství opozice může blokovat rozhodnutí nové vlády, odmítnout podepsat nové zákony nebo vetovat usnesení parlamentní většiny.

Navzdory Dudovým prohlášením o tom, že jako hlava státu hodlá konstruktivně spolupracovat se všemi politickými silami a respektovat rozhodnutí voličů, je pro mnohé těžké těmto slibům uvěřit. Jeho loajalita vůči Kaczyńskému by mohla uvrhnout zemi do krize nejméně na rok a půl, nebo, což je pravděpodobnější, vyvolat předčasné parlamentní volby. V rozhovoru pro televizi Polsat Duda řekl, že doufá, že se bude angažovat »se správnými lidmi« při obraně zájmů své země. »Zájmy, které hájí Donald Tusk, nemají s polskými zájmy a polskými spojenectvími mnoho společného,« řekl polský prezident.

Nerozhodnutí voliči

Důležitým faktorem budou tedy nerozhodnutí voliči – a těch je 4,4 milionu. Mezi voliči, kteří říkají, že určitě půjdou k volbám, ale ještě nevědí, koho budou volit, je většina pro »demokratickou« opozici. Skupina nerozhodnutých voličů je také velmi početná na venkově, což znamená, že tradiční venkovská voličská základna PiS se může rozpadat. Pokud se nerozhodnutí voliči dostaví k volbám v hojném počtu, zvýší to šance, že by Občanská koalice mohla vytvořit koalici s levicí a třetí cestou.

Naopak, pokud nerozhodnutí voliči zůstanou doma, bylo by pravděpodobnější, že budou zvoleny pouze čtyři strany. Podle tohoto scénáře by PiS získala větší podíl mandátů a mohla by zůstat u moci s jediným koaličním partnerem. Nicméně i představitelé nejpravděpodobnějšího partnera, krajně pravicové Konfederace, v minulosti výslovně uvedli, že s PiS spolupracovat nebudou.

Situaci komplikuje skutečnost, že Třetí cesta jako politická aliance musí získat alespoň 8 % hlasů, aby se dostala do parlamentu. Ostatní čtyři uskupení se tomuto problému vyhnula tím, že kandidují na kandidátkách jedné strany, na kterou se vztahuje pětiprocentní hranice.

Faktorem jsou také zahraniční voliči – zde se očekává rekordní účast, přičemž opozice má šanci zvítězit zejména mezi polskými občany žijícími v západní Evropě. Například volební místnosti v Nizozemsku již oznámily, že jejich kapacita je naplněna, a doporučují voličům, aby vyhledali náhradní místa v Belgii a Německu.

Bez ohledu na výsledek voleb bude vyjednávání o sestavení koaliční vlády pravděpodobně složité.

Možné scénáře

Prvním a nejpravděpodobnějším scénářem je koalice PiS s Konfederací. Druhá varianta je, že Občanská koalice, Třetí cesta a Levice získají více než 260 mandátů a PiS a Konfederace budou v opozici. Další možnost nastane, pokud Konfederace získá více hlasů než levicové síly. V takovém případě odborníci nevylučují její spojení s Občanskou koalicí a Třetí cestou. PiS také může nabídnout sestavení vlády Wladyslawu Kosiniakovi-Kamyszovi, lídrovi Polské lidové strany, která před volbami vytvořila koaliční výbor Třetí cesta se stranou Polsko 2050. V takovém případě by jeho tým podporovaný PiS získal premiérské křeslo a ministerská portfolia, zatímco Kaczyński by zůstal vlivným šedým kardinálem.

PiS navíc přišla se zásadním tahem, když uspořádala na den voleb referendum o migraci, národní bezpečnosti a věku odchodu do důchodu. Kritici označili plebiscit za politicky motivovaný trik, jehož cílem je ovlivnit voliče, aby dali svůj hlas PiS.

Podle polské ústavy musí prezident po vyhlášení oficiálních výsledků voleb udělit právo sestavit vládu vítězné straně. O návrhu nového kabinetu hlasuje Sejm. Pokud mají protivnící většinu a strany se dokážou dohodnout, bude zamítnut. Prezident pak může parlamentu navrhnout jiného kandidáta na premiéra. Pokud ani tento pokus neuspěje, čekají zemi předčasné parlamentní volby. »Myslím, že k tomu nedojde. Takové volby jsou pro politiky drahé, spotřebují spoustu financí, nervů i zdraví. Nové kampaně se jim budou vršit na hlavu, takže udělají vše pro to, aby sestavili alespoň nějakou vládu,« řekl politolog Antoni Dudek.

Letadlová loď…

PiS vyhraje. A vyhraje přesvědčivěji, než tvrdí průzkumy. Lidé, kteří jsou fakticky na hranici válečného konfliktu, chtějí jistoty, a ty jim konkurence nenabízí. Kaczyński ano. Takzvané evropské ideály, které prodává Tusk, beztak nebyly nikdy Polákům příliš po chuti a nyní se prodávají ještě hůř. Když kdysi u nás Václav Klaus zkoušel udělat z České republiky jakousi »letadlovou loď« USA na evropském kontinentu, setkal se s odporem, Poláci ale v tomto duchu smýšlejí jinak. A vědí, že právě díky tomu si mohou odpor proti byrokratické mašinérii Bruselu dovolit.

Polské volby každopádně nejspíš potvrdí současný trend v Evropské unii, tedy že východní státy se jen tak lehce své suverenity na úkor Německa a Francie nevzdají, obzvlášť když už z toho žádné výhody neplynou a naopak se vynořují další a další závazky, které běžným občanům většinou rozhodně po chuti nejsou.

Tomáš Cinka