Analýza: Češi volili proti Babišovi víc než pro Pavla

Historicky třetí přímá volba prezidenta je za námi a Češi už vědí, že jejich příštím prezidentem bude Petr Pavel. Podívejme se, jaké skutečnosti tento výsledek předznamenaly, jaké faktory samotnou volbu ovlivnily a co vlastně tento výsledek pro budoucnost občanů České republiky znamená. Oba kandidáti měli výrazně rozdílné startovní pozice, jak s nimi jejich PR týmy naložily?

Průzkumy a kurzy

Pro vítězství našeho budoucího prezidenta, bývalého generála Petra Pavla ve druhém kole toho mluvilo skutečně mnoho. Už jen to, že navzdory kurzům i mnohým průzkumům vyhrál v prvním kole, kde byl povětšinou favorizován bývalý premiér Andrej Babiš. Průzkumů se příliš mezi prvním a druhým kolem neurodilo, popravdě, neměly vzhledem k výsledkům prvního kola příliš smysl. To, co nakonec bylo zveřejněno, směřovalo čistě k tomu, aby voliči Petra Pavla nezapomněli »vítězství« pojistit u volebních uren. Co se kurzů týče, sázkové kanceláře měly jasno a sázelo se spíš na volební účast a na procentní rozdíl, o nějž Pavel vyhraje. Však na vítězství Babiše se kurz pohyboval okolo 1:10. Tato predikce jasně odpovídá prostému selskému součtu hlasů kandidátů, kteří otevřeně vystupovali už v prvním kole proti Babišovi.

Média

Každý, kdo sledoval jak prezidentské debaty, tak pouhé zpravodajství, ať už to veřejnoprávní nebo komerční, musel vidět, že se zde hrálo zcela jednoznačně na jednu strunu. Dá se tedy říct, že pro exgenerála hlasoval ve velkém i mainstream. Přesto, i když Babiš není zrovna rozený rétor, v debatách Pavla vcelku jasně převyšoval natolik, že se najednou musely objevovat historky o tom, že Pavel má chřipku a tudíž mu zrovna ta či ona debata nesedla. Těžko ovšem říct, zda v posledním týdnu mohly volbu ještě tyto mediální výstupy ovlivnit, do druhého klání už nejspíš šla většina voličů dávno přesvědčená. Jestli ale média něčeho dosáhla, tak rozhodně několik lidí nahnala vzhledem k svému očividnému postoji do náruče Andreje Babiše. Přesto byl ale znatelný jejich vliv především v tom, že proti Babišovi se kontinuálně budovala kampaň několik let, zatímco Pavlův charismatický profil byl po stejnou dobu prezentován bez jakéhokoliv náznaku negativity.

Účast a neúčast

Volební účast byla rekordní, což se ostatně očekávalo. Vzhledem k vyhrocené kampani se ani není čemu divit. Stejně jako v prvním kole Babiš vyhrál v chudších regionech a Pavel bezkonkurečně bodoval v Praze. Volební účast přitom výrazněji výsledek neovlivnila a procentuálně pokrývala možnosti obou kandidátů. Na základě výsledků lze říct, že nejspíš mnoho lidí, kteří v prvním kole nešli volit, se rozhodlo podpořit proti Pavlovi Andreje Babiše. Vzhledem k tomu, že ostatní soupeři z prvního kola ale přenechali své hlasy Petru Pavlovi, nebo zaujali »neutrální postoj«, nemohlo to prostě čistě matematicky stačit.

Kauzy a manipulace

Že oba kandidáti měli něco společného s minulým režimem, není nic tajného, byť oba se této skutečnosti vehementně brání. Není třeba spekulovat, kdo byl větším agentem, podstatné ale je, že Babiš byl z tohoto obviněn první, a i když ho soud opakovaně obvinění ze spolupráce s STB zprostil, na Pavla se v tomto kontextu tak nějak jakoby zapomnělo. Vysloveně veliké »objevné« kauzy se pak v průběhu těchto voleb neodehrály. Babiš byl akorát těsně před prvním kolem zproštěn obvinění ze zneužívání dotací, což mu možná akorát tak ubralo na image »otloukánka«, a Pavel mezi prvním a druhým kolem »náhle zemřel«, což měli samozřejmě na svědomí ruští hackeři. Není ale bez zajímavosti, že údajná hackerská skupina, skutečně ruská, která onu falešnou stránku dala do oběhu, o den později podle sociálních sítí upozornila, že vytvoření této falešné informace si u ní objednal a zaplatil František Vrabel, jeden z předních podporovatelů Petra Pavla – ruští hackeři prý zanechali svůj odkaz na oné stránce, mělo by tedy být dohledatelné, zda je to pravda. Každopádně v tomto ohledu už policie provádí úkony, pokud tedy bude celá záležitost odložena, bude to fakticky potvrzeno…

Válka na Ukrajině vs. situace doma

Logicky jedním z hlavních témat předvolební i »mezivolební« kampaně byla situace na Ukrajině. Zatímco se Petr Pavel v tomto tématu nikdy s výraznou kontroverzí nestřetl, byť tvrdí, že Ukrajinu bude vehementně podporovat, že na tom závisí pomalu naše existence, zbraní není nikdy dost a podobně. U Babiše ale stačilo, že prohlásil, že by chtěl raději mír, a najednou se z něj stal veřejný nepřítel číslo jedna a strašák válkou. A i dokonce slovo mobilizace se u Pavlových stoupenců stalo maximálně synonymem pro zapínání mobilu, nic víc si totiž nikdo preventivně připustit nechce, tedy dokud se tomu tak nestane. Přitom, i když situaci na Ukrajině je opravdu třeba řešit, ta domácí si rozhodně také zasluhuje pozornost. K tomu ovšem Pavel dostal pouze obecné instrukce a fakticky přiznával, že vše nechá na vládě, tedy dokud zůstane u moci tato současná. Jinak v tomto kontextu není s podivem, že Pavel nejspíš jako první prezident poruší tradici a jeho první cesta se nebude konat na Slovensko, nýbrž povede na Ukrajinu.

EU nebo suverénní stát?

Už od počátku bylo jasné, kdo je favoritem našich »spojenců«. Petr Pavel bez skrupulí prohlašoval, že by podpořil přijetí eura, byl by pro větší integraci, co se Evropské unie týče, přijímal by více migrantů a celkově by se příliš suverenitou jednotlivých států nezabýval. Jakožto je bývalý vysoký představitel NATO, pak i otázka jeho názoru na naše další působení v jeho rámci je také vcelku zřejmá. To Andrej Babiš také nemá s »prozápadním« působením naší země žádné potíže, byť vzhledem k jeho podnikatelským zájmům měl přeci jenom určité problémy minimálně s Evropskou unií. Přeci jenom, jeho impérium mnohým západním »spojencům« umí konkurovat, a to se jim moc do krámu nehodí. A tak se stal jednoznačnou volbou EU Pavel, který rozhodně ničím nikomu nekonkuroval, naopak.

Veřejnost vs. mínění

Veřejné mínění bylo ovlivněno všemi výše zmíněnými faktory, což se pochopitelně podepsalo i na chování mnoha lidí, které bylo často za hranou. Když se například vezmou jenom předvolební mítinky, Babišovi příznivci nepokoje nevyvolávali a často si jenom skutečně chtěli poslechnout, co má jejich kandidát na srdci. Naproti tomu příznivci Pavla se často snažili pouze o to, aby právě Babiše nemohl nikdo vyslechnout. Zůstává ale faktem, že Babiš měl od začátku obrovský hendikep. Na rozdíl od Pavla totiž působil jako představitel státu – a to ne zrovna v lehké době. Drobní podnikatelé mu nikdy neodpustí zavedení EET, většina veřejnosti pak »buzeraci« v době covidové, někteří pak ani to, že je prostě miliardář, nebo dokonce Slovák. Zvyšování důchodů, udržení životní úrovně a zlepšená kontrola nad státními financemi, i když to bylo často na nátlak stran, které s ním ve Sněmovně hlasovaly, jdou pak holt stranou. Dobré věci nikdy nezůstanou v paměti tak dlouho, jako ty nepříjemné. Obzvlášť, když je neustále dokola připomínají média. Fakt, že Babišovi dalo nakonec hlas dva miliony a čtyři sta tisíc voličů, svědčí o tom, že mnoho lidí jeho práci oceňuje. Na druhou stranu téměř o milion hlasů víc pro Pavla ukazuje, že ještě víc lidí chtělo hlasovat proti němu. Pavel totiž podle všeho fakticky přebral hlasy všech protibabišovských kandidátů, takže to vlastně nemusel být ani Pavel, ani Petr, finále byl ve výsledku jakýkoliv Antibabiš.

Kdo se zastane dvou a půl milionu dezolátů?

Česká republika není prezidentskou republikou. Teoreticky by vlastně prezident měl, byť je to hlavní představitel země, mít vlastně především reprezentativní funkci. Hlavní postavou země je pak technicky vzato předseda vlády a prezident má jen podepisovat již věci dojednané. Pokud by to tak mělo být, hodí se na tuto pozici nejspíš Petr Pavel ideálně, jenže ono to tak úplně nebývá. Už jsme mnohokrát v minulosti viděli, jak prezident dokáže zkomplikovat vládě život, pokud se mu její politika nezamlouvá, navíc jeho hlas bývá v médiích slyšet, ať se jim jeho názory líbí, nebo ne. Tento prezident ovšem proti této vládě, tedy pokud ona bude plnit pokyny NATO a EU, nikdy nepůjde. Přesto faktem zůstává, že i když je společnost rozdělená, vláda a hrad budou mluvit naprosto shodně jedním hlasem. A jelikož mezi Pavlovy hlavní patrony patří lidé, kteří se především chtějí zabývat potlačováním desinformací v internetovém prostoru, jak se moderně říká cenzuře, onen hlas nejspíš bude i jediným povoleným. Otázkou tedy je, co se stane s těmi dvěma a půl miliony občany – dezoláty, jak je vysocí vládní představitelé s oblibou nazývají. Bude nás nový prezident všechny chtít spojit řádem silou?

Tomáš Cinka