Málokdo z eurounijních i našich politiků tuší, že nárůst islámské komunity ve spojení s moderní technologií jí umožňují zůstat uzavřenou, a tak posilují její izolaci ve většinové společnosti vytvářením »no go zón« – států ve státě. Tato vznikající paralelní společenství se často snaží nahradit právní stát islámským právem šaría. Integrace, akceptace právního státu a ústavní demokracie, zůstává už od příchodu prvních gastarbeiterů z Turecka problémem.
Dnešní imigranti přichází nejenom z oblastí postižených válkou, ale v drtivé většině jde o ekonomické imigranty, kteří nepřichází za prací, ale směřují do zemí s vysokou sociální a finanční podporou. Pro tyto migranty jsou tyto dávky přímo královskými platy. Tato pomoc z nich dělá pasivní čekatele bez zájmu o aktivní zlepšení budoucnosti své a svých dětí. Ale brzy poznají druhou stranu mince. Život na Západě není levný. Tuto skutečnost si uvědomí obzvláště druhá a další generace imigrantů, jejich děti.
Rodinný islámský styl života je více svázán s náboženskými postuláty, Koránem a tradicemi, než se snahou získávat vzdělání, odborné zkušenosti a pracovní návyky. Zvlášť razantně se to týká žen. Děti v islámských rodinách, až na výjimky, nejsou vedené k hodnotám demokratického systému. Nejsou připravené na konkurenční prostředí dnešní doby a nesou si do života určitý společensko-pracovní handicap. Tato situace je do jisté míry vyděluje ze společnosti jejich vrstevníků, a tím se u nich vytváří určitá nespokojenost až frustrace. To vede často k radikalizaci těchto mladých lidí, umocněnou některými verši z Koránu obhajující násilí. Nezanedbatelný je i negativní vliv imámů v mešitách.
Představa, že poskytnutím občanství se automaticky zvýší integrovatelnost těchto imigrantů, je nejenom projevem naivity, ale i trestuhodným přehlížením bezpečnostních rizik. Bohužel stávající demokratický systém je špatně nastavený, protože mimo dalších chyb toleruje jejich nízký nebo vůbec žádný zájem o integraci do nové společnosti. To je vede k tomu, že se naučí jen čerpat výhody z přiděleného občanství, neboť nic je nenutí, aby se pro danou zemi zároveň stali prospěšnými občany. S tím souvisí i nedostatečná až špatná eurounijní jurisdikce. Jako příklad lze uvést »institut strpění cizinců«. Jen špatný systém připouští, aby tito imigranti pouze brali a sami přitom nic nedávali. Dokud se jim nepodaří integrovat do nové společnosti, nemohou mít veškeré výhody a práva občanů dané země. Občanství mohou získat až po integraci, protože jakmile získají občanství, tak prakticky končí možnost je vystěhovat ze země, do které přišli nikým nezvaní. Ilegální migraci je nutné zastavit, a to i za pomoci síly.
Fenomén islám a problémy soužití
Ve všech zemích s narůstajícími počty muslimů stoupají i jejich požadavky na islámské právo a na různé islámské specifiky zcela nekompatibilní s demokratickými hodnotami. O tom mluví iránský autor Alí Síná či nizozemská politička somálského původu Ayaan Hirsi Ali, která odhaluje násilí vůči ženám a ponižující postavení žen v islámské společnosti. Hirsi Ali je také autorkou několika úspěšných titulů zabývajících se fenoménem islám. Velké problémy v soužití s těmito migranty potvrzují všechny evropské země, včetně jejich podílu na zvýšené násilné kriminalitě. Pokud počet muslimů tvoří maximálně 1 % občanů dané země, chovají se celkem mírumilovně. Při 2 až 3 % začínají s přesvědčováním příslušníků dalších menšin k přestupu na islám. Další početní zvyšování muslimů vede často k vyhrožování a k projevům neposlušnosti ve prospěch jejich islámských požadavků. Začínají po vládě požadovat aplikaci práva šaría ve svých komunitách. Jde o první stupeň na jejich cestě k realizaci světového islámu. Při dosažení asi 10 % z celkového počtu obyvatelstva reagují na nesplnění svých požadavků nebo na kritiku islámu či Muhammada násilnou činností a hrozbami. Dalším početním nárůstem se zvyšují jejich násilné výtržnosti a přichází vraždy nemuslimů. Začínají narůstat teroristické útoky.
Složitost vzájemného soužití muslimů a nemuslimů se potvrzuje v tzv. paradoxu integrace, kdy k radikalizaci muslimů dochází i mezi vzdělanými, dobře situovanými a pracovně začleněnými muslimy. Tito muslimové po delší období žili západním způsobem života a mezi jejich přátele patřili rodilí Evropané. Podrobně o tomto fenoménu hovoří holandská odbornice na radikalizaci Marion van San. Poukazuje na to, že i mladí lidé, kteří jsou dobře integrovaní, jsou vystaveni riziku radikalizace. Tito muslimové nikdy nežili na okraji společnosti a potvrzují, že sociální vyloučení není u nich tou hybnou silou, která vede k radikalizaci. Radikalizaci napomáhá řada faktorů, ale tím nejsilnějším a rozhodujícím hýbatelem jsou myšlenky samotného islámu. Islámská ortodoxie, která je jakousi fosilii středověku, lpí na doslovném chápání koránských veršů, zvláště těch, co obhajují násilí (súry z Medínského období). I u umírněných muslimů existuje skrytý fenomén islámské ortodoxie, který se může aktivovat nějakou událostí vůči islámu, chápanou jako velká nespravedlnost. A je jedno zda se jedná o domnělou nebo skutečnou diskrepanci.
Tři základní oblasti radikalizace
David Nekola ve své publikaci »Islám a terorismus« shrnul radikalizaci do tří základních oblastí. První z nich zahrnuje sociálně-psychologický přístup. Radikalizace se chápe jako důsledek nějakého rozhořčení či silného nesouhlasu nebo frustrace, což vede ke vzteku. Nejčastějším důvodem bývá západní přístup k islámským zemím, kterým chce Západ stále něco vnucovat nebo diktovat. Je to reakce na politiku západních zemí.
Druhá oblast zahrnuje krizi identity evropských muslimů. Poukazuje na to, že někteří, především mladí muslimové, se cítí v evropské společnosti nepřijati. Příčinou je nekompatibilita islámských a demokratických hodnot. Dostávají se tak do konfliktu mezi volbou jak být dobrým muslimem a zároveň evropským občanem. Tato generace muslimů se necítí dobře ani v původní domovině svých rodičů, ani v zemi, ve které se narodili a žijí. Jsou to často právě tito muslimové, kteří páchají teroristické útoky a násilnou činnost. Ukazuje se, že kořenem problému radikalizace je samotný islám. Ale motivace v tomto směru nemusí být nutně jen náboženská, ale také zvyková, pramenící z tradičních historických přístupů k životu a společnosti. Vytváří se kriminální gangy páchající násilnou trestnou činnost, které stmelují tyto muslimské nespokojence, neboť jim dávají jediný pocit, že konečně někam patří.
Třetí oblastí týkající se radikalizace muslimů se nazývá teorie sociálních hnutí. Zastánci tohoto směru tvrdí, že radikalizace začíná mezi přáteli nebo rodinnými příslušníky a jejich okolím. Stmelujícím prvkem je shodný nebo podobný názor na islám. Pokud se tato skupina stejně smýšlejících muslimů setká s islamisty nebo radikálními imámy, nechají se jimi velmi snadno ovlivnit a postupně přebírají jejich radikální názory. Těžko se získávají informace o názorech členů těchto skupin, zvláště jedná-li se o rodinné příslušníky, neboť veškeré rozhovory probíhají za zavřenými dveřmi a navenek si zachovávají tvář mlčící většiny. Proniknout do těchto skupin je téměř nemožné, a proto jediným efektivním způsobem, jak minimalizovat jejich radikalizaci, je poznat a následně narušit jejich vazby a institucionální zdroje (mešity, islámská vzdělávací centra, radikální duchovenstvo apod.) podporující jejich radikalizaci. Radikální muslimy pojí islámská ideologie, která se dnes šíří za pomoci sociálních sítí. K ovlivňování se využívají sofistikovaně zpracovaná videa.
Teroristu žádné vezené nepředělá
Červená niť, která spojuje všechny tři výše uvedené oblasti, souvisí s hlubokou odlišností islámu od sekulárního Západu. Tento kruciální problém si řada politiků vůbec neuvědomuje, a proto jejich rozhodovací procesy v oblasti soužití muslimů s občany západní společnosti jsou zcela neadekvátní. Nejenom, že neřeší tento problém, ale navíc ho ještě prohlubují. Velkým problémem v teroristických útocích jsou tzv. osamělí vlci (lone-wolf). V těchto případech jsou jak samotná společnost, tak i protiteroristické organizace zaskočeny, neboť násilník nepatří do žádné ze sledovaných teroristických skupin. Často se v této souvislosti používá výraz »freelance terrorism« (terorista na volné noze).
Bohužel mnozí politici i policie mají snahu zastírat teroristický čin psychickým stavem útočníka. Motivací tohoto úmyslného klamu je většinou obava z možného šíření paniky mezi obyvateli. Přitom každý vrah, pokud nezabíjí v důsledku momentálního afektu, není nikdy zcela psychicky normální, přestože ve většině případů netrpí žádnou identifikovatelnou psychopatologickou poruchou. Ale pokud terorista je osobou psychicky narušenou, nelze jeho čin tímto stavem omlouvat a neuvěznit ho. Spolehlivé vyléčení těchto vraždících psychopatů neexistuje. Drtivá většina teroristů jedná zcela racionálně a je si svých činů vědoma.
Pokud daný terorista nebo teroristé nejsou na místě zastřeleni, žádné vězení je nepředělá a naopak ještě více zatvrdí. Jedinou spolehlivou ochranou společnosti je doživotní vězení, neboť v opačném případě zaútočí znovu. Ve věznici je zapotřebí tyto islámské fanatiky izolovat, aby nemohli šířit svoji zvrácenost na další vězně. Nabízí se otázka: Proč má společnost vynakládat nemalé finanční zdroje spojené s vězením těchto teroristů, kteří jsou zcela nenapravitelní? Neměl by se v těchto jednoznačných případech znovu obnovit trest smrti? Tyto zradikalizované muslimy vede náboženská ideologie a nenávist. Mají nezvratné přesvědčení, že oni přeci nevraždí, ale jen konají správné skutky na cestě Boží. Proto před svým útokem vykřikují takbír: »Alláhu Akbar«.
Jeden z mnoha veršů hlásajících násilí – Korán (8:17) – sděluje, že ruku, která zabíjí ve jménu islámu, vede sám Bůh, a proto není třeba žádných výčitek: »Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil; a nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou, od Něho přicházející, vždyť Bůh slyšící je, vševědoucí!«
Zcela odlišný přístup k světskému právu
Nelze brát v úvahu řeči těch, kteří bagatelizují agresivní verše Koránu tím, že v něm existují i mírumilovné verše. Tito nekritičtí zastánci islámu zapomínají na to, že každé slovo v Koránu je Božské a svaté, a proto zcela závazné pro každého muslima. A v Koránu neexistuje verš, který by byl vůči jiným veršům méně hodnotný. Logika těchto propagátorů islámu je stejně nesmyslná, jako snaha obhájit trýznitele tím, že má i některé dobré vlastnosti. Obhajovatel zapomíná na to, že trýznitel zůstává trýznitelem i přes své některé chvályhodné projevy. Islám je totalitní a netolerantní systém s řadou agresivních projevů.
Zradikalizovaný muslim nemusí být zároveň teroristou, ale je vždy potenciální teroristickou hrozbou. U těchto muslimů stačí nějaký impuls, kterým může být i vzdálená událost. Ačkoliv neexistuje obecný psychologický profil osob náchylných k radikalizaci, což je i problém jejich identifikace ještě před teroristickým útokem, přesto u nich existují některé shodné faktory. K nim lze zahrnout prostředí či atmosféru muslimských enkláv (no-go zóny), náchylnost k radikalizaci nedávných mladých konvertitů k islámu, malá nebo vůbec žádná integrace do společnosti, návštěvy mešit nebo islámských center vedených radikálními imámy či salafisty (fundamentalisty), pobyt v islámsky rizikové oblasti v zahraničí atd. Je třeba si uvědomit, že Muhammad, Prorok všech proroků, nebyl jen duchovní autoritou, ale také vůdce, válečník a nejvyšší světskou autoritou v muslimské obci (umma).
Zatímco světské právo je vůči křesťanskému právu nadřízeno, tak v islámu světské i náboženské právo vzájemně splývají. Většina muslimů považuje Korán, a vlastně i právo šaría, nadřazené světským zákonům, protože slova Koránu zvěstoval přímo Alláh prostřednictvím archanděla Gabriela. Slova světských zákonů vytvořil jen omylný člověk. Bohužel, nezanedbatelná část muslimů žijících v evropských zemích považuje šaríu za nadřazenou právu země, ve které žijí, a to zpochybňuje jejich občanskou loajalitu bez ohledu na to, jak dalece jsou nebo nejsou radikální. Základním problémem práva šaría je, že mnohé je v rozporu se základními lidskými právy a demokratickými hodnotami. V tomto směru se jen složitě rozlišuje mezi radikálním a umírněným muslimem. Realita jasně ukazuje, že pro muslimy je právo šaría velmi důležitým zákonem. I umírněný se může změnit v radikálního muslima, náboženského násilníka. K této změně stačí například pouhá kritika islámu nebo Muhammada.
Co ČT raději smazala
V roce 2005 uvedla Česká televize dokument ostravského studia z cyklu »Infiltrace« s názvem »Já, muslim«. Reportáž, natočená skrytou kamerou mezi muslimskou komunitou v Praze, vyvolala poprask a Česká televize raději dokument v tichosti smazala ze svého online archivu s úsměvným zdůvodněním, že nemá k dílu licenci pro přehrávání na internetu. Tento filmový dokument za pomoci infiltrátora odkrývá pravdu ze života muslimů a autenticky informuje o jejich názorech a postojích vůči nám nemuslimům, které jsou v příkrém rozporu s našimi zákony a hodnotami. Dokument je také ukázkou, jak mainstreamová média zamlčují pravdu a bagatelizují problém soužití muslimů s nemuslimy, který plyne z neochoty se integrovat v důsledku islámské ideologie či ortodoxie. Ale popravdě řečeno, muslim, který by se plně integroval do demokratického systému a ztotožnil se s jeho hodnotami, by přestal být muslimem, neboť by se dostal do rozporu s islámem a zpronevěřil by se mu. Riskoval by i fatwu. Nahlédnutím do života pražské muslimské komunity se získaly poznatky, které se konfrontovaly se zkušenostmi problematického soužití s muslimskou komunitou v Německu. Infiltrátor, který pronikl mezi muslimy v Čechách, jasně rozkryl jejich skutečné zájmy, o kterých naše mainstreamová média mlčí, a nejenom ta naše, neboť jdou proti mainstreamovým snahám o manipulaci s veřejným míněním. Přitom mnohé skutky muslimů jsou v příkrém rozporu s demokratickým právním systémem, a tudíž jsou stíhatelné policií. To se však nekoná a naopak se ututlává. Po zveřejnění dokumentu musel infiltrátor změnit identitu a odejít do zahraničí. Ze strany muslimů mu hrozila fyzická likvidace, přestože jen pravdivě a autenticky informoval o jejich názorech na nemuslimy, na demokratické hodnoty a o cílech, které chtějí dosáhnout. Tací jsou naši muslimští spoluobčané!
Tolerance netolerance
Častou chybou Západu je to, že se příčiny islámského terorismu hledají mimo islám a jeho kulturu. Projevuje se to v toleranci islámské netolerance. Politici si neuvědomují, že tímto přístupem pouze potvrzují muslimům, že pravda je na jejich straně a Západ je tím problémem. Je to také projev pseudohumanitární naivity až hlouposti, kdy Západ, v rámci tolerance, nezveřejňuje a neřeší některé negativní až kriminální projevy muslimů, a tím je vlastně omlouvá v domnění, že si je nakloní na svou stranu. Tento nesmyslný přístup lze parafrázovat takto: »Myslíte si, že když nebudete dráždit muslimy, tak nás nechají na pokoji? Pak neznáte Korán.« Muslimové nemají zájem o dialog s demokratickým Západem.
Muslimové nechtějí demokracii. Chtějí jen pořádek ve jménu islámu. Politici často hovoří o mlčící většině umírněných muslimů. Ale jak vědí, že jsou umírnění? To, že na ulici nepodřezávají krky jinověrcům, ještě neznamená, že jsou umírnění. Nikdo z politiků neví, co si v muslimských rodinách říkají za zavřenými dveřmi. Vůbec nechápou, že rozlišit hranici mezi umírněným a radikálním muslimem je velmi složité, neboť tato hranice je úzká. Navíc každý muslim vůči nemuslimům má podle islámu právo na lhaní a přetvářku. Být pravdomluvný, je jeho povinností jen mezi muslimy navzájem, a ani to se vždy nedodržuje. Dokud se nebude Západ dívat na islám v celé jeho pravdě a neuvědomí si řadu jeho zcela nekompatibilních hodnot s demokracií a lidskými právy, potud nedokáže optimálně řešit celou škálu objektivních problémů mezi islámem a naší společnosti. Tolerance k netolerantnímu není řešením a vede jen do záhuby. Důsledkem nesmyslné a sebezničující tolerance k islámu a zavírání očí před islámskou realitou, jen povzbuzuje muslimy k dalšímu šíření islámu ve jménu islámské doktríny o světovládě.
Rakušan zapomněl, že v jeho gesci je bezpečnost občanů
K čemu tato politika vede, vidíme ve Francii, Británii, Německu, Švédsku i v jiných zemích, kde připustili nelimitovanou ilegální muslimskou imigraci. Těchto hrůz se můžeme brzy dočkat i u nás, díky »Paktu o migraci a azylu«, který v sobě zahrnuje i princip přerozdělování imigrantů z eurounijních zemí, kde si s nimi už neví rady, a to k nám, do zatím bezpečných zemí z hlediska počtu muslimů a jejich snahami o islamizaci. To nepochopil ani náš ministr vnitra Rakušan, když souhlasil s tímto Paktem a zapomněl, že v jeho gesci je bezpečnost nás občanů. K čemu je takový ministr a vláda? Pokud se vládnoucí elity rychle neproberou, pak islamizace bude slavit své orgie.
EU v žádném případě neřeší ilegální migraci systémově a solidarita není žádným řešením problémů. Navíc mnohá tvrzení jsou spíše zbožným přáním. Příkladem je deklarovaná snaha o tzv. důkladné prověřování migrantů. To je prakticky neproveditelné, je to nesmysl a politický klam. Zabránit násilnému příchodu ilegálním migrantů nelze jinak než silou na vnějších hranicích EU. Není co vymýšlet. Stačí implementovat australský model, který jako jediný je úspěšný v boji s ilegální migrací. Každá jiná varianta je lhaní do vlastních řad či sebeklam hraničící až s duševní poruchou.
František Krincvaj
Mezititulky redakce