Česká republika měla v červenci v rámci Evropské unie čtvrtou nejvyšší inflaci po Estonsku, Lotyšsku a Litvě, uvádí se v konečné zprávě Eurostatu. Spotřebitelské ceny se u nás podle Českého statistického úřadu zvýšily meziročně už o 17,5 procenta a očekává se jejich další růst. Zdražování základních životních potřeb je ale ještě mnohem výraznější, někteří ekonomové hovoří o 20, 25 i 30 % a tyto odhady vůbec nemusí být přehnané. Hlavními tahouny inflace jsou totiž fosilní paliva, elektřina a teplo, pohonné hmoty, nájemné, ceny bytů a potraviny, tedy vesměs základní hmotné potřeby, bez jejichž uspokojení není možné žít. Rychle se přitom znehodnocují úspory obyvatel i podniků. Protože jde o inflaci v rozhodující míře takzvaně dovezenou, selhává zvyšování základní úrokové míry centrální bankou. Růst cen přitom ochromuje výrobu a sráží chuť občanů nakupovat.
Kde hledat příčiny
Na nynější explozi světových cen paliv, energie, surovin, materiálů a potravin se významně podepsal jejich silně deformovaný vývoj v posledních letech. Řadu let trvající nízká cena energetických komodit podvázala investice do rozvoje těžby. Nevyplácely se. Stávající ložiska se vytěžovala a nová se neotvírala. Nedostatek na trhu se zvyšoval, prudký růst cen tedy musel přijít.
Situaci od roku 2019 ještě zhoršila politika ochrany stability klimatu známá jako Zelená dohoda pro Evropu, prosazovaná vedením EU, a to nezávisle na nutnosti napřed zásadně snížit spotřebu fosilních paliv a energie. V podstatě těžařům řekla, že jejich produkty už brzy nebudeme potřebovat. Ti pak ještě víc omezili investice do dalšího rozvoje těžby, takže po krátkém útlumu spotřeby vyvolaném pandemií nového druhu koronaviru od léta 2021 roste nedostatek paliv nabízený na světovém trhu a spolu s ním stoupají i ceny.
Na razantní úspory spotřeby paliv a energie se dlouhodobě kašle. V některých státech EU probíhá ideologicky motivovaný boj proti efektivním a životní prostředí nejméně zatěžujícím jaderným elektrárnám, zatímco v ČR se projevuje ۚ»jen« až obludná neschopnost potřebné nové jaderné zdroje budovat.
Převážně negativní roli hraje bezhlavá neefektivní podpora obnovitelným zdrojům energie. Podpora tzv. biopaliv, což je prakticky pálení potravin, je v polohladovém světě zločinem proti lidskosti i životnímu prostředí. Zápornou roli hraje obchod s povolenkami na emise oxidu uhličitého, který prosazují ekologičtí liberálové navzdory četným tragickým zkušenostem.
Příchod energetické krize dočasně zakryla ekonomická krize primárně vyvolaná pandemií. O to ostřeji ale energetická krize udeřila na podzim minulého roku. Válka na Ukrajině pak významně zvýšila nejistotu. Hlavním motorem růstu cen fosilních paliv po 24. únoru však nebyla samotná válka, ale sebevražedné sankce přijímané Západem a zvláště pak členskými státy EU proti Rusku. Poškozovaly a poškozují evropské země totiž mnohem víc než Rusko.
Vláda pětikoalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a pirátů) si toho asi není vědoma. V každém případě proti tomu z důvodů ideové předpojatosti a nekompetentnosti není schopna nic podstatného dělat. Okamžité a jednoduché řešení samozřejmě neexistuje. Přesto lze mnohé udělat rychle a téměř bezbolestně.
- Místo eskalace podpora ukončení války
Vyvíjet tlak na ukončení války je nutností. Když už nic jiného, tak je potřeba respektovat dvě základní skutečnosti: dodávkami zbraní pomáháme Ukrajinu ještě víc zničit a v rámci protiruských sankcí zejména státy EU zatím inkasují mnohem větší škody než Rusko. I když se přímé ekonomické ztráty z embarg a protiembarg mohou účetně rovnat, nejistota vyhání ceny ropy, zemního plynu, uhlí, potravin, průmyslových hnojit a dalších komodit do závratných, pro nás, jejich dovozce, zničujících výšek. Rusko tak i při jejich klesajícím vývozu realizuje mnohem vyšší tržby než před válkou. Zažíváme paradox. Navenek sice odmítáme financovat »Putinovu válku« na Ukrajině, ale fakticky ji významně financujeme.
- Zastavení nákladného a neefektivního přezbrojování
Válka na Ukrajině znovu ukazuje, že rozhodující jsou vojska raketová, letecká a protiletecké ochrany, zatímco pozemní vojska se v případě ztráty kontroly nad vzdušným prostorem stávají snadným terčem zničujících útoků vedených raketovými a leteckými vojsky. Ministryní obrany paní Černochovou zuřivě prosazovaný nákup ultra drahých letounů F35, podle některých analytiků nehodících se k obraně území ČR, jejichž lety by zůstaly navíc pod provozní kontrolou z USA a NATO, je špatný. Stačí nám švédské Grippeny, vcelku vyhovují. Švédové nám ty pronajaté navíc nabízejí převést zadarmo. Uvažovaný rozsáhlý nákup tanků Leopard apod. Armádě ČR také příliš nepomůže, nejen vzhledem k jejich enormní váze. Zato naší stále více churavějící ekonomice pořádně pustí žilou. Letouny F35 by podle mého hodnocení zablokovaly její rozvoj na 20 i více let.
- Regulace cen energií a dalších základních potřeb
Potřebná důsledná regulace cen paliv, energií, potravin a dalších základních potřeb je otázkou politické odvahy hájit zájmy českých občanů. Současná krize ukazuje, jak zhoubná byla privatizace části strategických odvětví velké energetiky, proti níž ze stran protestovala prakticky jen KSČM. Opětovné zespolečenštění zprivatizovaných částí velké energetiky a dalších odvětví technické infrastruktury, včetně rafinérií ropy by se vyplatila. To ale vláda Petra Fialy odmítá i v případě zásobníků zemního plynu, které jejich německý majitel nabídl k prodeji, a zřejmě i u 30 % soukromých akcií a. s. ČEZ, kde podle všeho vláda ČR pouze předstírá aktivitu.
Jako nutná se ukazuje také zásadní regulace nájemného v bytech. Současná politika, kdy se donedávna »neexistující« volné byty najednou přes noc našly a například v Brně se přidělují ukrajinským, převážně sociálně ekonomickým migrantům, je skandální. Samozřejmě, mstí se velmi špatná bytová politika, uplatňovaná v ČR v uplynulých 32 letech, vyhánějící část nejchudších nejednou i pod most. Chápu, že byty nelze postavit přes noc. Proto musí nastoupit účinná regulace výše nájemného.
- Podstatné omezení prodeje elektřiny na burze
Elektřinu je potřeba prodávat přímo domácím odběratelům. Na burze lze prodávat jen její přebytky. Když se touto zásadou budeme řídit, cena elektřiny by v ČR mohla být přinejmenším poloviční. Názory, že by mohla být až pětinová, neberou v úvahu distribuční náklady dodávek elektřiny. Nesmí ale chybět politická odvaha hájit zájmy českých občanů.
- Sjednání smluv o dlouhodobých dodávkách plynu
Slovensko, Maďarsko, Německo a další státy nakupují zemní plyn v Rusku na základě smluv o dlouhodobých dodávkách za ceny asi pětinové proti těm, za které Česko nakupuje ruský zemní plyn na plynové burze s dopravou přes Německo. Nemůže být problém sjednat obdobnou smlouvu o dlouhodobých dodávkách zemního plynu z Ruska. Pokud se vláda ČR takové dohody, na rozdíl od maďarského premiéra Viktora Orbána a dalších politiků EU, štítí, měla by alespoň s Německem sjednat nákup plynu podle zásady, že jeho cena bude tvořit německé náklady na nákup v Rusku + náklady na dopravu přes Německo + např. 10 % jako přiměřený zisk pro prostředníka. Také ceny zemního plynu by tak mohly být v Česku poloviční i nižší, ne ale pětinová, protože i u plynu jsou nemalé distribuční náklady. Cena za zprostředkování, perverzní to daň za českou politiku rusofobie, je nesmyslně vysoká a pro Česko a některé další státy EU, nakupující ruský plyn podle burzovních cen přes prostředníky, zničující.
- Zrušení dotací pro obnovitelné zdroje
Dotace zejména takzvaným solárním baronům představují křiklavou nespravedlnost a vysokou zátěž pro stát i pro spotřebitele a současně i citelný inflační činitel. Zrušit je potřeba také podporu energetického využívání biomasy a biopaliv či vodních elektráren. Podpora tzv. biopaliv je výsměchem nejen všem hladovějícím ve světě, ale i ochraně půdy, přírody a krajiny.
- Odložení konce těžby černého uhlí na Karvinsku
Při současných cenách fosilních paliv nehrozí ztrátová těžba, určitým odkladem ukončení těžby uhlí nic nezkazíme a její aktivací můžeme zmírnit energetickou krizi v Česku. Připravované zasypání dolu Frenštát, kde se dosud nevytěžila ani jedna tuna kvalitního černého uhlí, je zločinem proti naší energetice, páchaným navíc v nejnevhodnější době.
- Ukončení obchodu s povolenkami na emise CO2
Obchod s povolenkami na emise oxidu uhličitého je nástrojem zjevně neefektivním, destruujícím velkou fosilní energetiku ve prospěch spekulantů, včetně amerických penzijních fondů. Jejich cenu nakonec do závratných výšek vyhnala svévole vedení EU při prosazování Zelené dohody pro Evropu. Efektivní je jednotná energetická daň, jejíž výše by měla být odvozena od celkové výše emisí skleníkových plynů v rámci celého energetického cyklu příslušného fosilního i nefosilního paliva.
- Podpora zemědělství, omezení vývozu potravin
Minimálním požadavkem je vrátit se k programu někdejšího ministra zemědělství Tomana a ne citelně omezovat dotace produkčním zemědělcům ve prospěch málo nebo také potraviny vůbec neprodukujících ekologických zemědělců, jak prosazuje vláda Petra Fialy. Snaha dále redukovat živočišnou výrobu podle pokynů eurobyrokratů je idiotská i proto, že jen živočišná výroba produkuje chlévskou mrvu, která pokud není (kvalitní od skotu je dnes na 40 % výše roku 1989), tak se jí nehnojí a zemědělská půda ještě více degraduje. Degradace zemědělské půdy se po roce 1989 neutěšeně prohlubovala mimo jiné právě v důsledku radikálního snižování živočišné výroby s následkem nemožnosti hnojit statkovými hnojivy. Aktuálně hrozí úplné vyplundrování zejména orné půdy. Nutné je ale i důsledně kontrolovat a regulovat celý agrokomplex a zvláště pak obchodní řetězce, které nemravně bohatnou na úkor českých zemědělců, potravinářů i spotřebitelů.
Drahé potraviny a jejich možný nedostatek občanům těžko vysvětlíme odkazem na dogma politiky volného trhu. Mnoho států světa proto zavedlo zákaz vývozu základních druhů potravin. Konečně, i vedení EU vyzývá členské státy zvážit korekce zemědělské politiky ve prospěch zajištění potravinové bezpečnosti. Nebudu komentovat zprávy o hrozícím nárůstu hladu ve světě, protože se úroda hodnotí až po sklizni. Hlad ve světě je ale již léta realitou a možnost jeho dalšího zvyšování je reálná.
- Změna státní dopravní politiky
Levná doprava je prý základem prosperity. Obrovské přímé (dotační), daňové zvýhodnění včetně tolerance externalit dopravu reálně prodražuje natolik, že její reálná, nikoliv účetní nákladnost podlamuje efektivní rozvoj ČR a zvyšuje inflaci. Některé rezervy jsou křiklavé, jako je plýtvání na stavbách dopravní infrastruktury. Je nutné zrušit rejdařskými lobbisty vehementně prosazované přímé i nepřímé investice do infrastruktury vodní dopravy, protože jsou zjevně neefektivní. Hrubou chybou je rozhodnutí Fialovy vlády o devět miliard snížit investice do rozvoje energeticky, environmentálně a z hlediska územní struktury přírody a sídel šetrné železniční dopravní infrastruktury a dál stupňovat investice do značně energeticky a environmentálně náročné a devastační výstavby dálnic, které stimulují další růst energeticky i jinak náročné silniční dopravy. Nutné je naopak zásadně posílit investice do výstavby chybějících železničních zastávek a u nich umístěných parkovišť. Iniciativní by zde měly být na prvním místě územně příslušné obce. Trvající absence zastávek snižuje využití osobní železniční dopravy.
Výši slev jízdného ve veřejné dopravě je třeba vrátit na úroveň před redukcí. Namísto omezování či rušení slev jízdného ve veřejné dopravě a zvyšování jízdného je nutné obnovit rozsah slev z dob vlády ANO a ČSSD s podporou KSČM.
- Nepřeceňování elektromobility
Ačkoliv při současných znalostech není možné kvalifikovaně rozhodovat, radikální ekologové zde nevidí problém a vedení EU již o programu elektromobility rozhodlo. Nicméně podpora elektromobility zvyšuje inflaci a snižuje zájem o rozvoj tramvajových a trolejbusových tratí, což je špatné. Energetičtí experti také varují před hrozbou blackoutu. Mám za to, že rostoucí deficit elektrické energie v ČR i v EU nelze podceňovat.
- Vyšší podpora investic do úspor paliv a energie
Kromě větší podpory opatření typu zateplování budov včetně poradenství a důsledné kontroly kvality zateplování jde i o vybrané velké investice. Celých 32 let opomíjený projekt horkovodu z Dukovan do Brna se ale nepostaví za měsíc ani za rok, byť nabízí rozsáhlé úspory paliv a energie k vytápění Brna. Podobně opožděně přichází horkovod z Temelína do Českých Budějovic, o dosud odmítané možnosti vytápět teplem z Temelína další jihočeská města nemluvě. Námětů je zde mnohem víc, včetně urychlení konverze nehospodárných parovodních rozvodů na rozvody horkovodní. Korekce státního rozpočtu ČR v únoru letošního roku snížila dotace na úspory paliv a energií, což je trestuhodné.
Účinné uplatňování role státu
Opatření vlády Petra Fialy, přijatá ke zmírnění inflace a krize (zrušení silniční daně pro vozidla pod 12 tun, dočasné snížení sazby spotřební daně na pohonné hmoty o 1,5 Kč/l, čtyřměsíční zrušení povinnosti přimíchávat biosložky do nafty a benzínu apod.), jsou kontroverzní. Jejich účinnost je v podstatě malá a zjevně jsou nedostatečná. Je třeba vidět, že po skončení války na Ukrajině se ceny fosilních paliv na světovém trhu sice sníží, ale zdaleka neklesnou na úroveň, jak jsme je znali do 1. září 2021.
Četná dlouhodobá, věcná i systémová selhání českého státu nelze dnes tváří v tvář prohlubující se sociálně ekonomické krizi, hrozící přerůst v katastrofu, rychle napravit, navíc nám v řadě případů brání i kontroverzní směrnice EU. Řadu opatření lze ale provést rychle. Chce to však rozumnou, ideologicky nezatíženou a v zásadě i odvážnou vládu, chránící v první řadě české národní zájmy.
Jan Zeman, ekonom a ekolog