Analýza: Ani modrá knížka neochrání, jedině snad malé dítě

Poté, co se objevily informace, že se v České republice uskuteční cvičení, které prověří připravenost armády na odvodní řízení, se zase válka zdá o něco blíž a možnost mobilizace najednou už nezní jako nějaká science fiction. Možná i proto se hned začaly od různých »expertů« vynořovat zaručené návody, jak se případné službě vyhnout…

Cvičení se uskuteční ve všech krajích a pozváni na něj byli jako hosté zástupci samospráv s krajskými úřady i lékaři, kteří by se na odvodním řízení podíleli v případě vyhlášení krizových stavů. Podle zástupce velitele teritoriálních sil Jaroslava Hrabce armáda cvičením plní svou povinnost připravit se na plnění svých úkolů, které jí ukládá zákon. Zjišťovat se například bude, jak jsou příslušníci odvodních komisí připraveni k plnění svých úkolů, jak je zajištěna součinnost se samosprávou i zabezpečena komunikace. Jedním z úkolů je i zajištění odvodního řízení. K němu by stát mohl sáhnout, pokud by byl vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav.

Praktické nácviky, na které byli pozváni zástupci samosprávy i civilní lékaři, se budou konat 18. května. Na pozvánku pro doktory upozornil na Facebooku předseda strany Právo Respekt Odbornost (PRO) Jindřich Rajchl. Podle něj jde o mobilizační cvičení. Hrabec ale tvrdí, že jde o běžné cvičení armády, podobné se konaly i v minulosti. S obdobným vysvětlením přišli i vládní představitelé. Lékaři ovšem o něčem takovém slyšeli poprvé…

Od 18 do 60 včetně žen

V případech mobilizace hovoří Branný zákon, tedy zákon č. 585/2004 Sb. o branné povinnosti a jejím zajišťování, celkem jasně. Branná povinnost je povinnost státního občana České republiky. Týká se občanů ve věku od 18 do 60 let, přičemž od roku 2005 i žen. V první fázi lze samozřejmě očekávat, že budou odváděni lidé, kteří mají nějaké zkušenosti s vojenským životem, tedy konkrétně aktivní zálohy. Dále pak ti, kteří prošli ještě povinnou vojenskou službou a mají odborné zaměření, které se armádě hodí, což budou pravděpodobně především řidiči, mechanici, technici ale třeba i lékaři a zdravotníci nebo programátoři. No a poté už to půjde šmahem všechno včetně mladších ročníků, jež vojnu viděly jen v archivních snímcích. A kdo si stále ještě myslí, že se ho to netýká, tak se hluboce mýlí, výjimek se najde neskutečně málo.

Odmítnou můžete, ale…

Během odvodního řízení může občan výkon vojenské služby odmítnout z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání. Ono to ale zase tak lehké není. Armáda se skutečně v případě války nespokojí s vaším prohlášením, že milujete život natolik, že byste ani nešlápli na brouka, a tudíž nemůžete ani na Rusa. Své přesvědčení musíte doložit, a jestli jste se někdy na Facebook nechali vyfotit byť jen s prakem, ani tvrzení o odporu ke zbraním vás nezachrání. Stejně tak nebude příliš fungovat, když se týden před odvodem dáte k jehovistům, armáda bude potřebovat maso a dá si sakra záležet, aby žádné nepřišlo nazmar.

I kdybyste se nakonec dokázali ze služby vylhat, nebo by vaše argumenty byly opravdu skutečné a dostatečně pádné, není žádný důvod k radosti. Ani v případě uznání tohoto statusu se tím nezbavíte branné povinnosti. Stanete se odvedencem a v případě vyhlášení stavu ohrožení republiky se na vás vztahuje zákonná pracovní povinnost beze zbraně. Což může klidně zahrnovat i kopání zákopů v první linii, pokud se znelíbíte úředníkovi, který vás bude mít na starosti.

Modrá knížka

V »bezpečí« například zdaleka není ani ten, kdo má modrou knížku. I on se totiž bude muset dostavit před komisi kvůli přezkoumání zdravotního stavu. Když totiž vojna pomalu končila, vydávaly se modré knížky i na vysoký tlak, za válečného stavu by vám ovšem k jejímu uznání musela chybět ruka nebo byste museli být slepí. A kdyby váš zdravotní stav nedovoloval přímé nasazení, stejně jako v předchozím případě se pro vás někde nějaká činnost najde.

Výjimky potvrzující pravidlo

Z předchozích odstavců se zdá, že »únik« neexistuje, ale není tomu tak, výjimky se skutečně najdou, vztahují se ovšem prakticky jen na politiky a rodiče pečující o malé děti, případně pak lidi, jako jsou třeba hasiči, bez kterých by se to tu neobešlo. Přehled výjimek dle zákona je zde:

• Těhotné ženy nejsou povolávány ani k odvodnímu řízení, ani k výkonu mimořádné služby.
• Ženy či muži, kteří pečují o dítě do 3 let, se nepovolávají k odvodnímu řízení, pokud nedají souhlas.
• Žena nebo muž pečující o dítě do 8 let se nepovolávají k výkonu mimořádné služby.
• Osamělá žena a osamělý muž, kteří pečují o dítě, které nedosáhlo věku 15 let, se rovněž nepovolávají k výkonu mimořádné služby.
• Někteří ústavní činitelé, hejtmani krajů, primátor hl. m. Prahy a další osoby uvedené v ust. § 25 Branného zákona nejsou po dobu výkonu své funkce povoláváni ani k odvodnímu řízení, ani k výkonu mimořádné služby, neboť je nezbytné, aby rovněž v době ohrožení státu či válečného stavu mohli plnit povinnosti jim svěřené.

Češi by hlasovali nohama…

To, že proběhne nácvik odvodů, by vlastně nemělo za současné situace být zas až tak něco překvapivého. Přesto to ale je pro mnohé tvrdým připomenutím reality. Ono totiž od klávesnice se na válku dívá opravdu trochu jinak, než byť pouze z odvodní kanceláře. Pro mnohé tak uniklé informace mohou vést k pořádnému vystřízlivění a připomenutí, že ve válce umírají lidé a oni by najednou mohli být jedni z nich. Češi zpohodlněli a drtivá většina z nich není na něco podobného vůbec psychicky připravena, o fyzické stránce ani nemluvě. No a co by se stalo, kdyby se najednou vše skutečně spustilo? Jak v nedávném rozhovoru pro iportaL24 uvedl bezpečnostní analytik Jan Schneider – Češi by hlasovali nohama. Však podobně zareagovalo i obrovské množství Ukrajinců, byť oni byli na konflikt připravováni přes osm let. A přesto se rozprchli po Evropské unii. Není ale tajemstvím, že s ubývajícími silami se uvažuje o tom, že ti bojeschopní budou na Ukrajinu deportováni zpět. Evropská unie se tedy zrovna jako příliš bezpečný úkryt před válkou nejeví… A mimochodem, občan, který má brannou povinnost, musí mít po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu k cestování do zahraničí souhlas.

Tomáš Cinka