Do energetiky vstupuje ideologie, a to je špatně, říká Vladimír Vlk

Energetický expert Vladimír Vlk má za sebou léta zkušeností z práce poradce na ministerstvu životního prostředí i průmyslu a obchodu. Od června 2014 do února 2016 byl členem dozorčí rady ČEZ, a.s. a v letech 2017 až 2019 působil v Radě Energetického regulačního úřadu. Dnes je jedním z kandidátů ČSSD – České suverenity sociální demokracie pro nadcházející volby do Evropského parlamentu. V rozhovoru pro iportaL24.cz jednoznačně tvrdí, že ve vládě premiéra Petr Fialy (ODS) převládá ideologie před odborností…

Od roku 2007 jste pracoval na ministerstvu životního prostředí ve funkci ředitele Odboru udržitelné energetiky a dopravy, posléze jste byl poradcem. Proto bych se vás na úvod zeptal i s ohledem na to, že kandidujete do Evropského parlamentu za ČSSD, která má jako jeden z hlavních pěti bodů programu odmítnutí Green Dealu, opravdu tzv. Zelenou dohodu nepotřebujeme – i s ohledem na tu udržitelnost?

Energetika v 21. století skutečně musí respektovat princip udržitelnosti a Green Deal by do toho měl zapadat. Ale bohužel podmínky k uhlíkové neutralitě do roku 2050 jsou v mnoha oblastech nesplnitelné. A když jsem propočítával snížení emisí CO₂ v energetice a průmyslu, tak křivka poklesu v žádném případě není reálná jak z hlediska omezování průmyslové a zemědělské produkce včetně transformace energetiky na nízkouhlíkovou technologii v následujících letech, tak i při výrobě tepla.

Jenom si uvědomme, že spalováním biomasy se taky produkují emise CO₂ a znečišťujících látek. Evropské environmentální agentuře trvalo pět let, než se dospělo k tomu, že při pěstování stromů nebo plodin obecně se v procesu fotosyntézy spotřebuje méně CO₂ než jejich spalováním. Dospělo se k závěru, že spalování biomasy není uhlíkově neutrální. To znamená, že za tu dobu, co se spálí, stromy nestačí vyrůst. Takže to je jeden problém k obhajobě využití biomasy. A druhý spočívá v tom, že Evropská komise neustále měnila a mění podmínky, co se týká udržitelnosti. Jestli si dobře pamatujete, v roce 2006 platilo pravidlo 20-20-20, to znamená 20 procent úspor, 20 % snížení emisí CO₂ a 20 % podílu obnovitelných zdrojů energie. A postupem času se podmínky k ochraně klimatu neustále měnily, přišly další a další podmínky, až to vyústilo v ten tolik skloňovaný Green Deal.

Nedávno jste varoval před tím, že vláda uzavíráním uhelných elektráren pošle Ústecký kraj do chudoby. Dají se uhelné zdroje skutečně nahradit těmi alternativními? Máte nějaké konkrétní vize?

My jsme ještě v roce 2012, kdy jsem již působil jako poradce na ministerstvu životního prostředí, řešili problematiku, kolik bude biomasy, jak se využije, jestli se dá spalovat ve velkých teplárnách, nebo kolik bude potřeba pro domácnosti. A dospěli jsme k závěru, že ve velkých teplárnách bude nedostatek biomasy na výrobu tepla do systému CZT. Takže jsme konstatovali, že spíše bude využitelná v domácnostech. To znamená, že některé staré uhelné kotle se nahradí kotli na biomasu. Nejvíce preferované byly kotle na pelety a na zplynování dřeva.

Také jsme řešili otázku, co dál, jakou hledat další alternativu, přičemž jednou z možných alternativ bylo využití geotermální energie. Problém je v tom, že vrt se musí dělat minimálně do hloubky pěti kilometrů. Ve využití geotermální energie vidím budoucnost pro teplárenské systémy a v současné době dokonce i spolupracuji v této oblasti, ale je to ještě běh na dlouhou trať. Ale na druhou stranu vidím další možnosti, a to je ve využívání takzvaných tuhých alternativních paliv. O těch se hodně mluví, ale bohužel tady váhá jak ministerstvo životního prostředí, tak i ministerstvo průmyslu a obchodu, aby ustanovily podmínky pro výrobu těchto takzvaných TAP(ek).

Ale abych se vrátil k jádru věci, tak jsem už v roce 2012 zpracovával pro ministerstvo zemědělství využití těchto tuhých alternativních paliv – studie je k dispozici i na mých webových stránkách (www.vladimirvlk.cz). I tudy vede cesta, a to znamená, že možností je více. Ale klonil bych se k tomu, že by se začalo postupně spolu spalovat uhlí s tuhými alternativními palivy. Ve studii je to popsané pro teplárenské provozy.

V lednu tohoto roku prohlásil premiér Petr Fiala na konferenci Efektivní energetika, že Česká republika se velmi brzy zbaví závislosti na energetických surovinách z Ruska. Je to vůbec reálné?

Já bych se nejdřív chtěl vyjádřit k panu premiérovi. Ne, že bych ho chtěl nějakým způsobem dehonestovat, ale on za sebou nemá odborný tým na energetiku. To je velký problém celé současné vládní koalice, že jí chybí odborníci. A pokud už někde přece jen jsou, tak se jim nenaslouchá. V kurzu jsou takzvaní salonní odborníci, kteří rádi vystupují v televizi, především na ČT, a říkají to, co vláda chce slyšet. Energetici s praxí, kteří se vyjadřují k některým problémům kriticky, jsou vládními politiky ignorováni. Ale abych se vrátil k dotazu na závislost Evropy na dodávkách zemního plynu a ropy z Ruska, tak před embargem byla Evropa závislá na dovozu zemního plynu v objemu 150 miliard kubických metrů. Celková spotřeba Evropy činila kolem 500 miliard kubíků, takže si vezměte, jak velké číslo to bylo, a úplně se odstřihnout od ruského plynu je totální nesmysl.

Nejvíce závislí byli Němci, kteří si udělali smlouvu s Gazpromem v rámci Nord Streamu 1. I Nord Stream »dvojka« byla vystavěná, ale tam se váhalo, protože Evropská komise už v té době nechtěla dát povolení k jejímu zprovoznění a ani německý regulátor nestanovil připojovací podmínky, aby sem mohl plyn proudit. Počátek cenové krize zemního plynu v roce 2021 vznikl tím, že Němci, kteří chtěli odstavit úhelné elektrárny, začali ve větší míře využívat svoje plynové elektrárny a veškeré plynové zásobníky, které měly naplněné, se vyčerpaly a dostaly se až na hodnotu 183 milionů kubíků, to byl počátek velkého cenového dramatu. Tímto nedostatkem to celé začalo, jelikož Němci neměli s Gazpromem podepsanou novou smlouvu a cena plynu na evropské burze začala stoupat nahoru, protože byla větší poptávka než nabídka.

A druhou zásadní věcí ohledně ruského plynu bylo evropské embargo vůči Rusku po napadení Ukrajiny v roce 2022 a kolizi Nord Streamu 1 a 2, při které došlo k trvalému poškození obou plynovodů a rozhodlo se o dovozu LNG. Evropa na to v roce 2021 a hlavně v kritickém roce 2022 nebyla absolutně připravena. Začaly se rychle stavět LNG terminály. Nejvíce jich v té době měla Francie a Španělsko, zatímco Němci neměli de facto nic, takže začali okamžitě stavět. A Holanďani si zase postavili plovoucí terminál. Postavit samotný terminál je velice rychlé, ale pak jde o napojení na plynovodní potrubí. A co udělalo Rusko? Využilo situace, takže začalo dovážet zkapalnělý LNG plyn místo stlačeného plynu. Takže k nám je stále dovážen plyn z Ruska a to, co tvrdil premiér Fiala a později i ministr Síkela, že nemáme ani molekulu ruského plynu, nebyla pravda.

A proč to podle vás říkají? To nevědí, jaká je realita?

Protože do oblasti energetiky bohužel vstupuje ideologie a víme, jakou ideologii razí oba jmenovaní pánové. Oni tvrdí, že co je ruské, to je špatné. A když se někdo o Rusku v jakémkoli smyslu vyjádří pozitivně, je z něj rázem dezinformátor. Tohle je současná reálná politika a ta bohužel zasáhla energetiku.

S tím souvisí situace na trhu elektřiny. Pořád máme, i když nárůst už není tak dramatický, jednu z nejdražších elektrických energií v Evropě. Proč? Když jsme země, jež jí vyrobí přebytek…

Víte, když ke mně chodí na konzultace lidé a přinesou mi faktury za elektřinu, ukazujeme si, co na ní je za čísla. A musíme si uvědomit, že je třeba rozdělit elektrickou energii na dvě části, které se fakturují – na obchodní část a regulační část, tedy ceny, které stanovuje Energetický regulační úřad.

Nechci zabředávat do zbytečných podrobností, aby se v tom čtenář vyznal, ale na vysvětlenou – nastala situace, že si Evropská komise schválila směrnice, kde v rámci liberalizovaného trhu s elektrickou energií oddělila výrobu od distribuce a od obchodu. To je zcela zásadní věc!

Takže dneska výrobce prodává elektrickou energii kamkoliv – buď má dvoustrannou dohodu s velkými odběrateli, jako jsou monopoly a velké firmy, nebo to prodává na burzu. A teď je otázka, jak to prodává na burzu – systémem futures and forwards, to znamená, že řekne, ano, my máme takovou a takovou výrobní kapacitu a nabídneme vám elektrickou energii za cenu, na které se dohodneme, na rok 2024, 2025, 2026…

A to je ten problém, na který dnes upozorňuje ČEZ. Nám ještě ty uhelné elektrárny můžou jet do roku 2027, ale pak už nemáme další smlouvy na dodávku elektrické energie. Ale vy jste dal otázku, proč je drahá. Tu drahotu dělají obchodníci. A v České republice je problém, že regulované jsou pouze distribuční společnosti, nikoli výrobce a prodejce.

To znamená, že v naší provincii se to týká ČEZ distribuce, EG.D – bývalé E.ON distribuce – PRE distribuce a přenosové soustavy ČEPS. Ti jsou svým způsobem regulovaní, stejně jako operátor trhu s elektřinou. Ale obchodníci nikoli! Ti si stanovují ceny podle tarifů a prakticky nikdo nevidí do jejich marží, které jsou vysoké. Takže si stojím za tím, že regulovat by se měli i obchodníci. Otázka zní, jakým způsobem. Je to složité, ale ČSSD bude předkládat model, jak by regulace obchodu měla vypadat. Nebylo by to tvrdě regulovatelné, ale znamenalo by to, že by se stanovala maximální cena elektrické energie, která se v té době pohybuje na burze, přičemž se bere průměr, a ať se pak liberalizovaný trh pohybuje pod tou hranicí. Tu by měl regulovat sám regulátor, nebo by měl na regulaci dohlížet. Něco podobného máme de facto u ceny tepla.

A onen tolik skloňovaný odchod z Lipské burzy? Jste pro?

Já vím, že mezi lidmi vždycky panoval názor, že všichni to musí dávat na Lipskou burzu. Ale to není pravda! Lipská burza byla udělána kvůli liberalizovanému obchodu, a buď daný výrobce prodá elektrickou energii přes Lipskou burzu nebo za cenu Lipské burzy – to je to, co jsem označil jako futures and forwards – a část dá na ten spot, to znamená introday systém ceny elektrické energie. To jsou ty spotové trhy. Tam ale jde o jinou věc – v 90. letech, kdy se diskutovalo, jak to bude s elektrickou energií, se říkalo, »tak si postavte zdroj a pak si můžete sehnat zákazníky a prodávat jim to«. Ještě v té době nebyl Energetický regulační úřad, regulaci zajišťovalo ministerstvo průmyslu a obchodu, ale de facto se to pak převtělilo úplně do jiného módu a jiného režimu. Takže ti, kteří si před rokem 2000 postavili zdroje – většinou šlo o průmyslové podniky – byli de facto vehnáni do toho, že to povinně museli prodávat distributorům. A to bylo největší úskalí!

Teď se řeší, že elektrická energie bude prodávána na základě LEX OZE I. a k tomu je LEX OZE II., který schválil parlament, a teď do toho přichází LEX OZE III., jež se týkají ukládání energie, a to jsou konkrétní podmínky kvůli obnovitelným zdrojům, ale prakticky se musí udělat nový model obchodování s elektrickou energií v České republice. A je zajímavé, že minulý týden zasedal Evropský parlament, který si odsouhlasil podmínky, o nichž my, sociální demokraté, říkáme už čtyři roky, že by to tak mělo fungovat. To není, že by kopírovali nás, to chraň bůh, ale logikou věci dospěli k závěru, že zákazník se musí chránit.

Zmínil jste Energetický regulační úřad a mně to nedá. Právě ERÚ na konci minulého roku oznámil, že zvyšuje regulovanou složku u elektřiny o 65,7 % a u plynu o 38 %. Následně zaznívalo od některých opozičních politiků, že úřad, který nic nereguluje, by tady vůbec neměl být, nebo by se měly omezit výdaje na jeho provoz, čímž by se výrazně ušetřilo. Souhlasíte?

Jistě víte, že jsem pracoval v Radě ERÚ, takže vidím do duše toho regulátora. Podle mého názoru není dnešní personální obsazení zrovna šťastné. Je to i v otázce předsedy regulačního úřadu, což je člověk, který se podílel na problému s fotovoltaikou v letech 2008 až 2010, protože v dané době pracoval na Energetickém regulačním úřadu a byl vedoucím odboru elektroenergetiky. Seděl tam i s Rostislavem Krejcarem, který byl mým tehdejším kolegou v Radě ERÚ. Takže to byl jeden z problémů.

A druhý souvisí s názorem některých lidí, že regulační úřad je k ničemu a není potřebný. Ono je to jinak. On není důrazný. A to je velký problém, když máte nedůrazného regulátora. Protože prvně měl být důrazný už v době, kdy společnost Bohemia Energy oznámila, že ruší všechny smlouvy s odběrateli. Regulátor měl zasáhnout, ale místo toho dával od celé kauzy ruce pryč a říkal, že je to věcí pana Písaříka, majitele Bohemia Energy. Nesouhlasím! A podruhé měl zasáhnout, když klienti krachující firmy spadli do systému dodavatele poslední instance. My jsme dokonce dávali i návody, jak by se měl regulátor chovat. A on se tak nechoval, tudíž to odnesli lidé! A tím, kdo na tom vydělával, byli obchodníci, a nikdo jiný.

Musím ale také zmínit, že my jsme ještě v roce 2019, než došlo k našemu odvolání, připravovali novou tarifní strukturu, protože ta stávající, která pořád funguje, je nedokonalá. V té době se stal pan Trávníček předsedou regulačního úřadu a oni veškeré práce zastavili, což byla škoda a zbytečně se tím promarnily čtyři roky. Dneska jsme mohli být někde jinde. A je otázka, jak se regulátor bude dál chovat. Domnívám se, že vláda nebo ministerstvo průmyslu a obchodu by měly zvážit, které lidi si do ERÚ nanominuje a za jakých podmínek.

Ale jednoznačně odmítám to, že regulátor je zcela zbytečný a že by tady nemusel být. On musí udržovat stabilitu trhu, navíc málokdo ví, že navíc hlídá velkoobchodní cenu. Když v ní nastanou obrovské výkyvy, regulátor okamžitě proti konkrétnímu obchodníkovi, který ceny zvedá, zasahuje. Takže opakuji – regulační úřad hraje významnou roli, jen je otázkou, jací lidé v něm figurují a jaký se vytvoří systém regulátora. Protože i díky služebnímu zákonu se pořád měnila systemizace. My jsme vytvářeli systém, přišlo nové vedení a ten systém se okamžitě změnil. Aby mohli vyházet lidi, tak vždycky udělali i změny struktury, což je špatně. Když uděláte určitou strukturu kdekoli, v jakémkoliv průmyslovém podniku, musí se ta struktura zaběhnout a musí fungovat několik let. Efekt vždy přijde později. A to považuji za největší chybu Energetického regulačního úřadu.

Když přejdeme z této sféry do praxe, rád bych se vás zeptal na problém mnoha lidí, kteří kritizují, že mají nějak nastavené zálohy na energie, a pak při konečném vyúčtování řeší velký přeplatek, nebo naopak obří nedoplatek. Co s tím mají dělat? Co lidem radíte?

To jste řekl velmi dobře, protože s tímto problémem se při svých konzultacích setkávám dnes a denně. A já vezmu jako příklad, že dneska obchodníci dávají velké zálohy a lidi by se měli ohradit, protože by neměli přeplácet. Oni dotují obchodníka.

A proč jsou tak vysoké zálohy? Protože ten obchodník, který jde na spotový trh, si musí nasmlouvávat cenu elektrické energie. On ví, že má třeba 100 tisíc zákazníků s předpokládanou spotřebou dejme tomu, 350 GWh elektrické energie. Takže on přijde na burzu a tam si nasmlouvá 350 gigawatthodin. Ale to není jen o tom, že si je nasmlouvá, on to musí okamžitě zaplatit. A z čeho to zaplatí? Půjde do banky, aby mu poskytla úvěr. Ale díky tomu, že dneska je na poli energetiky, a hlavně u malých obchodníků, nestabilita, tak se banky zdráhají dávat peníze na úvěr. Ony se bojí, že o své finance přijdou! Klasickým příkladem byla Bohemia Energy, a od té doby jsou banky obezřetné.

No tak kde si to obchodníci vyberou? Na lidech. Zaplatí si to, ale problém třeba nastává v tom, že oni dodávají tu elektrickou energii nebo prodávají konečným spotřebitelům, ale když pak mají při vyúčtování vracet peníze, tak to nedělají.

Já teď řeším případ, který můžu popsat přesně, protože to už probíhá i v tisku, a to je ELGAS Energy. Tato firma dnes spoustě zákazníkům dluží vrácení přeplatků jak u elektrické energie, tak u zemního plynu. A to je ten největší problém. Ale když vezmu velké firmy, jako je ČEZ a podobně, vždycky říkám klientům, »běžte, spočítejte si, jakou jste měli spotřebu, podívejte se, jakou máte cenu energie a na základě toho si spočítejte zálohy«. To je celé. Takže můžete požádat o snížení záloh a obchodníci by je správně měli snížit. Zálohy jsou od toho, aby zákazník měl menší finanční zátěž při konečném vyúčtování té energie. Ale v této době to spíše chodí tak, že malé obchodníky zákazník úvěruje.

Při svých konzultacích se jistě setkáváte s tím, že lidé naletí tzv. energošmejdům. Co byste poradil spotřebitelům jako prevenci proti nekalým praktikám provozovatelů?

Energošmejdi se tady vylíhli už před deseti lety. My jsme tenkrát apelovali na to, aby ti takzvaní dealeři byli vázaní přímo k firmě.

Problém nastal v tom, že oni si na tom udělali svoji živnost. Přijdou k lidem, něco jim slíbí, a pak teprve začnou hledat konkrétního obchodníka, s nímž klienta svážou. Pro mě je to nepřípustné. Jedná se o totální deformaci trhu. Zákazník najednou nemá možnost výběru a dává se do područí někomu, který mu obchodníka vybírá. Jestli chceme mluvit o liberalizovaném trhu, tak ten je na nule. To je jedna zásadní věc.

A druhá pak, co poradit lidem. Stává se, že jim někdo zavolá a něco jim přislíbí. Dnes platí, že když se něco dohodne telefonicky, bere se to jako uzavření dohody – nemůžu říkat »smlouvy«. Ale málo lidí ví, že do 14 dnů můžete tu dohodu bez udání důvodu zrušit. Dealer je povinen ten hovor vzít, a pokud ne, musí automaticky přijít stížnost na regulační úřad, že dotyčný dealer na tom a tom čísle nekomunikuje a že rušíte veškerou dohodu. Měl jsem pár případů, kdy dealer klientovu žádost neakceptoval, ale pak se dozvěděl o mém jméně a slyšel mě, takže všechno automaticky zrušil. Tohle vnímám jako velký problém a vždycky lidem říkám: Dávejte si pozor, žádné šmejdy neberte. Vyhledávejte si obchodníky. A pokud tomu nerozumíte, máte k dispozici konzultační střediska. Běžte za konzultantem a s ním se dohodněte. Zkrátka dealery úplně odstavte!

V téhle souvislosti připomenu zákon, který se schvaloval v roce 2021. Šlo o novelu zákona, který směřoval proti energošmejdům, ale absolutně to nepomohlo, protože to bylo něco zcela vágního. Musí tam být direktní zásah, jinak to nepůjde! Tehdy se začalo vymýšlet, že regulátor bude dávat dealerům určité oprávnění, jenže energošmejdi se pořád drží, protože na tom vydělávají nehorázné peníze.

Petr Kojzar