Pohybujete se v rámci dovolené, prázdnin či výletu okolo Liberce a nechce se vám v těchto horkách na Ještěd, navíc cachtání v uzavřených bazénech Babylonu máte již dost? Zkuste navštívit třeba libereckou zoologickou zahradu a načerpat zde dávku duševního osvěžení, třeba od roztomilých mláďat, a porovnat jak krásně povyrostla s našimi fotografiemi níže, nebo objevit nový druh zvířete, o kterém jste ještě neslyšeli, případně třeba využít zážitkových programů.
Za návštěvu stojí třeba dvě mláďata nyal nížinných s elegantními bílými proužky. Jejich matky o ně starostlivě pečují a malé antilopky zdárně prosívají. Jejich otec je od stáda dočasně oddělen, ale ve výběhu se se zbytkem skupiny pravidelně střídá. Spojeni budou opět zase na konci léta, kdy budou mláďata již odrostlejší.
Tento druh africké antilopy může dosáhnout výšky v kohoutku 110 centimetrů, a váhy až 125 kilogramů. U nyal se vyskytuje silný pohlavní dimorfismus, kdy jsou samci až dvakrát těžší než samice a mají delší hřeben ze srsti na hřbetě a hrudníku. Další výrazný rozdíl mezi pohlavími je ve zbarvení. Samice a mláďata mají srst červenohnědou s bílými pruhy, zatímco samci jsou zbarveni do šedohněda. Pro samce nyaly jsou typické výrazné lyrovité rohy.
V žádné jiné zoologické zahradě v ČR ani v Evropě nemáte šanci si prohlédnout vzácnou žábu listovnici třásnatou. Jak již napovídá druhový název žáby, jedná se o velmi unikátního obojživelníka, který má na zadních končetinách kožní třásnité výrůstky. Svrchní část těla žáby je zelená, posetá světle zelenými a nepravidelnými skvrnkami. Oproti tomu jsou boky a spodní část těla výrazně žluté. Pokud žába odpočívá na listu, připomíná hrot šípu.
Listovnice třásnité se vyskytují v primárních deštných lesích nížin, a to v několika státech Jižní Ameriky. Jedná se o Brazílii, Kolumbii, Ekvádor, Kostariku, Honduras a Peru. Tento druh žáby dává přednost vyšším patrům deštného lesa, níže slézá pouze v období rozmnožování. Dospělí jedinci se obvykle páří v dutinách stromů, v místech, kde je zachycená voda. Zde se také vyvíjí pulci v mladé žabky. Dospělé listovnice se mohou pářit i na zemi v malých vodních nádržích.
A pokud byste se chtěli seznámit s těmito i jinými druhy tropických žabek blíže, liberecká zoo stále nabízí jedinečný zážitkový program nazvaný Chovatelem v zoo na úseku obojživelníků.
Dobře si prohlédněte fotografii Pralesničky barvířské – Guyany (Dendrobates tinctorius Graubeiner). Nepřijdou vám záda této krásně zbarvené amazonské žabky něčím zvláštní?
Ano, zajisté jste si všimli dvou velkých černých výrůstků. Jsou to malí pulci, kteří se vylíhli z vajíček ukrytých ve vlhku pod listy rostlin. Pralesničky je pak takto přenášejí do vodních tůněk, kde se v přírodě pulci postupně přemění na žáby. Naši chovatelé pulce z tůněk pečlivě vybírají a přenášejí je do takzvané žabí školky, aby zvýšili šanci na odchov těchto tropických obojživelníků. Tuto a jiné fascinující přírodní zákonitosti můžete pozorovat v paludáriu v pavilonu tropů.
Roztomilost ani v dospělosti nezapře například margay, neboli ocelot dlouhoocasý, kterého při troše štěstí můžete vidět ve venkovním výběhu i s odrůstajícím skotačivým mládětem, které přišlo na svět na začátku tohoto roku. A pokud nebudete mít štěstí ve venkovní expozici, v té vnitřní je určitě uvidíte. Expozice margayů se nachází u bazénu s lachtany.
Chov margayů v zoologických zahradách patří do evropského záchovného programu (EEP), což znamená, že je odborně řízen tzv. koordinátorem chovu.
Na přelomu dubna a května se rozrostla i skupina sobů karelských a to hned o dva nové členy. Malý samec a samička přišli na svět jen 6 dní po sobě a právě u nich se můžete v liberecké zoo přesvědčit jak krásně rostou.
U mláďat nosálů bělouchých proběhla ke konci května první rychlá veterinární kontrola spojená s čipováním. Ta potvrdila tehdejší domněnky, že se jedná o čtyřčata, a že jsou zdravá a prospívají.
Návštěvníci se jich ale bohužel jen tak nedočkají, protože jejich venkovní výběh čeká rozsáhlá rekonstrukce spojená s projektem LIFE a realizací nového vodohospodářského systému v areálu zoo. Tak vám k této informaci připojujeme alespoň foto jednoho mláděte z veterinární kontroly.
Dovolujeme si připojit tři fotografie ze 17. května kde je zachycena krásná, nenasytná kulička bílého prachového peří. Jde o jediné mládě orla nejmenšího na světě v lidské péči. Jedná se o velký chovatelský úspěch, protože Zoo Liberec byla první a stále je jedinou zoo na světě, kde se daří tyto nejmenší orly Evropy rozmnožovat. Tento drobeček je již 15. mládětem tohoto druhu odchovaným v Zoo Liberec.
Dvě vzácná mláďata můžete také pozorovat ve svažitém výběhu silně ohrožených urialů bucharských. Obě mláďata jsou od prvních dní s celou skupinou venku, a tak je můžete snadno pozorovat honit se a dovádět.
Urial bucharský (poddruh ovce kruhorohé) se ve volné přírodě vyskytuje v Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. Jejich počty jsou ale nestálé. Na konci 80. let se odhadovalo, že ve volné přírodě přežívá jen asi 1 000 zvířat. Populace přitom stále klesá a v některých oblastech jsou počty urialů velmi nízké. V současné době se velikost populace odhaduje pouze na 250 jedinců, a urial bucharský tak patří mezi nejvíce ohrožené velké savce na naši planetě.
Největší hrozbu pro volně žijící urialy představuje pytláctví, především v době tádžické občanské války bylo naprosto nekontrolovatelné. Dále také soupeření o zdroje s domácími zvířaty, umocněné navíc extrémními klimatickými podmínkami, jako jsou velká vedra a kruté zimy. Mezi největší predátory urialů patří levhart a šakal.
U uriala bucharského je vyvinuta pohlavní dvojtvárnost, kdy na první pohled poznáte rozdíl mezi dospělým samcem a samicí. Samci mají tmavou hřívu a impozantní rohy zatočené do okruží, které dosahují až metrové délky.
IUCN tento poddruh podle stupně ohrožení zatím nevyhodnocuje. Zoo Liberec jako jediná zoologická zahrada v České republice chová tyto ohrožené kopytníky, a to od roku 2011.
(mac)
FOTO – Zoo Liberec/Simona Veselá a Michal Krejčí a Marta Doležalová, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Kjersti Holmang, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 2.0/Imran Shah, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Dr. Raju Kasambe
REPRO FOTO – Zoo Liberec/Petr Honc, Dorota Gremlicová