Ve věku 80 let zemřela Jitka Gruntová, výrazná česká historička, pedagožka a veřejně činná osobnost, která se dlouhodobě věnovala regionálním dějinám a především výzkumu protifašistického odboje. Ve své odborné i občanské práci důsledně hájila poctivé zacházení s historickou pamětí a ostře vystupovala proti zjednodušování či účelovému přepisování dějin.
Gruntová vystudovala pedagogiku při zaměstnání, působila jako učitelka, vychovatelka i muzejní pracovnice a postgraduálně se specializovala na muzeologii. Významnou část svého odborného života zasvětila bádání o pobočce koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci. Širokou pozornost vzbudily také její tři knihy věnované osobnosti Oskara Schindlera, v nichž nabízela kritický pohled na jeho roli; tyto práce vyšly i v německém překladu.
Vedle odborné činnosti byla aktivní i ve veřejném a politickém životě. Ač nebyla členkou komunistické strany, byla v letech 2002–2006 poslankyní Poslanecké sněmovny zvolenou za KSČM, kde se věnovala zejména otázkám regionálního rozvoje, veřejné správy a životního prostředí. Podílela se také na prosazení zákona o zásluhách Edvarda Beneše. Dlouhodobě působila v organizacích sdružujících pamětníky a badatele protifašistického odboje – nejprve v Českém svazu bojovníků za svobodu a od roku 2021 v nově založeném Českém svazu protifašistických bojovníků.
Ještě v dubnu minulého roku poskytla webovému deníku iportaL24.cz rozhovor, v němž mj. uvedla: »Zásadní roli v boji proti historickým mýtům by měl hrát vzdělávací systém. Školy by měly poskytovat vyvážený a fakticky podložený pohled na dějiny, který nebude podléhat ideologickým tlakům. Výuka moderních dějin by měla zahrnovat vícezdrojové informace, práci s primárními historickými dokumenty a zapojení historiků i pamětníků. Pokud se nebude historie správně vyučovat, vytváří se prostor pro manipulace a přepisování dějin podle aktuálních politických potřeb. Proto je zásadní, aby vzdělávání stálo na faktech a ne na jednostranných výkladech.«
Odchod Jitky Gruntové znamená ztrátu osobnosti, která dokázala spojit odbornou erudici, občanskou angažovanost a osobní odvahu. Její práce i veřejné postoje zůstávají výraznou součástí české historické a společenské debaty.
(pk)