Usnesení odsuzující pořádání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na českém území by mělo mít podporu napříč celou vládní koalicí, a tudíž i schváleno na zítřejším plénu Poslanecké sněmovny. Na základě dohody s koaličními partnery to sdělil předseda SPD i dolní komory Tomio Okamura, a to v rámci dnešního semináře na sněmovní půdě, který pořádal pod názvem »Dějiny soužití Čechů a Němců: Stýkání a potýkání« poslanec SPD Tomáš Doležal.
»Je velmi pravděpodobné, že usnesení bude přijato. Naše snaha padne na úrodnou půdu,« řekl ve svém projevu na semináři Okamura, jehož strana se již vůči sjezdu konaném v Brně vymezila několikrát, naposledy v politickém stanovisku. »Konání sjezdu revanšistické německé organizace, která usiluje o revizi výsledků druhé světové války, v České republice je hrubou urážkou všech obětí hrůzné německé okupace českých zemí a všech statečných bojovníků proti ní,« stojí mj. ve stanovisku SPD.
Na semináři Okamura připomněl, že Sudetoněmecký landsmanšaft založili bývalí nacisté. »Navíc je otázkou, zda u nich platí slovo ‚bývalí‘. A ti, kteří navazují na tyto zločince, tu nemají co organizovat svůj sjezd,« řekl šéf SPD. Připojil, že dobré účty dělají dobré přátele. »Nejdřív by měli platit reparace. Dodnes to činí odhadem 18 tisíc miliard korun,« vypočetl Okamura.
»Ve 20. století se nám dvakrát povedlo vyvlíknout z německého jha,« připomněl Okamura s tím, že problémy s menšinami vždy nastávají, když jejich počet přeroste únosnou mez. »Naši hosté si naši zem přivlastnili a po nástupu Hitlera se o ni ani nechtěli dělit,« uvedl Okamura s tím, že právo na sebeurčení je lidské právo, ale »jen na vlastním historickém území«.
»Přání ‚Heim ins Reich‘ se jim vyplnilo, byť jinak, než čekali. Ti, co po tom volali, se dostali do říše. Nemohli tu žít i s ohledem na vlastní bezpečí,« konstatoval Okamura a připomněl, že odsun nebyl svévolí Beneše ani Československa, nýbrž výsledkem dohody velmocí.
Historik a slavista Michal Téra na semináři uvedl, že když se za posledních 36 let hovoří o vzájemném smíření a vyrovnání s minulostí, začíná se prosazovat jen jeden pohled, a to nejen ze strany tzv. sudetských Němců, ale i z části české veřejnosti, včetně té akademické. »Základem je – přijmete naši interpretaci toho, co všechno se stalo. To je problém a do určité míry hrozba,« varoval Téra.
Upozornil, že v německém prostoru se sice pomalu, ale stále častěji objevuje myšlenka, že mezi oběti II. světové války je třeba započítat i Němce. »Ti, co jim způsobili křivdu, jsou Češi, Poláci, případně Rusové. Smíření vypadá tak, že Němcům bylo ukřivděno, a to několikrát. Po roce 1918 se ocitli v neněmeckých státech, tam byli utlačováni, a nakonec vyhnáni,« řekl Téra a připojil další příklad rétoriky: »Nesmíte vůči nám uplatňovat kolektivní vinu za nacismus, zatímco vy se musíte kolektivně kát. Kolektivní vina byla vystřídána kolektivní nevinou, což je základní premisa, a s tím přichází i relativizace viny za II. světovou válku,« připojil historik s tím, že základní konflikt je o interpretaci dějin: »Ten, kdo ovládá dějiny, ovládá současnost.«
Téra upozornil, že tu nikdy neexistovali sudetští Němci. »Byli to Němci v Čechách, Němci na Moravě. Byly tu různé dialekty, různé kroje, neexistoval žádný kmen, žádná národnostní skupina. Pokud dnes existují, vznikla jejich ‚sudetskost‘ až po odsunu,« sdělil Téra a dodal: »Pro odsunuté to bylo neštěstí a katastrofa, ale příčinou byli samotní čeští Němci.«
Filozof a filolog Jiří Hejlek s tím nejprve polemizoval a uvedl, že odsun nebyl tragédií, ale sloužil k dobru Němcům, a především jejich potomkům. »Obyvatelstvo nese následky kroků svých vlád,« řekl. »Souhlasím, že nemůžeme mluvit o kolektivní vině, ale ani o kolektivním odpuštění a kolektivním smíření,« porovnal Hejlek, který na semináři provedl exkurz soužitím Cechů a Němců po několika stoletích. Došel k závěru, že organizovaný nacismus vznikl na naší půdě. »Sudetští Němci nebyli svedeni nacismem ve 30. letech, oni ho prostě vytvořili,« řekl Hejlek. »Sudetský – to je protičeské pojmenování. To nemá se smířením co dělat. Dokonce jsem psal Berndu Posseltovi, že pokud chce smíření, musí spolek přejmenovat,« dodal Hejlek.
Na něj navázal historik Vojtěch Šustek, který se věnoval negativní rolí tzv. sudetských Němců v době heydrichiády. »Byli potřební při vykonávání okupační správy. Do represivního aparátu byli přijímáni ve velmi hojné míře,« upozornil Šustek a připomněl nechvalnou roli karlovarského knihkupce, v té době státního tajemníka říšského protektora Karla Hermanna Franka. Dále zmínil několik konkrétních příkladů udavačů ze strany sudetských Němců a převyprávěl příběhy jejich obětí.
Předseda České strany národně sociální (ČSNS) Michal Klusáček, který v Německu pracoval ve vývojové firmě v letech 2007-2020, v závěrečném příspěvku popsal tamní obyvatele, jako pečlivé, mající smysl pro pořádek, jasně daná pravidla a systematičnost. »V mnoha ohledech je to obdivuhodné, ale schází jim spontánnost, improvizace a odvaha. V osobní rovině nejsou odvážní. Běžný Němec chce svůj klid, má strach z konfliktů a autorit, kterým se ale podřizuje. Jejich strachy vedou ke konformitě, přizpůsobují se převažujícím názorům. Chování Němců je snahou splynout s davem. Nechtějí vybočovat,« uvedl Klusáček a dodal, že právě konformita Němců umožnila nacistickému režimu, který ve společnosti převládl, růst. »Normální Němec, který nechtěl mít s politikou nic společného, se připojil do těchto řad,« řekl Klusáček.
S tímto ohledem varoval před stejným vývojem v Německu, jen s tím rozdílem, že nyní tam vítězí enviromentální politika a masivní příliv migrantů. »Výhledově se z Německa stane islámský stát, který bude iniciátorem zániku evropské kultury. Nemáme právo hodnotit německou sebevraždu, ale ani oni nám nesmí nic vnucovat. Je důležité na věci hledět z našeho pohledu. Abychom se vymanili z vlivu Německa a zajistili svou strategickou autonomii,« uzavřel Klusáček.
(pk)
FOTO – iportaL24.cz/Petr Kojzar
Diskuze je uzavřena.