Lidé mají v těchto dnech šanci, že spatří takzvaná noční svítící oblaka. Působivý úkaz se každoročně objevuje v týdnech kolem slunovratu, k vidění bývá do počátku srpna. Tři dny po slunovratu, 24. června časně ráno, pak lze pozorovat vzácné seskupení všech pěti pouhým okem viditelných planet společně s Měsícem, uvedl astronom Petr Horálek v tiskové zprávě. Jde o Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn, sdělil.
Noční svítící oblaka, která patří k nejhezčím nebeským úkazům, se podle Horálka objevují zejména nad severním obzorem mezi 22 hodinou a půlnocí nebo mezi 2 hodinou až 4 rodinou ráno. Ne však každou noc. »Je proto třeba neustále vyhlížet, nebo sledovat webkamery směřující na severní obzor,« doporučil astronom, který působí ve Fyzikálním ústavu v Opavě. Lidé se také mohou zaregistrovat k odběru zpráv na webu astro.cz, které je upozorní, že jsou oblaka v danou noc viditelná.
Proti běžné oblačnosti, která se nachází ve výšce maximálně 15 kilometrů, jsou noční svítící oblaka výrazně výš. »V mezosféře, tedy asi 85 kilometrů nad zemským povrchem. Vznikají nabalováním ledových krystalků na prachové částice, které v této výšce zanechal meteorický prach, sopečné erupce nebo i průmyslová činnost lidí,« vysvětlil Horálek. Mechanismus vzniku nočních svítících oblaků, ale není zatím dostatečně objasněn. Led v této výšce se podle něj vytváří především reakcí atmosférického kyslíku s vodíkem pod vlivem slunečního záření, fotochemickým rozpadem metanu nebo z vody, která je do těchto výšek vynesena turbulencí.
»Řídké oblaky se vytvářejí pouze tehdy, je-li v mezosféře ustálená teplota okolo minus 130 stupňů Celsia, což se odehrává v období letního slunovratu. Na severní polokouli tedy v týdnech okolo 21. června,« dodal astronom. K podobě jevu pak poznamenal, že noční oblaka přímo nesvítí, ale rozptylují záření ze Slunce, které se v té době nachází pod obzorem.
Poprvé byly pozorovány v roce 1885, tehdy se také rozběhl program jejich sledování a podařilo se je také poprvé vyfotografovat. Na našem území byly noční svítící oblaky poprvé pozorovány 10. června 1885 v Praze geofyzikem Václavem Láskou (1862-1943). Záznamy pozorování před rokem 2004 jsou velmi zřídkavé, v posledních letech jsou však stříbřité oblaky v období jejich výskytu v červnu a červenci pozorovány každoročně. Příčinou je zřejmě skutečná vyšší četnost těchto oblaků a především širší povědomí o jejich výskytu, sdílení aktuálních informací a využívání záznamové techniky v posledních letech např. využití webových kamer.
»Na konci června nás čeká opravdu vzácné období, kdy uvidíme všechny očima viditelné planety Sluneční soustavy a Měsíc v jediný okamžik,« upozornil pak astronom. Úkaz nastane, když se planety při pohledu ze Země nacházejí úhlově nepříliš daleko od sebe a obtížně pozorovatelná planeta Merkur je zároveň úhlově dostatečně daleko od Slunce. Díky tomu lze Merkur spatřit na obloze, která ještě zcela nezesvětlala.
»Nejlepší viditelnost nastává okolo 24. června, kdy se na časnou ranní oblohu už do záře rozbřesku ‘vyhoupne‘ i planeta Merkur – ta už ale bude kvůli svítání velmi obtížně k nalezení,« popsal Horálek. Doporučil vyhlížet planety z míst s dokonale odkrytým severovýchodním až východním obzorem, nejlépe v horách a pozorování oblohy zahájit po třetí hodině ranní. S vyhlížením Merkuru pak lidem pomůže i malý dalekohled.
»Naposledy se na severní polokouli ukázalo všech pět planet najednou nad obzorem v červenci roku 2020, ale jen krátce. Letos se toho dočkáme ještě v prosinci a znovu se situace nezopakuje až do roku 2036,« uzavřel Horálek.
(mac, čtk)
FOTO – ukazy.astro.cz/Jiří Kaňovský, Dagmar Drahokoupilová, R00t, Stellarium/FÚ v Opavě/Petr Horálek