Podstoupit umělé oplodnění bylo ještě před pár lety velké tabu, o kterém se příliš nemluvilo. S nárůstem frekvence početí díky IVF se toto téma stalo přirozenou součástí našich životů. Aktuálně se díky asistované reprodukci narodí zhruba pět procent všech dětí. I přes to ale zůstala mezi veřejností celá řada sporných informací, které lidi matou. Co je pravda a co pouze mýtus vysvětlují odborníci z Centra reprodukční medicíny ISCARE.
1. Dopad hormonální léčby na ženské zdraví
Pro podstoupení umělého oplodnění je zapotřebí nejprve stimulovat vaječníky, aby vyprodukovaly větší množství vajíček. K tomu je nutná hormonální léčba podávaná ve formě injekcí. Mnoho žen se užívání hormonů obává kvůli zvýšení rizika rakoviny nebo propuknutí jiné nemoci. »Nejvíce se diskutuje o vztahu stimulace vaječníků a rizikem vzniku rakoviny prsu. Souvisí to s tím, že tento typ nádoru je tzv. hormonálně dependentní – tzn. nádorová tkáň obsahuje estrogenové receptory. Hormonální stimulace totiž pacientce přechodně zvýší hladinu estrogenů v těle. Dosud však nebyla publikovaná žádná relevantní studie, která by tuto asociaci jednoznačně potvrdila,« vysvětluje primář Centra reprodukční medicíny ISCARE MUDr. Jan Lacheta. Navíc tuto stimulaci podstupuje pacientka většinou jen jednou. Nejedná se o nic dlouhodobého a stimulace obvykle trvá do dvou týdnů. Odebraná vajíčka nebo embrya se dají zamrazit a následně využít, pokud by bylo nutné pokus opakovat.
2. Dítě dražší než auto
Pořídit si potomka z umělého oplodnění má mnoho lidí spojeno s vysokou finanční zátěží.
Cena jednoho umělého oplodnění (IVF) s vlastními vajíčky se v současnosti pohybuje okolo 39 000 Kč. Až čtyři cykly umělého oplodnění hradí ženám do 40 let zdravotní pojišťovny. Některé léky, speciální vyšetření anebo použit laboratorní metody předpokládají spoluúčast pacientů, která se v průměru může pohybovat od 20 000 do 35 000 Kč.
3. Půjdu na umělé oplodnění a budou z toho hned dvojčata
Toto platilo dříve, kdy se do dělohy zavádělo více embryí, aby se zvýšila úspěšnost. Dnes je medicína mnohem dál, lékaři mohou díky speciálním laboratorním metodám pozorovat embrya a vyhodnocovat, které má nejlepší šanci na uchycení. Proto se běžně dnes zavádí pouze jedno embryo a vícerčata pak nehrozí. »Vzácně existují případy, kdy transferujeme jedno embryo, které se následně v děloze rozdělí, a vzniknou jednovaječná dvojčata. Riziko tohoto jevu je kolem jednoho procenta,« řekl Lacheta.
4. IVF bolí
Léčba neplodnosti má několik fází – nejprve je nutná hormonální stimulace, při té si pacientka píchá injekce 1x denně do podkoží na břiše. A to je asi to nejvíce bolestivé z celého procesu. Dále je pacientce v narkóze proveden odběr vajíček. Ten se provádí přes pochvu, tedy není nutné žádné řezání ani následné hojení, a trvá zhruba 10 minut. To většina pacientek označuje spíše za nepříjemné, nikoliv bolestivé. Po oplození a vybrání vhodného embrya je pacientce zavedeno embryo, tentokrát bez narkózy.
5. Budeme si muset vzít dovolenou, protože strávíme celé dny v nemocnici
Tak toho se páry opravdu bát nemusí. Vyšetření jsou vždy na chvíli a na základě objednání. Partnera se prakticky týká jen vstupní konzultace a spermiogram – tedy odběr vzorku spermatu. Pokud ten vyjde v pořádku, není žádné další vyšetření nutné. U pacientek se provádí vyšetření UTZ a dále odběry krve. Další postup je individuální dle nálezu.
6. Problém s neplodností je častěji na straně ženy
Zde hovoří statistiky jasně až v 50 % případů je problém na straně mužů, 40 % na straně žen a u zbylých 10 % se jedná o kombinovanou neplodnost. Pokud se páru nedaří otěhotnět a přijde se poradit s odborníkem na asistovanou reprodukci, vždy je potřeba, aby vyšetření podstoupili oba partneři.
Výhodou ISCARE je, že pár může podstoupit vyšetření na klinice společně, základním ukazatelem mužské plodnosti je vyšetření spermiogramu, u žen je to pak ultrazvukové vyšetření a stanovení hladiny hormonů v těle. Pokud se ukáže, že problém s plodností je na straně muže, lze jej řešit medikací nebo operací, na základě konzultace s andrologem přímo na klinice ISCARE.
(pr)
FOTO – archiv Iscare