Návštěvníci Zoo Praha mohou v pavilonu Indonéská džungle nově vidět žáby létavky černoblanné. Jejich blány mezi prsty dokáží fungovat podobně jako miniaturní »kluzáky« a létavky díky nim umějí překonat vzdálenost až patnácti metrů. Stromoví obojživelníci zaujmou nejen svou schopností plachtivého letu, ale i zajímavým zbarvením, které se mění během jejich vývoje.
»Pro nejmenší žáby je typická výrazná krvavá barva. Ta slouží jako kryptické zbarvení, které napodobuje ptačí trus. Díky tomu v deštném pralese dokonale splývají se svým prostředím, a vyhýbají se tak pozornosti predátorů,« vysvětluje odborný chovatel plazů a obojživelníků Vojtěch Víta.
Postupně se na rudé kůži objevují bílé skvrny připomínající semena rostlin v trusu. Následně přechází vzhled žáby do zelené barvy, až nakonec zmizí i bílé skvrny. Proměnou prochází i struktura kůže. »Zatímco v dospělosti je žába úplně hladká, čerstvě po metamorfóze má pokožku posetou hrbolky,« doplňuje Víta.
Létavky černoblanné, jejichž potravou jsou cvrčci, švábi a další bezobratlí živočichové, obývají Indonésii a Malajský poloostrov. Jsou striktně stromovým druhem a vodu nenavštěvují ani při rozmnožování. Jejich velké prsty s přísavnými polštářky tak získaly novou funkci. Když v tropickém deštném lese potřebují například uniknout predátorům, vrhnou se z větve dolů a roztáhnou blány. Během letu dokonce uměkí i změnit směr.
Létavky patří podobně jako ostatní obojživelníci k nejnižším článkům potravního řetězce. Přesto mají v ekosystému nenahraditelnou roli a jejich vymizení má na životní prostředí drtivý dopad. Následuje totiž vymírání i dalších druhů, které jsou na nich potravně závislí – třeba hadů. Obojživelníci přitom v současné době patří mezi nejohroženější živočichy.
Návštěvníci najdou létavky černoblanné hned u vchodu do Indonéské džungle, kde obývají kruhovité akvaterárium po pravé straně. Nejčastěji tráví čas na listech rostlin nad vodou.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Petr Hamerník