Deset let, které měnily Česko. Od pádu tradičních stran přes Babiše a Pavla až po návrat opozice

Česká politika za posledních deset let připomínala jízdu na horské dráze. Voliči několikrát úplně překreslili politickou mapu, jedni politici vystoupali až na vrchol, jiní zmizeli téměř ze dne na den. Zanikaly dlouholeté jistoty, rodily se nové politické projekty a každé další volby přinesly překvapení, které ještě před pár měsíci málokdo čekal. Ohlédněme se – i v souvislosti s blížícími se volbami roku 2026, po nichž v příštím roce nebudou výjimečně následovat vůbec žádné! – za volební dekádou, která změnila tvář české politiky.

2016: Konec starých pořádků se blížil

První výrazný signál přišel už v krajských a senátních volbách. Hnutí ANO Andreje Babiše potvrdilo, že nejde o krátkodobý fenomén z roku 2013, ale o sílu schopnou vítězit i v regionech. Naopak sociální demokracie začala ztrácet půdu pod nohama a poprvé se naplno ukázalo, že tradiční strany čekají těžké časy.

Právě tehdy se začalo mluvit o tom, že česká politika vstupuje do nové éry, ve které už nebude rozhodovat jen souboj pravice a levice.

2017: Rok, kdy Babiš ovládl republiku

Říjnové sněmovní volby znamenaly zemětřesení. Hnutí ANO s přehledem zvítězilo a získalo téměř třetinu všech hlasů. Andrej Babiš se stal dominantní postavou české politiky a následně usedl do premiérského křesla.

Ještě větší pozornost ale budily poražené strany. Sociální demokracie utrpěla historický debakl, komunisté zaznamenali nejhorší výsledek od roku 1989 a do Poslanecké sněmovny poprvé vstoupili Piráti i SPD Tomia Okamury. Vláda přesto stála na tradičních stranách – jak na ČSSD, tak na KSČM.

2018: Zeman zůstal na Hradě

Rok začal ostře sledovanou prezidentskou volbou. Miloš Zeman ve druhém kole porazil Jiřího Drahoše a obhájil mandát prezidenta. »Tohle je moje poslední politické vítězství, po němž už nebude následovat žádná politická porážka,« řekla znovuzvolená hlava státu. Volby nicméně potvrdili obrovskou polarizaci české společnosti.

Na podzim pak následovaly komunální volby, které ukázaly, že místní politika má svá vlastní pravidla. V řadě velkých měst uspěla občanská sdružení a lokální koalice, zatímco celostátní stranické značky nehrály vždy hlavní roli.

2019: Evropa jako předzvěst změn

Volby do Evropského parlamentu sice nepřinesly dramatický převrat, přesto naznačily budoucí vývoj. ANO zůstalo nejsilnější stranou, výrazně se ale prosadili také Piráti a další opoziční subjekty.

Bylo stále zřejmější, že se proti Babišově vládě formuje široký opoziční blok.

2020: Pandemie změnila všechno

Krajské a senátní volby se odehrály v době vrcholící pandemie covidu-19. Přesto přišlo výrazné politické poselství.

ANO sice získalo nejvíce hlasů, jenže ve většině krajů skončilo v izolaci. Ostatní strany vytvořily koalice a převzaly vedení krajů. Opozice tehdy začala otevřeně mluvit o tom, že podobný scénář chce zopakovat i po sněmovních volbách.

2021: Volby, které rozhodly až koalice

Jen několik měsíců před volbami zasáhl do hry Ústavní soud, když zrušil část volebního zákona upravující přepočet hlasů na mandáty. Nová pravidla výrazně ovlivnila podobu volebního souboje.

Samotné hlasování přineslo mimořádně těsný výsledek. Hnutí ANO získalo nejvíce hlasů jako jednotlivá strana, vítězem politického klání se však stala koalice SPOLU, která společně s Piráty a hnutím STAN vytvořila většinu 108 poslanců. Premiérem se stal Petr Fiala a po osmi letech skončila vláda s Andrejem Babišem jako premiérem, případně ministrem financí. Do Sněmovny se poprvé od listopadu 1989 nedostala levice – propadly jak ČSSD, tak KSČM.

2022: První účet nové vlády

Komunální a senátní volby byly prvním velkým testem Fialova kabinetu.

Výsledky byly pestré. V některých městech uspěly vládní strany, jinde dominovalo ANO nebo místní uskupení. Senátní volby naopak znovu potvrdily silnou pozici kandidátů podporovaných vládním táborem. Zatímco sílila nespokojenost s kroky Fialovy vlády, což se projevovalo i na statisícových demonstracích, za plentami se nic převratného zatím nestalo.

2023: Prezidentem se stal Petr Pavel

Jedny z nejsledovanějších voleb v novodobé historii skončily vítězstvím Petra Pavla ve druhém kole nad Andrejem Babišem. Ukázala se role médií, která vesměs předsedovi hnutí ANO nebyly nakloněná.

Pavel, kterého jeho kritici označují vzhledem k minulosti jako »komunistického rozvědčíka«, se stal čtvrtým prezidentem České republiky a druhým přímo zvoleným. Prezidentské volby zároveň znovu potvrdily hluboké rozdělení české společnosti, které se naplno projevovalo už několik předchozích let.

2024: Rok velkých překvapení

Evropské volby přinesly jednu z největších senzací posledních let. Filip Turek společně s koalicí Přísaha a Motoristé dokázal využít protestních nálad a vybojoval mandát europoslance. Prakticky přes noc se stal jednou z nejvýraznějších tváří české politiky.

Podzimní krajské a senátní volby pak potvrdily pokračující sílu hnutí ANO. Výrazně na sebe ale upozornilo také STAČILO!, které potvrdilo dvoumandátový zisk z eurovoleb a úspěchem v 11 krajích ze 12, v nichž kandidovalo, naznačilo návrat levice na politickou scénu. Česká politika tak dostala další nový prvek.

2025: Další změna kurzu

Sněmovní volby znamenaly další obrat. Opozice se vrátila k moci a po čtyřech letech skončila vláda Petra Fialy.

Nový kabinet vznikl po vítězství hnutí ANO, které dokázalo využít nespokojenosti části veřejnosti s předchozí vládou. Česká politika tak během jediné dekády vystřídala hned několik výrazně odlišných období – od dominance Andreje Babiše přes vládu koalice SPOLU až po návrat opozice do Strakovy akademie. Novou vládu složilo ANO s SPD a Motoristy, zatímco STAČILO! poněkud překvapivě skončilo po pětiprocentní hranicí.

Jedna dekáda, několik politických epoch

Když se člověk ohlédne za posledními deseti lety, zjistí, že česká politika se proměnila možná více než za celé předchozí dvě dekády. Prakticky zmizely strany, které zemi vládly po roce 1989, objevily se nové politické projekty, prezidenta si Češi vybírali už potřetí v přímé volbě a voliči opakovaně ukázali, že jsou ochotni během jediného volebního období výrazně změnit své preference.

A pokud něco posledních deset let ukázalo opravdu jasně, pak to, že v české politice už jen máloco lze považovat za jistotu.

(pk)