Astronomická zima je tady, dny se začnou pozvolna prodlužovat

Dnes ve 22.48 dosáhne Slunce nejjižnějšího bodu své pomyslné dráhy na pozemské obloze a začne se vracet na sever. Nastane zimní slunovrat a začne astronomická zima. Tento den je nejkratší v roce a současně při něm Slunce dosahuje nejnižší polední výšky nad obzorem.

Kombinace krátkého dne a malé výšky Slunce působí, že na zemský povrch dopadá jen malé množství slunečního záření. Je ho méně, než kolik zemský povrch vyzařuje, a astronomové proto hovoří o záporné radiační bilanci zemského povrchu. Ta ještě nějaký čas potrvá, přestože dny se budou pozvolna prodlužovat a Slunce bude stoupat výš nad obzor. Tato setrvačnost působí, že v dlouhodobém průměru bývá nejchladněji až kolem poloviny ledna, nikoli v prosinci.

Přesný termín zimního slunovratu není pevně daný, protože rok netrvá přesně 365 dní. Většinou připadá na 21. či 22. prosince. Vzácně to může být i 20. a 23. prosince.

Délka nejkratšího dne v roce, tedy čas od východu do západu Slunce, je v Česku kolem osmi hodin. Rozdíl v délce dne mezi nejjižnějším a nejsevernějším místem v ČR je přibližně 20 minut. O něco delší den tak prožijí lidé na Šumavě či Znojemsku než ve Šluknovském výběžku nebo na Frýdlantsku.

Prodlužování dne v pranostikách

Pozvolného prodlužování dne si všímají i pranostiky, některé se zachovaly dodnes – například Na Boží narození (25. 12.) o kuří pokročení, Na Nový rok o slepičí krok, Na Tři krále (6. ledna) o krok dále či Na Hromnice (2. února) o hodinu více. Slunce zapadá později už od svaté Lucie, tedy od 13. prosince, později však vychází, takže se celková doba slunečního svitu neprodlužuje. Z toho vychází také dodnes používané úsloví »Lucie noci upije, ale dni nepřidá.«

Doba slunovratu jako konce nekonečné tmy a obrazným i doslovným návratem světla do života bývá příležitostí k oslavám. V české kotlině ho v době předhistorické nejvíce slavili Keltové. Významným svátkem se stal i pro Slovany, kteří slavili zrození mladého boha Slunce – Dažboga neboli Božice. Vše začalo večer před tímto svátkem magickými rituály, které byly zaměřené hlavně na věštění. Rozkrajování jablíčka, házení střevíčku či lití vosku nebo olova se dochovala dodnes.

(jb, čtk)