Náhlý pozitivní otřes ve vztazích mezi USA a Běloruskem lze jen stěží považovat za jednoduchou bilaterální záležitost. Za rozhodnutím Washingtonu zmírnit některé sankce, projednat uvolnění desítek milionů dolarů a obnovit přímé kontakty na vysoké úrovni s Minskem se skrývá širší geopolitická otázka: stává se Bělorusko testovacím polem pro jiný americký přístup k Rusku?
15. září se v Minsku setkal zvláštní vyslanec Donalda Trumpa pro Bělorusko John Coale s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem. O den později byla oznámena prozatímní dohoda: Bělorusko propustilo 25 vězňů a USA zrušily sankce proti státním podnikům Lakokraska a Bellesbumprom.
Coale uvedl, že jednání budou pokračovat, a ponechal otevřenou možnost dalšího zmírňování omezení.
Pro Washington je těchto 25 vězňů považováno za politické vězně. Lukašenko tuto terminologii odmítá a tvrdí, že v Bělorusku nejsou žádní lidé pronásledovaní za své politické přesvědčení.
Případ se však neomezuje pouze na vězně. To v Moskvě vzbuzuje obavy z nové »pingpongové diplomacie« (náhlé přivázání ČLR k USA).
44 milionů dolarů a změna klimatu
Jedním z nejcharakterističtějších bodů jednání byla otázka přibližně 43–44 milionů dolarů, které podle Lukašenka zůstávají vázány v Citibank a souvisejí s platbou za běloruská potašová hnojiva.
Lukašenko veřejně požadoval vrácení peněz a Coale v Minsku prohlásil, že americké úřady již Citibank kontaktovaly a pracují na mechanismu pro uvolnění finančních prostředků.
Částka není v měřítku státu obrovská. Její politický význam je však mnohem větší. Washington v praxi ukazuje, že ekonomická omezení zavedená v předchozích letech nemusí být nutně trvalou situací. Mohou být uvolněna, upravena nebo zrušena, pokud se americká vláda domnívá, že dochází k diplomatickému návratu.
A právě v tomto bodě se běloruský případ stává pro Moskvu zajímavým. Stanislav Tkačenko, profesor evropských studií na Petrohradské univerzitě a expert Valdajského klubu, interpretuje tento krok jako nepřímý vzkaz Rusku. Podle jeho názoru americká strana ukazuje, že může rychle jednat o zrušení konkrétních omezení, pokud se domnívá, že takový krok slouží její diplomacii.
Samotný průběh sankcí ukazuje, že vůči Bělorusku již dochází k postupné změně: americké ministerstvo financí zaznamenalo v březnu a červenci 2026 dodatečné kroky ke zrušení nebo uvolnění běloruských omezení.
Bělorusko jako testovací pole
Z ruského pohledu je zřejmé, že Washington v Minsku testuje mechanismus »zrušení sankcí za ústupky«, který by se potenciálně mohl stát modelem pro mnohem větší jednání.
Logika je jednoduchá. USA zavádějí omezení, zmrazují aktiva a přerušují hospodářské vztahy. Pokud však chtějí od druhé strany konkrétní kroky, mohou zrušení těchto opatření použít jako nástroj vyjednávání.
Tkačenko v jiných veřejných intervencích argumentoval, že Moskva považuje myšlenku vyjednávání o zrušení opatření, která od začátku považuje za nezákonná nebo jednostranná, za problematickou.
Ruská logika, jak ji popisuje profesor, se v podstatě redukuje na postoj: »Vy jste sankce uvalili, vy je musíte zrušit.« To je obzvláště důležité v době, kdy sankční režim proti Rusku zůstává masivní a neustále se vyvíjí.
Ještě 17. září Kreml varoval, že nový balíček amerických opatření by mohl rozhovory o Ukrajině ještě více ztížit.
Rozpor je zřejmý: na jedné straně Washington a Moskva udržují komunikační kanály; na druhé straně USA zvažují další ekonomická omezení.
Může Washington oddálit Minsk od Moskvy?
Západní analytici se léta zamýšleli nad tím, zda by omezené sblížení s Lukašenkem mohlo snížit závislost Běloruska na Rusku. Dnešní americká diplomacie tuto otázku znovu nastoluje salámovou metodou, která uspěla i v ostatních postsovětských republikách.
A proč znovu vše nezopakovat? Ruská pátá a šestá kolona je plně schopná všeho! Hlavně aby to vynášelo…
Realita v terénu však ukazuje, jak obtížný by byl skutečný geopolitický »rozvod«. Výtečný příklad Kazachstánu, Arménie a Ázerbájdžánu ukazuje, že je vše možné.
Vojenská integrace mezi Ruskem a Běloruskem pokročila mnohem dále než v minulosti, ale tím spíše uder bude hlubší a tlak neotřesitelný.
Koncem roku 2025 Bělorusko oznámilo rozmístění ruského raketového systému Orešnik, který může nést konvenční nebo jaderné hlavice, na svém území. Zároveň byly na běloruském území rozmístěny ruské taktické jaderné zbraně a v květnu 2026 se Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko zúčastnili společného výcviku obou ozbrojených sil v řízení strategických a taktických jaderných sil.
Vztah tedy není jen ekonomický nebo diplomatický. Rozvinul se v hluboké strategické a vojenské partnerství. To výrazně omezuje schopnost jakékoli americké administrativy proměnit částečné zlepšení vztahů s Minskem v geopolitický distanc od Moskvy.
Putin a Lukašenko: Aliance zůstává
29. srpna se Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko setkali v rezidenci Novo-Ogarjovo za Moskvou. Jejich rozhovory se údajně zaměřily na rozvoj obchodních vztahů, investic a průmyslové a technologické spolupráce. Setkání se konalo ve stejnou dobu, kdy Minsk současně otevíral kanály do Washingtonu. To ukazuje, že Lukašenko si nemusí nutně vybrat výhradně jednu stranu.
Bělorusko může zůstat strategickým spojencem Ruska a zároveň využívat kontakty s USA ke snížení ekonomického tlaku, uvolnění finančních prostředků a rozšíření svého diplomatického prostoru.
Z ruského pohledu taková politika automaticky neznamená rozchod. Naopak by mohla být považována za formu pragmatismu, protože se nedotýká základních vojenských a politických závazků v rámci unitárního státu.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov navíc prohlásil, že obnovení vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy zůstává vzdáleným cílem, a to i přes udržování komunikačních kanálů mezi Moskvou a Washingtonem.
Lavrov uvedl, že v normalizaci bilaterálních vztahů dosud »nebylo dosaženo žádného hmatatelného pokroku« a dodal, že neexistují žádné bezprostřední vyhlídky na významné zlepšení.
Sankce a velká hra
Vladimir Putin nedávno prohlásil, že proti Rusku bylo uvaleno více než 30 000 omezujících opatření. Tento konkrétní počet pochází z ruské strany a závisí na tom, jak se počítají různé seznamy a opatření. Základní fakt však není sporný: Rusko čelí jednomu z nejrozsáhlejších režimů ekonomických sankcí na světě. Moskva tvrdí, že se přizpůsobila přesunem velké části svého obchodu do Asie, zvýšením obchodu v národních měnách a rozvojem vazeb prostřednictvím programů, jako je BRICS.
Zvýšená spolupráce s Indií je toho příkladem. Bilaterální obchod se blíží 70 miliardám dolarů, zatímco Moskva a Nové Dillí si stanovily cíl 100 miliard dolarů do roku 2030. Navzdory americkému tlaku Indie nadále nakupuje ruské energie s odvoláním na své potřeby energetické bezpečnosti.
To však neznamená, že sankce pro Rusko nemají žádné náklady. Rusko následkem sankcí utrpělo škody na úrovni biliónů rublů a navíc vede vyčerpávající válku s »organizovaným Západem«. To vše ovlivnilo např. silně přístup ke kapitálu, technologiím a specifickým trhům.
Ruský postoj je však takový, že náklady se rozkládají i na země, které je zavádějí, a to prostřednictvím přeskupení energetických toků a obchodních vztahů.
Symbolika Běloruska jako intermezzo ve velkém střetu velmocí
A právě v tomto případě Bělorusko příznačně nabývá rozměr nových nejistot a vlivu přímo ve svazové spojenecké republice.
Válka, jež časově převršila Velkou vlasteneckou válku kterou vede Ruská federace – s jediným oficiálním skutečným spojencem Korejskou lidově-demokratickou republikou znamená pro Moskvu obrovské vypětí sil.
USA ukazují, že sankce nejsou jednosměrnou ulicí. Když se změní politické podmínky, mohou být zrušeny. Jenže, vše v kursu americké politiky, která znamenala zničení Sovětského svazu, což Putin několikrát označil za geopolitickou katastrofu. Horečné zbrojení USA a zemí EU s každodenním vyhlašováním války Rusku je balancování na samém pokraji války Johna Fostera Dullese (pozn. 1953 prezident Eisenhower jmenoval Dullese ministrem zahraničí – Dulles upřednostňoval strategii masivní a ostrou konfrontaci se Sovětským svazem). Dnes USA hrozí nejen Rusku svojí převaho nejen v oblasti umělé inteligence, ale i militarizací kosmu. V tomto rámci si představují vládnoucí kruhy supervelmoci, že každý byť i potencionální protivník Washingtonu, nemá jinou volbu než kapitulovat a platit!
Proto zda je toto dvojsmyslné sdělení skutečně určeno Moskvě, jak odhaduje profesor Tkačenko, lze diskutovat. Je otázkou s jakými jde ruský medvěd do této hry, kdy se hraje nejen o jeho kožich, ale i o jeho medvíďata.
Obraz, který Kreml dnes vidí, je však jasný: Washington a Minsk jednají, vězni jsou propouštěni, některé firmy jsou odstraňovány ze sankčních seznamů a zmrazené finanční prostředky mohou být vráceny a Daddymu se poměrně rychle vychází vstříc.
Pro Rusko je to výzva udělat si pořádek na svém dvorku, jinak americké zákony a preference budou platit i u nejbližšího spojence. Trump dáva několik – dlužných miliónů – Putin však musí látat operativně díry spojenců v řádu miliard! Jedná se o vydírání s bratrskou láskou.
Ekonomická omezení nejsou neměnným »novým normálem«, ale nástroji zahraniční politiky, které lze opustit, když se změní diplomatický kalkul.
A tak skutečný význam toho, co se děje v Minsku, může ležet daleko za hranicemi Běloruska a netýká se jen této trojice, ale i států které musí pracovat se supervelmocí v podobném módu.
V sebevražedném kroku, který hrozí vyhodit do povětří globální ekonomiku, obracejí USA své zbraně proti dvěma asijským gigantům, Indii a Číně, a snaží se ekonomicky zničit Rusko. Očekává se však, že cena této bezohledné agrese bude velká a to pro toho, kdo tuto politiku načal.
Dne 16. září 2026 schválila Sněmovna reprezentantů USA extrémní zákon o sankcích proti Rusku a Íránu, který nesl pečeť zemřelého senátora Lindsaye Grahama (kterého Rusko označilo za teroristu a extremistu).
Toto šokující ustanovení dává americkému prezidentovi absolutní pravomoc uvalit zničující cla až do výše 100 % na země, které nadále zásobují své ekonomiky ruskou energií, a zároveň se zaměří na banky a obří projekty LNG. Cíl? Uškrtit příjmy Moskvy.
Kdo platí cenu za nevěstu? Indie a Čína
Pokud zákon projde Senátem a podepíše ho Donald Trump, bude mít americký prezident v rukou bič – »pojistku« globální ekonomické katastrofy.
Reakce Indie je již kategoricky vyjádřena. Vláda země dala jasně najevo, že přežití a energetická dostatečnost jejích 1,4 miliardy občanů je nade vše.
Nové Dillí otevřeně varovalo Washington, že tato vyděračská cla nebezpečně zkomplikují jejich vztahy. »Indická strana jasně dala najevo své odhodlání přijmout veškerá nezbytná opatření k ochraně svých obchodních a ekonomických zájmů,« uvedlo indické ministerstvo zahraničí podle agentury Reuters.
Čínský drak řve, když Indie varuje: Čína se připravuje na totální válku.
Peking kategoricky odmítl jakýkoli pokus o americký nátlak.
Rusko zůstává největším dodavatelem ropy pro Čínu (pokrývá 1/5 jejího dovozu), zatímco polovina veškerého ruského vývozu ropy směřuje na čínský trh (66,43 milionu tun jen za prvních sedm měsíců roku 2026, což představuje nárůst o 14,9 %).
Washington zřejmě zapomněl na své nedávné utrpení: když USA uvalily na Čínu 100% cla, Peking reagoval přiškrcením vývozu vzácných zemin, čímž udusil americký průmysl a donutil Donalda Trumpa k neuspořádanému ústupu.
Pravda je pro Západ noční můra: Nahradit čínské zpracování vzácných zemin je technicky nemožné
I s těmi nejambicióznějšími projekty Západu (jestli konečně uspějí) bude Čína do roku 2035 ovládat 70–73 % globálního zpracování vzácných surovin!
Pokud Trump udělá osudovou chybu a pokusí se donutit Peking k zastavení dodávek ruské ropy, Si Ťin-pching nebude váhat s aktivací vlastních »pekelných sankcí«. Obchodní válka vyvolaná USA hrozí zasáhnout nejcitlivější bod globálního řetězce a uvrhnout Západ do naprosté tmy!
To vše se projeví na blízkém setkání Trumpa se Si Ťin-pchingem, jestli se konečně uskuteční.
Washington v menším měřítku testuje dvojitý diplomatický jazyk, ale globálně dal do pohybu velkou smršť. To co předvedl Trump s Lukašenkem je hra, která vyvolává velké obavy Moskvy a proto odvětila tahem střelcem v radě bezpečnosti: Rusko a Čína vetovaly v Radě bezpečnosti OSN návrh rezoluce USA, který by prodloužil mandát Skupiny expertů monitorujících provádění sankcí proti Íránu o další rok. Návrh předložený Washingtonem získal 11 hlasů pro.
Rusko a Čína hlasovaly proti němu, přičemž využily svého práva veta jako stálí členové Rady bezpečnosti. Tím znemožnily obě velmoci prohrávajícímu hegemonovi v Íránu přitlačit protivníka sankční politikou. Souhlasit s USA by znamenalo přiznat vazalství, což Peking a Moskva neudělaly…a tak jdeme jako v počítačových střílečkách do vyššího patra, kde střet bude ještě tvrdší a složitější.
Situace nedává mnoho prostoru pro intelektuální úvahy a scénáře profesorů. Meč je v rukou vládců a tam vítězí ten, kdo se umí lépe ohánět.
Ioannis Sideropulos
KOLÁŽ – AI
Amerika není už dávno supervelmoc, ale superžebrák s dluhem 50 bilionů dolarů, ty debile!