Analýza: USA zasáhly Španělsko hybridním útokem. Maroko neutralizuje Evropu

Ještě nedávno se v Madridu Donaldu Trumpovi hrdě vysmáli, avšak masový – téměř filmový vpád migrantů do Ceuty vyvolal otázku, která již léta zaměstnává analytiky mezinárodních vztahů a bezpečnostní experty: lze migraci využít jako nástroj k vyvíjení nátlaku mezi státy?

Ceuta je totiž jedno ze dvou španělských měst v severní Africe a po celá desetiletí je centrem konfliktu mezi Španělskem a Marokem avšak její strategická role je jasná při letmém pohledu na mapu.

Přes 60 000 migrantů, většinou mladých Maročanů, ve čtvrtek vtrhlo do španělské enklávy v Africe, což je největší vlna nelegálních příchodů, jaká kdy byla na území EU zaznamenána. Místo vyjádření solidarity několik zemí EU – včetně Itálie, Finska a Dánska – obvinilo vládu španělského premiéra Pedra Sáncheze z nedostatečné ochrany vnějších hranic Evropy.

Ačkoli je Ceuta španělským územím, vztahují se na ni zvláštní pravidla volného pohybu. »Kontroly osob opouštějících Ceutu a Melillu zůstávají v platnosti v rámci schengenského systému. Za tímto účelem jsou považovány za vnější hranici EU«.

Pravidla volného pohybu v Schengenu se vztahují pouze na občany EU, osoby s platným povolením k pobytu a cestující, kteří splňují podmínky pro legální vstup. Naproti tomu osoby, které vstoupí do Ceuty bez povolení, nemohou nastoupit na trajekty ani lety do pevninského Španělska bez předchozí kontroly totožnosti, což jim ztěžuje opuštění enklávy, uvedl úředník Evropské komise agentuře Euronews.

Madrid považuje Ceutu za nedílnou součást španělského území a v širším smyslu i Evropské unie. Maroko na druhou stranu definitivně neuznalo španělskou suverenitu a politici a finančníci čas od času nastolují otázku navrácení města.

Ceuta má zvláštní strategický význam

Kontroluje klíčový bod ve Středomoří, je vnější hranicí Evropské unie a má významnou vojenskou a ekonomickou hodnotu. Z tohoto důvodu jakákoli krize v regionu nabývá rozměrů, které přesahují hranice migrace. Je také faktem, že moderní členské státy stále častěji využívají nevojenské prostředky k vyvíjení tlaku na své protivníky.

Instrumentalizace migrace, energetiky, obchodu, informací, nebo vládních útoků je součástí tzv. hybridní konfrontace.

To neznamená, že každá migrační krize je výsledkem organizovaného plánu, ale to, že vlády musí tuto možnost také zvážit přinejmenším jako možnou variantu. Bezpečnost vnějších hranic zůstává primárně odpovědností státu, zatímco pro Evropskou unii je kolektivní povinností.

Zároveň musí jakákoli politická reakce respektovat mezinárodní právo a lidská práva lidí. A neexistují žádné geopolitické aspekty, které by tu nemusely figurovat.

Mobilní zpráva, která zapálila pojistku

Všechno to začalo slovem, které se šířilo jako elektrický signál na obrazovkách tisíců mobilních telefonů: »Pásalo« (Šiřte to).

Prostřednictvím soukromých skupin na WhatsAppu, Instagramu a specifických hashtagů, které se masivně šířily v Maghrebu, byla údajně vytvořena síť digitální koordinace, která dala migrační krizi v Ceutě nový rozměr.

Zprávy se neomezovaly pouze na obecné výzvy, ale podle stížností obsahovaly konkrétní místa, časy hromadného pohybu a pokyny, jak se vyhnout policejním kontrolám a bezpečnostním hlídkám.

I z minima informací tak lze bez nadsázky masový pohyb migrantů do Ceuty interpretovat jako prostředek k vyvíjení politického tlaku, zejména je-li kombinován s diplomatickým napětím. Migranti nemají zavazadla, nejsou mezi nimi ženy a děti. Což je klasický obraz migračních toků. Tady máme obraz postpubertálů a poměrně silných mužů… Obraz velice zvláštní!

Tvrzení, že existuje prokázaný plán na »nekrvavou okupaci« města, však zůstává prostou úvahou – zatím. Vše může skončit nejen destabilizací španělské vlády, ale i pádem Pedra Sáncheze.

Jaké jsou vztahy Maroka a USA?

Ceuta, stejně jako Melilla, kromě toho, že leží mimo Schengen, není obranně kryta aliancí NATO. Podle své Charty, NATO pokrývá pouze Evropu a ostrovy severně od obratníku Raka, takže ne Chagos, Havaj, Ceutu ani Falklandy.

A USA trvají na tom, že jej neuznává jako španělské území, zejména proto, že Maroko umožnilo přístup podpůrným lodím a letadlům, když Španělsko zablokovalo jeho národní prostor a tak Rabbat podpořil USA a Izrael v konfliktu s Íránem. Izrael a USA jsou jediné země, které uznávají nezákonnou anexi Západní Sahary Marokem, zatímco Maroko uznává Izrael od roku 2020.

Maroko si stále udržuje židovskou komunitu, je jedinou muslimskou zemí na Blízkém východě, která má spolu s Íránem židovskou komunitu. A králův poradce je členem židovské komunity.

Strategická aliance mezi Marokem, USA a Izraelem mění rovnováhu v severní Africe

Maroko se v posledních letech vyvinulo v jednoho z nejdůležitějších strategických partnerů Spojených států i Izraele v severní Africe. Jedná se o vztah, který není založen pouze na diplomatických kontaktech, ale rozšiřuje se i na obranu, služby, ekonomiku, technologie a regionální bezpečnost.

Tato třístranná spolupráce je mnoha analytiky považována za jeden z klíčových faktorů ovlivňujících geopolitiku ve Středomoří a na Blízkém východě.

Vztahy mezi Washingtonem a Rabatem mají hluboké historické kořeny

Díky americké mediaci Maroko a Izrael plně obnovily své diplomatické vztahy a otevřely tak novou kapitolu spolupráce.

V rámci téže dohody Spojené státy uznaly suverenitu Maroka nad Západní Saharou, což vedlo ke strategickému vítězství Rabatu.

Maroko se pravidelně účastní rozsáhlých společných cvičení se Spojenými státy a patří mezi nejdůležitější americké partnery na africkém kontinentu.

Společná strategie těchto tří zemí je založena na společných zájmech. Klíčovými osami jejich spolupráce jsou boj proti terorismu, stabilita v severní Africe, bezpečnost středomořských mořských cest a omezování regionálních hrozeb. Pro Spojené státy působí Maroko jako stabilní spojenec v obzvláště citlivém regionu, zatímco pro Izrael je jedním z jeho nejdůležitějších partnerů v arabském světě.

Navzdory regionálnímu napětí a odlišným politickým názorům vyjádřeným v Maroku ohledně jeho vztahu s Izraelem se strategie těchto tří zemí stále formuje.

Tento vývoj odráží přechod od omezeného diplomatického přístupu ke komplexnímu partnerství s významnými geopolitickými, ekonomickými a obrannými důsledky, které nyní ovlivňuje rovnováhu v celé severní Africe a širším středomořském regionu. 

Reakce na události zemí EU

Evropská komise tvrdí, že migranti, kteří nelegálně vstoupili do španělské enklávy, se nedostanou do kontinentální Evropy, jelikož země EU požadují pozastavení členství Španělska v schengenském prostoru kvůli selhání v hraničních kontrolách.

Zatímco náhlá migrační krize ve španělské enklávě otřásla celou Evropou a vyvolala výzvy k vyloučení Španělska ze schengenského prostoru volného pohybu, úředníci EU trvají na tom, že migranti, kteří nelegálně překročili hranice, se nebudou vydávat do jiných členských států.

»Dnes nedochází k žádným dalším pohybům směrem k evropskému kontinentu,« uvedl úředník EU s tvrzením, že migranti se nebudou moci volně pohybovat po Evropě, jak naznačují některé přední pravicové osobnosti v celé Evropě .

Podle agentury Reuters marocké bezpečnostní síly zatlačily dav u bran Ceuty pomocí obušků, slzného plynu a vodních děl. Reportéři agentury Reuters uvedli, že při střetech s protestujícími viděli spálený autobus a sedm poškozených aut.

Na druhé straně hranice byla rozmístěna vozidla španělských ozbrojených sil, zatímco desítky potenciálních migrantů přihlížely z kopce, protože se nemohly dostat do Ceuty.

Sánchez viní z migrační krize v Ceutě zločinecké gangy a označuje ji za »narušení územní celistvosti Španělska«. Francouzský ministr vnitra Laurent Nunes dnes oznámil, že kvůli masivnímu přílivu migrantů z Maroka do španělské enklávy Ceuta bude zvýšen počet policistů a četníků nasazených na hranicích se Španělskem.

Zejména prostřednictvím sítě X informoval, že k dnešnímu dni »se posily ztrojnásobují, mobilizováno je 184 policistů a posílen je dohled pomocí dronů«. Itálie oznámila, že pozastavuje dohody o volném pohybu lidí se Španělskem v rámci schengenského prostoru po masovém přílivu migrantů do španělské enklávy Ceuta z Maroka.

Itálie nemá se Španělskem pozemní hranici, nicméně toto opatření se dotkne těch, kteří cestují mezi oběma zeměmi letecky nebo po moři. Italské ministerstvo vnitra rovněž oznámilo, že se s Paříží dohodlo na posílení kontrol podél francouzsko-italské pozemní hranice.

Je zřejmé, že současné události s migranty v kritické oblasti, to není výstřelek obchodníků s lidmi, nebo marockých postpubertálů. Je to nátlak na Madrid a současně i na EU, která se snaží reagovat 30 minut po dvanácté!

Ioannis Sideropulos