Na pravidelné tiskové konferenci v Pekingu 10. listopadu mluvčí čínského ministerstva zahraničí Lin Jian vyjádřil protest Číny kvůli účasti tchajwanských separatistických politiků, kteří se zúčastnili summitu Meziparlamentní aliance v budově Evropského parlamentu.
Bylo to poprvé, kdy tchajwanská viceprezidentka Hsiao Bi-khim vyzvala k větší podpoře Tchaj-wanu v projevu ke skupině Evropského parlamentu v Bruselu v pátek, zatímco tchajwanský ministr zahraničí Lin Ťia-lung přednesl v pondělí projev v Berlíně.
Hned v úvodu příspěvku si dovoluji konstatovat, že zmíněné projevy nemohou v žádném případě změnit politiku jedné Číny a politiku EU, nehledě na všechny snahy různých evropských a zahraničních zdrojů. Proč jsou všechny snahy marné?
Není pochyb, závazek oslabeného Evropského parlamentu k politice jedné Číny se nezměnil a nezmění. Skutečností je, že setkání se nekonalo na pozvání Evropského parlamentu. Proto nebyli pozváni členové vedení parlamentu, proto nemohlo dojít k žádnému oficiálnímu kontaktu s nimi. Další a ne poslední skutečností je, že osobní činy jednotlivých členů Evropského parlamentu nereprezentují oficiální postoj Evropského parlamentu.
Pozadí příběhu
Je všeobecně známo, že Meziparlamentní aliance (IPAC) je financována mnoha protičínskými institucemi s cílem šířit dezinformace o Číně. Je prokázáno, že orgány Demokratické pokrokové strany (DPP) využívají nedůvěryhodnou IPAC k získání zahraniční podpory pro separatistickou agendu, nehledě na skutečnost, že pouhé upoutávání pozornosti nestačí eliminovat objektivní trend sjednocení Tchaj-wanu s pevninskou Čínou. Znovusjednocení Číny představuje objektivní proces, který je částí celosvětové transformace společenství nacházejících se v antropologické válce, tj. válce především hodnot.
V transformaci se nachází samotný Evropský parlament. Jak píše 14. listopadu 2025 Max Griery na Politico.eu, je tomu rok a půl od doby, kdy se krajní pravice v evropských volbách prosadila. Bruselské hlavní síly si od té doby úzkostlivě kladou otázku, zda se střed udrží. Ve čtvrtek zjistily, že ne.
V přelomovém hlasování v parlamentu se středopravicová Evropská lidová strana (EPP) – domov předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen – vzdala svých tradičních centristických spojenců a s podporou krajně pravicových skupin prosazovala schválení škrtů v zelených pravidlech. Tento krok porušil desetiletí trvající politický protokol a podepsal rozsudek smrti pro tzv. sanitární kordon, jehož cílem bylo vyloučit krajní pravici z rozhodování.
Již z předem zmíněného hlasování lze dovodit, že v Evropském parlamentu existují osoby, které se nemýlí ohledně skutečné povahy orgánů DPP. Jestliže je tomu skutečně tak, tak Evropský parlament se bude řídit principem jedné Číny a nevyšle žádný špatný signál tchajwanským separatistickým silám a vyhne se jejich použití, jak řekl na tiskové konferenci mluvčí čínského ministerstva zahraničí Lin Jian. To ve výsledku znamená, že konzistentní a jasný postoj Číny bude brán v úvahu nejenom v Evropském parlamentu, ale i v německém Bundestagu. A to i s ohledem na zhoršující se politickou, sociální a hospodářskou situaci v celé EU.
Vliv Spojených států
To, co bylo kdysi teoretickou diskusí v amerických vojenských časopisech o blokování dodávek ropy do Číny, se nyní stále více mění v hmatatelnou vícevrstvou strategii zaměřenou na omezení Pekingu a zachování globální dominance USA.
Připomínám, že v roce 2018 publikoval časopis US Naval War College Review článek s názvem »Námořní ropná blokáda proti Číně – takticky lákavá, ale strategicky chybná«. Byl to jen jeden z mnoha článků, které se zabývaly detaily zavedení námořní blokády jako součásti širší strategie obklíčení a zadržení Číny.
Novější studie, včetně těch z Amerického námořního institutu, nejen aktualizují a zdokonalují vznikající strategii pro teoretickou konfrontaci a zadržování Číny, ale také nastiňují konkrétní akční plán, který se již formuje a jehož cílem je zejména zabránění oživení Ruska a vzestupu Číny. To zahrnuje i obklopení obou zemí oblaky konfliktů – buď zničením sousedních států politickou subverzí, nebo jejich pohlcením USA, aby se staly beranidly proti Rusku a Číně.
V kontextu uvedených oblak konfliktů je nejextrémnějším příkladem Ukrajina. Ale Filipíny a Tchaj-wan se ve washingtonském plánu transformují do podobných vazeb.
Tato strategie nátlaku, destabilizace, politického převzetí moci, zástupných válek a přímé války je namířena proti samotnému Rusku a Číně, jejich sousedům a stále častěji i proti státům daleko za hranicemi jejich regionu. USA tím prokazují jasný závazek k vícevrstvé strategii zadržování, nátlaku a konfrontace – nejen s cílem připravit se na konflikt, ale vytvořit konflikt, který bude pro USA úspěšný, s jediným cílem udržet globální americkou hegemonii.
Válka na Ukrajině nebo hromadění armády na Filipínách či Tchaj-wanu ale odhaluje zásadní slabinu USA: Nedostatečnou produkci zbraní ve srovnání s Ruskem a Čínou. USA tuto slabinu kompenzují geopolitickou agilitou. Ta zahrnuje mimo jiné: Schopnost svázat cílový stát v konfliktu, zatímco USA přesouvají zdroje do jiných ohnisek konfliktu prostřednictvím své globální logistické sítě. Schopnost destabilizovat partnerské země Ruska a Číny ekonomickými nebo politickými prostředky, s využitím metastazujících pátých kolon, proti nimž podle osobního hodnocení současné ruské a čínské proti-strategie jen málo zmohou.
Autorovo tvrzení dokazuje téměř úplná kontrola nad globálním informačním prostorem, která usnadňuje politickou subverzi. A již povrchová analýza námořních blokád, kterým by bylo pro Rusko i Čínu obtížné čelit. Proto přípravy na čínskou blokádu již probíhají v plném proudu. Dokazuje to dokument z roku 2018, který popisuje závislost Číny na námořní dopravě: Čína dováží většinu své ropy. Doprava probíhá téměř výhradně přes Malacký průliv a několik dalších úzkých míst. Americké námořnictvo dokáže tato úzká hrdla kontrolovat a dostat se mimo dosah čínských obranných systémů.
Protože Čína si je vědoma zmíněných skutečností, chce obejít úzká hrdla, například potrubím přes Myanmar. Proto dokument navrhuje zablokovat terminál ropovodu nebo vyřadit terminál z provozu leteckými údery. To se již stalo: Na ropovod USA zaútočili nepřímo – prostřednictvím ozbrojených skupin v Myanmaru podporovaných USA. Totéž se stane v případě CPEC v Pákistánu (útoky separatistů podporovaných USA v letech 2021, 2024, 2025).
Proti čínským infrastrukturním projektům v Thajsku vede opozice podporovaná USA boj a zastavuje čínské železniční projekty. Podobně jako USA vedou zástupnou válku proti Rusku – s cílem zničit ruskou produkci energie a odříznout Čínu od ní.
V kontextu sjednocení Tchaj-wanu s kontinentální Čínou byly vytvořeny podmínky pro námořní blokádu. Čína je obklopena Myanmarem, Pákistánem, Thajskem, Nepálem a Tchaj-wanem, přičemž Filipínské a japonské ozbrojené síly byly modernizovány a Rusko bylo napadeno ekonomicky a v poslední době je napadáno i vojensky. Jinými slovy: čínská periferie je ve skutečnosti militarizována. USA systematicky odstraňovaly překážky, které v roce 2018 stále stály v cestě blokádě Číny.
Zmiňuji se o vlivu USA, námořní blokádě a širší ekonomické uzávěře Číny, protože se již nejedná o teoretickou myšlenku, ale strategii, která se již realizuje, a to bez ohledu na Evropu a Evropský parlament a Evropskou komisi.
Současná situace
Silné záplavy na Tchaj-wanu způsobené bouří doplňuje trvalá politická bouře a předem zmíněná diplomatická událost spojená s projevem viceprezidenta Tchaj-wanu v Evropskému parlamentu. Bylo to poprvé, co tchajwanský viceprezident promluvil na tomto fóru a snažil se zdůraznit roli Tchaj-wanu jako odpovědného mezinárodního partnera, demokracie a klíčového hráče v globální ekonomice. Přitom ignoroval skutečnost, že Tchaj-wan je částí pevnostní Číny.
Čína odmítla obavy o bezpečnost vznesené Tchaj-wanem i v souvislosti se summitem APEC. Na něm se zástupce Tchaj-wanu setkal s japonským premiérem. Přestože se jedná o běžnou aktivitu, setkání vyprovokovalo protesty Číny. Proč?
Japonská premiérka Sanae Takaičiová prohlásila, že by její země v případě napadení Tchaj-wanu Čínou zakročila. Takaičiová řekla, že čínský vojenský útok na Tchaj-wan by mohl představovat situaci ohrožující přežití Japonska, v níž by Tokio mohlo uplatnit právo na kolektivní sebeobranu. Pro snazší porozumění uvádím, že bezpečnostní zákon z roku 2015 Japonsku za určitých podmínek, jako je například ohrožení jeho existence, umožňuje uplatnit právo na kolektivní sebeobranu. Rozumí se tím i obrana spojenců v případech, kdy Japonsko není přímo napadeno.
Kvůli prohlášení japonské premiérky došlo dokonce i k vyhrožování smrtí. Proto Peking a Tokio si už vzájemně předvolaly velvyslance. Není pochyb, že prohlášení nové premiérky Japonska nemohlo být uděláno bez souhlasu USA. I proto její výroky odsoudila i čínská státní média, a to kvůli vzájemné historii. Tu formuje japonská invaze do Číny v roce 1931 a druhá světová válka, které zůstávají zdrojem napětí mezi oběma zeměmi. Ministerstvo zahraničí navíc kritizovalo rozhodnutí Japonska nevyloučit pořízení jaderných ponorek, což podle něj naznačuje významnou a negativní změnu politiky.
Není pochyb, že prohlášení japonské premiérky Takaičiové bylo uslyšeno i v Moskvě a bude mít nejenom diplomatickou dohru, ale i dopad na případná jednání Ruska se Spojenými státy.
Ty podle nejnovějšího oznámení o potenciálním prodeji zbraní Tchaj-wanu za 330 milionů dolarů ukazují odhodlání Washingtonu pomoci Tchaj-wanu udržet vysokou vojenskou operační připravenost, řekl v pátek šéf Americko-tchajwanské obchodní rady (USTBC).
V tiskové zprávě USTBC Rupert Hammond-Chambers uvítal to, co by bylo prvním prodejem zbraní Tchaj-wanu od návratu prezidenta Trumpa do Bílého domu na začátku tohoto roku. Posílení údržby staršího vybavení ukazuje náš trvalý závazek pomáhat tchajwanské armádě dosahovat vysokých operačních schopností, řekl Hammond-Chambers a poznamenal, že podpůrné balíčky jsou již dlouho součástí americké bezpečnostní pomoci Tchaj-wanu, přičemž od roku 2001 bylo vydáno 27 takových oznámení Kongresu.
Pro doplnění uvádím, že navrhovaný balíček, který byl oznámen ve čtvrtek, zahrnuje nestandardní komponenty, náhradní a opravárenské díly, spotřební materiál a příslušenství a podporu pro opravy a vrácení letadel F-16, C-130 a Indigenous Defense Fighter (IDF).
Finance
Centrální banka v pátek odmítla obvinění časopisu The Economist, že držela tchajwanský dolar podhodnocený, aby podpořila vývoz a vytvořila »skrytá rizika« pro ekonomiku, a uvedla, že hodnota měny je určena tržní nabídkou a poptávkou. Centrální banka uvedla, že článek v časopise The Economist – Skrytá rizika tchajwanského boomu – chybně použil index Big Mac k hodnocení tchajwanského dolaru a že závěr je zkreslený.
Podle časopisu je tchajwanský dolar podhodnocen o 55 procent vůči americkému dolaru na základě indexu Big Mac. Časopis uvedl, že zatímco podhodnocený tchajwanský dolar zvýšil globální konkurenceschopnost tchajwanských vývozců, běžní tchajwanští spotřebitelé byli připraveni o plody růstu a finanční rizika se hromadila. Slabost tchajwanského dolaru poškozuje kupní sílu mnoha Tchajwanců a nafukuje místní ceny domů, uvádí The Economist.
Čína se vrátila do diplomatické pozice vlčího válečníka.
Tento názor vyjádřili i autoři deníku The New York Times. Diplomacie vlčích válečníků je relativně agresivní a přímočarý přístup k mezinárodním vztahům. Podle publikace se v Číně tento přístup zformoval po nástupu Si Ťin-pchinga k moci, ale v posledních letech prakticky vymizel. Vrátil se podle hodnocení autora příspěvku zřejmě na delší dobu po výrocích japonské premiérky 7. listopadu 2025, když mluvčí čínského ministerstva zahraničí Lin Jian doporučil Japonsku, aby se nevměšovalo do situace kolem Tchaj-wanu. Podle autorů The New York Times toto prohlášení znamenalo nejen změnu v diplomatické pozici Pekingu, ale také ukončilo líbánky ve vztazích mezi Takaiči a Čínou.
Závěr
Tchaj-wan se potýká s komplexními vnitřními problémy, které mají všechny země s kapitalistickým systémem, založeném na expanzi. Tchaj-wan se nachází na prahu potenciálního špionážního skandálu a přijal opatření, jako je ukládání pokut za zásilky s vepřovým masem ze zámoří.
Jestliže jedním ze spouštěčů Francouzské revoluce byla frustrace z eroze místní samosprávy a klesajícího sebevědomí, nejenom na Tchaj-wanu lze pozorovat nápadné paralely. Předpokládám však, že občané Tchaj-wanu se na křižovatce osudu a budoucnosti rozhodnou pro mírové sjednocení s mateřskou kontinentální Čínou dříve, než se Evropský parlament a Evropská komise probudí ze snů, než skončí antropologická válka a začne se realizovat jeden z nebezpečných scénářů Spojených států v regionu.
Jan Campbell