Ptali se mě, proč odmítám trh se zemním plynem, požadovaný Evropskou unií. Myšlen je trh se zemním plynem v rámci ČR, resp. EU, nikoliv světový trh se zemním plynem. Ten funguje, byť pod taktovkou embargování Ruska a nově i nevyprovokovaného izraelsko amerického útoku na Irán a následné války v Perském zálivu nad cenami zemního plynu jím generovanými nepřekvapivě křivíme ústa.
Nutno říci, že měl určitý význam i ve Velké Británii v době, kdy velké množství zemního plynu těžila, a to prostřednictvím devíti velkých soukromých těžařských firem. Jiná je ale situace v zemi, která drtivou většinu zemního plynu dováží a ve hře je především nízká cena, vysoká kvalita a spolehlivost dodávek zemního plynu.
Ústřední otázkou je, zda chceme dodávky zemního plynu levné a stabilní, nebo drahé a rizikové. Zdá se, že zejména stoupenci Green Dealu s vysokými cenami zemního plynu nemají problém (donedávna to platilo i pro liberální ekonomy) a kupodivu ani s dodávkami zemního plynu podstatně nižší kvality ve srovnání s ruským zemním plynem. Nevyjadřují se ani k ohrožení stability dodávek zemního plynu. Pokud ano, tak jenom ve smyslu, že bychom měli urychleně převést energetiku na domácí obnovitelné zdroje a tím se bez něj zcela obejít. Že to není reálné? Prý je! Už to nějak vyčarují.
Já s nejistými dodávkami drahého, rizikového a často nekvalitního zemního plynu mám zásadní problém. Má-li se ekonomika přijatelně rozvíjet a životní úroveň významných vrstev obyvatelstva být slušná a neohrožená, musíme mít dostatečné stabilní dodávky relativně levného zemního plynu. Pokoutně nakupovat za dvojnásobnou cenu »derusifikovaný« zemní plyn s rozumem nesouvisí. Možná souvisí s vírou někoho v něco.
Vyštvat zejména energeticky náročný průmysl do ciziny, kde neuplatňují politiku ala Green Deal a kde je tudíž energie mnohem levnější, nesouvisí ani s rozumem, ani s klimatickou politikou v intencích mezinárodního panelu pro klimatické změny IPCC a už vůbec ne s rozumnou sociálně ekonomickou politikou. Jak nedávno uvedl slovenský premiér Robert Fico, výsledek Green Dealu a jím způsobených vysokých cen paliv a energie je, že moderní hliníkárna v Žiaru nad Hronem už dva roky stojí a na Slovensko se dodává hliník z Číny. Jestliže jednu tunu hliníku v Źiaru nad Hronem vyráběli s emisemi oxidu uhličitého (CO2) ve výši čtyři tuny, v Číně tak činili za cenu 20 t emisí CO2 na tunu vyrobeného hliníku. K tomu musíme připočítat emise CO2 provázející dopravu hliníku z Číny na Slovensko. Já zde žádné snížení emisí CO2 v úhrnu nevidím. Naopak vidím jejich zásadní zvýšení, byť se do úzkých statistik emisí CO2 EU i Slovenska nedostane. Ne jinak je tomu v Česku, kde Fialova vláda nechala vytunelovat povolenky na CO2 v posledním podniku hutnictví železa v Česku, takže už je to třetí rok, co Česko nevyrábí surové železo. Může se stát, že nebude vyrábět ani ocel. Jak si stěžuje nejen zbrojař Strnad, bez surového železa, oceli a hliníku se nedají vyrábět ani dnes tolik požadované zbraně.
Stabilní levný nebo nestabilní drahý?
Za reálného socialismu a ještě řadu let po roce 1989 jsme zemní plyn dováželi ze Sovětského svazu, resp. z Ruska, za nízké ceny, na základě dlouhodobých smluv včetně zásad cenové tvorby odvozené od cen světového trhu se zemním plynem. Byly to dodávky spolehlivé s výjimkou krátké zimní krize, vyvolané kradením tranzitovaného zemního plynu Ukrajinci.
Podle vedení EU, liberálních ekonomů a neméně liberálních ekologů (mají jiný motiv než liberální ekonomové) to bylo špatně a úkolem dne bylo přejít na trh se zemním plynem. Že to přináší vážná negativa, prý nevadí. Nebo zásadní zdražování zemního plynu bylo cílem? Nevím. Prý jak u koho.
Zatímco cenu zemního plynu v případě obchodu na základě dlouhodobých smluv určují pravidla obsažená v příslušné smlouvě, cena na trhu s plynem (rozuměj okamžitá spotová burzovní cena) může silně kolísat podle výkyvů v nabídce a poptávce a také silně kolísá, obvykle tanker od tankeru.
Dosavadní obvyklá praxe naplnit zásobníky zemního plynu v létě, kdy bývají ceny zemního plynu nejnižší, se při trhu se zemním plynem příliš neuplatňuje. Cena okamžité dodávky zemního plynu je pochopitelně podstatně vyšší než cena na základě dlouhodobých obchodních smluv. Navíc musí generovat zisk i pro obchodníka. Také tento zisk musí zaplatit odběratel, resp. spotřebitel zemního plynu. Že občas některý obchodník se zemním plynem zkrachuje? Ano, to patří k tržní ekonomice.
Špinavá geopolitická hra
Špinavá geopolitická hra kolektivního západu s cílem podrobit si Rusko se nepovedla. Vedení kolektivního západu přehlédlo, že v Moskvě již 25 let nevládne car opilec, ale energický stratég Vladimír Putin, který Gorbačovem a Jelcinem zubožené Rusko účinnou politikou přivedl k velikému rozkvětu a který se řídí zásadou: »K čemu nám bude svět, když v něm nebude Rusko?«
Nevšimli si také, že svými intrikami z prozápadního ruského politika udělali postupně tvrdého obránce ruských zájmů. Že správně pochopil záměr kolektivního západu rozbít a následně do mrtě vydrancovat Rusko, od jisté doby prostřednictvím pomajdanovské Ukrajiny. Bláhově si mysleli, že Rusko embargováním srazí na kolena. Jenom tím v roce 2014 urychlili rozvoj Ruska, nejen jeho zemědělství a potravinářství. Nejprve přišli o Krym, nyní ztrácí Ukrajinu a hrozí, že přijdou o všechno. Navzdory válce a téměř totálnímu západnímu embargu se Rusko rychle rozvíjí, zatímco Evropa a zvláště EU stále rychleji upadá. Ne že by se Rusko chystalo vyslat armádu do států EU, ale pro kolosální nekompetentnost vedení EU i většiny členských států EU.
Embargo uplatňované vůči ruským dodavatelům zemního plynu má problém i ve skutečnosti, že přeprava zemního plynu plynovodem je podstatně levnější a ekologičtější než jeho přeprava tankery. Přitom jen zkapalnění zemního plynu a po přepravě námořním tankerem jeho zpětná konverze na plyn spotřebuje téměř devět procent energie, kterou obsahuje. Že by ekonomie či ochrana stability klimatu? Nejsem s to se dopočítat.
V Kataru chtěla EU nakupovat zemní plyn za spotové ceny. Stejně jako Rusko to Katar odmítl s tím, že jedině na základě dlouhodobých kontraktů. Odkaz na směrnice EU je odkazem na nekompetentnost EU, s kterou jiní nechtějí mít nic společného. Totiž, bez dlouhodobých kontraktů by se rozsáhlé investice do zkapalňování zemního plynu nemusely vyplatit. Zvláště ve spojení snahy vedení EU obejít se co nejrychleji bez fosilních paliv úplně.
Už vůbec nerozumím, proč si EU ukládá polovinu zásob zemního plynu do podzemního zásobníku na západní Ukrajině, kde jí tyto zásoby opakovaně vypalují ruské rakety. Ono se to prodražuje ekonomicky i klimaticky. Fotky obrovských plamenů šlehajících z takového zásobníku po zásahu ruskou raketou jsou skličující.
Rusofobní politika je drahá
Je veřejným tajemstvím, že rusofobní politika většinay států EU je neproduktivní, drahá a urychluje úpadek EU. Názorně je to vidět ve zbavování se spolehlivých potrubních dodávek kvalitního a levného zemního plynu z Ruska ve prospěch podstatně dražšího nekvalitního dovozu zkapalněného zemního plynu tankery odjinud, např. z Kataru nebo z USA. Ceny zemního plynu se při značných výkyvech rychle zvyšují a jejich růst se promítá negativně do celé ekonomiky i životní úrovně jednotlivých států.
Samostatnou kapitolou jsou prudké cenové výkyvy. Pro spotřebitele je vcelku jedno, zda jde o čistý projev trhu, nebo zda jde o výkyv primárně způsobený zásahem státní moci domácí či zahraniční. Že je zemní plyn rázem o polovinu dražší? Jeho problém. Obchodník se zemním plynem musí mít zisk, i kdyby část občanů měla mrznout.
Nevyprovokované přepadení Iránu soldateskou Izraele a Spojených států včetně zavraždění většiny předních iránských politiků a vyvražděním dívčí školy 28. února 2026 vedlo nejen k odvetným iránským útokům na americké základny v regionu a na Izrael (tristní bilance patří k nejpřísněji střeženému izraelskému státnímu tajemství), ale také k uzavření Hormuzského průlivu, kterým se vyváží asi 20 % světového vývozu ropy, zemního plynu, močoviny, dusíkatých hnojiv ad. Jejich ceny se následně prudce zvýšily a dál rostou. V řadě rozvojových států hrozí neúroda a hlad.
Podle posledních zpráv 19. března 2026 Izrael bombami napadl a částečně zapálil významné iránské ropné pole Jižní Pars a Írán v odvetě raketami zničil obří katarskou fabriku na zkapalňování zemního plynu. K tomu polovina plynových tankerů zůstává uvězněna v Perském zálivu. Ceny plynu dál rostou a členské státy EU platí jako mourovatí. Zda si mnou ruce v Moskvě a ve Washingtonu, nemohu potvrdit. V každém případě na tom vydělají. V Česku se i dnes lze setkat s názorem, hlavně že jsme se zbavili ruských dodávek zemního plynu. Prostě, někdo si nevidí ani na špičku nosu.
Jako praví idioti jsme si dovoz levného kvalitního zemního plynu z Ruska zakázali. Prý ze zásadních principiálních důvodů, neboť Rusko zaútočilo na banderovskou Ukrajinu. Mluvit o morálce v zemi, jež se účastnila jako kanonfuter nevyprovokované války kolektivního západu proti Jugoslávii, Afghanistánu, Iráku, Sýrii či Libyi, je poněkud trapné. Zkrátka a dobře, poslušnost vůči po roce 1989 novým západním protektorům nás přichází hodně hodně hodně draho. Poučíme se?
Jan Zeman