Analýza: Bruselské demokratické podivnosti

Už mě unavuje sledovat morální bahno, které nám vnucuje »bruselské doupě« a jeho přisluhovači v mainstreamových médiích. Proto patřím k těm, kteří ani zprávy, ani politické diskuze ČT a ČRo již delší dobu nesledují. To se týká i psaných výplodů novinářů těchto médií. Nejde jen o neobjektivní pohled, ale i o brutálně zmanipulované informace jen jedním přípustným směrem. Představitelé těchto médií sice skloňují demokracii ve všech pádech, ale buď nechápou pluralitu názorů, nebo ji úmyslně ignorují. Ve skutečném demokratickém systému vždy existuje vedle sebe více názorů a hodnot. Přitom si unijní představitelé této deformované demokracie myslí, že jen oni mají monopol na pravdu a na moc. Uniká jim, že se pluralita projevuje zejména v soutěži politických názorů a ve svobodě projevů.

Demokracie bez pluralismu vede k autoritářství a k totalitarismu. Přesně to se dnes děje v EU. Sice oficiálně existuje možnost volby, ale v tomto chybném systému pouze s jedinou alternativou, kterou určuje Brusel a tvrdě prosazují jeho stoupenci. Právě snaha vytvořit evropský super stát je snahou upevnit principy totalitarismu s cílem vytvořit z Evropanů nemyslící a poslušné stádo.

Tvůrci této budoucí eurounijní vlády už dnes přistupují k některým prvkům demokracie »kreativním způsobem« – např. v přístupu k právnímu státu, k nezávislosti soudů, které nesmí podléhat politickým tlakům apod. To se týká i našeho Ústavního soudu. To, že bruselské pojetí demokracie má řadu trhlin a nehájí vždy zájmy Evropanů, lze demonstrovat na řadě unijních rozhodovacích procesů. Mezi ty nejkřiklavější patří ztráta konkurenceschopnosti, špatné řešení ilegální migrace – spíše neřešení, neschopnost či neochota reálně řešit vojenský konflikt na Ukrajině, který vůbec nemusel nastat apod. Ukrajinský konflikt je vlastně proxy válkou s cílem Rusko oslabit a rozkulačit jeho nerostné bohatství. Je až ostudné, že Německo, které rozpoutalo dvě světové války a prohrálo je, se opět chystá na novodobou Drang nach Osten. To, co dnešní německá vláda opět chystá vůči Rusku a proti Slovanům, se dá vysvětlit jen chorobnou touhou po revanši, ať to stojí, co to stojí.

V této souvislosti nezávislý americký novinář a analytik Tucker Carison varoval Západ: Ukrajina se chystá přerůst ve válku mezi Ruskem a Evropou. Také prohlásil, že Evropa se podporou Kyjeva zničí sama, neboť jediným možným výsledkem přímé vojenské konfrontace je jaderná válka. Tato hrozba roste, ale Západ proti této variantě vývoje nic nečiní, ba právě naopak, protože tento konflikt podporuje. Proto Británie i Německo tvrdí, že nejpozději do roku 2030 dojde k válce s Ruskem. Německo se opět rozhodlo k obrovskému zbrojení, aby se jeho armáda stala nejsilnější v rámci evropské organizace NATO. To znamená, že se Německo musí obrovsky zadlužit. Takový rozsah zadlužení má význam jen v případě, že chci tuto válku. Německo se v historii již dvakrát vehementně vyzbrojovalo a víme, jak to dopadlo. Způsobilo dvě hrůzostrašné světové války.

Adorace ukrajinských nacistů právem pobouřila Polsko a Izrael

Přitom EU vůbec nevadí, že Ukrajina je nejzkorumpovanější zemí Evropy a Zelenský podporuje a adoruje ukrajinské nacistické zločince, buduje jim panteon a oznamuje, že si Ukrajina sama bude vybírat své hrdiny. Přitom mnozí tito »hrdinové« rozřezávali břicha těhotným ženám zaživa, napichovali děti na vidle a vraždili Poláky, Židy, Čechy i samotné Ukrajince. Kdyby Německo pojmenovalo svoje jednotky podle německých nacistických SS hrdlořezů a stavělo jim pomníky, tak by Bruselské doupě také mlčelo? Určitě ne. Bralo by se to jako státem řízený neonacismus. Proto Poláci odnímají nejvyšší vyznamenání, které Zelenský svého času od nich dostal. Poláci si protestními pochody po celé zemi připomínají památku obětí zrůdného volyňského masakru. Tuto ukrajinskou sadistickou zvrhlost nedělalo ani nacistické německé Gestapo. Tak se dokázali chovat někteří Ukrajinci, dnešní »hrdinové«.

Po velkých sporech s Polskem ohledně adorace ukrajinských nacistů a zločinů na Volyni Kyjev čelí dalšímu diplomatickému konfliktu. Velvyslanec Státu Izrael oficielně vystoupil proti toleranci neonacismu na Ukrajině. Jde o politické i morální selhání. Poslední kapkou, která vyvolala tuto izraelskou reakci, bylo veřejné shromáždění v srdci Kyjeva, které organizovala skupina »Bratrstvo«. Jejich shromáždění přerostlo v nacistickou oslavu doprovázenou nacistickými pozdravy a nacistickými gesty. To vše probíhalo s tichou tolerancí ukrajinské vládní moci. Účastníci dali jasně najevo, že oslavují kolaboraci s Hitlerem i Třetí říši a tehdejší masakry, v první řadě vůči Židům i dalším spoluobčanům. Tato tolerance k dnešním neonacistickým projevům s adorací těchto bývalých ukrajinských nacistů a pasováním některých z nich na hrdiny Ukrajiny, je zcela v rozporu s principy demokracie. Proto Izrael ve svém diplomatickém protestu, v diplomatické nótě Kyjevu, vyjádřil pobouření nad znevážením památky obětí nacismu. Ale jak se zdá, tak to bruselské »demokratické selance« vůbec nevadí a nadále podporuje tento kyjevský zvrácený režim.

Co ukázal summit NATO

Připomeňme si summit NATO v turecké Ankaře dne 7. – 8. 7. 2026. Nemyslím tím jen trapné až ubohé chování generála v.v. Petra Pavla, který opět potvrdil, že je řízen loutkovodiči, které zase řídí mocná zbrojařská lobby. Stačí sledovat toky peněz. PePa a spol. si u prezidenta Erdogana také trapně vyžadonil svoji účast na neformální večeři. Trump po společném focení podal svým typickým způsobem ruku Babišovi, ale kolem dalších státníků prošel bez jediného gesta. Ani prezident ČR se toho nedočkal. Někam se asi raději vytratil. V případě tohoto českého prezidenta není ani čemu se divit. Zarážející ale je, že se tam objevil i Zelenský, který je nositelem myšlenek a propagace ukrajinských nacistů a zločinců kolaborujících s Hitlerem a Třetí říši. Má se to snad chápat tak, že za Zelenského přístup k těmto ukrajinským kolaborantům mu byl umožněn přístup na toto shromáždění? Ukrajina není součástí organizace NATO, která se již delší dobu projevuje jen jako útočná organizace, a ne obranná, jak je deklarovaná.

V Bruselu se stále nemohou dohodnout na tom, kdo bude jednat s Moskvou ohledně konfliktu na Ukrajině. Putin přitom navrhl, aby se tímto vyjednavačem stal bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, ale EU na to nereagovala, byť na to byly jak pozitivní, tak i negativní reakce. Objevila se některá jména jako prezident Finska Alexander Stubb, bývalý premiér Itálie Mario Draghi a další. Kdo bude ustanoven, je věcí EU. Návrh Schrödera, jak uvedl Putin osobně, vychází z toho, že ctil diplomatické zvyklosti a přátelské chování. A právě jeho chování vzbuzuje důvěru, která je důležitá při všech citlivých jednáních. Přitom vždy na prvním místě hájil národní zájmy Německa.

Speciální vojenská operace mění na skutečnou válku

S konfliktem na Ukrajině se objevily i zajímavé články, které se zabývají tímto děním a jsou v rozporu s informacemi mainstreamových médií o tom, jak ukrajinská armáda v poslední době vyhrává. Vyjádřili se např. ukrajinský generálporučík Kirill Budanov, zpravodajec a od 2. ledna 2026 vedoucí Kanceláře prezidenta Ukrajiny, a generálplukovník Valerij Zalužnyj, který je ukrajinským velvyslancem v Británii a možná i budoucím prezidentem Ukrajiny. Dokonce i český prezident se podobně vyjádřil, jako oba výše uvedení Ukrajinci, že Ukrajina má před sebou asi dva měsíce na zvrat ve válce, jinak ji drtivě prohraje. Důvodem je, že se dlouhodobě vojensky podceňovalo Rusko a souběžně s tím se projevuje nedostatečná ukrajinská PVO. Nelze očekávat, že ukrajinský nedostatek raket PVO bude saturován ze strany Spojených států, a to díky jejich vojenské avantýře s Íránem. Jde o klasickou ukázku lhaní ze strany mainstreamových médií. Tito novináři zapomněli, že válka se nevyhrává novinovými titulky a lež má krátké nohy. Ani ukrajinské diverzní akce i 2500 km za frontou, které jsou docela úspěšné, nemají valný význam na celkovou vojenskou situaci na Ukrajině.

Kreml v noci z 5. na 6. července provedl jeden z nejtvrdších raketových a dronových úderů na Kyjev a další oblasti s ukrajinskou vojenskou technikou, muničními sklady a vojenskými výrobními objekty. Rusko tím dalo najevo, že díky účasti západních zemí na tomto konfliktu se speciální vojenská operace mění na skutečnou válku. Noční útok na Kyjev byl projevem nového tvrdého přístupu ze strany Ruska k tomuto konfliktu. Lze očekávat, že tyto velké a hromadné útoky bez pardonu se budou opakovat a nabírat na intenzitě.

Na Ukrajině explodují obrovské nepokoje, jako reakce na chování mobilizačních darebáků, kteří již delší dobu násilím sbírají mladé kluky na ulicích a rovnou je posílají přímo na frontu, kde se z nich stává tzv. kanonenfutter, protože na frontu přichází bez řádného vojenského výcviku. Tito Ukrajinci tak berou věci, se kterými nesouhlasí, do svých rukou. Přitom velká města jako Kyjev, Charkov, Oděsa a další jsou pod masivními ruskými údery a hoří.

Evropská federace – již schválený moloch

Brusel také schválil změnu, která povede k Evropské federaci. Prvním hlavním bodem je, že EP schválil transformaci EU na prakticky vojenskou unii bez práva veta ze strany jednotlivých členských zemí. Jde o transformaci na federativní uspořádání, kde už nebude možnost vetovat a vše bude schvalovat EP jen kvalifikovanou většinou. To znamená, že vše budou rozhodovat největší země, které mají i největší zastoupení. Dále se má Evropská komise změnit na evropskou vládu s názvem »Evropská exekutiva«. EU má také získat post oficiálního prezidenta. Zároveň si Brusel může stanovit v podstatě 20 ministrů, ale jejich označení není ještě přesně stanoveno, kteří budou zodpovídat za jednotlivé resorty. To znamená, že vše důležité bude řízené jen direktivně z jednoho centra, včetně daňové, zahraniční a migrační i azylové politiky. Takže o tomto budoucím unijním molochu bylo už rozhodnuto a ukazuje se, že jedinou spásou je vystoupit z tohoto uskupení, pokud to je ještě možné bez sankcí. K tomuto hlasování došlo ve francouzském Štrasburku.

Islám do Evropy nepatří

To, že se buduje největší evropská mešita právě ve Štrasburku, není náhodné. Peníze na tuto mešitu poskytlo Turecko a Katar. Díky Bruselu a špatné unijní jurisdikci se islámu úspěšně daří učinit z Evropy budoucí islámský Chalífát. Je zapotřebí připomenout, že Evropané vymírají, kdežto populace muslimů výrazně roste díky vysoké plodnosti muslimských žen. Jde opět o jeden z důkazů, že v EU vládnou neznalci, ale to jim nikterak nebrání v rozhodování o věcech, kterým vůbec nerozumí. A podle toho unijní výsledky také vypadají. Vůbec nechápou, že islám není jen pouhé náboženství, ale jde o totalitní systém řídící všechny oblastí lidského života od narození až do smrti.

Islám do Evropy nepatří. Žil jsem delší dobu v islámské zemi a snažil jsem se proniknout mezi ně a pochopit je. Pochopit neznamená se podřídit, ale efektivně reagovat. Vím, o čem hovořím. Na západ od našich hranic vlády připustily obrovskou koncentraci muslimů a dalších nepřizpůsobivých migrantů. Např. Afghánec žijící v Německu zaútočil na děti z mateřské školky a zavraždil dvouletého chlapečka, pobodal další holčičku a smrtelně zranil dospělého, který se snažil děti chránit. V případech, kdy někdo úmyslně zavraždí dítě, má být odsouzen k trestu smrti. O obnovení trestu smrti v jasně stanovených případech není žádných pochyb.

Ale problém je i s vyhoštěním migrantů páchající kriminální činnost. V tomto konkrétním případě pseudohumanitární ochránci nemají starost, jak tohoto vraha vyhostit zpět do Afghánistánu, ale tvrdí, že ho nelze vyhostit zpět, protože tam vládne Tálibán a život tohoto Afghánce by mohl být ohrožen. To je projev idiotismu. Pochopitelně, že tyto návraty se musejí dopředu domluvit s vládou dané země. Problém EU je, že nemíní s Tálibánem hovořit. Takže takový vraždící kriminálník zůstane v Německu či v jiné zemi a v nejhorším případě půjde do vězení. Tito odsouzení kriminálníci to chápou jako křivdu vůči muslimům a z vězení se vrací s ještě větší nenávisti. Mnohdy krátce po propuštění se opět mstí na nevinných obětech. To, co se dnes může dít, lze chápat, že eurounijní vládci a zákonodárci si dělají z obyčejných občanů pr**l a rukojmí. Nejen s Tálibánem musí představitelé EU jednat a nedělat pštrosí politiku. Pokud to tito politici neumí, nemají na svých postech, víc než dobře placených, co pohledávat. Nejedná se jen o Afghánce, ale obecně o nesmyslnou migrační a azylovou eurounijní politiku, kdy je problém s nuceným navrácením ilegálních migrantů, a to i u těch, kteří představují hrozbu, nebo byli odsouzení z trestního činu. Tato eurounijní politika narušuje a ohrožuje bezpečnost občanů. Pakt o migraci a azylu danou problematiku vůbec neřeší. Je třeba si vzít příklad z australského modelu. Jen nekompromisní tvrdost proti ilegální migraci má naději na úspěch. Vše ostatní jsou jen nic neřešící politické kecy. Hovoří se o posílení pravomocí Frontexu. Ale pokud se jim nepovolí v jasně specifikovaných případech použít ostrou střelbu, pak každé posílení přijde vniveč.

Převaha EU je jen hudbou minulosti

Na závěr si půjčím některé myšlenky europoslance MUDr. Ivana Davida. EU si neuvědomuje, že početní, technologická, ekonomická a vojenská převaha je jen hudbou minulosti. To samé platí z hlediska získávání zdrojů z cizích zemí s použitím násilí, teroru či genocid. Evropa nepostřehla, že dnes to už není pravda a že země EU se staly zranitelné, závislé na zdrojích z dovozu a neschopné pokrýt vlastní potřebu z vlastních zdrojů. Dnes se některé evropské země připravují na válku proti Rusku, o jejíž účelnosti nedokáží přesvědčit veřejnost a silně se musí zadlužit. Ale občané nejsou ochotni umírat za imperiální zájmy korporací s vizí totalitního vládního eurounijního systému. Proto je nutné se vypořádat s vnitřními problémy, především opustit obludné sebevražedné projekty, jakými jsou Green Deal, podpora masové imigrace, budování totality prostřednictvím úplné kontroly nad životem občanů a militarizace, která nevyhnutelně vede k válce. Potřebujeme budovat vlastní komplexní komunity počínaje rodinou a bojovat o zachování národní identity. K tomu je zapotřebí zajišťovat objektivní informovanost veřejnosti a její odpovědný vliv na společnost, jinak řečeno budovat skutečnou demokracii, a ne její dnešní odvar. Musíme také udržovat vysokou úroveň vzdělání, zvláště technického. Potřebujeme budovat dobré vztahy všude, kde je to možné. Jedná se o tzv. politiku azimutu všech směrů. To je jediná platná alternativa, nechceme-li sebezničení.

František Krincvaj