Když jsme k 1. květnu 2004 vstupovali do Evropské unie (EU), mimo jiné nás (ne)odpovědní politici a novináři lákali na sociálně a ekologicky regulované tržní hospodářství a také na komplexní analýzy velkých rozvojových projektů, nejen z hlediska životního prostředí. Že tato dobrá praxe je v EU na ústupu, zapomněli nás informovat. Ještě by pak prý mohli mnozí hlasovat proti vstupu Česka do EU.
Ochrana životního prostředí v EU podivná
Předně nechci zpochybňovat potřebu účinně chránit životní prostředí, což se v dopravě ani náhodou nedaří. Při trvající proautomobilové dopravní politice to sotva překvapí, o zlé politice maximalizace přepravních potřeb nemluvě.
Ochrana životního prostředí se v EU provádí dlouhodobě prapodivně a čím dál tím hůř.
Největší tlak na životní prostředí jde dlouhodobě z energetiky, zvláště pak z energetiky založené na spalování fosilních paliv. Protože pod vlivem zejména německých zelených je šetrná jaderná energetika »Fuj!«, vymyslelo vedení EU revoluci v podobě rozvoje využívání paliv a energie z tzv. obnovitelných zdrojů – slunce, větru, vody, biopaliv. Že mají tyto zdroje vážné vady na kráse? Nevadí. Prý co je ekologické, musí být i ekonomické! Že je to absurdní tvrzení? To mohou tvrdit jen škarohlídi a nepřátelé evropské (rozuměj evropounijní) prosperity!
Tak je prý ekologické i pálení potravin s cílem získat udržitelnou energii. Léta takové bylo i tehdy, když se v jeho zájmu kácely či vypalovaly tropické deštné pralesy!
Ekologické jsou prý i vodní elektrárny, přestože jejich provoz je podmíněn postavením vodního díla, jehož zadržená voda v oblasti zátopy zničí vodní poměry, resp. všechny tamní ekosystémy. Atd.
Komplexní rozbor efektivnosti výroby paliv a energie z obnovitelných zdrojů sháním do dnešního dne (23. 12. 2025) marně. Nevypracoval se. Prý si vedení EU nenechá svůj skvělý plán zelené revoluce od nikoho rozvracet komplexními analýzami.
Protože v té době již vedení EU ovládali spíše ekonomičtí liberálové než sociálně cítící eurokomisaři, zavedlo vedení EU v letech 2003-05 podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů liberálně ekonomicky, tj. každá taková výroba musí být zisková a protože není, dostane každá takto vyrobená kilowatthodina elektrické energie potřebný příplatek, který zaplatí spotřebitelé elektřiny. Že tyto výrobny jsou v případě fotovoltaických a větrných elektráren technicko ekonomicky nezralé a tudíž absolutně neefektivní, je prý jen pomluva nepřejícníků. Evropská komise takové argumenty prostě nebere.
Poctiví ekonomové snad všech škol se chytají za hlavu, ti odvážní i píší a publikují rozbory dokazující nesmyslnost takového systému, ale marně. EU si vede dál svou. Navíc se rychle vytvoří otrlá lobby pseudopodnikatelů a taky ekologů na tomto nehorázně parazitujících. V letech 2008-10 tak vzniknou větší i menší finanční tunely.
Ano, velký, převážně fotovoltaický tunel měly všechny členské státy EU. Je též pravda, že ten český byl s přihlédnutím k velikosti ekonomiky relativně největší, absolutně pak zněl asi na 600 mld. Kč za dvacet let, alespoň podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu ČR. Inu, ždímat spotřebitele elektřiny pod praporem podpory zelené elektřiny se provozovatelům těchto společensky absolutně ztrátových zařízení bohatě vyplatí. Proto se v ČR tato podpora uzákonila bez nezbytných záchranných brzd. Když začnou fotovoltaické panely, dovážené z Číny, výrazně zlevňovat, Topolánkova ani Fischerova vláda není s to včas zatáhnout za záchrannou brzdu, o českém parlamentu nemluvě. Zlí jazykové tvrdí, že mezi poslanci a senátory jsou i tací, kteří se na tom obřím tunelu také obohatí, a tak na záchranné brzdě nemají zájem. Prý ve veřejném zájmu, jak jinak.
Aféra dieselgate
Oxid dusičitý NO2, který významně emitují naftové dieselovy motory, je jistě závažná škodlivina negativně ovlivňující veřejné zdraví, biotu aj. Navíc ho auta emitují do přízemní vrstvy ovzduší, kterou dýcháme. Namísto aby EU mnohem více prosazovala minimalizaci dopravních potřeb a v rámci oborů dopravy veřejnou, zejména energeticky a emisně úspornou kolejovou dopravu, prosadí velmi přísnou emisní normu na emise NO2 z naftových motorů. Že je technicky nereálná? Prostě se zajistit musí a dost!
Nové přísné emisní normy na oxid dusičitý u dieselových vozidel mají jeden problém – nikdo je není schopen v praxi zajistit. Tak část evropských automobilek pod vedením Volkswagenu sáhne k podvodu. Do svých naftových aut začnou vmontovávat zařízení, které při zkoušce ve zkušebně sníží emise oxidu dusičitého tak, aby se i s rezervou vešly do platné emisní normy. Nějakou dobu se tak daří podvádět zákazníky, úřady i širokou veřejnost.
Pravda, najdou se rebelové, jako třeba moje maličkost, která již v roce 2010 dochází k závěru, že v ČR vykazované emise oxidu dusičitého neodpovídají realitě, že jsou podhodnocené. Proč se tak ale děje, netuším. Všechna příslušná odpovědná místa mlčí jako hrob. Možná dobře ví proč.
Co čert nechce, skupina studentů jedné techniky v USA se emisím oxidu dusičitého naftových aut značky Volkswagen intenzívně věnuje. Něco tam nehraje. Po řadě konzultací s příslušnou americkou inspekcí přijdou záhadě na kloub. Tak v roce 2015 propukne velký emisní skandál zvaný dieselgate německé automobilky Volkswagenu. Volkswagen vlastní mimo jiné i českou Škodu Mladá Boleslav. V aféře se svezou i další evropské automobilky.
Německé, české a další úřady se s plným pochopením vedení EU pokoušejí aféru ututlat, leč úřady Spojených států, hájící zájmy tamních automobilek, jsou neoblomné. Vyšetřují opravdu důsledně. Ukončí ho mastnou pokutou pro automobilku Volkswagen za zjevný podvod.
Elektromobily…
Po aféře Volkswagen kapitáni hlavních evropských automobilek usoudí, že perspektivní jsou elektromobily. Shodnou se zde kupodivu i s německými zelenými a s vedením EU. Tedy, ani v případě elektromobilů žádná komplexní studie jejich efektivnosti není předložena veřejnosti s tím, že co je ekologické, musí být i ekonomické. Prý se tak snáze vypořádají se sílící čínskou konkurencí. K tomu přidají podivné rozhodnutí, že od roku 2035 bude zakázán prodej nových aut, která nemají elektrický pohon. Prý ať žije svobodná konkurence. Na kritice tohoto zákazu získají dost hlasů českých voličů dosud téměř neznámí Motoristé sobě.
Trvá řadu let, než se mně podařilo získat italskou studii z roku 2021 o relativně komplexní efektivnosti elektromobilů ve srovnání s klasickými automobily s výbušnými motory v roce 2019 v podmínkách EU. Elektromobil sice vycházel mírně efektivnější než klasický automobil, ale nijak výrazně. Že vedení EU tvrdí opak? Vysvětlení je jednoduché. EU počítá jen externality na svém území. Nemalé škody na životním prostředí vznikající při těžbě a zpracování vzácných kovů v Číně, bez kterých se neobejde ani výroba elektromobilu, ani výroba fotovoltaické, ani výroba větrné elektrárny, nepočítá. Jen ať si prý Číňané zasírají své životní prostředí, EU bude čistá.
Neslavný konec
Konec výše uvedené avanturistické politiky je dnes znám. Výrobci větrných a fotovoltaických elektráren v EU vesměs zkrachovali, a to včetně německých, dánských, britských. Nevydrželi sílící tlak čínské konkurence.
Jak moc jsou ta zařízení ekologická, se dodnes neví. Pochybnosti jsou zvláště u větrných elektráren, jejichž efektivnost navíc zásadně závisí na větrnosti lokality instalace. Pokyn vedení EU instalovat větrné elektrárny prakticky kdekoliv nezávisle na větrnosti lokality je hrubě chybný.
Největší problém fotovoltaických a větrných elektráren ale leží v rozvodech elektrické energie, které vysoký podíl nepravidelně pracujících fotovoltaických a větrných elektráren přivádí na kraj kolapsu. Sem tam způsobí i black out (na Pyrenejském poloostrově 28. dubna 2025, v části Česka blackout způsobily německé větrné a fotovoltaické elektrárny 4. července 2025), byť to lobby obnovitelných zdrojů hlasitě popírá. Udržování záložních kapacit elektráren za tyto nepravidelně pracující elektrárny přichází velice draho, stejně jako srážení ceny fotovoltaické a větrné elektřiny do záporných hodnot při vysoké výrobě fotovoltaické a větrné elektřiny. Stát dotuje pořízení takové elektrárny, spotřebitelé elektřiny nedobrovolně dotují jejich ztrátový provoz a hlavně obří vyvolané náklady v distribuční síti, ale prý je to efektivní. Jenom pro vlastníky těchto elektráren. Někde se zavádí i mařiče takto vyrobené elektřiny. Též na základě dotací z veřejných rozpočtů. Chápu, že poctivý ekonom padá do mdlob.
Neslavně dopadá i elektromobilizace silniční dopravy v EU. Její trh zaplavily relativně levné (proti vyrobeným v EU) elektromobily z Číny, proti kterým nejsou elektromobily vyrobené v EU s to konkurovat. Má s nimi velký problém i Tesla multimiliardáře Elona Muska z USA. Automobilový průmysl tvoří páteř průmyslu EU. Nyní snižuje výrobu. V Drážďanech byla zavřena první evropská automobilka. Další prý budou následovat.
Současná snaha vedení EU ustoupit od zákazu prodeje aut na fosilní paliva je problematická, protože znejišťuje automobilky. Lze se důvodně domnívat, že se elektromobilizace přes četné aktuální problémy časem i v Evropě prosadí. Zásadní problém je, že to budou zřejmě hlavně čínské elektromobily, nikoliv evropské. Čím se bude krachující EU živit, zůstává ve hvězdách.
Ptáte se, jak se to Číňanům povedlo? Čínský velvyslanec v Česku před časem na můj dotaz tohoto druhu odpověděl zhruba následovně: »Evropané stamiliardami eur dotovali elektřinu z technicko ekonomicky nezralých fotovoltaických a větrných elektráren a prodej technicko ekonomicky nezralých elektromobilů. Číňané investovali srovnatelné částky do výzkumu a vývoje, aby byli s to vyrábět konkurenceschopné fotovoltaické a větrné elektrárny, podobně elektromobily. S touto strategií uspěli.«
Jan Zeman