Obrovský nárůst vojenských výdajů v Evropě, který evropští lídři, byť s bolestí akceptovali, přispěl k uvolnění napětí mezi Washingtonem a Evropou.
»V místnosti bylo tolik lásky, tolik jednoty«. Toto byl závěr prezidenta Trumpa po skončení summitu NATO v Ankaře.
Výroční summit Severoatlantické aliance sice mohl být poznamenán mnoha dramatickými zvraty a překvapeními, ale dospěl k jednomu závěru:
NATO prozatím přežívá. Alespoň do dalšího summitu, který se má konat v Albánii.
Trumpova nálada se neustále měnila. V jednu chvíli chválil Volodymyra Zelenského za ukrajinský výkon proti Rusku a vzápětí oznámil, že Kyjevu povolí výrobu protiraketových systémů Patriot.
V dalším vystoupení zaútočil na španělského premiéra Pedra Sáncheze, obvinil Dánsko z desetiletí historických chyb a dokonce připomněl své slavné územní aspirace USA na Grónsko.
Dokonce i generální tajemník NATO Mark Rutte opakovaně shledával obtížným vrátit diskusi zpět na oficiální program Aliance, protože americký prezident si monopolizoval veřejný obraz summitu.
Přesto prohlásil, že v jednacím sále »panoval silný pocit jednoty«. Poté, co Rutte pochválil zvýšení vojenských výdajů v evropských zemích, jásavě dodal: »Klademe základy pro silnější, vyváženější a schopnější NATO.«
Jak prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron, Trump dokonce během summitu nekritizoval své evropské spojence – s výjimkou Španělska – ani nezopakoval svou hrozbu o opuštění Evropy.
Trumpova tisková konference taktéž neoplývala známými stížnostmi na to, že se Evropané neúčastní války proti Íránu. Americký prezident také nezopakoval svou touhu anektovat Grónsko, ačkoli zájem připomněl a označil Dánsko za neschopné!
Pokud jde o hrozby stažení USA z Evropy, opět se ukázalo, že americká přítomnost na Starém kontinentu je pro Washington příliš důležitá na to, aby ji vážně zpochybňoval, alespoň prozatím. Podle prohlášení citovaného agenturou Reuters prezident Trump svým spojencům řekl: »Chceme s vámi zůstat.«
Spojené státy využívaly Evropskou unii a nadále ji využívají pro své vlastní účely. Dnes však jejich hlavní prioritou není Rusko, ale Čína. A pokud Washington shromáždí vojenské, strategické a zpravodajské zdroje v Pacifiku, Evropa bude muset pro svou obranu udělat mnohem více. Ale hlavně platit za zbraně z USA a podporovat dovoz amerického zboží bez cel.
Pomoc Ukrajině
Mezi důležité události summitu patřilo, že si Kyjev zajistil 140 miliard eur pomoci – zejména od Evropanů – na období 2026–2027. Ale také rozhodnutí Spojených států udělit Ukrajině licenci na výrobu raket Patriot.
»Tento krok pravděpodobně dá Kyjevu výhodu v jeho dlouhotrvající válce proti Rusku. Myslím, že jsou schopni poměrně rychle vyrobit rakety Patriot,« řekl prezident Trump na tiskové konferenci se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským.
Trumpovo náhlé rozhodnutí může být způsobeno snahou Bílého domu následovat tento trend v době, kdy se zdá, že Ukrajina získává nad Ruskem převahu, alespoň takticky.
Evropští analytici se domnívají, že Trumpova volba je způsobena snahou USA čelit evropské konkurenci, zejména francouzsko-italským raketám SAMP/T. Kyjev si mezitím zajistil potvrzení západní pomoci ve výši 140 miliard eur na období 2026-2027.
Strach z Ruska
Zdá se, že válka na Ukrajině vstupuje do stále nejasnější fáze: na jedné straně jsou potvrzeny nové závazky NATO a EU vůči Kyjevu, na druhé straně ukrajinské útoky hluboko na ruské území – na rafinerie, plynovody a logistická skladiště – do jisté míry změnily krajinu války.
Ukrajina sice dobře zasahuje ruský dodavatelský řetězec a energetické operace, ale takovou válku nevyhraje, říkají evropští vojenští analytici. Zelenský může jen zatlačit Rusko do patové situace. Aby však Ukrajina válku vyhrála, bude muset znovu získat ztracená území, ale na to jí chybí lidská síla.
Zároveň, navzdory pomoci s Patrioty, Američané jako by ztratili zájem o rusko-ukrajinskou válku, a to navzdory Trumpovým »vtipům«, který dnes říká jednu věc a zítra jinou. Není pochyb, že tato válka zajímá Američany méně než Evropu, a to proto, že Trump převádí veškeré náklady války na Evropu, která podporuje přímo válku na Ukrajině – jinými slovy obranné úsilí Ukrajiny a tak má přímé povinnosti s logistikou a podporou…
To není válka, která by se stejně dotýkala amerického lidu. Evropa musí však pochopit, že není Amerika, není světový hegemon. Evropské zájmy nejsou povinně zájmy americkými… A navíc, EU má závazek respektovat americké zájmy a bez výhrad nakupovat americké zbraně a cokoli jiného! To vše se podařilo Trumpovi prosadit. A proto se USA s Evropou nerozloučily.
Zaútočí Rusko na Evropu?
Evropští analytici odhadují různé scénáře a navíc se diví, že si Rusko nemůže téměř pět let poradit s Ukrajinou, tak jak je možné zahájit útok na Evropu? Představte si, zda by dokázalo odolat válce proti Spojeným státům evropským nebo dokonce jen proti čtyřem či pěti evropským státům: Francii, Polsku a pobaltským zemím… – říkají experti. Takové hlavolamy však zbrojní firmy nezajímají. Chtějí zakázky!
Úpadek Moskvy
Znakový úpadek Moskvy může být výhodný pro Spojené státy, možná i pro Čínu, ale pro Evropu je to nebezpečná hra. Čína totiž s Ruskem tiše obchoduje. Nakupuje zboží za nízké ceny a zároveň sleduje, jak bývalá supervelmoc na jejích hranicích slábne. Peking nemusí Rusku vojensky pomáhat. Potřebuje jen ze všeho ekonomicky těžit. Pro Evropu by však ruský úpadek mohl vést i k nebezpečným dopadům. Navíc, nikdo levněji suroviny dodávat EU nebude, takže vše je založeno na tom, aby oslabené Rusko šlo se vším Evropě na ruku.
Nejlepším řešením pro EU je to, co prezident Trump v podstatě akceptuje: postoupení území Ukrajiny, která jsou léta v ruských rukou. Ale s jednou podmínkou: pokud tato území přejdou k Rusku, Ukrajina se musí stát plnohodnotným členem Evropské unie. Takto bude nastolena rovnováha. Moskva získá ta území, která vždy označovala za rusky mluvící, i když ve skutečnosti jde o průmyslově bohaté regiony. Evropa naopak získá (svoji) demokratickou Ukrajinu v rámci svého vlastního politického a strategického prostoru. To je rámec úvah a politiky evropské diplomacie a zájmů Evropské unie. Takže válka na Východě bude pokračovat do vítězných vyjednávání. Otázkou je, jestli to bude »jen« na Východě.
Ioannis Sideropulos
Evropa skáče, jak Donald píská, a odnese to běžný občan!