Dnešní civilizovaný člověk už nemá takový kontakt s přírodou, jako tomu bývalo dříve. A tak je dobré si připomenout, jak to chodí rok co rok. Jarní rovnodennost, letní slunovrat, podzimní rovnodennost a zimní slunovrat a prodlužování a zkracování délky dne a také proměna výšky Slunce nad obzorem či změna polohy východů a západů naší hvězdy Slunce. O významu slunovratů a rovnodenností v zemědělství není pochyb. Ale význam je tu i duchovní, o tom svědčí například také orientace významných budov, kostelů i urbanistických os Prahy budované Karlem IV. To vše a mnohem více zachycuje vítězný snímek prosincového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce Vladimíra a Martina Hůlkových.
Keltské svátky Alban Arthuan, Alban Eilir, Alban Hefin a Alban Elved, oslavy Svatojánské noci, slovanské dožínky, Zardanův sloup na Vyšehradě i megalitické stavby či kamenné řady od Skotska po Kounice a snad i dále, perské oslavy Nourúzu, křesťanské vánoce, velikonoce (ano, i ty sem patří), astronomické slunovraty a rovnodennosti a též složený vítězný snímek prosincového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce 2023. Všechny spojuje oběh Země kolem Slunce, nu a samozřejmě i zemská rotace. Zejména pro naše předky byl pohled na oblohu, oběh Slunce a Měsíce, případně planet a hvězd velmi důležitý. Pokud se nyní zarazíte nad souslovím: oběh Slunce kolem Země, vězte, že to opravdu v dějinách lidstva není moc dlouho, co víme, že je to naopak. Pár stovek let. A někteří lidé tomu nevěří dodnes.
Tyto takzvané solární, lunární, nebo i lunisolární cykly byly důležité nejen pro prastaré rituály, ale dokonce, spíše zejména pro zemědělství. No a samozřejmě i pro věštění osudu.
První událostí roku je jarní rovnodennost. Přesný okamžik je dán průchodem středu slunečního kotouče, který překročí nebeský rovník. V této době Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Tedy téměř přesně, což platí i o z názvu vyplývající rovné délky noci i dne. Od jarní rovnodennosti do letního slunovratu začne délka dne převyšovat délku noci a Slunce bude vycházet i zapadat stále více k severu. Jarní rovnodennost nejčastěji nastává 20. či 21. března, výjimečně 19. či 22. Na severním pólu začíná polární den, na jižním pólu začíná polární noc.
I okamžik letního slunovratu se mění. Nejčastěji nastává 21. či 20. června, výjimečně i 22. či 19. června. V tento okamžik je u nás nejdelší den a nejkratší noc, opět tedy téměř přesně. Okamžiky slunovratů bylo i v historii bez přesných přístrojů možno určit přesněji než rovnodennosti. Slunce totiž dosáhne jednak své maximální či minimální severní pozice, ale dosahuje i svých maximálních hranic bodů východu a západu. Od doby letního slunovratu začne opět Slunce zapadat blíže k jihu. A to se určuje poměrně dobře. A Slunce po obloze putuje opět k rovníku.
Až Slunce přejde znovu rovník, tentokrát směrem k jihu, v době podzimní rovnodennosti, nastane opět okamžik, kdy přesně zapadá na západě a vychází na východě. Noc se už od letního slunovratu prodlužuje, od podzimní rovnodennosti už přidává na své délce na úkor dne. Podzimní rovnodennost nastává obvykle 22. či 23. září, výjimečně 21. či 24. září. Na severním pólu pro změnu začíná polární noc a na jižním pólu začíná polární den.
Posledním obratem je zimní slunovrat. Ten nastává 21. či 22. prosince, výjimečně i 20. či 23. prosince. Den se začíná prodlužovat na úkor noci, západ a východ Slunce se začíná opět posouvat směrem k severu.
Děkujeme tedy Vladimíru a Martinu Hůlkovi za poutavé připomenutí astronomických událostí, které se opakují rok co rok, ale dnes nás často již pouze míjejí, a přecházíme je nanejvýše zaznamenáním letmé informace v televizi, rádiu či na internetu. A přeci byly tak důležité.
(mac, Pavel Suchan)
FOTO – Česká astronomická společnost/Vladimír a Martin Hůlkovi
Diskuze je uzavřena.