Únik paliva na lunárním modulu Peregrine nedává šanci na provedení měkkého přistání na povrchu Měsíce. Oznámila to společnost-vývojář modulu Astrobotic.
»Vzhledem k úniku paliva bohužel neexistuje žádná šance na provedení měkkého přistání na Měsíci,« uvedla tisková kancelář společnosti Astrobotic ve zprávě X. »Stále však máme dostatek paliva, abychom mohli vozidlo použít modul jako kosmickou loď«
Zástupci společnosti se snaží najít způsob, jak prodloužit životnost Peregrina.
Americká společnost United Launch Alliance vypustila 8. ledna z mysu Canaveral na Floridě raketu Vulcan, která má na Měsíc dopravit náklad, včetně přistávacího modulu Peregrine určeného k dopravě komerčního nákladu. K Měsíci měla dorazit 23. února. Několik hodin po oddělení od nosné rakety se na modulu objevila závada, která »mu zabránila zaujmout stabilní polohu orientovanou na Slunce«.
Podle vývojové společnosti bude Peregrine s pomocí pomocných pohonných systémů schopen udržet požadovaný kurz po dobu přibližně 40 hodin. Astrobotic se bude snažit přiblížit sondu »co nejblíže k oběžné dráze Měsíce«, dokud definitivně neztratí energii.
Trocha historie
Měsíc byl prvním nebeským tělesem, ke kterému byly ze Země vyslány kosmické sondy, a jediným mimozemským astronomickým objektem, který člověk navštívil. SSSR a USA jako první zahájily koncem 50. let 20. století své lunární programy. Dne 17. srpna 1958 se USA pokusily vyslat k Měsíci kosmickou sondu Pioneer-0. V roce 1958 se uskutečnil první pokus o vypuštění sondy. Dne 23. září téhož roku se SSSR pokusil vyslat do vesmíru kosmickou loď Luna-1A. Oba starty se však nezdařily v důsledku havárií nosných raket.
Celkově se od roku 1958 pokusilo osm zemí a Evropská kosmická agentura vyslat k Měsíci nejméně 134 misí (včetně malých sond vypuštěných společně), z nichž 60 bylo neúspěšných (včetně sondy Peregrine) a 8 částečně úspěšných.
Americké programy Pioneer, Ranger a Surveyor
V rámci programu Pioneer, který byl určen k průzkumu meziplanetárního prostoru a některých nebeských těles ve sluneční soustavě, se USA v letech 1958-1960 pokusily vyslat k Měsíci automatická plavidla. Sonda Pioneer, vypuštěná 17. srpna 1958, zanikla v důsledku havárie nosné rakety Thor-Able. Další tři vozidla neměla dostatečnou konstrukční rychlost, aby se dostala na trajektorii k Měsíci. Pioneeru 4 (pátému) se podařilo částečně dosáhnout cíle – proletěl 60 tisíc kilometrů od nebeského tělesa. Pokusy o vypuštění posledních čtyř vozítek selhaly kvůli nehodám nosných raket. Celkově byl z devíti pokusů vyslat Pioneer k Měsíci pouze jeden částečně úspěšný.
V letech 1961-1965 realizovaly USA program Ranger, jehož cílem bylo získat snímky Měsíce z bezprostřední blízkosti. První start bezpilotního prostředku byl neúspěšný kvůli problémům s nosnou raketou. Ranger-2 nedosáhl dráhy letu k Měsíci kvůli poruše gyroskopu. Ranger-3 proletěl kolem Měsíce kvůli chybě naváděcího systému, Ranger-5 kvůli výpadku napájení. Sluneční panely Rangeru-4 se neotevřely kvůli poruše časovače a sonda narazila do Měsíce, aniž by vyslala užitečná data. Šestá sonda se rovněž srazila s Měsícem a kvůli poruše kamery nevysílala snímky. Z devíti vypuštěných sond se tak podařilo dokončit misi pouze posledním třem.
Dalším americkým lunárním programem byl Surveyor. Jeho úkolem bylo provést měkké přistání na povrchu družice Země. Na rozdíl od předchozích amerických lunárních programů byl první let úspěšný – Surveyor-1 úspěšně přistál 2. června 1966. Další vozidlo (Surveyor-2), vypuštěné téhož roku, havarovalo při přistání v důsledku poruchy jednoho z motorů. V roce 1967 Surveyor-4 přestal dvě a půl minuty před přistáním komunikovat. V důsledku toho ze sedmi kosmických sond vypuštěných v letech 1966-1968 dvě nesplnily své úkoly.
Pilotovaný program Apollo
Američané jako první vyslali v rámci programu Apollo člověka na Měsíc. Jeho začátek však zastínila katastrofa Apolla-1, jehož posádka zahynula 27. ledna 1967 při předletových zkouškách na zemi v kabině kosmické lodi při požáru. Příčinou požáru byl zkrat, jehož zdroj nebyl nikdy identifikován. Vedl ke katastrofálním následkům v důsledku použití hořlavých materiálů v kabině a nepovedené konstrukce poklopu.
K druhému selhání programu došlo v dubnu 1970, kdy na cestě k Měsíci explodovala kyslíková nádrž Apolla-13, což způsobilo selhání hlavního pohonného systému lodi a problémy se systémem regenerace vzduchu. Posádce tří astronautů se podařilo bezpečně vrátit na Zemi. Příčinou nehody bylo nedopatření při konstrukci nádrží s kapalným kyslíkem: jejich elektronické systémy byly původně navrženy pro napětí 28 V, poté byly přepočítány na 65 V, ale specialisté a dodavatelé NASA zapomněli změnit napětí na kontaktech termostatu. Dva týdny před startem Apolla-13 se kontakty při testování roztavily v důsledku vysokého napětí. Nádrž explodovala, když v ní astronauti během letu zapnuli topení.
V rámci programu Apollo se uskutečnilo celkem devět pilotovaných letů k Měsíci (včetně šesti přistání na povrchu zemského satelitu). Z nich byly všechny kromě Apolla-13 úspěšné.
Neúspěšné mise ostatních zemí v posledních pěti letech
V roce 2019 selhala mise izraelské soukromé meziplanetární sondy Berešit, která měla přistát na Měsíci. Sestrojila ji nezisková organizace SpaceIL za účasti Izraelské kosmické agentury. »Berešit« byl vypuštěn 22. února 2019 raketou Falcon 9 americké společnosti SpaceX z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě v USA. Dne 11. dubna 2019 se »Berešit« při přistání na povrchu Měsíce zřítil.
Dne 22. července 2019 vypustila Indie automatickou stanici Chandrayaan-2 pomocí rakety LVM3 z vesmírného střediska Satish Dhawan na ostrově Sriharikota v Bengálském zálivu. Hlavním cílem mise bylo dopravit přistávací plošinu Vikram nesoucí lunární vozítko Pragyan do oblasti jižního pólu zemského satelitu. Dne 6. září 2019 však přistání modulu Vikram na Měsíci selhalo, přičemž ve výšce 2,1 km nad povrchem Měsíce došlo ke ztrátě komunikace.
Dne 16. listopadu 2022 vypustila americká raketa SLS (Space Launch System) z vesmírného střediska Johna F. Kennedyho na Floridě v rámci lunárního programu Artemis kosmickou loď Orion, která úspěšně obletěla Měsíc a 11. prosince téhož roku se vrátila na Zemi. Mezitím 4 malé lunární moduly vypuštěné s Orionem nesplnily své úkoly. Mezi nimi byl i japonský přistávací modul OMOTENASHI, který měl procvičit technologii »polotuhého« přistání na povrchu zemského satelitu. Ostatní vozidla patřila Spojeným státům.
Dne 11. prosince 2022 odstartovala z mysu Canaveral pomocí rakety Falcon 9 mezinárodní mise, japonský přistávací modul Hakuto-R s planetárním vozítkem Rashid ze Spojených arabských emirátů (SAE) a malým japonským robotickým planetárním vozítkem SORA-Q. V roce 2022 se uskutečnil start japonského přistávacího modulu Hakuto-R, který byl vynesen do vesmíru. Dne 25. dubna 2023 Hakuto-R v posledních sekundách před přistáním prudce zrychlil a komunikace s ním byla ztracena. Podle odborníků sonda tvrdě přistála na Měsíci. Mise byla považována za neúspěšnou.
Dne 11. srpna 2023 byla z kosmodromu Vostočnyj vypuštěna Luna-25, která se stala první kosmickou lodí v moderním Rusku vyslanou k přirozené družici Země. Dne 16. srpna se automatická stanice dostala na oběžnou dráhu blízkou Měsíci, kde prováděla vědecká pozorování a měření. Svůj hlavní úkol – přistání v blízkosti jižního pólu Měsíce – však nesplnila. Dne 19. srpna bylo spojení s Lunou-25 ztraceno. Podle Roskosmosu se kvůli abnormální funkci palubního řídicího systému nepodařilo AMS přesunout na předpřistávací dráhu a spadla na povrch Měsíce.
(cik, TASS)